Nadcházející krajské a senátní volby se vyjma prověrky vlády a snahy opozičních sil ovládnout krajská zastupitelství ponesou též ve znamení jevu ze systémového hlediska marginálního a na druhou stranu zajímavého z hlediska politického, nebo prostě pozorovatelského. Opět budou kandidovat tři vzájemně si v podstatě vždy konkurující politická uskupení, která se hlásí ke „konzervativnímu nacionalismu“, „národovectví“, zkrátka třetí stranou obecně a často řazená k tzv. „krajní pravici“. Jedná se o Národní stranu, tzv. Konzervativní koalici, zahrnující pestrou škálu mimoparlamentních uskupení a Dělnickou stranu.
Absence alternativního programu
Za dobu existence samostatné České republiky nedokázala nonkonformní část pravice přijít s výrazněji pozitivní nabídkou a stát se tak důstojnou alternativu mainstreamu. Více než deset let se pohybuje na rozmanité škále národního populismu, katolického tradicionalismu, nostalgii po vlastním, národním fašismu, protiimigrantského populismu, slavjanofilství, liberálního konzervatismu s důrazem na „obhajobu národních zájmů“ a obdivu k západním protilevicovým diktaturám, ale také inklinace k nekonzervativní mytizaci Spojených států, Izraele, nebo rovině sympatií k národnímu socialismu v jeho totalitní německé podobě z let 1933-1945.
Tato škála vždy vyjadřovala samozřejmě logickou rozdrobenost, determinovanou specifickou českou situací. Na druhou stranu se nikdy nenalezla silná osobnost, ani politická iniciativa, která by dovedla „hlas protestu“ transformovat z roviny populistických burcujících klišé do podoby reálné politické síly, schopné nejenom zaujmout v určitou specifickou chvíli, síly, která dovede nejen akcentovat voličsky líbivá témata imigrace, vztahu k národnostním menšinám, ale vést jasnou a konzistentní politiku, směřující tam, kam by politika směřovat měla – obsazení určitých pozic mocenského a rozhodovacího pole vlastní polis.
Od Republikánů až po Národní stranu jsme se nedočkali ničeho jiného, než populistické snahy nabídnout jednoduchá řešení složitých problémů (dnes Národní strana a Dělnická strana), nebo na druhou stranu uvážlivě vedené politické snahy, která ovšem přemýšlí ve zcela odlišných kategoriích, než které jsou v současném českém politickém prostředí relevantní (katolicismus a ruralismus současné Konzervativní koalice).
Obliba v předem prohraných bitvách
Základní problém dosavadních národoveckých a „autenticky pravicových“ stranických projektů je nepochopení toho, co politika je. Cyklicky se opakuje stejný scénář, protože si většina představitelů těchto neuvědomuje, že politika, kterou chtějí dělat, je uměním možného a ne uměním nostalgie, apokalyptických vizí, vzhlížení se v historických vzorech a situacích. Politika není svět, ke kterému se vztahují určité hodnoty, nebo se ona jimi řídí, politika má vlastní hodnoty a není možné ji popisovat s odkazem na hodnoty morální, historické, nebo estetické.
Druhým problémem je, že tyto politické strany se často chovají tak, jako by suplovaly vlastní „think-tanky“, nebo-li myšlenková centra. Tím se opět dostáváme k problému nepochopení politiky jako umění možného. Řada stran, v současné době například Národní strana, je typickým příkladem. Publikuje na stranickém webu studie a kontroverzní práce (týkající se povětšinou problémů s přistěhovalci a minoritními etniky) a na základě těchto odvíjí přímý politický program. Katolické národovecké strany jako kdysi Národní sjednocení, posléze Právo a spravedlnost měly a mají často stejný problém. Důraz například na komplexní zákaz potratů a zjevná inspirace katolicismem a polskou situací v českém prostředí těžko nalezne úrodnou půdu. V obou případech to je špatně. Záležitosti typu populačních studií, nebo učená pojednání o etice jsou věcí think tanků, jejichž úkolem je mediální a intelektuální činnost, politická strana se výstupy think tanku samozřejmě inspiruje, ale nikdy nemůže klást zcela rovnítko mezi práci pomyslného myšlenkového centra a přímý politický výstup.
