Napsal: Rudolf Polownik
Před nedávnem jsme oslavili státní svátek, jímž si připomínáme upálení Mistra Jana Husa v Kostnici. Přiznejme si ale otevřeně, že Hus je dodnes, téměř 600 let po své smrti, stále velice rozporuplnou osobou, vyslovení jejíhož jména vzbuzuje vášnivé protichůdné reakce. Zvláště v našem vlasteneckém táboře působí jeho postava jako jeden z rozdělujících faktorů. Proto by nebylo od věci si o Janu Husovi něco povědět a pokusit se objasnit některé skutečnosti, jež jsou běžně hluboko pohřbeny pod nánosem rádoby objektivních pravd.
Jan Hus je pojímán jako ikona českého národovectví na jedné straně, ale i jako revoluční reformátor neúnosných politických poměrů na straně druhé. Snad jen tradicionalisticky zaměření katolíci a sečtělejší ateisté se k jeho osobě stavějí trochu více s despektem či nadhledem. A o tento nadhled se pokusíme i my.
Jan Hus zahájil svoje působení v době, kdy Království české bylo jednou z nejvíce prosperujících zemí Evropy. Českým králem a římským císařem byl v tom čase Václav IV., syn Karla IV. a bratr Zikmunda Lucemburského, jehož později Jirásek nazval „Liškou zrzavou“. České země tehdy byly po Lucembursku druhou nejlidnatější oblastí v Evropě a k Českému království patřilo i Slezsko, Bavorsko, državy v Lucembursku a jinde, ponejvíce v Německu, zvláště v Sasku. Praha byla centrálním městem Evropy, kam se sjížděli vzdělanci, umělci, řemeslníci a obchodníci z celého tehdy známého světa. To s sebou neslo ale i příliv cizinců, zvláště Němců, kteří se v našich zemích často i natrvalo usazovali. Protože tento trend trval několik desítek let, v podstatě od doby panování Karla IV., jenž si Prahu vybral za svoje císařské sídelní město, získávali Němci postupem doby všude navrch nad domácím českým obyvatelstvem. Zatímco Češi zůstávali na venkově na svých polích, statcích a ve mlýnech, čeští řemeslníci a obchodníci ve městech byli brzy přečísleni a ekonomicky vytlačeni stále nově a ve větším množství přicházejícími cizinci. Nakonec to došlo tak daleko, že Němci ovládali veškerý hospodářský a kulturní život v českých městech, rozhodovali na radnicích, řídili cechy a spolky řemeslníků, měli v rukou většinu obchodu a služeb. Jelikož se navzájem podporovali a dopomáhali si k lepšímu postavení, Čech brzy neměl šanci prosadit se, pokud nemluvil německy a trval na své národnosti. Chtěl-li zasednout v městské radě, v cechovním nebo spolkovém vedení, musel odhodit svoji národnost a stát se Němcem. V opačném případě se musel smířit se životem nádeníka.
Ovšem byli lidé, kteří se s touto situací nehodlali spokojit a stěžovali si u císařského dvora i jinde, jen aby se domohli svých práv. A k těmto lidem, kteří poukazovali na bezpráví, páchané na Češích, kteří se ve vlastní zemi musejí stydět za svoji národnost a zapírat rodný jazyk, patřil i Jan Hus.
Hus tehdy vyučoval na Karlově universitě. Ta byla, jak bývalo zvykem v celé Evropě, rozdělena na čtyři katedry, přičemž každá katedra patřila jednomu národu. Na Karlově universitě to byl národ bavorský, saský, polský a český. Ovšem faktem je, že čeští studenti tvořili pouhou jednu šestinu z celkového počtu. Bylo to dáno privilegovaným postavením Němců, kteří tam také tvořili většinu učitelského sboru. Když se uvolnilo místo Mistra nebo Doktora na některé katedře, rozhodovala rada Mistrů koho z uchazečů přijmou. Jelikož Češi měli při hlasování menšinu, Němci je vždy přehlasovali, a brzy se stalo, že žádný český uchazeč místo nedostal a byli přijímáni pouze Němci. To se týkalo i studentů, kdy německými Mistry byli přijímáni němečtí studenti přednostně. Čechům se to nelíbilo a po nějaké době se proti tomuto systému zvedla vlna odporu. Hus se postavil do jeho čela, kázal proti stávajícímu stavu věcí a výrazně přispěl k tomu, aby se věci změnily. Češi si nakonec na rektorovi Karlovy university vymohli slib, že nadále budou přednostně přijímáni čeští uchazeči o místa Mistrů a teprve kdyby žádný český uchazeč nezbyl, bude přijat cizinec. To se Němcům nelíbilo a začali universitu opouštět.
Hus vystudoval filosofii na Karlově universitě a získal titul Mistra, což ho opravňovalo na této Universitě i vyučovat. Později vystudoval i theologii a byl vysvěcen na kněze, takže mohl začít kázat v kapli Betlémských mláďátek, obecně zvané Betlémské. Byl to velice inteligentní a iniciativní muž, takže si brzy získal oblibu pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Haznburku. Ten ho pověřil důležitými úkoly: jednak měl na kněžských shromážděních (synodách) kázat ostatním kněžím a napomínat je k bezúhonnému životu, jednak měl pátrat po jejich prohřešcích a veškeré zjištěné skutečnosti hlásit arcibiskupovi. To tedy znamená jen jediné: totiž že církev se v té době zajímala o morálku svých kněží a pokud se děly nějaké nepravosti, měla vůli je řešit. Hus se ale dopustil zneužití důvěry, jež v něho byla vložena, a místo aby zjištěné přestupky oznámil a až do jejich prošetření o nich pomlčel, což by bylo čestné a seriozní, veřejně o nich kázal v Betlémské kapli. Navíc je zřejmé, že Hus častokrát nemluvil pravdu, nadsazoval, přeháněl a vymýšlel si, jen aby svým slovům dodal na váze a dramatičnosti. Na ilustraci jeden z jeho podobných výroků: „…a věř mi na moje svědomí, že jsem viděl mnoho kněží, kteří s vlastními sestrami téměř každý den, i na Vánoce a Velikonoce, zhřešili.“ (M. Jana Husa sebrané spisy, Praha, 1865) Je zřejmé, že takové tvrzení je sprostá pomluva a nactiutrhání, což je i dnes ještě stále trestným činem, natožpak ve středověku, kdy si lidé svojí pověsti a cti hleděli mnohem více než dnes a kdy také pošpiněná pověst s sebou mohla přinést mnohé následky sociálního a ekonomického rázu. Ovšem o „nedůtklivosti“ a „prudérnosti“ takto nařčených kněží svědčí to, že Hus za tyto svoje výroky nebyl nikdy potrestán.
