Motto: „V tomto případě se marxistické principy nezměnily, ale situace se velmi komplikuje.” Jean Paul Sartre.
Napsal: Josef Dolejší
Nejprve je nutné vymezit, koho lze za skutečné antikomunisty vpravdě pokládat. Jsou to ti, kteří od roku 1948 dávali jasně a srozumitelně najevo svůj nesouhlas s komunistickou ideologií a v ní realizovaným politickým systémem, odmítali jakékoliv výhody nového pořádku, nezaujímali žádné společenské pozice a funkce, nemohli studovat, nepřetvařovali se, byli předmětem represí a žili na okraji společnosti.
Z těchto lidí žije většinou už jen malá hrstka a ta ze svých někdejších postojů netěží. Není ji ani příliš slyšet.
K současným aktivním a halasným antikomunistům však patří:
1. Bývalí úspěšní a oddaní komunisté či svazáci, často tzv. „zuřiví”, v „sametu” po roce 1989 aktivisté Občanských fór, herci Havlova absurdního dramatu, dnes i několikráte překabátění politici, příslušníci vládních garnitur a mocenského establishmentu. Svůj současný antikomunismus deklarují za účelem neutralizace či zakrytí minulosti, udržení si výhodných postů a prebend. Jen málokteří z nich občas pociťují něco jako STUD. Jde o zištnou mentální prostituci bez zjevných výčitek svědomí s cílem totálního udržení vlivu a majetku.
2. Někdejší konjunkturální komunisté, dnes restituenti, velkostatkáři, velkopodnikatelé, finančníci, bankéři, obchodníci a prominenti současného režimu. Svůj antikomunismus vyhlašují jako mimikry jen v naléhavých případech, kultivovaněji a pod jistým tlakem, z nezbytí či z pudu sebezáchovy.
3. Prostituující se prominentní umělci, spisovatelé, novináři, bývalí husákovští docenti, režiséři, publicisté, redaktoři, akademici z oblasti společenských věd, historie zvláště, kteří před rokem 1989 těžili maximálně z výhod režimu, hojně publikovali, nabyli majetku, akademických hodností, a často i popularity bez níž nemohou žít a učiní cokoliv, aby si vše získané nadále udrželi i za příštích změn. Často periferní spolupracovníci StB či KGB. Jde o tak zvané schopné jedince (všeho schopné) a úspěšné celebrity nejen show bussinesu.
4. Ambiciózní děti a potomci bývalých elit, včetně komunistických, kteří se dojemně spojili za společným prospěchem v Novém světovém pořádku (potomci někdejších kapitalistů, komunistických předáků, církevníci, šlechtici včetně hochštaplerů a dobrodruhů všech sort a kalibrů). Tato skupina je většinou silně dotována a podporována ze zahraničí jako záloha budoucích elit (stipendia a stáže v zahraničí), která se při vystoupení na scéně bude s odstupem času jevit jako anonymní a svým původem neidentifikovatelná.
5. Vrazi, zločinci a hospodářští kriminálníci, kteří po létech vydávají svou neblahou činnost za boj proti komunismu a sebe za hrdiny odboje v kategorii tzv. „politických vězňů”.
6. Politováníhodní jedinci, které smetl vír historických událostí, k protikomunistickému odboji se dostali doslova „jako slepý k houslím” a dnes alespoň těží ze zvýšených penzí, slev na dráze a komfortnějších starobinců. Jejich vystupování je obyčejně tragikomické.
7. Ti, kteří za svůj antikomunismus pokládají dřepění na bobku u rádia Svobodná Evropa, BBC či Hlasu Ameriky. V práci se rozhodně nepřetrhli. Mimo hospodské nadávání se nikdy na nic nezmohli, zato vytrvale jezdili na rekreace ROH, užívali bezplatné lékařské a lázeňské péče, bezplatného vzdělání a jiných výhod minulého režimu. Mylně doufají, že dnes se jim za halasný antikomunistický pokřik dostane stejných výhod. Marně!
