Napsal: Pavel Jaroš

Dnešní řadový policista to nemá ve službě lehké. Na jednu stranu se podle zákona musí chovat nepoliticky a přistupovat ke všem občanům stejně bez ohledu na jejich rasu, náboženství či politické přesvědčení, a na stranu druhou je podroben plánovité výchově ze strany pilných a státem placených politruků. O tom mě mj. přesvědčil lednový výtisk měsíčníku Policista, který se mi náhodou dostal do rukou.

Časopisy listuji zásadně odzadu, a tak jsem záhy narazil na reportáž nazvanou „Hněv pod Hněvínem”. Fotografie pistole a tonfy okomentovaná slovy „část zbraní zadržených při mírumilovném pochodu pravicových extremistů”, nebo “diskotéka pro zvláště pokročilé” obsahující mimo jiné alba Daniela Landy či Blue Eyed Devils (kdopak tu nesourodou směs asi stvořil), dávaly tušit dobrou zábavu.
Autor reportáže, pan Jan Vaněk, nezklamal a hned v úvodu mě seznámil s místním poručíkem, který dostal v Mostě na starost problematiku extremismu, o němž toho ví setsakra hodně. Kolik toho o extremistech vlastně ví, to jsem se už nedočetl, protože následovaly stokrát sežvýkané fráze o sociálním napětí jakožto hlavní příčině radikalismu všeho druhu a po nich zajímavé sdělení o nacinalismu zvedajícím hlavu po celé Evropě, ba dokonce světě. A to není optimistické poznání, takže je potřeba se mít náramně na pozoru. Opravdu si nedělám legraci, takhle je to tam vážně napsáno a nepochybuji, že mnoho zasloužilých estébáků zamáčkne slzu dojetí při vzpomínce na doby, kdy byli bdělí. Pak už následuje jen klasické propagandistické míchání nacionalismu s (neo)nacismem, aneb proč argumentovat, když můžeme očerňovat.
V této chvíli mi začalo vrtat hlavou, kam na to ten Vaněk chodí, a tak jsem se rozhodl navštívit internetové stránky instituce, která má za úkol připravovat nové příslušníky policejních sborů. Jak asi správně tušíte, řeč bude o Policejní akademii v Praze. Po necelé minutě prohlížení jejich celkem hezkého a uživatelsky příjemného webu se mi podařilo najít studijní plány, a odpověď byla na světě. Mezi všemožnými profesními přípravami a právy všeho druhu se nacházela i politologie, sociologie menšin a multikulturní výchova.
Politologii, vnímanou spíš jako propagandu, dokázal beze zbytku zužitkovat autor zmiňované reportáže a o využitelnosti zbývajících dvou předmětů mě přesvědčila autorka zahraniční rubriky Sylvie Kučerová. Tato dáma opravdu ví, jak se dělá moderní kariéra, protože se na jí svěřené dvoustraně věnovala kromě jiného i tématu ze všech nejzásadnějšímu. Ano, tušíte správně, budou Vyvolení.
Tedy ne že by se snad policie chtěla trochu opožděně věnovat vysílání hambatých scén před dvaadvacátou hodinou večerní, z toho by žádný prospěch nikomu neplynul. Paní prostě dávala pozor na hodinách sociologie menšin, a tak moc dobře ví, jak vynikajícím artiklem je pro jistou menšinu článek nesoucí patetický název „Už nikdy křišťálová noc”. Na něm je ze všeho nejzajímavější fakt, že se ani okrajově nedotýká policejní práce. Jeho stěžejním tématem je totiž otevření nového Židovského centra na Jakobsplatzu v centru Berlína, jak jinak než za účasti spolkového prezidenta Horsta Köhlera. Paní Kučerové tedy může radost z výborně odvedené práce kazit jen ten fakt, že na hodinách multikulturní výchovy nedávala pozor, a teď to na sebe sama prozradila. Další ze svých článků nazvaný „Řidič v šatlavě” zakončila slovem Hawk. Jako člověk trochu znalý anglického jazyka (hawk znamená sokol) jsem na to chvíli jen vyjeveně, odpusťte mi prosím ten výraz, čuměl, ale pak se mi rozsvítilo. Ona měla jen upřímnou snahu udělat časopis kulturně pestřejší, a tak se pokusila použít slovo Howgh užívané severoamerickými Indiány pro ukončení věty vylučující jakoukoliv další diskusi. Ale snaha byla, a i ta bude jednou zajisté oceněna.
Na závěr bych chtěl zdůraznit, že tento článek rozhodně není namířen proti řadovým policistům, kteří svědomitě vykonávají svoji práci a jsou proto v některých případech i vyhazováni. Nebyl namířen ani proti těm studentům a pedagogům policejní akademie, kteří svoji práci chápou jako službu vlasti. A už vůbec nebyl namířen ani proti Indiánům všech kmenů, jichž si ostatně vážím pro jejich statečnou obranu vlastní kultury a způsobu života.