V průběhu doby svého působení v Betlémské kapli se Hus stále více přibližoval učení Angličana Johna Vicklefa. Existuje teorie o tom, že Vicklef byl pokřtěný Žid, která zřejmě vychází z různých forem zápisu jeho jména. Bývá někdy psán jako Wickleff, Wiklef, Wiglef nebo Wig Löw. Vicklef byl již dlouho předtím, než Hus přejal jeho učení a než ho začal šířit, usvědčen jako heretik (překrucoval výklad náboženství). Tvrdil například, že papež může být papežem jen v případě, že žije jako svatý, jinak že je naopak ztělesněním Antikrista a že takového papeže nesmí nikdo poslouchat. Jiný jeho blud byl ten, že císař je povolán Bohem k tomu, aby zbavil církev majetku a vrátil ji chudobě, má tedy veškerý církevní majetek zabavit a rozdat šlechtě.
Musíme si uvědomit, že tehdejší středověká společnost přejala ze starověku koncept státní jednoty založené na jediném a jednotném náboženství jako pilíři státu. Tehdejší společnost nebyla založena na neustálém boji a zápolení různých názorů, proudů a politických stran uvnitř sebe samé, jako je tomu v dnešní demokracii, protože takové vnitřní boje a roztříštěnost zcela logicky musejí společnost i stát vysilovat, zpomalovat a činit zranitelnější vůči vnějším nepřátelům. Proto byla otázka zachování jednoty a svornosti zároveň i otázkou celkové bezpečnosti říše. A náboženství, jakožto veřejné vyjádření světonázoru a kulturní i duchovní pospolitosti, bylo základním a zásadním pilířem, na němž tato jednota stála. Pokud by byla jednota porušena, byl by narušen společenský řád a tím i ohrožena existence samotného státu. Z toho důvodu bylo nepřípustné, aby někdo výklad náboženství překrucoval a vytvářel nějaké sekty, protože tím by byla tolik potřebná soudržnost narušena.
Ačkoliv byl Hus několikrát důrazně upozorněn, aby přestal se svým falešným obviňováním kněží a aby dál nešířil Vicklefovo učení, neuposlechl. Nakonec ho dal arcibiskup do klatby a s ním celou Prahu, jelikož Hus měl v Praze velké množství stoupenců. Svým postojem k majetku církve si získal řadu následovníků i mezi šlechtou, zvláště tou chudší. Sliboval zbavit bohatou církev majetků a rozdělit je mezi šlechtu, což znělo velice slibně. Dalo by se říci, že Hus byl prvním skutečným partajním politikem v historii – použil nám ze současnosti tak dobře známou věc, jako jsou předvolební sliby: když budete volit nás, budete se mít lépe, dáme vám důchody, podpory a rodinné přídavky. Takovým způsobem si Hus vytvořil skutečnou partaj a získal řadu podporovatelů.
Dokud byl Václav IV. králem římským, vedlo se Husovi dobře, protože Václav byl málo schopný, sice vzdělaný ale nerozhodný muž se slabou autoritou, který nezvládal povinnosti vládce říše. Miloval pitky a hony a neustále se topil v dluzích, takže výměnou za půjčky peněz byl nucen zastavovat bohatým šlechticům celé državy na okrajích Českého království. Tak bylo České království, které se za jeho otce velmi rozrostlo, radikálně zmenšeno. Jelikož církev v té době vlastnila rozsáhlé majetky půdy i budov, král lačným okem pokukoval, jak by se na nich obohatil. Husova rétorika v duchu Vicklefovy nauky o vyvlastnění církve se mu hodila do krámu, proto Husa všemožně podporoval a držel nad ním ochrannou ruku, zatímco ostatní klér nesnášel. Známý je například případ kněze sv. Jana Nepomuckého, kterého dal krutě umučit. Ovšem po čase už se Václavova neschopnost vládnout říši stala neúnosnou a Václav byl říšským sněmem zbaven královské koruny. Na jeho místo byl jmenován a římským císařem korunován jeho bratr Zikmund. Ten se již předtím projevil jako pravý syn svého otce, vynikající diplomat, vojevůdce, státník a ochránce západní křesťanské civilizace v boji proti islámskému nebezpečí. Václav IV. se stále více se stahoval do ústraní. Nebyl schopen odstranit narůstající problémy, zvlášť roztržky mezi šlechtou a klérem, jež měly za následek politickou nestabilitu v zemi. Když na Moravě vypukla epidemie, království se stále více propadalo do ekonomické tísně, kterou Václav nedokázal a snad ani nehodlal řešit. Do toho všeho přišel Hus se svými urážkami kněží a bojem proti prodávání odpustků, čímž jen přilíval olej do ohně.
Dodnes si většina lidí myslí, že prodej odpustků byl zaměřen na obohacení církve a že šlo o jakýsi nemorální obchod s naivitou prostých lidí. Pravda je ovšem taková, že v té době pokračoval na Balkáně postup muslimských tureckých vojsk, proti nimž bylo potřeba postavit silnou armádu. Turci tehdy porazili Srby na Kosově poli, čímž je uvrhli do 300 let trvající poroby, podrobili si Bulhary, z Valašského knížectví si udělali vazalský stát a tlačili se dále do Uher, kde je ovšem Zikmund Lucemburský na hlavu porazil. Nicméně i přesto boj nekončil a islámská expanze do Evropy byla pouze pozdržena.
Bylo potřeba postavit novou armádu a Turky vytlačit z Evropy. Za tímto účelem papež vydal bullu, jíž zahájil prodej odpustků za účelem postavení křižácké armády. Vyhlásil v ní, že kdo podporuje císaře a církev v boji proti islámskému nebezpečí, bojuje tak vlastně proti nepřátelům křesťanství. Kdo tedy přispěje nějakým finančním obnosem na výstavbu křesťanského vojska, zasluhuje si odpuštění hříchů a tím i zkrácení trestu v očistci podobně, jako kdyby se sám osobně vydal do pole proti nepříteli. To mohl papež nebo i biskup z titulu své moci udělat. Aby tedy bylo možno vyzbrojit a hlavně uživit armádu bojovníků proti islámským vetřelcům, byl zahájen prodej odpustků. V květnu 1412 byl text papežské bully přinesen papežským legátem do Prahy a prodej odpustků začal i zde.
Boj za záchranu křesťanské civilizace ovšem Husovi zřejmě nepřipadal jako dost dobrý důvod pro takové počínání, proto začal hlasitě vystupovat proti „svatokrádežnému kupčení s odpustky“. Jeho kázání vyvolalo v Praze řadu výtržností, které se neobešly bez obětí na životech, a vedlo k částečnému bojkotu této snahy o získání finančních prostředků na záchranu Evropy. V dnešním pohledu bychom mohli prodej odpustků přirovnat k zcela běžné praxi, kdy na ulici přispějete například na Lexelův gamanůž pro nemocné děti v Motole a za to obdržíte trojbarevnou propisku. Je jasné, že toto srovnání pokulhává, ale v principu jde o totéž – přispějete na dobrou věc a za to dostanete něco, co se vám může v budoucnu hodit.