8. Profesionální provokatéři v angažmá různých zpravodajských služeb a agentur, kteří jsou za svůj „antikomunismus” dobře honorováni a plní tak úkoly v tisku, televizi, rozhlase, na internetu a při veřejných projevech.
Hrdinů jsme nikdy příliš mnoho neměli. V dnešní době je jich ale uměle produkováno až příliš mnoho - pod úroveň dobrého vkusu.
Antikomunistická scéna dneška skýtá velmi pestrý pohled. Většinou však jde o trapný projev lidské nízkosti, prospěchářství a pragmatismu, hojení komplexů méněcennosti a nutnosti vypořádat se s vlastní „socialistickou” minulostí. Ne všem ten antikomunistický kabát dobře sedí a připomínají pak spíše klauna či šaška. Ne v každém cirkuse je ale tato role dobře placená. Ti, co opravdu trpěli MLČÍ, neboť někdejší utrpení nelze odstranit jekotem a pokřikováním!
Loading ...
Loading ...
21 responses so far ↓
1 Bryoria // Jan 24, 2007 at 2:06
Autor mi mluvi z duse. A v bode 5 jasne poznavam bratry Masiny a jejich bandu, kterou by nekteri jedinci, kteri podporuji nesmyslne nasili na nevinnych, navrhovali dokonce na statni vyznamenani…
2 František Nonnemann // Jan 24, 2007 at 2:19
Proboha, diskusi o Mašínech popáté už ne! Já si sice myslím, že to byli hrdinové, ale rozhodně se tady o tom zase nehodlám dohadovat.
3 Bandera // Jan 24, 2007 at 2:37
Já prostě nemůžu mlčet. Bratři Mašínové a jejich 3 kamarádi se pamětlivi odkazu svého otce v době strašlivých zločinů proti lidskosti postavili komunistům a jejich pomačům. Riskovali své vlastní životy aby se dostali na západ a pomyslnému americkému spojenci, a přinesli mu důležité zpravodajské informace. Co je na tom sakra špatného.
Před časem jsem slyšel Milana Paumera vyprávět celý ten slavný příběh, a vše se přesně shosovalo s dějěm Odkazu od dcery Josefa Mašína. Vážený pane Bryoria, namáhal jste někdy tu knihu přečíst když dokážete dělat takové rychlé soudy? Anebo jste prostě shlédl Majora Zemana, či považujete život kdejakého červenáčka za hodnotu vyšší svobody a života slušných lidí?
4 František Nonnemann // Jan 24, 2007 at 2:50
Ne, prosím, ne
5 Bandera // Jan 24, 2007 at 3:03
Moc se omlouvám, lae to porstě nejde. Kdyby tu bylo víc lidí jako oni, tak by mí předkové nemuseli trávit desetiletí po bolševických koncentrácích, nedostali by schválně práci vzdálenou od jejich domova a kolektivizovaná část vesnice by jim denně nenadávala. Jenže takovéhle věci někteří jedinci nejsou schopmí pochopit a pořád, navzdory všem argumentům si melou tu svou pravdu. Pavdu jako vystřiženou z “Naší Pravdy”.
6 Intro // Jan 24, 2007 at 3:15
Budu respektovat přání pana Nonnemanna a nebudu se do diskuse o Mašínech pouštět. I když, protinázor k příspěvku kolegy Bandery bych měl…:-D
7 Bandera // Jan 24, 2007 at 3:37
Intro: pan Nonnemann to určitě nemyslí zle, vždyť tam udělal i smajla, takže sem s tím argumentem, docela mě zajímá. Stejně ho rozcupuju. Anebo jestli to nechcete řešit veřejně: Stepan.Bandera@seznam.cz
8 Intro // Jan 24, 2007 at 3:43
Bandera: ne, vím, že to myslí vážně…:-) Krom toho už jsem pár debat na toto téma také absolvoval a jsem jimi poněkud “znaven”. Řekněme, že mám prostě tak nějak problém uznat Mašíny za hrdiny (natož pak je vyznamenávat). Můj vztah k nim je prostě neutrální.