Vše dohromady tvoří uzlový bod věčných neúspěchů českých pronárodních a konzervativních stran. Neuvědoměním si podstaty politiky vedou boje s větrnými mlýny a plýtvají časem, energií i potenciálem v předem prohraných bojích. Existuje z tohoto bludného kruhu cesta ven? Je řešením sjednocovací proces, nebo hluboká redefinice a „vítězství“ nejsilnějšího, spojené se „zajitím na úbytě“ ostatních projektů?
Existuje stmelující ideologie?
Historie české mimoparlamentní pravicové scény pamatuje projekty velkého sjednocování. Bohužel, iniciátoři těchto fúzí chtěli sjednocovat vedeni ideou jednoty národa, nebo alespoň národovců, či bloku vznešené konzervativní fronty proti frontě úpadku. V takových případech opět ustoupil realismus romatizujícím vizím, aby se ve výsledku celá snaha ukázala jako naprosto zbytečný krok, když dezintegrační kroky převážily.
Vzpomeňme na slavnou „Národní pětku“. Nacionalismus se ukázal velice slabým pojítkem. Spojenectví národně populistické Národní strany, konzervativně národoveckého Národního sjednocení, levicových národovců z Dělnické strany, benešovských národních socialistů a protestních populistů Miroslava Sládka totiž znamenalo, že strany naleznou společnou řeč v jediném: jakési abstraktní „obhajobě národních zájmů“, když každá strana navíc měla o obsahu této obhajoby odlišné mínění. Na samotném nacionalismu se nedá stavět, stejně tak se nedá stavět na definici že „jsem konzervativní.“ I kdyby taková koalice přeci jen uspěla, nemá šanci prosadit jakýkoli politický program z dlouhodobějšího hlediska, protože bude pouze maximálně určitou chvíli svodným elementem aktuálních společenských frustrací a deziluze z vlády, i opozice.
Není možné stavět výlučně na jedné ideologii, nebo politicko-společenském procesu, či přístupu. Stejně tak nelze stavět na náboženských dogmatech, či přihlašování se k abstraktním vizím. Dnes jsou strany, které tvořily kdysi Národní pětku rozdělené a to je nakonec dobře. Na druhou stranu se v každé z partikulárně působících stran vyskytuje určité procento schopných lidí, jejichž potenciál by dohromady nabízel určité podnětné perspektivy. Vlastní rozdrobenost ještě strany, které chtějí tvořit konzervativní politiku, či „revoltu proti systému“ umocňují přihlašováním se k idejím, které neobsahují špetku reálného zhodnocení situace. Čím je dnes apriorní proticikánské (a nutno dodat, že proticikánská politika tvoří 80% veškeré jejich „politiky“) vymezování se Národní strany, tím je křesťanský univerzalismus Konzervativní koalice.
Co si má člověk, kterému církevní dogmata nic neříkají a s volnějším pohledem na svět, který by rád podpořil rozumnou politickou sílu, která nabízí setrvání na určitém hodnotovém systému, svobodné prostředí, realistický přístup k imigraci (a takových je většina) o pasáží, kde se doslova hovoří následovně:
Hlásíme se k jejím pravdám o člověku a lidských institucích, které jsou platné ne proto, že je máme my, nýbrž proto, že ony mají nás, neboť platí univerzálně.
Co je myšleno těmito pravdami? Dogma o neomylnosti svatého otce, či řádu, daném lidem „shůry“? Nebo snad pravda, že cizoložství a předmanželský sex jsou smrtelný hřích, či že lineárně směřujeme k božímu soudu? Vždyť se jedná o stejně dogmaticky univerzalistické myšlení jako u ateistického komunismu a o stejný mesianismus. Co potom s lidmi, kteří se do určité škatulky nevejdou? Co s homosexuály, kteří nemají potřebu svou orientaci dávat najevo na obskurních queer parade, se svobodnými matkami a ženami, co podstoupily potrat?
Oba dva projekty (nemluvě o Dělnické straně, která vsadila na spojenectví s neonacistickým spektrem) nejsou východiskem a odpovědí na současné nemoci společnosti. Největší šanci má přirozeně národovecký populismus Národní strany, ale otázkou je, jak dlouho bude pro potřebné procento voličů „cikánské téma“ neokoukané a zda jí také určité množství hlasů nepřebere populistický akcent parlamentní pravice před volbami, anebo také levice.
Nová strana?