V roce 1412, kdy se rozhořel spor kolem prodeje odpustků, se český král Václav odvrátil od Husa a přestal ho ochraňovat. Jednak mu Hus začal vadit tím, že podněcoval nepokoje v už i tak dost nepokojné době, jednak se názorově rozcházeli ve věci odpustků. Král byl unaven a stále víc se uzavíral sám do sebe. Když se toto událo, přišel Hus najednou o svého zastánce. Byl nucen Prahu opustit a ukryl se na Kozím Hrádku v jižních Čechách. Stále měl ale širokou základnu příznivců jak mezi kněžími, hlavně těmi potulnými bez úřadu a stálého zajištění, tak i mezi chudou šlechtou a selským lidem, jež často ani nevěděli, že Hus je heretik a jeho nauka neodpovídá nauce církve.
Císař Zikmund musel řešit řadu naléhavých a složitých problémů, jak zahraničněpolitických, zejména nástup Turků na Balkáně, tak i vnitropolitických. Krom sporu o německý trůn, císařský stolec a církevního schizmatu, ho tížila i situace v Českém království, protože v tom viděl počínající nebezpečí vnitřního rozkladu. Snažil se tedy tento neradostný jev eliminovat. Pozval Husa na církevní sněm do Kostnice, který se mu podařilo svolat za účelem vyřešení církevního schizmatu, tedy stavu, kdy církev měla více papežů a žádný z nich se nechtěl svého stolce vzdát. Zikmund se snažil o to, aby kardinálové zvolili jednoho jediného pravého papeže, což se mu nakonec podařilo. Hus byl v tomto kontextu okrajovým bodem jednání. Je jisté, že kdyby císař jen tušil, jaké mu ještě Hus způsobí komplikace, jistě by jeho problém vyřešil jinak a potichu. Takhle ale Hus dostal příležitost obhájit svoje názory a svoje jméno očistit od obvinění z hereze.
Koncilní otcové prostudovali Husovy knihy a nalezli v nich 45 chybných článků, jež Husovi předložili k vysvětlení. Hus různě kličkoval a snažil se vykroutit, ale svoje chybné články vysvětlit nebo obhájit nedokázal. Nakonec z části uznal za chybné a odvolal nebo z části dokázal obhájit 15 z těchto pětačtyřiceti článků. Zbývajících třicet odvolat odmítl. Nutno dodat, že Husovi oponenti nebyli nějací nevzdělaní vesničtí fanatikové, ale výkvět inteligence té doby, profesoři z Oxfordu a pařížské Sorbony. Hus byl třikrát vyzván, aby svoje bludné články odvolal, ale neučinil tak. O tom, že koncilní otcové mají pravdu a články Husovy nauky byly opravdu chybné, vypovídá i Mistr Jeroným Pražský, který byl na koncilu souzen po Husovi. V památném dopise panu Lackovi z Kravař píše: „Nemni pane, bychť toho z núze psal aneb bychť pro který strach jeho odpadl. Nemohuť řéct jinak spravedlivě než žeť nebožčíček mnohé kusy psal bludné a škodlivé; a já který jsem byl přítel jeho i svými ústy obránce cti jeho na vše strany, shledav toho bluduov těch nechciť obránce býti, jakoť jsem také dobrovolně vyznal přede vším sborem v širších slovích.“
Je otázkou, proč Hus neodvolal, když mu bylo jasně dokázáno, že se mýlí. Vysvětlení je jednoduché: do Kostnice ho doprovázeli někteří jeho příznivci a podporovatelé. Byl mezi nimi jeho žák Mistr Jeroným Pražský, ale i někteří šlechtici, kteří by rádi viděli církevní majetky, které jim Hus nasliboval. Byl to například Petr z Mladenovic, ale především Jan z Chlumu a Václav z Dubé, které Hus jmenuje ve svém dopise Pražanům, a o nichž píše: „ …jimž věřte coť budú praviti, neb sú byli v sboru když jsem já odpoviedal.“ Tito a jiní šlechtici očekávali, že Hus splní svoje sliby. Věřili mu, že to, co káže, je spravedlivé a pravdivé, proto kdyby odvolal a byl nucen se s nimi vrátit do Čech, čekala by ho buď potupná smrt, nebo život v hanbě, výsměchu a opovržení těch kdo mu uvěřili. Pro Husa vlastně neexistovala jiná možnost, než trvat na svém a zemřít jako hrdina a zachovat si tím - i když pochybnou – ale přece jenom čest. A tak 6. července 1415 vzplála na břehu Rýna ona pověstná hranice.
Šlechtici, kteří Husa doprovázeli, se z velké části po jeho smrti vydali zpět do Čech, kde je na hranicích už očekávali další Husovi příznivci. Zpráva o Husově smrti se rychle rozšířila a vyvolala prudké emoce. Před Husem i po něm byla odsouzena celá řada kacířů a bludařů, ale nikdy to nevyvolalo takovou nesmyslnou reakci. Zatímco logický úsudek by zněl: „Odsoudili ho, byl tedy asi vinen“ , Husovi partajníci vyvodili naprosto opačný závěr: „Odsoudili ho, proto byl jistě nevinen!“ V kontextu naší doby je to podobné, jako bychom si řekli: „Viktora Koženého uvěznili, byl tedy jistě nevinen.“
Tato reakce byla, myslím si, vyvolána především zklamáním chudší šlechty nad tím, že vidina snadno získaného církevního majetku se rozplývá v nedohlednu. Někteří z nich si zřejmě řekli, že když jim Hus tyto majetky nasliboval a svoje sliby morálně odůvodnil, mají na ně právo i přesto, že Hus již nežije. A tak, čtyři roky po Husově popravě, se 1. pražskou defenestrací začíná otevřený boj.
V době, kdy je Evropa ohrožována tlakem islámu, rozpoutávají husité nejkrvavější občanskou válku, jakou do té doby historie poznala. Bývalá prosperita Českého království je ztracena v nenávratnu, jsou ničeny nenahraditelné kulturní památky, inteligence a celá řada schopných lidí odchází před husitským běsněním do emigrace, města a vesnice jsou vypalovány a lidé hynou hladem, válkou, nemocemi i krutými popravami. Husité bez lítosti vraždili každého, kdo se k nim nechtěl přidat, a páchali ty nejhroznější zvěrstva a ohavnosti. Dobový autor o tom přináší svědectví, kde říká, že poutník v té době mohl jít tři týdny, aniž by potkal živého člověka nebo narazil na stojící stavení. To svědčí o tom, jak se dříve druhá nejlidnatější země Evropy změnila následkem husitského teroru v pustinu.
Upalování prováděli hromadně, častokrát se stalo, že nahnali celou vesnici do kostela nebo stodoly a zapálili, jindy člověka zabednili do sudu a hodili do ohně. Svatovítská katedrála jen o vlas unikla poplenění Husity, kteří už vnikli dovnitř, ale členové cechu pražských řezníků, kteří tam byli shromážděni, se postavili na obranu jim drahého chrámu a husity „s krvavými hlavami“ vyhnali ven.