9 skud // Jan 24, 2007 at 3:56
Mě spíše zajímají plody jejich práce.
Co ti dnešní “antikomunisté” dokázali? Komunistická strana vesele existuje dál. “Antikomunisté” nikdy neměli zájem o opravdovou a objektivní diskuzi. Co z jejich klišovitých řečí jen srší.
Podle mě je situace taková, že asi tak 90% skutečností o bývalém režimu je pečlivě utajována.
Mnoho lidí mlčí a tak se mladí nedoví, jak to ve skutečnosti všechno bylo a nepoučí se. A dnes je vidět, jak má mladá generace stádovité názory a přejímají bolševicko-estébácké praktiky myšlení.
Čtou MF Hnus a kdo MF hnus nečte je podle nich pomalu třidní nepřítel.
Mladá generace (nechci moc generalizovat, ale jisté znaky jsou jim společné) přejímají nekriticky novodobé ideologie. zavírají se do nového ideologického myšlení a nepřipouští jiný názor.
Kdyby vyšly všechy skutečnosti o bolševickém režimu napovrch, Češi by se velice divili a nyslím,že asi moc.
10 Bandera // Jan 24, 2007 at 3:58
Kde jste pro Boha slyšel výraz neurtální vztah? To je přesně vyjadřování relativistů, co nejsou schopni uznat, že existuje jediná pravda na každou otázku. 1+1 jsou 2, tráva je zelená a v noci je tma. A takhle je to se vším. Samozřejmě, někdy je těžké najít odpověď, ale to neznamná, že na její kledání můžeme jen tak rezignovat, to je přístup lenochů.
11 Intro // Jan 24, 2007 at 4:35
Bandera: kterému písmenku v sousloví “neutrální vztah” jste neporozuměl? Rezignoval jsem na hledání odpovědi v mnohých otázkách a nemám z toho pražádné výčitky… Pokud si ovšem myslíte, že na KAŽDOU otázku existuje JEDINÁ správná odpověď, pak se obávám, že vám to budu těžko vysvětlovat…;-)
12 Pozorovatel // Jan 24, 2007 at 6:15
Skud to vyjádřil ve svém příspěvku přesně, trochu mi vadí, že p.Dolejší to bere krapet zeširoka a z planého antikomunismu viní skoro všechny tuzemce od r. narození cca 1974 níže. To by vlastně proti komunismu, který pokládám za naprosté a uměle vytvořené zlo, nemohl nikdo ani kváknout. Podobný absolutní metr vzal kdysi Pius XII., který exkomunikoval prakticky všechny za železnou oponou (”Kdo čte komunistické noviny, poslouchá komunistický rozhlas…”). Je to rovněž oblíbený argument chartářů, kteří takto kárají “šedou zónu”, když jim připomene dohody se stranickou věrchuškou, které umožnily stav, kdy řečeno se Satinským “Režim padol, ale veľa sa neudrel”. I když sám (jako mnozí další) spadám do kategorie 7, nemyslím, že jsem se tím zbavil práva kritiky bolševismu nadosmrti (nějakou tu svou “práci drobnou” vydávat za zásluhy by bylo opravdu směšné, i když tenkrát by za to pár let natvrdo bylo). Tím, že jsem přišel o sociální výhody komunistického raba, jsem ovšem nezískal adekvátní protihodnotu v podobě eliminace alespoň těch nejodpudivějších rudých bossů, tito naopak rozchvátili naši zem a stali se “takyelitou”, čímž dali letitému procesu demoralizace klausovskou “třešinku na dort” a usnadnili cestu novácké debilizaci, která má na velkou část nejen mládeže vliv opravdu zhoubný (v poslední době to trochu zachraňuje net). V neposlední řadě je zajímavá popularita selebrit - konfidentů, jejichž svazky byly přepečlivě skartovány (Hejma, Nohavica a mnozí další, včetně věčného Slavíka).
