Je dnes zvykem jmenovat velké osobnosti, proto já vyzdvihuji (ex)kapitána BIS Vladimíra Hučína. Kvůli tomu, co vydržel a kolika lidem dokázal otevřít oči, že po Listopadu je už zase mnohé jinak, než je předstíráno.
Do povědomí širší veřejnosti tu i cizozemské nevstoupil Hučín dobrovolně, ale byl zatažen politickým divadlem. Tahali ho v železech jako medvěda v Národním, místo hudby Smetanovy to doprovázel sbor policistů obracejících hřbitovní kameny a při sběru PET-lahví volajících do kamer „neseme výbušniny!“ Že budou prokázány velké viny V.Hučína, věštil v TV-Kotli Stanislav Gross, když jeho hvězda ještě padala vzhůru.
Dnes je v propadlišti dějin Gross, výbušniny z hřbitovního policejního divadla i obviňování V.Hučína z výbuchů na Přerovsku či zneužití neschopenky v těžkém žaláři ve spojení s dodnes neurčeným spolupachatelem. Soc.dem premiéři budou vysvětlovat svou nečinnost při manipulaci s prověrkami, V.Hučín vysvětluje, co dělal v BIS, a diváci sledují soudní řešení několikadílné tajenky: je zločincem Hučín nebo ti, kdo proti němu zosnovali komplot? Pokud jste si při čtení slova „komplot“ pomysleli, že slyším trávu růst, vězte že sám Petr Pithart napsal v Respektu 15/06, že měl vždy pochybnosti hraničící s jistotou, „že pan Hučín byl v kraji pronásledován společenstvím starých struktur.“
Hučínovo další (odvolací) soudní stání bylo svoláno na 18.duben 2006 tak narychlo, že aktéři ani neměli zákonný čas na přípravu, přesto s konáním souhlasili. V Olomouci nejprve zněla zpráva o stavu věci a pak byla z jednání vyloučena veřejnost. Jak pak uvedl John Bok, tentokrát opravdu byla řeč o utajovaných skutečnostech a ty podle Bokova hodnocení vyzněly příznivě pro V.Hučína. Odpolední jednání pak poodhalilo lesk i bídu současného Česka.
Nejprve státní zástupce Mojmír Pleva četl odvolání a zkusil představit stát v plném lesku. Stát jeho ústy řekl, že s osvobozujícím rozsudkem přerovského soudu souhlasí jen potud, že proces s Hučínem nebyl politickým komplotem, náš stát byl, je a bude čistý. Stát nedovolí krácení práv - v Přerově státní zástupkyně nemohla vynést všechny trumfy z rukávu, protože soud nesouhlasil s vyloučením veřejnosti. Stát také nedovolí soudům odfláknout práci, rozsudek z 24.11.05 prý nebral v úvahu prostorové odposlechy, nedostatečně odůvodnil odmítnutí důkazů žaloby a přijetí mylných závěrů obhajoby. Stát proto ústy Plevy navrhl zrušit v celém rozsahu rozsudek zprošťující V.Hučína viny, a vrátit věc k novému projednávání. Pokud se však chcete zvednout a jít žít do tak báječného státu, zadržte! Stát ústy Plevy také navrhl: když soudy odmítají uznat svědky typu V.Švéda za důvěryhodné, pak jim vezme právo to posoudit - ať někdo jiný než soud zpracuje posudek, zda Švédové byli u soudu důvěryhodní. Nebyla by to bída žít ve státě, který si dovolí tohle vůči soudu?
Po státním zástupci promluvil obhájce Milan Hulík, který dokáže právo skloubit s humorem. Přerovský rozsudek, na rozdíl od odvolání, zhodnotil jako perfektní po stránce jazykové, logické i právní. Přerovská státní zástupkyně podle něj nebyla zkrácena na právu vynášet trumfy - když v odvolacím řízení vyloučili veřejnost, řekl státní zástupce, že nemá nic konkrétního a bude mluvit jen obecně. Ani pominutí prostorových odposlechů neovlivnilo rozhodování soudu, když státní zástupce neřekl, co konkrétního soudu uniklo. Státní zastupitelství při odvolání také mělo manipulovat fakty, jak dokáži vysvětlit jen na svém příkladu: loni mi přeposlali mail jednoho „národovce“ Rozhoň lže, pravda je to a to; jen pozornější si všimli že jsem řekl právě to a to a tudíž měl pravdu, většina uvěřila, že lžu. Podobným způsobem měly vznikat „nedostatky v přerovském rozsudku.“
Hulík též vyslovil podezření, že státní zastupitelství porušilo zásadu oficiality, když z výpovědí svědků vědělo o jejich činech zjevně trestných a přesto nezahájilo šetření. Hulík zpochybnil i smysl takového posuzování zpravodajské práce, jejíž nezbytnou součástí je i lest. Vyjádřil se i k levicovému extremismu, před kterým Hučín varoval: Nedávno dlouho diskutoval i s hochem z Komunistického svazu mládeže, který ho ujistil, že počítají s omezováním občanských práv, jak velké to omezení bude, proberou na příští schůzi - není to náhodou skutečně nebezpečný extremismus? Podle Hulíka se naplnily se i Hučínovy informace o protestech proti zasedání světových bankéřů v pankráckém lidojemu a manipulacích s bezpečnostními prověrkami. Hučín ohrozil prověrky některých státních zástupců a proto má Hulík v tomto případu podezření z politické manipulace.
Obhájce S.Devátý uvedl na pravou míru mj. hru státních zástupců s čísly, probírané množství „Hučínovy výbušniny“ má sílu jako kapsle do dětské pistolky. Poslední slovo měl V.Hučín, ze kterého se během procesu stal dobrý řečník. Vysvětlil nechápavým státním zástupcům, proč spolupracovaly Občanské komise z různých okresů a jak v důsledku nezkušenosti kroměřížského předsedy dnes učí policisty v Holešově Murček. Jak se T.Hradílkovi nelíbilo, že Hučín zabránil skartaci části archivu Lidových milicí. Ke krycímu jménu V.Filipa „Falmer” doplnil i Paroubkovo „Roko“. Pak uvedl pár příběhů o politikaření, dokládajících ne lesk, ale spíše bídu současného Česka. Jak a proč byli odposloucháváni někteří redaktoři MFD, ČRo a představitelé KANU. Jak F.Bublan osobně odvolal V.Hučína z týmu Výbuch těsně před objasněním 1. a 3.výbuchu, a tak dodnes není objasněn výbuch žádný. S kterými levicovými extremisty popíjel becherovku M.Zeman. Nebo jak Pavel Dostál podněcoval levicové radikály z Klubu českého pohraničí k psaní o údajné spolupráci Kinských s nacisty. Jak politikařil „veleoblíbený“ politik, to je vizitka Česka. Jde o lesk či bídu?
Rozsudek v případu Hučín má být vynesen v budově Vrchního soudu Olomouc dnes, 21.4.06 v 10 hodin.
František Rozhoň