Ani Václav IV., svého času ochránce Husa, neunikl husitskému řádění, i když naštěstí jen posmrtně. Druhá manželka krále Václava, Žofie, nechala svého manžela pohřbít na Zbraslavi. Klášter, kde bylo jeho tělo uloženo, byl však husitskými vojsky pod vedením Václava Korandy v roce 1420 vypleněn. Podle slov Josefa Pekaře: „Táboři se vlámali i do hrobky královské a vyňavše tělo krále Václava IV. z rakve, tropili s ním žerty ohavné, aby pozdě v noci, opilí vínem klášterním, s trofejemi rozbitých obrazů a mnišských kápí vraceli se do Prahy.“
Ale vraťme se k samotné osobě Mistra Jana Husa. Byl to bezesporu vynikající vlastenec, kterého lidé milovali pro jeho lásku k národu, pro jeho řečnické umění, kdy k nim promlouval jazykem jim srozumitelným a drahým. Byl jistě velice vzdělaným a zaníceným křesťanem, který žil příkladným životem, napomínal lidi k pořádnému životu, k zachování ctností a ke všemu dobrému a prospěšnému. Byl to zcela jistě neohrožený a statečný muž, který se nebál postavit do čela vlasteneckého hnutí, aby na universitě vymohl práva pro svoje české soukmenovce. Ale, a v tom je ta záludnost, byl to i zatvrzelý heretik, který vlastní názor stavěl nad názor autorit, které byl, jakožto kněz, zavázán respektovat a uznávat. Zašel dokonce tak daleko, že odmítl poslouchat svého arcibiskupa a dokonce i papeže veřejně označil za Antikrista jen proto, že se snažil shromáždit finanční prostředky na boj proti hrozící islámské invazi. A tím svedl svoje následovníky, také zanícené vlastence, na cestu, na jejímž konci byl rozvrat a zkáza vlasti a zhouba českého národa. Tím, že se v jeho osobě prolnuly tyto dvě roviny – rovina vlastence a rovina heretického rozvratníka – způsobil obrovské neštěstí a strhl s sebou k herezi množství nevinných národně cítících lidí.
Vlivem jeho působení se tehdejší společnost vyprofilovala asi takto: na jedné straně vlastenci, kteří šli za Husem, na druhé straně věrní katolíci, kteří šli proti Husovi. Je vžitým omylem, že proti Husovi byli jen Němci. Ne, to není pravda. Bylo mnoho českých vlastenců, kteří prohlédli Husovu manipulaci a odvrátili se od něho ve chvíli, kdy česká práva byla vybojována. Být dobrým Čechem totiž v žádném případě neznamená být husitou nebo chovat v opovržení katolickou církev. Vlastenectví a víra jsou dvě naprosto nesouvisející věci, i když vlastenectví je přirozený sklon, který zcela zapadá do přirozeného božího řádu. Proto církev nikdy vlastenectví neodsuzovala. Naopak, byla celá řada kněží vlastenců, kteří se plnou silou zasadili o svůj národ, ačkoliv kvůli tomu v žádném případě nezradili církev nebo nepřekroutili náboženské učení. Příkladem takových kněží můžou být například náš Josef Dobrovský, jenž byl na kněze vysvěcen roku 1786 a krom řady jiných zásluh o obrození českého národa se stal spoluzakladatelem Národního muzea v Praze. Jinými takovými knězi – vlastenci - byli například Slovákům drazí Andrej Hlinka nebo Dr. Jozef Tiso.
Hus svým působením, tím, že si založil vlastní partaj a svým straníkům postavil před oči vidinu zisku církevních majetků, vyvolal nepředstavitelnou zkázu vlastního národa. Nepochybuji o tom, že svoje snahy myslel upřímně a že neměl žádné nečestné úmysly, ale jeho přirozená povaha, která ho nutila nepřiznat vlastní omyl tváří v tvář důkazům, jeho nezdravá ctižádost, pýcha a neúcta k autoritám ho přivedly do záhuby a s ním i celou naši vlast. Jak je napsáno v Bibli:
„Cesta do pekel bývá dlážděna samými dobrými úmysly.“
61 responses so far ↓
1 O poklad Anežky České // Aug 28, 2007 at 0:55
Chyba v tomto článku: Lucemburk Václav IV. nikdy nebyl římským císařem, byl římským králem!
2 admin // Aug 28, 2007 at 1:21
Opraveno, děkujeme za upozornění.
3 Peter // Aug 28, 2007 at 1:25
Dobrý článok, až na jeden omyl. V Kaolíckej cirkvi sa odpustky nepredávajú. K získaniu odpustkov sa vyžadovalo a vyžaduje byť v stave posväcujúcej milosti a vykonať dobrý skutok. Dať finančný príspevok na dobrý cieľ je len jedna z možností. Ak človek nedá dobrý úmysel, môže venovať akýkoľvek finančný obnos, no odpustky nezíska.
Ináč Hus popudzoval k násilnostiam, už pred jeho popravou jeho stúpenci vraždili kaolíckych kňazov. Popudzovanie k násiliu je trestné i dnes.
Ináč bol dvojtvárny, katíckych kňazom vytýkal nejstvujúce chyby, a pri mravných pokleskoch svojich priaznivcov a stúpencov mlčal- napr. nemravnému Václavovi IV. nevytýkal nič.
Jeho spoločník Páleč zo Znojma mu vytýkal nezriadenú pýchu, čo nie je vlastnosť pravých reformátorov.
4 Conel // Aug 28, 2007 at 3:13
Tak takhle tendencni clanek jsem uz dlouho necetl. Cirkev, ktera mela tak obrovske majetky, a jejiz papez a biskupove zili v prepychu, jaky si malo kdo mohl dovolit (a to nejen v prepychu, ale zcela zjevne zhyrale) - o cemz svedcil i nejeden knez pri Husove soudu, to vlastne s prodeji odpustku myslela dobre.. To zni jako hodne spatny vtip. Zajimave je, ze autor clanku nikde nepise, ktera konkretne Husova tvrzeni byla vyvracena a jakymi argumenty. Protoze je zname, ze Hus argumentoval Bibli, a tyto argumenty nikdo vyvratit nedokazal. Take by me zajimalo, odkud autor, nebo tehdeji knezi, vzali tvrzeni, ze odpustkem si clovek muze zkratit cas v ocistci. Predne bych rad vedel, co je to ocistec, nebot jsem toto slovo v Bibli jaksi nenalezl, a za druhe bych rad vedel, jak tvrzeni v souladu s nasledujicimi versi:
1 Petrův 2:24 Kterýžto hříchy naše na svém těle sám vnesl na dřevo, abychom hříchům zemrouce, spravedlnosti živi byli, jehož zsinalostí uzdraveni jste.