13 Bryoria // Jan 24, 2007 at 6:47
No radeji taky diskutovat nebudu… v nekterych pripadech to fakt nema cenu….
14 #Tom // Jan 24, 2007 at 6:49
Do které kategorie lze zařadit velmi mladé lidi, kteří se narodili nedlouho před revolucí, mnoho si z oné doby nepamatují, ale komunisty a další rudou špínu rovněž nemají rádi?
15 Bryoria // Jan 24, 2007 at 6:58
Tom: Bohuzel spousta lidi v tom nema jasno. Hodne z nich nema rado komunisty (ty soucasne), ale jsou pro ne OK komunisti byvali, agenti STB a za rudou spinu nepovazuji treba anarchisty…..
16 Pavel // Jan 24, 2007 at 16:01
Bandero, se nedivim, ze tvoji predci sedeli, pokud se hlasili k odkazu toho fasouna Bandery jako ty, dnesni doba je prave divna, ze tihle pohrobci fasistu, tu muzou volne radit v ulicich, a to ze komunisti nedovolili, aby v ulicich litali a napadali lidi, tak to jim davate za hrozny zlocin, ze? Byla to uplne desna doba, kdy slusny clovek zil slusnym zivotem a vrazi, podvodnici, ketasi sedeli v kriminalu, dneska jsou vsak na vrcholu moci a proto to vypada tak, jak to vypada.
17 František Nonnemann // Jan 25, 2007 at 2:12
Rozumíte někdo té řeči, ve které je psán komentář od Pavla? Můžete to případně pro nás, ostatní, přeložit, nejlépe do češtiny?
18 JT // Jan 25, 2007 at 2:32
FN-všichni jsme fašouni a za komunistů bylo líp
19 Bandera // Jan 25, 2007 at 3:27
Pavel: Moji předci se k odkazu Stěpana Andrijoviče Bandery nehlásili, třeba proto, že byl ještě naživu a statečně vzdoroval bolševickému zlu. Pokud vím, tak se obvykle hlásíme k odkazu zesnulých.
Jednoho mého příbuzného zavřeli za pokus opustit ten tvůj ráj kde slušní lidé žili slušným životem a stáli fronty na všechno. Jiného zatáhli do procesu s protistátní skupinou, v níž STB shromáždila osoby, které se do té doby vůbec neviděli.
Teď ti vysvětlím, proč se já hlásím k odkazu Bandery. Pokud o tom něco nevíš, tak on se postavil jak komunistům, tak i nacistům a v letech 1941-1945 nedobrovolně pobýval v nacistickém koncentračním táboře. Pro mě je to vlastenec, co bránil svůj národ proti socialistům nacionálním i internacionálním. Samozřejmě uznáván, že jeho oddíly se dopouštěly určitých krutostí, ale za to on nemohl.
20 PINK // Jan 29, 2007 at 5:14
Myslím si, že chyba se stala hned po 17.listopadau 1989. Každý si myslel, i já, že se “profesionální provozovatelé” režimu sami odstraní ze scény. Proč by to dělali? Jsou natolik morálně otrlí, že pouze změnili “zaměstnavatele” a jedou dál. Samozřejmě své devastující schopnosti si nesou ssebou a tak výsledek je jaký je. Potěšit nás může jen to, že kamkoliv vstoupí, čeká na jejich činnost stejný výsledek. A bude to trvat tak dlouho pokud si budeme myslet, že čištění chléva si provedou čuníci sami.
