Letošní sedmadvacátý leden je dnes poprvé i v ČR připomínán jako Den holocaustu. Po nezměrném úsilí židovské lobby a paradoxně i díky některým propalestinským aktivitám křesťanských nacionalistů tak poslanci schválili zařazení tohoto data mezi významné dny. Ačkoliv se již jedná jen o vybledlou historii dávno zmizelého století. Asi tak, jako bychom si připomínali vyhlazení Kartága. Například ve Velké Británii si čtyři procenta studentů do osmnácti let myslí, že Adolf Hitler byl za druhé světové války leaderem ostrovní monarchie. Už to prostě nikoho nezajímá.
Zhruba rok poté, kdy čeští národovci uspořádali důstojný pietní akt za oběti krvežíznivé politiky státu Izrael, skupina „profesionálních“ Židů v České republice využila mediální hysterie, aby protlačila uvedenou legislativní změnu.
Je však zajímavé, kterak triumvirát Sidon, Pavlát, Jelínek má účelově proměnlivé hodnocení toho, co holocaust je a co není. Zatímco vraždění palestinských lidí v žádném případě není srovnatelné s érou nacismu, zcela jiné hodnocení nachází, pokud se masakrů měli dopustit tzv. „Nežidé“.
Server holocaust.cz nyní přispěchal se zajímavým prohlášením: „Den holocaustu dává v Británii navíc také příležitost arménským obcím hovořit o genocidě Arménů na počátku 20. století. Přestože tuto zapomínanou genocidu britská vláda není ochotná oficiálně vzpomenout, stejně jako se vzpomíná na genocidu Židů a Romů, během Dne holocaustu je alespoň neoficiálně připomínána.“
Zdá se, že holocaustu se mohou dopustit křesťané, muslimové, ale v žádném případě ne Židé. Jak to je dlouho, co extremista Leo Pavlát vykřikoval, že holocaust nemá množné číslo? Že si termín „holocaust“ vyhrazuje jen pro židovské oběti? Židé a nejnověji Arméni a Cikáni tedy mohou být oběťmi holocaustu, kdežto Palestinci ne?!?
Vedení židovské obce by se mělo chytit za nos. Vždyť i většina Židů žijících v ČR nechce mít s jejich konfrontačním pojetím soužití nic společného…

Petr Kalinovský