Koloským 2:13 A vás, ještě mrtvé v hříších a v neobřízce těla vašeho, spolu s ním obživil, odpustiv vám všecky hříchy,
14 A smazav proti nám čelící zápis, jenž záležel v ustanoveních, a byl odporný nám, i vyzdvihl jej z prostředku, přibiv jej k kříži;
Pokud jsem tedy hrichum zemrel, a byly mi odpusteny, proc bych za ne mel jeste trpet v nejakem ocistci?
Take me docela pobavilo, ze autor prirovnava prodej odpustku k dobrocinne sbirce. Dovedete si predstavit, ze by nekdo dnes obchazel v Praze, ale misto aby rekl, ze vybira dobrovolne prispevky na zmineny gama nuz, by lidem tvrdil, ze pokud mu nedaji penize, tak se budou po smrti dlouho trapit a trpet?
Peter: zajimalo by me, z jakeho zdroje mate, ze Hus popuzoval k nasilnostem. Pokud vim, tak i ve svem poslednim dopise z Kostnice napomina Cechy, aby se nasili vyhnuli.
5 conan // Aug 28, 2007 at 3:31
a co takhle se podívat trochu do odborné literatury místo simplifikujících archaizujících citací, např.:
LE GOFF Jacques: Zrození očistce. Praha: Vyšehrad,2003
6 Jakub II. // Aug 28, 2007 at 3:38
Conel: třba Husovy bludy o tom, že kněz(nebo jakýkoliv duchovní) vysluhující svátosti, ač se nalézá v těžkém hříchu, vysluhuje neplatně. To je jedna z mnoha tezí, pro kterou Hus v Písmě najít nemohl nic.
Pokud Coneli argumentuješ jen Sola scriptura, jsi protestant a to je primární problém.
Katolická věrouka stojí na Písmě a Tradici(která dokonce vznikla dříve než Písmo Nového zákona).
Ad očistec. Od počátku se křesťané modlili za své mrtvé. Zase Tradice. Proč se za ně modlit, když jsou v pekle, nebo nebi? Pokud by existovalo jen nebe, nebo peklo, pak jsou tyto modlitby zbytečné. Ani jedni by je nepotřebovali.
Chceš-li něco z Písma o očistci, přečti si důkladně třeba Knihy Makabejské a dobře si promysli, proč Juda nechal obětovat za padlé válečníky oběť Hospodinu…
Hus byl heretik a heretikem zůstává. Na tom nikdo nic nezmění. Boží milost není vázána na to, zda člověk žije, nebo nežije v hříchu. Boží milost předchází každé lidské dobré jednání. To je katolická věrouka, to je nauka svatého Augustina.
7 Jakub II. // Aug 28, 2007 at 3:43
Samozřejmě jsem to hodně zjednodušil. Augustin tomu věnuje několik svých spisků.
Dělení milostí nechávám stranou, ač je to neméně důležité.
8 Conel // Aug 28, 2007 at 4:27
Tradice vznika od lidi.. Nelze ji stavet na uroven Pisma. Viz Matouš 15. kapitola..
9 Václav // Aug 28, 2007 at 5:05
Sporných momentů je tam více, ale za všechny, odpustky byly především na boj třech papežů mezi sebou, s tím, že u nás je vybíral ten neprávoplatný. Jinak odpustky jsou i nepeněžní, získávané poutí, modlitbou atd..
10 Aleš Mikeš // Aug 28, 2007 at 5:06
Odpustky byla obyčejná zlodějna aby se vypasení knežíci a jim podobní měli líp.
11 Adam Kovář // Aug 28, 2007 at 5:52
Aleš Mikeš: aha, takže církev přispívala na vojsko proti Turkům, aby se vypasení kněžíci měli líp. Už je mi to jasné
12 skud // Aug 28, 2007 at 6:19
Odpustky byly jeden z faktorů tehdejší rozsáhlé vše prostupující korupce v církvi a vládě. Předchůdce klientelismu.
13 Václav Sekera // Aug 28, 2007 at 6:37
V zásadě souhlasím s Conelem. Přirovnávat odpustky k dobročinné sbírce je opravdu nesmysl. Rád bych se pozastavil nad citátem, který zde autor zveřejnil:
„…a věř mi na moje svědomí, že jsem viděl mnoho kněží, kteří s vlastními sestrami téměř každý den, i na Vánoce a Velikonoce, zhřešili.“
Nechápu, proč autor píše o daném citátu jako o “sprosté pomluvě a nactiutrhání” a považuje jej za trestný čin. Nevidím na tom žádnou “Evidentní lež”, naopak tomuto tvrzení věřím. Ve středověku si kněží žili jako prasata v žitě a spousta z nich přijala tento řád jen a pouze pro vlastní prospěch. A na tom se snad shodneme všichni? Nebo byli kněží ve středověku vzorní křesťané, kteří žili v bídě, všechno své bohatství rozdávali “chudým a potřebným” a veškerý čas věnovali “službě Bohu” ???
Jan Hus byl navíc, jak na začátku článku zaznělo, vlastencem, který se snažil bojovat za práva Čechů, které se, jako mnohokrát v historii, pokoušeli Němci pohltit.
Také souhlasím s komentářem Conela, že Hus i v posledních chvílých života nabádal k NENÁSILNÉ CESTĚ odporu. A je třeba rozdělovat Mistra Jana Husa od husitské armády. Ta se rozhodně podle jeho životní práce nechovala.
14 František Nonnemann // Aug 28, 2007 at 7:11
Václav Sekera: zcela upřímně pochybuji, že by mnoho kněží kdykoliv v historii téměř každý den souložilo se svými sestrami. I pro mě je to evidentní pomluva. Naopak blábol je to, že všichni kněží si žili jako prasata v žitě. Ale je fakt, že mnoho lidí si vybralo církev proto, aby nemuselo pracovat, mezi nimi i Jan Hus, jak ostatně sám přiznával.
A opravdu si myslíš, že ten, kdo nežije v bídě, není vzorný křesťan? Takže vzornými křesťany jsou jen bezdomovci na nádražích?
15 Defender of Patria // Aug 28, 2007 at 7:55
někde sem četl že jan hus ve skutečnosti nebyl ten hubený světec kterého známe z obrazů
ale ve skutečnosti prý byl tak tlustý že ho museli nosit
myslím že to bylo v toulkách českou minulostí
tak to kdyžtak reklamujte tam a ne u mě
16 0023net // Aug 28, 2007 at 8:17
Nemohu souhlasit s timto clankem. Clanek psal asi katolik. Jan Hus hajil zajmy chudych a utlacovanych a hlavne Cechu. Kdyby nebylo Husa davno by jsme byli zgermanizovani a dnes by jsme hezky sprechtili. Cirkev stala na strane samozvanych a nikym nevolenych bohacu a zlodeju, kteri sirili sama klamstva. Opomijela zajmy chudych poddanych Cechu, kteri zili otrocky v robote a porobe. Proste byli otroci a na druhe strane svobodni knezi a cirkevni papalasi, kteri se vysmivali svym poddanym a casto je bili a plenili vesnice.