21 Podoba českého antikomunismu a antisemitského nacismu // Jun 15, 2007 at 16:55
Kdo z českých antisemitů by dnes veřejně prezentoval motiv Zabij žida, posílíš mír nebo otiskl titulek Židé do plynu, byl by stíhán a odsouzen. Nenašel by se státní zástupce nebo člen vlády, který by takové žerty toleroval a jejich výrobce podporoval. Stačí ale nahradit slovo žid slůvkem komunista. Státní zástupce je najednou k ‘vtipné’ myšlence zplynování lidí shovívavý. Katolický ministr zahraničí hájí prezentátory zabijácké výzvy a jiných vulgárních antikomunistických projevů jako avantgardní umělce. Nepožádá své chráněnce, aby výzvu k zabíjení komunistů stáhli, a své úředníky, aby se od akce, která jí využívá, distancovali. »Nenech vládnout rudé svině«, »Rudí smrdí,« je také avantgardní výrazivo těch, kdo mají zastání a podporu poslanců Cyrila Svobody, Marka Bendy i senátorů Martina Mejstříka a Jaromíra Štětiny.
Co se to děje s pravicovými politiky, novináři a umělci, že tolerují, podporují nebo i užívají v boji proti svým legálně působícím politickým oponentům slovník a postupy blízké antisemitským kampaním německého fašismu? Co se děje s médii veřejné služby, která to přehlížejí, tolerují nebo i povzbuzují?
Kdo viděl a slyšel nedávno předsedu KDUČSL Miroslava Kalouska v zákulisí upřímně a srdečně přát k narozeninám výslovně ‘svému milému bolševikovi’, komunistickému europoslanci Jiřímu Maštálkovi, žasl. Byl to stejný M. Kalousek, který z veřejnoprávní televizní obrazovky komunistické bližní tituluje jako zločince, když ústavně působící KSČM nazývá zločineckou organizaci.
Počátky, ze kterých se zrodil praktický antisemitismus norimberských rasových zákonů a konečného řešení židovské i komunistické otázky, byly spojeny se slovy, ‘avantgardními’ nápady. Židé a židobolševici že prý jsou zločinci a světové židovstvo a komunistické hnutí zločinecká spiknutí méněcenných bytostí ohrožující árijský svět a budoucnost árijské rasy. Pod vlivem nacistické propagandy a nacismu propadlých médií pak nejen Hitlerovým nejvěrnějším, ale i širokým vrstvám německých lékařů, umělců, živnostníků, státních úředníků a soudců začali židovští sousedé vadit, dokonce i páchnout. Němečtí Kalouskové se ještě ke svým sousedům vskrytu chovali slušně, ale navenek už šli s dobou. Lustrační pořádky rasové a politické spolehlivosti vyžadovaly rozsáhlá zkoumání. S židy se nemluví, u židů se nenakupuje, k židovským lékařům se nechodí. Nebylo to tehdy nic výjimečného. tenkrát koneckonců i Francie a Anglie pomocí podobných ‘vědeckých’ teorií a armád ovládaly stovky milionů obdobně titulovaných ‘méněcenných černochů a Asiatů’ v koloniích, které Hitler neměl. Lidovecký bratr Kalousek svými řečmi o zločinnosti a nedemokratičnosti současné KSČM cosi připomíná. Jeho zarytý, médii vděčně předváděný, neustále se opakující, živočišně nenávistný antikomunismus je pozoruhodně vytrvalý. Vytrvalá je i lustrační horlivost veřejnoprávní televize a rozhlasu, jejich pečlivost při upravování historie, při rozšiřování antikomunistické nenávisti a blokaci jakékoli demokratické diskuse o humanistické podstatě Marxova komunistického ideálu.
Předvést žida nebo komunistu jako inteligentního a lidsky přitažlivého člověka, demokraticky s nimi diskutovat bylo v říšských médiích tabu. Židé i komunisté byli označováni jako zločinci, rasově a politicky méněcenná stvoření, kterých se uvědomělý žurnalista soukromých ani veřejných médií nemůže zastávat a se kterými se pravý Árijec nebaví. Dneska stačí tu větu jen poopravit, vypustit slůvko žid - a najdete v českých pravicových elitách zástupy těch, kdo se pod ni podepíší. Metody bojovného nacistického antisemitismu jsou přece, když jde o to vypořádat se se sny o sociální spravedlnosti a lidské rovnosti, tak inspirativní. Aužitečných idiotů najdou Svobodové a Bendové dost a dost.
Leave a Comment