Napsal: František Rozhoň

10. prosinec, Den lidských práv“, je dnes dnem stejně významným jako kdysi První máj. Když byl „v centru pozornosti“ pracující lid, musel na Svátek práce do průvodů ujišťovat Stranu, „že v zásadě je vše v pořádku.“ Pak čas oponou trhnul, lidé se stali „lidskými zdroji“ a „v centru pozornosti“ jsou jejich „práva“. Lidé nemusí do průvodu, platí si veřejnoprávní média ujišťující „že v zásadě je vše v pořádku.“ Přesto dva dny před jejich svátkem nacházím příklady podstatného nepořádku.

Začnu u veřejnoprávní České televize. Vadasův „Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína“ zařadila do vysílání na 7. listopad, pak jeho stažení odůvodnil generální ředitel Janeček „nedostatkem vhodného vysílacího času“. Nikdo se nesmál „Janeček je …“, snad všichni se tvářili, že tohle je v pořádku. S jídlem roste chuť - a už je tu další neodvysílaný pořad. „První mezi rovnými“ je o zvýhodňování českých politiků mj. účelově upravenými zákony a nedůslednými médii, a nebyl vysílán 21.11. Z LN 8.12.06 plyne, že „Janečkův mediální gang“ požádal tvůrce o přepracování, ale lidu vzkázal, že dokument nebyl včas hotov - nikdo se nahlas nebouří proti návratu do časů diktatury.
Protože nejbrutálnější érou bolševismu byl čas (politických) procesů, pokračuji u justice. Že za ta léta došlo ke změnám, dokládá Týden 49/06 na příkladu Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Pryč jsou časy, kdy se soudy do rozsudku tvářily nezaujatě, o zločinech souzených mluvily jen rezoluce škol a pracujících; dnes naopak ICTY vydává prohlášení o zločinech obviněných už před rozsudkem: Obžalovaný Šešelj se chce hájit sám, podle soudu takové právo nemůže mít, obhajobou prý „pokračuje ve zločinech“… Tohle si nedovolil říct žádný soud za Hitlera ani Stalina, není to jedna z příčin, proč se „světoví teroristé“ spojují proti „svobodnému světu“?
Kvůli „ochraně zájmů dělnické třídy“ jsem kdysi zažíval rušení koncertů třeba „pro nemoc v kapele“, i když všichni hudebníci byli v sále (pod dozorem tajných). Chartisté proti takové stupidní šikaně „antisocialistických sil“ protestovali a získávali tak body - dnes žasnu nad Langrovou praxí na hudbu posílat těžkooděnce. Pochody „fašistů“ s projevy totiž policie chrání před „antifašisty“, když se ale k „fašistickému“ mluvenému slovu měla přidat hudba, celý den vysílalo veřejnoprávní rádio zprávy o připravenosti těžkooděnců k zásahu. Nenese dnešní policejní kampaň „hledám parťáka“ podtext „hledám komplice, časem budeme spolu souzeni za podíl na potlačování lidských práv“?
Příklady příprav na Den lidských práv zakončím pohledem mezi naše politiky. Už víme, že považují za normální za osminu volebního období nesestavit vládu schválenou parlamentem. ČSSD se navíc veřejně hlásí k návratu jednoho ze zvyků diktatury, demokratickému centralismu - diskuse je povolena, jakmile však centrum sdělí svůj názor, všichni se jím řídí. Šéf poslaneckého klubu Hašek opakuje předlistopadová slova o demokratické nutnosti podřídit se většině, která se vedení nevzpouzí.
Za 1/8 volebního období je těžké zapomenout, že poslanec sliboval svůj mandát „vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“, ne v zájmu a dle pokynů vedení. Jak se blíží čas Paroubkovy šance sestavovat vládu, zmenšuje se počet poslanců v jeho centralisticky organizovaném klubu. Teď mu odešel Miloš Melčák „kvůli nátlaku, zastrašování a vážným pomluvám“. Žádný hlídací pes demokracie se nevzbouřil proti takovým praktikám, místo toho v Právu 8.12.06 představil Jiří Hanák omezenou verzi demokracie: Přestože v červnu jsme mohli volit osobnosti bez ohledu na strany, teď Hanák tu možnost zapírá („volíme strany, nikoliv osobnosti“). Zvolené osobnosti Hanák degraduje na vazaly Strany („kdyby kteréhokoliv poslance kterákoliv strana nezařadila na kandidátku, poslancem by prostě nebyl“). Přestože ještě včera znělo, že většinový volební systém neohrozí názorovou různost, protože v jedné straně může znít více názorových frakcí a volič může mezi nimi volit, dnes píše Hanák o loajalitě k „dárcovské ruce“ připouštějící na kandidátku; a odchylka od demokratického centralismu vede Hanáka k závěru, že Melčák by měl „složit mandát“. A tak i příklad poslední mne nutí vyslovit vzkaz politiků a jejich sluhů, plynoucí ze všech příkladů: K hlavnímu úkolu dneška, ochraně lidských práv, se zase nejlépe hodí prvky diktatury.