Napsal: Karel Neuberger

K věčnému tématu o možné výstavbě amerického radaru v Česku jsem se zde rozepsal již jednou v článku Radar aneb tragikomedie po česku. V onom článku jsem věc rozebral poněkud obecněji – z mezinárodního i z domácího pohledu. Takže dnes se k tomuto svému „oblíbenému“ radaru vracím a pokusím se toto téma rozebrat s větším zaměřením na domácí pohled. Možná již dle nadpisu tušíte, že se zaměřím na naši krásnou českou takzvanou demokracii.

Když jsem byl mladší, tak jsem věřil, že demokracie je ten nejlepší způsob vlády. I přesto, že jsem byl už od útlého věku svědkem podvodů na lidech. Věřil jsem. Věřil jsem ve světlé zítřky pod vedením všech těch Pithartů, Klausů atd. Pamatuji moc dobře veškeré polistopadové skandály, všechny „tunely“, rozkrádání a lži, kterými nás mocní krmili a krmí. Tak to šlo dál, kdokoli byl u kormidla. V té době jsem začal postupně ty růžové brýle, které jsem měl do té doby na očích, odkládat. Takže konec chození kolem horké kaše: ano, považuji „demokraturu“ za špatný systém. A každý den toto moje přesvědčení jen utvrzuje. A pokusím se vysvětlit proč právě na příkladu amerického radaru.

V ČR máme deklarovanou vládu lidu. Tedy jak se to vezme, že. Krásná představa, lid jde po čtyřech letech k volebním urnám, kde odevzdá svůj hlas těm nejlepším. Ale nebylo by to ono, kdyby drtivá většina kandidátů nešla do parlamentu prosazovat zájmy lidu. Na prvním místě jsou kamarádíčci, pak peníze… dlouho nic a až pak někde v dálce obyčejný člověk.

Takže někdy před několika lety měla začít tajná jednání s Američany o výstavbě jejich základny (kdy přesně, se obyčejný občan opět nedozvěděl, neb mu to demokraté neráčili sdělit). Obšírněji se začalo o tématu mluvit před minulými volbami do poslanecké sněmovny – na přelomu května a června 2006. Každá z favorizovaných stran, když měla představit svůj program, se americké základně vyhýbala jako čert kříži. Vlastně mimo komunistů. Ostatní mlčely jako hrob. Přípravná palba pro budoucí zradu voličů? O tom vůbec nepochybuji.

Volby rozdaly karty – 100:100. Pro vládu a pro opozici stejný počet křesel ve Sněmovně. Tedy do té doby, než se jakýmsi zázrakem Mirku Topolánkovi podařilo přetáhnout dva opoziční poslance. O tomto přeběhnutí nechť si udělá názor každý sám. Je však zřejmé, že tato událost přesvědčila mnoho lidí o tom, že demokracie není to pravé ořechové. Přece jen si ty dva přeběhlíky zvolili, aby je zastupovali, ne aby vždy hlasovali s ODS.

Ale zpět k radaru. Možná si řeknete, že v mém případě by mohlo platit, že „když se dva hádají, třetí se směje“. Tak to bohužel není. Ti přeběhlíci mohou vládě pomoci prosadit i to největší SVINSTVO. Jak v takové zemi, jako je ČR, kde je jeden korupční skandál v politice za druhým, mám věřit v moudré rozhodnutí parlamentu? Jak v naší zemi, kde je lež politiků normou, mám věřit informacím o tom, že radar slouží k obraně před Íránem? Jak mám věřit v hrozbu z Íránu po iráckém tažení, tažení do země, která měla být plná chemických, biologických a atomových zbraní, schopných zasáhnout během chvilky ČR, jak to tehdy sám soudruh Tvrdík v parlamentu tvrdil a pan Nečas horlivě přitakával? Jak mám věřit odborníkům ministerstva obrany, že radar je pro obyvatele okolních obcí neškodný? Koneckonců, žádné jiné prohlášení jsem nečekal. Ministerstvo obrany tu ten americký radar CHCE. Jinou zprávu od takto zainteresovaných osob bych vskutku nečekal – asi jako bych nečekal od obchodníka, že označí své zboží za zdraví škodlivé. Lidé z ministerstva si přeci pod sebou sami větev nepodřežou…