Co by se nemělo stát, je rychlé vytváření další nové strany. Avšak je na místě zdůraznit, že v budoucnu se jeví vznik „nové strany“ jako nezbytný. Perspektiva je v zásadě dvojí: buď dojde k rozkolu v nejsilnější parlamentní „pravicové“ ODS a rozkol půjde po ideologických liniích (témata evropské integrace, antidiskriminační politiky), přičemž se k hypoteticky odštěpenému „konzervativnímu“ křídlu přidá řada lidí, pravděpodobně z okruhu iniciativy DOST, nebo dnešní Konzervativní koalice, či k vytvoření zcela nového projektu, u jehož vzniku se shromáždí osobnosti nejen z mimoparlamentní, ale také parlamentní politické scény.
Případná strana by ovšem skutečně měla nabídnout novou politiku a nový styl, nikoli se jen stát „návratem ke konzervativní ODS Václava Klause“. Neměla by sklouznout k jednoduchému populismu, tak typickému pro drtivou většinu „krajně pravicových“ stran, ale také se nestát dalším neokonzervativním rejdištěm, u kterého bude pouze patrný tvrdší důraz na národní zájmy a omezení imigrace.
Možná by nemuselo jít o stranu masovou, nýbrž o stranu, postavenou na institucionálních principech, na jakých byla kdysi postavená ODA. Nová strana by neměla ztratit kontakt s občany, naslouchat jim, ale zároveň se stát neformálním zaštítěním rozličných aktivistických, kulturních a mediálních buněk. Jakýkoli centralismus je zde cestou do pekel.
Měla by se oprostit od jakéhokoli politického mesianismu, v zahraniční politice zvlášť. Neměla by zapomínat na otázky jako je ekologie a s tím spojené ochrany fauny i flory. Měla by rozhodně odmítnout politiku preference ekonomického růstu na úkor zachování fungujících ekosystémů, zároveň však mít na paměti ekologická energetická východiska, jakým je například jasná preference atomové energie v českém prostředí. Určitě by image „nové strany“ prospěla částečná profilace coby „zelené alternativy“ zprava. Co se týče ekonomické politiky, je potřeba mít na paměti, že neexistuje žádný univerzálně platný hospodářský systém a v tomto duchu odmítnout jak socialistickou direktivu, tak kapitalismus gründerovského střihu. Hospodářská politika je politikou, chovající se dle vývoje aktuální situace a potřeb, znakem její rozumnosti je důmyslná kombinace liberálních přístupů, sociálních jistot a silné role státu, ne preference jednoho.
Především by však v čele měli stát lidé, kterým bude jasné, že parlamentní politika je cestou kompromisů a neustálých ústupků a debat, často nevedoucích k ničemu, nikoli političtí romantici. Údělem parlamentní politiky totiž je, ať chceme nebo ne, být koncovým výstupem širokých diskusí, snah, prosazování a dění v zákulisí. Zákulisí i činnost v poslaneckých lavicích jsou spojité nádoby a oslabením jednoho, druhého, či v nejhorším případě obého, se opět dostáváme do nekonečného kruhu vznikání, zanikání, hádek a nemožností uspět. Pro neparlamentní strany to platí dvojnásob.
Převzato z Délského potápěče
Loading ...
Loading ...
28 responses so far ↓
1 danovy poplatnik // Aug 23, 2008 at 22:54
Politologicky je článek velice solidní. Jméno autora neznám, ale napadá mne pouze několik známých jmen politologů, kteří “krajní pravici” a priori neodsuzují. Nebudu hádat, možná autor ví, proč zůstal anonymní. Možná nám roste nová politologická hvězda.
Jen v jedné věci autor těžce ustřelil. Bursík je v některých věcech příliš pravicový pro ekologicky cítíci voliče, a pokud zůstane v čele SZ on, potom bude vždy tím nejvíce ekologickým a přitom dost málo rudým. Pokud však bude nahrazen např. Danou Kuchtovou, Matějem Stropnickým či jinou “západoevropsky rudozelenou” personou, potom bude i tato cesta aktuální.
Jinak podle mého názoru povede další vývoj spíše ke snaze potlačit havlisty na půdě ODS (Vondra) a možná i na půdě KDU-ČSL (Svoboda). Současný volební systém je nastaven tak, že je třeba mít v PS PČR pět politických stran, pokud má mít šanci nesocialistická vláda. Proto, pokud nedojde k rozkolu v ODS, viděl bych jako reálnou infiltraci KDU-ČSL konzervativně národoveckými členy. Po odchodu skalních odpůrců VK se jejich podíl na celkovém počtu mladých členů strany zvýšil, avšak poněkud neštastným způsobem. Je tu však ještě jeden problém, a tím je silná fokolarínská lobby v této straně, se kterou někteří prostě odmítají spolupracovat. Osobně se však domnívám, že jinudy cesta nevede, a že Fokoláre nepřežije o mnoho let svou zakladatelku.