17 František Nonnemann // Aug 28, 2007 at 8:29
0023net: Vaše vyjádření na adresu církve opravdu stojí za to.
U článku Kněz má problém - choval se jako chlap jste psal např., že “Cirkev je svinstvo odjakziva. Cirkev byla predchuce komunismu, a nacismsu a ted liberalni demokracie. Cirkev toerovala nacisticky system, ba primo ho podporovala.
Cirkev je predevsim nastroj moci, jak nabozenske, tak i ekonomicke a svetske moci.
Cirkev je uplne stejna hako polytbyro. Cirkev cela staleti oblbovala lidi a manipulovala je a nechavala je zit v bludu, ze zeme je placata.
Cirkev byla vymyslem jisteho etnika, ktere otravovalo svobodomyslne lidi. Svinstvo jako svinstvo. Krestanstvi, judaismus a islám. A pak veskere -ismy, kteri taky ONI vymysleli, proto aby se mezi lidmi vytvorily tridy, ktere se mezi sebou nenavidi. my gojove se hadame, a oni si mnou ruce a smeji se, jak se v tech jejich ismech a nabonestvich rochnime a utapime.
Buh je vymysl jisteho etnika a to je ten velky vesmirny nadnaridni Zid.
At zije pohanska Evropa!”
A teď zase něco o tom, jak kněží často bili své poddané a plenili vesnice, o samozvaných a nikým nevolených boháčích ani nemluvě.
Můžu mít osobní otázku: kdy a jak jste studoval historii? A nebo ji stále ještě studujete - v rámci výuky dějepisu na základní škole? Doporučoval bych při hodinách dávat pozor…
18 Conel // Aug 28, 2007 at 8:42
Frantisek Nonnemann: Samozrejme to Husovo tvrzeni nelze brat jako argument, nakonec by to bylo svedectvi jen jednoho muze. Na druhou stranu si dovedu predstavit situaci, kdy knez proste zil v jedne domacnosti se svou sestrou a postupem casu s ni mel treba dlouhotrvajici pomer. V tom neni nic, co by pusobilo jako nesmysl, jakkoliv je to nemoralni.
Tvrzeni, ze si knezi zili jako prasata v zite rozhodne blabol neni.. samozrejme, ze byli mnozi, kteri byli chudi. Ale podobne celkem pravidelne ulety, jako byly dlouhe hostiny, pitky, atd. u nich nenapadal zdaleka jenom Hus. A slo predevsim o biskupy a casto i o papeze. Minimalne na kostnickem koncilu se nasli lide, kteri tato tvrzeni potvrdili.
19 František Nonnemann // Aug 28, 2007 at 9:06
Conel: jistě, bezpochyby byli, jsou a budou kněží, kteří budou žít v rozporu se svými povinnostmi a budou hřešit, o tom není sporu. Ale nesmysl zcela evidentní je, že jich bylo mnoho.
Tvrzení, že všichni kněží žili jako prasata v žitě, které tady uvedl Václav Sekera (doslova “Ve středověku si kněží žili jako prasata v žitě”) je blábol a navíc nedoložitelný. Ano, jistě byli tací, kteří opět porušovali své morální atd. povinnosti, ale rozhodně to nebyli všichni kněží.
20 marek // Aug 28, 2007 at 10:00
Tak tento clanek jsem docela nepobral. Vzdyt katolicka cirkev byla kolaborantska a nebrala ohledy na cesky narod.A kdyz si vemu “svatou risi rimskou”, tak to byla jakoby EU s internacionalnimi prvky,ale dominantnimi germany. Zalar narodu v katolicke nemecke sevrenosti. Stredovek byl podle me doba temna, vzdyt jsou o tom plno filmů, knih a ucili jsme se to ve skole.
21 Plenkovič // Aug 28, 2007 at 10:35
Nevím, nakolik je P. Polownik odborně kvalifikován k tomu, aby hodnotil osobu Jana Husa, k němuž se vyjadřují historici nepochybně kompetentnější. Nejsem dost zasvěcen do dějin husitského hnutí ale nedá mi to, abych nereagoval na jím uváděný příklad hodný následování - vlastenectví odsouzeného válečného zločince kněze Dr. Josefa Tisa. Mám pocit že s jeho historickou erudicí není něco v pořádku. Třeba je infikován názory Mgr. Ladislava Malého, který ve svém článku Justiční vražda z 16.4. NTA pěje oslavné tirády k 60. výročí Tisovy popravy, které zakončuje “Pane první presidente Slovenské republiky - čest Vaší památce! Na stráž!” Po přečtění takových perel se přestávám divit, že si veřejnost plete nacionalisty s neonacisty.
Nonnemann: Rozvádět otázku zda kněží souložili se sestrou a to dokonce denně je infantilní. Především není nikde řečeno, že jde o biologické sestry a že se tím dopuštěli incestu, vždyť docela dobře mohlo jít o sestry řádové anebo docela o pouhé sestry v Kristu. O středověkých uvolněnějších mravech klášterních není nutné diskutovat.
22 Defender of Patria // Aug 28, 2007 at 10:47
tady je to jak v severnim irsku….katolici proti protestantum, pohani se smejou a ateisti vali bulvy
23 markant // Aug 28, 2007 at 10:48
to marek:
pletete si církevní a světskou moc, ty vaše řeči o kolaborantské kat.církvi a zároveň připodobňování svatou říši římskou k EU.středověk byl dobou temna pro tupého jiráska a ještě tupějšího nejedlého, kterému to padlo tak akorát do rudé kapsy.
24 O poklad Anežky České // Aug 28, 2007 at 11:17
- Autor nerozlišuje při svém odsudku husitských hrůzných činů husity umírněné, husitské Pražany a husitské radikály a to jistě není správné.
- Pokud zmiňoval Josef Dobrovského, tak je to dobře, nicméně myslím neměl vynechat Bohuslava Balbína, “obranáře” českého jazyka.
- Hitlerův vazal Jozef Tiso se mi do článku vůbec nehodí.
- Katolicismus nemusí být protičeský, např. mezi popravenými při staroměstské exekuci 1621 byl i římský katolík, stejně tak Němec nemusí být protičeský
25 O poklad Anežky České // Aug 28, 2007 at 11:25
Adminovi: Chyby?
Nepíše se Sorbonna, tedy double n?
Nepíše se Zbyněk Zajíc z Hazmburka?
Nebyl výrok Aloise Jiráska (mimochodem politicky národní demokrat) “liška ryšavá”?
