Minulý týden nám na Václavském náměstí v Praze vyrostla taková hezká klec. V panoptiku různých postaviček nás nadace Člověk v tísni chtěla upozornit na kubánské disidenty a jejich perzekuci. V kleci se v hezkých pruhovaných mundůrech střídali různí umělci a politici.
Při tomto pohledu mě tak napadlo, kolika politikům by tento hacafrak slušel i v reálu. Snad ani nemusím jmenovat, ale byl by to opravdu dlouhý seznam všech těch ministrů, poslanců, senátorů, náměstků, poradců atd., kteří byli nebo jsou zapleteni do různých korupčních afér, podvodů, zpronevěr, tunelování a dalších leváren.
Takřka se slzou v oku si tak občas člověk uvědomí, kde naše země a naše hospodářství mohlo být, kdyby ke všem těm podvodům a krádežím nedošlo. Výsměchem je pak skutečnost, že ve většině těchto případů nebyl ani nikdo odsouzen, poměrně řídká vyšetřování se vlekla a velmi často byli podezřelí vyšetřováni na svobodě. To je samozřejmě ideální možnost pro ovlivňování celé kauzy, tedy spíše jejího vyšetřování. Není proto divu, že nejen z tohoto důvodu není takřka nikdo odsouzen a zavřen.
Vraťme se však k nadaci Člověk v tísni a podívejme se nyní nejen na ni, ale i na různé další „nevládní“ organizace, které pod záminkou dodržování lidských práv pomáhají těm, kteří pomoci nepotřebují. Samozřejmě existují i takové skupiny, jejichž práce je třeba si vážit, Kapka naděje, Liga proti rakovině atd.
Zaměřme se však na většinu, tedy na ty skupiny, které buď pomáhají lidem v cizích zemích (a to často za peníze českých daňových poplatníků) a nebo se zaměřují na případy z okraje, resp. dna naší společnosti, na ty, kterým je většinou každá pomoc marná a málokdy si jí dovedou vážit. Mám opravdu za to, že je zbytečné pomáhat mnohonásobným recidivistům začlenit se do společnosti, když už jsou v kriminále jako doma, omezovat a šikanovat majitele restaurací, kteří jsou tak „drzí“, že si dovolují vybírat, koho pustí do svého podniku, snažit se „pomoci“ těžce závislým narkomanům, kteří ani nestojí o léčení atd.
Je opravdu udivující, že je tu tolik ochotných pomocníků pro zmíněné existence, ale už je tu daleko méně těch, kteří jsou připraveni a ochotni pomáhat a podporovat v těžkých životních situacích lidi slušné a bezúhonné. Jako kdyby např. nebylo dost těch, kteří přišli o práci díky tomu, že byla vytunelována (=rozkradena) firma, kde dlouhá léta pracovali. Stejně tak se mnohokrát stalo, že někdo přišel o střechu nad hlavou, protože dům, kde léta bydlel, byl vrácen nějakému potomkovi, který svého předka ani neviděl, ani mu nikdy nepřinesl aspoň svíčku na hrob. A možná ještě častější jsou případy, kdy byl dům prostě prodán nějaké pochybné společnosti a ta se nájemníka snažila vystrnadit opravdu všelijakými způsoby.
Ti kdejací „humanisté“ a „filantropové“, kteří se zastávají kdejakého individua, by se někdy opravdu mohli zkusit rozhlédnout kolem sebe, nedívat se stále někam na druhý konec světa nebo na dno společnosti, a všimnout si, že pomoc třeba občas potřebuje i někdo jiný.

Michal Solar