2 danovy poplatnik // Aug 23, 2008 at 23:13
Možná by stálo za to, přečíst tento článek. Být proti rozpínavosti VSR není dobré projevovat bitím jejích řadových poddaných v ČR.
http://viet.signaly.cz/0805/je-marcel-winter-hlasem
3 DK // Aug 23, 2008 at 23:20
http://splat.cz/extremista-kam-se-podivas-volume-ii0822
4 Pozorovatel // Aug 23, 2008 at 23:43
Technická - inklinace k nekonzervativní mytizaci USA - tak nevím, vypadlo tam o , nebo se jedná o liberální mytizaci USA jako vždy multi-kulti země neřízené celosvětové imigrace, následování to hodný příklad ?
Jinak 5 % práh to jistí (spolu s řízeným nezájmem médií o “malé” strany), pro případ, že by se tu přemnožili zelenokarbaníci je přichystána Národní strana (o tu mají média zájem preventivně už teď.
5 Jakub M. // Aug 23, 2008 at 23:47
S většinou článku souhlas. Samozřejmě je otázkou, co je myšleno oním politickým mesianismem, jelikož existuje i riziko opačné, tj. strana, která dělá praktickou politiku a kašle na nějaké hlubší ideály a dlouhodobější cíle.
6 Andrej Draganov // Aug 24, 2008 at 8:15
Tak utvořit u nás nacionalistickou stranu, jedinou nacionalistickou stranu, je problém. Protože stále platí, že malý vůdcové si chtějí hrát na vlastním písečku a nesensou, že by jim do práce s jejich stádečkem ještě někdo kecal. Jenže tady se ukazuje ,že lidé nepochopili co to je nacionalismus. Kdyby bylo stavěno skutečně blaho národa nade vše, taky by se nacionalisti vykašlali na osobní sváry a pidistrany a šlo by to. Jenže Bohužel i v nacionalistických řadadách platí, že partajničení je víc neý národ. Mnohdy ano. Celý to stranictví je na hovno. Je dobře, že se něco děje, je dobře dobře že hnutí funguje, že má Dělnickou stranu a pod.,ale ve volbách to stejně nic nezmění. Ale je dobře, že má šlověk koho volit. Ale změni Bohužel přes politiku nepudou.
7 Pozorovatel // Aug 24, 2008 at 10:13
Není Daňový poplatník bývalý Václav - infiltrace KDU-ČSL národovci (už teď stěží přežívá), nevinní Vietnamci kolonizující naši zem a s vítězným pokřikem likvidující český
maloobchod, na návrh k přestříkání cedule Wiesenthalova ulice již nedošlo, možná v jiné diskuzi…
Ovšem nacionalistické strany plánující spolupráci s Bruselí (pro kterou jsou třídní nepřátelé) jsou k ničemu a tak snad zbývá jen “protestní hlas” nejzuřivějšímu uskupení na hraně modrých zákonů, jaké se před volbami vynoří či vyprofiluje…
8 Plenkovič // Aug 24, 2008 at 10:24
Doposud anonymní autor moc dobře věděl, proč svou esej
nepublikoval na AM. Nechtěl nést svou kůži na trh a být označován za magora a čelit urážkám, kaceřování a exkomunikaci z “velké hostiny vědy, kde pro něho nebylo místo”(R.Rolland). Přesto soudím, že má stejnou krevní skupinu ne-li dokonce totožnou identitu (či IP adresu) s autorem zde diskutovaného článku “Omyly mladých nacionalistů” . Ten byv vyhozen dveřmi se vrátil oknem, oklikou před Délského potápěče a pokud ne osobně, tak prostřednictvím některého ze svých epigonů. Jistě se najde investigativní a snaživý žák Hujer, který podrobí článek jazykovědné a literárně historické analýze, hodné bojem o Rukopisy a zkoumání, zda nejde o pokus degradovat zdejší think-tank na pouhý tingl-tangl. S článkem v plném rozsahu souhlasím.
9 D // Aug 24, 2008 at 10:43
Pokud vím, tak na Délském potápěči je podepsán jako Karel Kaiser. Spíš bych viděl jako drobnou chybku, že tu nebylo uvedeno jeho jméno.