26 German // Aug 28, 2007 at 12:46
tento clanok ma dost pobavil. a to som ateista
27 lopedevega // Aug 28, 2007 at 13:25
Smazáno pro hloupost. Redakce
28 František Nonnemann // Aug 28, 2007 at 13:51
Nejsem sice autor, ale tak od boku se ujmu jeho “obhajoby”:
o poklad…
- autor nerozlišuje jednotlivé proudy v husitství, protože nepíše o husitství, ale o Husovi
- autor nepíše o národní obrození, ale o Husovi
- označit bez dalšího Tisa za Hitlerova vazala vyžaduje buď nedostatečné historické znalosti a nebo notnou dávku demagogie
- Sorbonna francouzsky, Sorbona počeštěle, běžně se používá
- Hazmburk, pravda
- neznám veškeré dílo Aloise Jiráska (o tom, že byl v parlamentu za národní demokracii samozřejmě vím), ale myslím, že jsem registroval jak ryšavou, tak zrzavou lišku
Plenkovič:
- jestliže si nějaký hlupák kvůli názoru na osobu prvního slovenského prezidenta plete nacionalisty s nacisty, tak je to jeho problém. Měli bychom snad kvůli ignorantům klesat na jejich úroveň?
- já jsem s otázkou hřešení se sestrami nezačal, pouze jsem reagoval na to, že to bylo samozřejmé. Nebylo, není pro to jediný zdroj.
- uvolněnější mravy v klášterech - je nějaký zdroj pro tvrzení (o kterém se prý nemá diskutovat), že ve všech středověkých klášterech byly uvolněné mravy, jak uvádíte?
marek:
- jistě znáte význam slova “kolaborace”, když jste jej použil. S kým tedy církev kolaborovala, koho zradila?
- Svatá říše římská nebyla katolickým soustátím, byly v ní i státy protestantské.
- to, co jste četl o době temna, nebudu komentovat, nechci urážet Váš literární vkus.
29 Florian Geyer // Aug 28, 2007 at 17:16
Clanok sa mi celkom pacil, nie som az taky expert na historiu, aby som ho mohol komentovat, ale mozem aspon niektore komentare.
Na Jana Husa a celkovo husitov nevelmi dobre spominaju slovenske mesta, ktore pocas spanilych jazd vyplienili. To ze sa k husitom pridavali chudaci beriem ako samozrejmost, pridavali sa k nim aj bohaci (aj ked urcite nie vsetci iba z cirej vypocitavosti).
Na straz! nie je fasisticky pozdrav - doporucujem si precitat nieco o Andrejovi Hlinkovi.
Msgr. Jozef Tiso nebol pravym Hitlerovym vazalom. Slovensko bolo samostatne, co sa o krajinach ako Polsko, Litva, Lotysko ci Ceske zeme povedat neda, preto troska opatrne, kto bol vazal a kto nie. Viem, ze aj ked pod vplyvom Nemeckej rise, ale kto nebol pod nejakym vplyvom v tej dobe…
30 Václav Sekera // Aug 28, 2007 at 17:44
František Nonnemann: Teď jsem se špatně vyjádřil. Já rozhodně netvrdím, že se všichni kněží měli jak prasata v žitě. Určitě byli kněží, kteří svůj úřad vykonávali poctivě a proti takovým určitě nic nemám.
Nikde teda nepíši, jak tvrdíte, že: “by mnoho kněží kdykoliv v historii téměř každý den souložilo se svými sestrami.”. O tom, jak často se to stávalo, jsem nepsal vůbec nic, akorát konstatuji že skutečnosti, že by kněz podlehl smilstvu věřím více, než tomu, že si Jan Hus vše vymýšlel kvůli nějaké dramatičnosti. Máte snad důkazy o tom, že si opravdu vše vymýšlel a že žádný z kněží nesouložil se sestrami?
A určitě si nemyslím, že křesťan může být jen bezdomovec, ale křesťanství, pokud je mi známo, učí, že by věřící člověk měl rozdávat své prostředky chudým a potřebným. V předchozím příspěvku jsem to rozhodně nevyjádřil tak jasně, za to se omlouvám.
31 Václav Sekera // Aug 28, 2007 at 17:47
Jinak, co se husitství týče, za vrchol našich vlasteneckých dějin tuto dobu nazval otec národa, František Palacký. Ten materiály pro svou historickou práci bral nejen z kronik, ale jako první i z do té doby uzavřených archivů.
32 Plenkovič // Aug 28, 2007 at 18:24
F.Nonnemann: Reverze: Jestliže nacionalistický tisk dává prostor nějakým hlupákům s jejich zvrácenými názory na osobu odsouzeného válečného zločince, pak nejde o problém nějakého ignoranta pletoucího si nacionalisty s neonacisty ale bohužel o image našeho národoveckého hnutí, vnímaného negativně a s despektem značnou částí naší pomýlené veřejnosti.
- Sexuální excesy se neodehrávají v pouze v současnosti (viz aféru kněžského semináře v Skt. Pöltenu, nebo nejnověji v Los Angeles), stejné aféry se konaly ve středověku a nevím, proč by kláštery měly být výjimkou. Aź půjdete procházkou na Karlův most věnujte pozornost Parléřově figurální výzdobě na Mostecké věži. Nalevo od brány najdete sedící postavy mnicha a jeptišky a podíváte-li se pozorně, pak není opravdu o čem diskutovat. Zdroj o uvolněných mravech po kterém voláte, je nejenom autentický ale i nadmíru názorný. Zdůrazňuji však, že poklesky jednotlivců nejsou poklesky Církve. Vaši poznámku o studiu dějepisu jednoho z diskutujících na základní škole odbyl už před staletími antický filosof výrokem: Mnohoučenost nenaučí rozumnosti. Snad si rozumíme pane magistře.
33 Shooter // Aug 29, 2007 at 1:52
Florian Geyer: Kdyby jenom slovenská města, ale i mnoho měst v Čechách na husity nevzpomíná zrovna v nejlepším.
Václav Sekera: To je pravda ( co se týče toho F. Palackého ), ale musíme se podívat v jaké to bylo psáno době ( a určitě v tom sehrálo i určitou roli to, že F. Palacký nebyl katolík ). Já osobně vrchol českých dějin nevidím v občanské válce. Na toto téma doporučuji spíše práce J. Pekaře než-li F. Palackého.
34 Radola // Aug 29, 2007 at 6:31
Smazáno pro hloupost a urážení autora. Redakce
35 Andrej Draganov // Aug 29, 2007 at 7:33
Velice kvalitní článek.Dobře zpracovaný a plný konkrétních informací.Nevím, co je na něm tendečního. Jsou vyvážena pro i proti.A jestli autor hází málo špíny na Církev? Proč by měl?V médiích je toho dost.
Radola:O tom Tisovi to raději neříkejte před Slováky.A to ani před vlastneci.Myslím, že by s vámi hrubě nesouhlasili.
