Vláda České republiky na svém zasedání na počátku listopadu rozhodla, že vyšle do vazební věznice OSN v Haagu čtyři příslušníky české vězeňské služby. Tato věznice slouží Mezinárodnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii a jsou v ní drženi lidé, kteří při válkách, jež doprovázely rozpad tohoto státu, bránili životy a zájmy svých národů. Haagský soud totiž soudí tzv. válečné zločince, tedy ty odhodlané vojáky, kteří nedělali nic jiného, než že kvůli ochraně svých vlastních lidí na sebe vzali úděl krvavých válečníků.
Srbští a chorvatští velitelé svými pro nás možná zbytečně krutými akcemi v konečném důsledku zachránili mnoho svých lidí. Zachránili je, protože nepříteli nahnali strach z děsivé odvety, z toho, že oni jsou schopni a ochotni pro záchranu příslušníků svého národa vykonat prakticky cokoliv. Tento postup je pro naše myšlení opravdu zbytečně brutální, nicméně jde o balkánské zvyklosti a nechápu, proč bychom je měli soudit dle svých měřítek.
Tento soud také rozhodně nepřísluší žádné mezinárodní organizaci, zvláště pak ne OSN. Ta totiž dnes není ničím jiným nežli politickou zástěrkou pro světovládce, kteří jí skrývají své pravé cíle. Ona tzv. globální spravedlnost není ničím jiným nežli nástrojem k likvidaci nepohodlných, k eliminaci odpůrců (ať už skutečných či potencionálních) globální vlády. A co je to za spravedlnost, která si jako rukojmí bere rodinné příslušníky stíhaných? Vzpomeňme na osud manželky a syna srbského generála Mladiče.
Oni „zločinci“ si rozhodně nezaslouží naše odsouzení, ale v mnoha případech spíše úctu a obdiv. Tím, kdo si však naše pohrdání zaslouží zcela jistě, je na druhé straně „česká“ vláda, která nás a naši zemi zatahuje do tohoto nevábně páchnoucího bláta. Když se dnes podílíme na věznění srbských a chorvatských hrdinů, je to totéž, jako bychom spolu s nimi zavřeli a pod zámkem střežili naši národní svobodu a budoucnost!

David Macháček