„Chalupářské“ setkání premiéra Jiřího Paroubka s „důchodcem z Vysočiny“ Milošem Zemanem nebylo jen prázdným tlacháním dvou starých známých u piva a slivovice. Šlo spíše o dělení moci připomínající tandem Stalin - Churchill.
A co mohl všehoschopný a s každým se domluvící ministerský předseda nabídnout osobě na politickém vejminku? Nic méně než prezidentský stolec. To, že Paroubek je s Václavem Klausem na kordy je zřejmě a proč by neinstaloval prezidenta nového, který mi bude více po vůli. Připomínám, že schůzka s Václavem Havlem před pár dny nebyla také jistě náhodná. Pro sebe pak žádal tichou podporu Miloše Zemana, která se před volbami může jistě hodit, a navíc jej vnitrostranicky posílí před tím, než definitivně uvrhne do bezedných hlubin zapomnění nešťastníka Staníka.
Spojnicí těchto mužů je jejich pragmatismus. Zeman, když v duelu právě s Paroubkem vyhrál předsednický post sociální demokracie, tak využil služeb mladého a začínajícího Grosse, aby z něj učinil korunního prince a nakonec odvrhlého zrádce. Paroubek byl původně pro něj zatracený syn a persona non grata odsouzená k hrátkám v kalných vodách komunální politiky.
Leč časy se mění a dnes jim nic nebrání upadnout společně před kamerami a fotoaparáty novinářů do vřelého brežněvovského obětí. Doufejme jen, že jim tato intrika nevyjde. A tandem premiér - prezident nebude po příštích volbách tvořen duem z mokré čtvrti ve složení Paroubek - Zeman.
Jan Kopal
Loading ...
Loading ...