10 Pozorovatel // Aug 24, 2008 at 11:30
Tak jak je to vlastně s těmi IP adresami ?
“Redakce AM ČR // Aug 5, 2008 at 9:24
Rozhovory N(acionalistické): Můžete nám vysvětlit, pane Vr., proč máte stejnou IP adresu jako Plenkovič? Možná by bylo dobré a vůči ostatním slušné podepisovat se pouze pod jedním nickem/jménem. To že máte zvyk vést sám se sebou debatu by měli posoudit jiní, nejlépe v psychiatrii vzdělaní odborníci.”
11 Jakub M. // Aug 24, 2008 at 12:38
Jiank jsem si všiml, že Dělnická strana nekandiduje sama, ale v koalici s Demokratickou stranou sociální spravedlnosti.
12 Plenkovič // Aug 24, 2008 at 13:41
Pozorovatel:Tak to už tady jednou bylo: Narozdíl od Vámi uvedeného odkazu, odesílajícího Jar. Vránu k psychitrovi, pan PhDr Malý z Teolog. fakulty JČU řešil obdobnou situaci mnohem důsledněji až do konečného řešení - cituji:
“Z celého článku je zřejmá jakási nenávistná obsese vůči mé osobě, která postrádá racionální jádro, neboť toho člověka vůbec neznám. Jde buď o chorobu a pak mu doporučuji, aby se šel léčit a [b] pokud to nepomůže, pak nelze vyloučit původ od zlého ducha a v takovém případě bych radil vyhledat exorcistu”. [/b]
Víte co je to obsedantní myšlenka?
čtěte zde!
13 Pozorovatel // Aug 24, 2008 at 13:58
Takže se redakce, řekněme, mýlí, když tvrdí, že máte IP adresu stejnou s Vrânou ?
A co s tím PhDr.Malý společného ?
14 Dizident // Aug 24, 2008 at 14:18
Je to celé smutné tolik hádek a rozepří.Měli by jsme konečně táhnout za jeden provaz všichni.Jen kdyby se odřízli skalní hitlerovci a lidi hodně moc problémový tok by vše fungovalo.Aspon že tu jsou demonstranti,chartisti DOST a jiní dobrý lidé. Nemůžem se divit rozdělení když jsou lidi co neuznávají 28 říjen ani českou vlajku.Proto kdo je proti cikánům a nemcům uznává tradiční nacionalizmus 19 století a hlavně půjde pod českým lvem a českou vlajkou tak ten má v nacionalizmu budoucnost.Zamysleme se co jsou naše cíle také mám dost tohle nacionální žvanění po hospodách občas se lidé domluví že nekdo neco napíše nebo se nekam půjde a to je asi všechno víc a víc protinkejme všude a víc se snažme. Tot vše.
15 HF // Aug 24, 2008 at 14:40
Dizident: No vida, tak tu máme další hezkou škatulku: Být proti cikánům a němcům a uznávat tradiční nacionalismus 19. století.
K tomu aby byl člověk patriotem nepotřebuje nutně uznávat nějaké historické období. A nebo naopak může mít různé vzory. Třeba se někomu líbí staré megalitické památky pravěku, první indoevropané doby bronzové, Keltové, germánský král Marobud a Germáni, staří Slované, Velká Morava, Svatý Václav , gotické rytířství, Husité a tak bychom mohli pokračovat až do současnosti. To se týká i náboženství. Někdo je křesťan, někdo pohan (myslím nové pohanství) a někdo třeba ateista (podle mně taky víra - věří, že nic není). A všichni mohou být spjatí s rodnou zemí, každý svým způsobem. Je to těžké pochopit?
16 DK // Aug 24, 2008 at 14:47
“Být proti Němcům” je tak trochu mimo.
17 Stabber // Aug 24, 2008 at 17:01
Ja volim Odpor teda Delniky
18 Guru // Aug 24, 2008 at 17:47
“Být proti Cikánům”je tak trochu mimo.
19 Andrej Draganov // Aug 24, 2008 at 18:27
HF-souhlas
20 LJM // Aug 24, 2008 at 19:10
Já nevím, koho volit. Zato vím, koho nevolit.
