Napsal: Adam Kovář
Právo veta při hlasování institucí Evropské unie je jakousi veřejnou zárukou toho, že žádný stát nebyl, není a nebude nucen přijmout něco, s čím nesouhlasí a proti čemu má velké výhrady. Ono sice již mnoho států k přijetí přesně takových věcí přes svůj zásadní nesouhlas nuceno bylo, je a také bude, ale právo veta přesto stále v některých oblastech (zdaleka ne ve všech) platí a občas je i někým uplatněno. A to pochopitelně budovatelům Nové a ještě lepší Evropy vadí.
Členské státy stále mají právo veta například v oblasti úpravy tzv. třetího pilíře EU, který zahrnuje i spolupráci ve věcech justice a bezpečnosti. Při nedávné schůzce ministrů vnitra a spravedlnosti členských států EU Finsko, které EU v současné době předsedá, vyzvalo představitele těch států, kteří „blokují spolupráci v boji proti terorismu“, aby od svého práva veta v této oblasti ustoupili. Finská ministryně zahraničí k tomu dodala: „Není demokratické, když nějaký stát může blokovat text přijatý všemi ostatními.“
Samozřejmě, máme tu dvě modly, které tento tlak zdůvodňují. Jednak demokracii, se kterou je údajně v souladu, když se život desítek milionů lidí bude řídit nějakými směrnicemi, které vydají nikým nevolení úřednici, a nebo dohodami uzavřenými politiky jiných států (paralela s Mnichovem 1938 se opravdu nabízí sama).
A za druhé tu je obligátní boj proti terorismu, pod který se dá schovat vše – od možnosti vydávat své občany k trestnímu stíhání do zahraničí, přes fízlování elektronické a telefonické komunikace až po čipování všeho a všech.
Ne, nedělám si o Evropské unii žádné iluze, stejně jako si nedělám iluze o „našich politicích“. Jsem zásadně pro naše vystoupení z EU a pro zásadní změnu politických struktur. Ovšem to nic nemění na tom, že každý takovýto zásah do toho mála zbývajících práv našeho státu nás tlačí níže a níže, dolů do propasti totálního rozkladu a nicoty.
Evropská unie spěje ke krachu a to, co přijde po něm, je otázkou. Přesto však každé další omezení naší „zbytkové“ suverenity bude mít i v nejbližší době velké a pochopitelně negativní důsledky, které se budou jednou velmi těžko napravovat. Proto je třeba i dnes odmítat každý takovýto krok a bojovat s těmi, kteří se snaží vést nás do záhuby.
Loading ...
Loading ...
8 responses so far ↓
1 Fon // Sep 25, 2006 at 6:15
ZSSR bol tiež na večné časy a už ho niet.
Čipovanie je náboženská okolnosť, znamená len toľko, že sa jedná o politikov priamo riadených Luciferom.
2 LJM // Sep 25, 2006 at 11:43
Vystoupení z EU není pro nás řešením. Je třeba, aby vystoupilo buď více států anebo aby se EU rozpadla komplet celá. Pak budeme zase šťastni.
3 Jan Maloušek // Sep 26, 2006 at 6:07
LJM: nevím, jestli budeme šťastni, ale budeme mít více možností, jak ten bordel v našem státě začít zvládat. Budeme mít MOŽNOST chopit se odpovědnosti - to je svoboda.
4 #Tom // Sep 27, 2006 at 3:19
LJM: Dovedete si představit, co by znamenalo vystoupení jediného členského státu z EU? Já si nedovedu představit politiky, kteří by takový tlak vydrželi - mám na mysli tlak opozice i celého zbytku ESSR (= evopského svazu socialistických republik :-)). Ale pokud by se (za dnešních okolností téměř nemožné) vystoupení z EU podařilo, mohlo by to vyvolat vlnu dalších vystoupení a následný rozpad EU. Ale to by musela vystoupit nějaká veliká a nespokojená země, třeba Polsko.
5 Václav // Sep 27, 2006 at 8:25
Rozpad Říše přijde tehdy, bude-li Říše stále méně naplňovat smysl své existence. Je-li smyslem EU spolupráce a soužití států, regionů a jednotlivců, bude potlačování zájmů států, regionů, nebo jednotlivců, nebo dokonce všeho najednou znamenat krátké vzedmutí moci centra a následný pár celé Říše.
EU má dvě možnosti, revidovat některé cíle, a dále fungovat a rozvíjet se, nebo omezovat ty, kterým má sloužit, a takto nastoupit proces vedoucí k rozpadu. Ten proces bude však trvat několik generací.
6 JT // Sep 27, 2006 at 8:32
Abychom se nedivili, jak ten krach bude rychlý a co všechno ho bude provázet. Ne že bych si dělal o EU sebemenší iluze, ale toho případného rychlého krachu a rozpadu se docela bojím.
7 Václav // Sep 29, 2006 at 9:46
JT: Rychlosti se nebojím. Bojím se naopak zhoubné pomalosti.
8 Václav // Sep 29, 2006 at 9:47
JT: Vzpomeňme na staré mocnářství, jak dlouho se rozpadalo, potom na Svatou říši římskou národa německého, a na Řím samotný, proces se zrychluje, stále však je zřejmé, že nebude krátký ani bezbolestný.
Leave a Comment