Zcela demokratické referendum podle vládních politiků nepřichází v úvahu. Lidé totiž dle průzkumů veřejného mínění americkou základnu odmítají. Tito lidé, kteří jsou z různých pohnutek proti, jsou podle vlády neinformovaní, když si to přeložíme do hovorové řeči, tak prý argumenty proti radaru jsou samé p… pitomosti. Lidé prostě nemají do zahraniční politiky co mluvit, tak pravila svatá vláda. Smlouvu s USA o vybudování základny projednáme (lépe: prosadíme) v parlamentu a šmytec, tak řekl moudrý Mirek Topolánek.

Já se ale obávám, že jestli občané nejsou informovaní, tak poslanci tuplem ne. Případy, kdy ani pořádně nevěděli, o čem hlasují a odhlasovali nesmysl, mluví za vše. Navíc, neměla vláda na informace času už dost? Občan se dočkal jen a jen mlžení. Občan ani neví, jak jednání s USA pokročila. Navíc, kolik je v parlamentu vojenských odborníků? Vždyť i na ministryni obrany paní Parkanové, této politické turistce (=jeden hlas pro radar) je zřejmé, že armádě rozumí jako zámečník makroekonomice. Proč by neměli mít tedy všichni občané právo rozhodnout?

Jsou tu ale další věci na pováženou. Vláda jmenovala „koordinátorem vládní komunikace protiraketové obrany“ pana Tomáše Klvaňu. Jaké jsou vojenské znalosti tohoto pána, který vystupuje jako neohrožený zastánce základny? Tento pán BYL (nebo stále je?) zaměstnancem společnosti British-American Tobacco a to ne jen tak ledajakým. Sám jednou prohlásil, že již s touto společností nespolupracuje. Tak jak to vlastně je? Je stále jejím zaměstnancem? Nebo ho platí občané tohoto státu, aniž by o tom měli tušení?

A jsou tu další otazníky. Proč jsme v NATO, když dle vyjádření havlovce Vondry musíme mít na svém území cizí základny, jinak se na nás spojenci vykašlou? Copak i zednář Vondra nepřímo přizná, že smlouvy v podání USA jsou jen cárem papíru? K čemu jsme potom v NATO? A navíc, když americký Konges seškrtal výdaje na protiraketovou obranu, které měly být použity na stavbu protiraketové základny v Polsku, k čemu bude radar bez raket? Spojené státy už přeci své radary a základny v Evropě mají. A další radar, tentokrát v ČR, spasí svět? A je zde další problém: jelikož se základna jaksi nelíbí Rusku, tak nám hrozí potíže s dodávkami ropy a zemního plynu. Rusové, když nám zavřou kohoutky, tak na tom neprodělají. Mají velké odběratele v Indii a v Číně. Proděláme jen a jen MY.

Přesto se však vládní „samoděržaví“ chlubí, že na demagogickou (pardon, vysvětlovací) kampaň dá 15 milionů korun ze státní kasy. Takže na tuto kampaň vedenou jak jinak než stylem „radar na věčné časy a nikdy jinak“ (jiný styl si po kampani ke vstupu do EU ani neumím představit – jen samé výhody a žádné zápory) přispěji proti své vůli i já. Možná, že i dnešní příznivci radaru jednou budou nadávat stejně, jako dnes nadávají mnozí z těch, kteří se nechali oklamat a hlasovali pro vstup do Evropské unie. I tenkrát se mocní odvážili uspořádat referendum, až když byli občané pěkně „zpracovaní“. Zatím to vypadá, že tentokrát mocným tolik lidí na špek neskočilo. Takže bych jen vládu požádal, aby si tu kampaň zaplatila ze stranických pokladen svých stran. Já Ti, milá vládo, na ni přispívat nechci. Uvolnit víc peněz třeba na léčbu rakoviny by si nemohla???