Poté, co jsem napsal článek Čí je nenávist, dostává se mi opravdu zvláštní pozornosti. To vše odstartovalo demonstrací za svobodu slova (chcete-li za Zündela) 28. října před velvyslanectvím SRN v Praze. Ve zmíněném článku píši, co jsem na této demonstraci zažil, že vše není černobílé, a ne ten, kdo je označován za extrémistu, se choval extrémně. Následně jsem se obrátil na orgány činné v trestním řízení se svým podezřením na možné porušení zákona.
Neuběhly ani tři měsíce a na jedné straně už padají rozsudky. Na druhé straně je tempo práce výrazně pomalejší, policie totiž prý ještě nemá podklady a nemůže vyvíjet úsilí po hledání pravdy. Neočekával jsem naivně, že bude proti všem postupováno s stejnou přísností. Mám však pocit, že je tu stálá snaha celou demonstraci kriminalizovat a pomluvit. Ať jde o organisátory nebo účastníky.
Chápu, že někdo nechce připustit, že pravý smysl této demonstrace byl v boji za svobodu slova a takzvaně seriosní média neřeknou, že i přes provokace a nenávist protidemonstrantů celá akce proběhla v pořádku a v souladu s demokratickými zákony naší vlasti. Tvrzení, že to byla akce neonacistická, je pomluvou. Stejně tak v takovém tvrzení lze vidět šíření poplašné zprávy, neboť neonacistická akce odporuje zákonu a nelze takové shromáždění uskutečnit. Pokud někdo vydává akci za svobodu slova za něco takového, dopouští se podle mne trestného činu. Bohužel vyšetřování těchto podezření se tu asi nechce dotahovat do konce.
Již mnohokrát bylo řečeno, že žijeme v (post)komunistickém režimu, který jak personálně tak skutky navazuje na ten předlistopadový. Díky osobním zkušenostem mám názor obdobný a chápu, proč je důvěra v právo a spravedlnost v naší zemi tak nízká. Nechápu však to stálé opakovaní předsudků a tlak proti těm, kteří mají jiný názor. Někdo si přivlastňuje patent na pravdu a nepřipouští všem stejné právo. Jsem pouhým idealistou, věřím-li, že tu bude alespoň předstírána rovnost před zákonem a spravedlnost i vůči vyvoleným?
O mně se nyní píše jako o nahnědlém lidovci i jako o neonacistovi a představitel politické policie mne chodí pomlouvat k mým nadřízeným. Roky veřejně hlásám stále stejné myšlenky, tak proč až nyní? Vlastní názor jsem mnohokrát presentoval (viz www.mtobias.czechian.net). Přesto asi až teď kdosi poznal, kdo jsem, a obrátil vůči mně svou nenávist.
Přestože jsem byl k tomuto státu vždy loajální a žiji dle jeho norem, pociťuji vůči sobě zášť. Vše to na mne působí jako úmyslná snaha o mé znevěrohodnění v souvislosti s učiněnými oznámeními. Nemusím asi dodávat, že po těchto zkušenostech nevěřím v objektivní prošetření. Policie po mně nikdy nepožadovala podání vysvětlení žádného mého výroku ani skutku, ale přesto mne měl její představitel u zaměstnavatelů nařknout z takového jednání, a aby svým slovům dodal váhy, neopomněl prý zmínit pikantnosti z mého soukromí. Inu to už asi k takové práci patří.
Mým vzorem není Marx, Che Guevara ani Hitler, nýbrž Ježíš. I on čelil úkladům a nástrahám nejen mocných své doby. Zákon nepřekračoval, nýbrž naplňoval. Přesto, ač nevinen, byl odsouzen za nejtěžší „politické“ zločiny. Snažím se nedokonale jednat podle jeho příkladu, být prost zášti a nenávisti a neuchýlit se k metodám oponentů. Svůj boj za zdárnější svět a společnost vedu z posic morálních, ukotvených v tradičním řádu hodnot. Věřím mimo jiné v odpuštění hříchů i spásu duší a modlím se i za své pronásledovatele.

Milan Tobiáš