21 Dizident // Aug 24, 2008 at 19:45
HF To je jasný že máme různé vzory třeba já jako člověk často a rád opěvuji křížové výpravy a gotické křestanství.Ty všechny věci co jsi vyjmenoval tak jsou samozdřejmě supr ovšem mám dojem že ten pravý původní český nacionalizmus kolem roku 1848 by mel uznávat každý tak jako po právu ctíme Radolu Gajdu tak by jsme měli se také podívat na to myslím že velmi důležité období toho Národního obrození začátkem 19 století ty věci co se děli v praze na barikádách 1848 jsou také dost důležitý.
Jistě je mnoho přízinců ultrapravice co k životu nepotřebují do podrobna znát každý letopočet atd důležité je znát v kostce pojintu.Je to škoda třeba jeden skin se mě zeptal kdo je to Pinočet že to jméno slyšel poprvé v životě……………….
22 Katuška // Aug 24, 2008 at 22:54
Já věděla, že s příchodem 18. roku života budou jenom starosti. Myslím, že demokracie se dá udržovat pouze dostatečným zájmem o dění ve státě. Takže ráda bych k volbám šla a projevila svůj “názor”. Ale takhle opravdu nevím, z čeho vybírat. DS, který veřejně podporuje neonacistické akce? Konzervativce, když nejsem konzervativní? NS a její xenofobní smýšlení v čele s jejich hysterickou předsedkyní?
To je docela zásadní dilema. Jít volit a zpronevěřit se svým názorům nebo nevolit a zůstat trapným pasivním kritikem?
23 danovy poplatnik // Aug 24, 2008 at 23:03
HF: Napsal jste to dobře.
Guru: Částečně máte pravdu, ono je jednoduché být proti nim, ale jak vyřešit dilema chování velké části z nich na straně jedné a úcty k hodnotám západní (osvícenské) civilizace na straně druhé? Naším problémem je, že neznáme řešení, kam s člověkem, který poctivě žít nechce, ale přitom se nedopouští “hrdelních” zločinů, jen dlouhodobě a v malém krade. Naneštěstí pro slušné cikány, takové lidi nalezneme ve velké míře právě v jejich populaci. Máme v podstatě dvě možnosti, bud takové lidi trestat při x-té recidivě jako vrahy, potom se vyloučíme ze “západní civilizace”, nebo je stále trestat jen jako zlodějě, s tím, že se nám budou tiše smát. Dnešní aféra v Rokycanech ukázala, že pokud budou na svých právech kráceni oni, ozvou se. Kdyby cikáni pravidelně napadali bílé, většina bílých bude dělat, že se jich to netýká.
24 danovy poplatnik // Aug 24, 2008 at 23:06
Katuška: To máte asi tak. Být konzervativní je široký pojem, ostatně za konzervativní se v ČR považují hned čtyři strany, ODS, KUD-ČSL, NS a strany blízké PaS. Myslím, že být konzervativní je dobré, a že hodně mladých lidí si to špatně představuje, a často vidí největší konzervativce v KSČM. Věřím, že budete-li se poctivě zajímat o politiku, na podzim budete moci s čistým srdcem odvolit jednu z konzervativních stran.
25 Tom@s // Aug 25, 2008 at 8:28
Při posledních volbách jsem opět propadl dogmatu “hlavně žádný hlas komunistům” a volil ODS. Pravda je, že většina povolebních tahů by se dala zkousnout, existují ovšem takové, ze kterými se prostě ztotžnit nemůžu a ze kterých je mi přinejmenším zle (viz např uznání samostatnosti Kosova). Příští volby se již za svůj hlas nechci stydět a budu volit Dělnickou stranu. DS možná není dokonalá, ale na současném národoveském poli nevidím jinou alternativu. Katolík nejsem a z trapně populistickou, šovinistickou a “bonzáckou” NS nechci mít nic společného. Jediný argument, který proti DS neustále slýchám (krom nevhodně zvoleného názvu :-)), je spojení s neonacisty. Tento argument nemůžu brát vůbec vážně, už jen stran toho, že prakticky vše co nejde se současnou vládnoucí garniturou a vybočuje z mainstreamu je označováno za neonacizmus.
26 Horst // Aug 25, 2008 at 10:25
Tom@s: Nechápu, jak volič ODS může najednou otočit o 180 a začít volit levicovou stranu? To je nějaká provokace?
27 Tom@s // Aug 26, 2008 at 9:28
Nikoliv. Volba ODS byl čistý kalkul a jak se ukázalo obrovská chyba, neb se je nebojím označit za zrádce právoplatných občanů ČR. Příště už budu volit srdcem!
28 Horst // Aug 26, 2008 at 10:05
Tom@s: Chápu.
Leave a Comment