36 Václav Sekera // Aug 29, 2007 at 10:19
Shooter: F. Palacký sice katolík, nebyl, ale co to s tím má mít co společného? Já jsem si téměř jist, že autor tohoto článku katolíkem je. Článek mi příliš objektivní nepříjde - především ta pasáž, kde J. Husa prohlašuje za zcela evidentního lháře, když tvrdil, že kněží smilní se sestrami. Nevidim na tom nic evidentního. Vždyť od pradávna se nejmenovaná skupina lidí snaží nabourat církev a celé křesťanství. Katolíci by si už konečně měli uvědomit, že Mistr Jan Hus nebyl žádný antikrist. Snažil se zdemoralizovanou a zneužitou církev pouze napravit. A stál si za svým názorem až do konce. Pro mě je příkladem… pro pravdu položit život není zbabělost.
Vím, že nikdo není dokonalý, ale v historickou práci F. Palackého věřím a považuji ho za největšího historika našich dějin. Jsem pevně přesvědčen, že svou práci konal zodpovědně a nepochybyl.
37 AAM // Aug 29, 2007 at 14:50
http://aam.bloguje.cz/581236-jan-hus-heretik-nebo-apostol.php
38 Radola // Aug 29, 2007 at 16:06
Hmm,tak jinak,když jsem byl smazán,za tu “hroznou” urážku?!Autor nenašel nic negativního ani na katolické církvi,když všude ponižuje jen Husa?Fanatismus?
39 Andrej Draganov // Aug 29, 2007 at 23:37
Radola:Ano kdo není za Husem,ale za Círvkí, je evidentně fanatik.
Sekrník:Autor v článku uvadí, že Hus sám řekl, že část z jeho díla byla vylhaná. Navíc autor o Husovi mluví i v pozitivním světle, tak nevím proč jste tak dotčení.Spíš uveďte příklad, že Cirkev byla upravdou takovou, jakou nám ji představovala komunistická výuka.
40 Kosigin // Aug 30, 2007 at 0:36
Já článek považuji za zdařilý.Diskusi také,snad jen se nemohu ubránit pocitu,že autoři odmítavých reakcí nejsou sto připustit pohled z druhé strany.
Rád bych věděl co se o Husovi učí v Rakousku,Německu a vlastně celé křesťanské Evropě.
Já bych Husa viděl jako pozitivní osobu pouze ve vztahu k českému jazyku a jeho působení na UK.Z tohoto pohledu byl pro mně určitě vlastencem.
41 Okoun // Aug 30, 2007 at 0:46
AAM : Vy jste, s odpuštěním, obyčejný dobytek. Co si myslet o člověku, který je schopen v jediném článku kritizovat Youtube, že nenabízí “kvalitní porno” a zároveň se odvolávat na Evangelium sv. Lukáše…
42 Plenkovič // Aug 30, 2007 at 3:16
Z trochu z jiného soudku ale přesto k věci: Sv. Otec J.P. II. při své návštěvě Prahy se zmínil letmo i o Janu Husovi. V jiné souvislosti se omluvil za příkoří, které Církev sv. způsobila v dějinách nekatolíkům a prosil za odpuštění. Jaký je dnes oficiální postoj Sv. Stolce k Janu Husovi, je stále považován za heretika nebo lze postoj. J.P. II. považovat za rehabilitaci Husova jména? Nepamatuji se,že by se touto otázkou, pro nás Čechy stále aktuální a bolestnou, některý koncil zabýval.
43 kamil // Aug 30, 2007 at 4:35
4 Vašek Sekera:by mně zajímalo proč ten největší historik skončil u Bílé Hory
44 Plenkovič // Aug 30, 2007 at 5:49
Kamil: Palacký své Dějiny národa českého neskončil u Bílé hory l620 ale o 100 let dříve nástupem Habsburků na trůn 1526.
45 Radola // Aug 30, 2007 at 13:00
Altermedia se nám nějak katolizují,kdopak tu tahá za nitky ,že se sem dostávají články takového ražení?!
46 František Nonnemann // Aug 30, 2007 at 13:33
Radola: v pozadí je židozednářsko-bolševicko-jezuitská mezinárodní centrála, která uplatila redakci.
47 Plenkovič // Aug 30, 2007 at 16:48
Kdo hledá najde, našel jsem a odpovídám si sám:
Papež Jan Pavel II. sice prohlásil, že “lituje kruté smrti Jana Husa”, ale nezmínil se o nějaké Husově rehabilitaci a jeho postoj lze v nejlepším případě chápat jedině jako omluvu papeže samotného… Papež udělal přesně to, co udělat mohl a měl. Mezi názory MJH a tehdejších církevních otců existují dodnes nepřekonatelné rozpory. To spíš lano lodní projde uchem jehly a spíš se dočkají na Slovensku kruhy usilující o beatifikaci Dr Jozefa Tisa, než se Mistr Jan dočká své oficiální rehabilitace.
48 Historik // Aug 31, 2007 at 12:17
Nelze souhlasit s neúplným tvrzením, že Němci v rámci svého příchodu do českých zemí tvořïli pouze součást “přílivu cizinců”. Faktem je, že Němci sem byli pozváni samotným panovníkem mimo jiné proto, aby pozvedli obchod a výrobu, protože Češi toho ve větší a efektivnější míře bohužel nebyli schopni.
49 Norikazu Okamoto // Sep 1, 2007 at 8:33
Pro Historika: Němci přicházeli už za Přemyslovců, neboť byli přínosem a jejich vliv rostl. Během 13. století německé osídlení dosáhlo zhruba těch hranic, které zaujímalo předválečné Německo. Tou dobou byl téměř ve všech královstvích, či jiných na úrovni spravovaných státech, hlad po kvalifikovaných osadnících. I do Rumunska byli zváni “Sasi” (byť šlo paradoxně většinou o jižní Němce, především Bavory), Němci tehdy měli zkrátka dobré jméno a vliv. A za situace, kdy naše populace byla pouze zlomkem té dnešní, bych rozhodně automaticky nemluvil o české neschopnosti. Postavení Čechů v Říši nebylo rozhodně nevýznamné.
Nevím, proč mají lidé potřebu buď Němce hanit nebo naopak glorifikovat. Přínos Němců rozhodně oceňuji, ale ani Češi nebyli žádná ořezávátka.
50 Horst // Sep 3, 2007 at 8:27
Z principu: upálit někoho za jeho názor je svinstvo, které lze jen těžko omluvit.
51 Václav // Sep 3, 2007 at 10:02
Horst: To uznal už i dvojitý agent František Jindřich Holeček.
52 Runner // Sep 3, 2007 at 11:21
To Horst: Škoda že jste v té době nežil. Jistě byste jim to rád vysvětlil a oni by vás jistě nakonec pochopili.
53 Mamut // Sep 4, 2007 at 12:02
Tak jestli todle je článek, který je uveřejněn na českém vlasteneckém serveru, tak to ej už vrchol! Víte co celá VF se seberte a děte do kotle sparty! Něco takovýho sem dlouho nečetl. Němci by z vás měli radost!
54 František Nonnemann // Sep 4, 2007 at 12:38
Mamut: ne, tohle není článek. A ty běž, kam chceš.
55 Shooter // Sep 4, 2007 at 14:01
Mamut: ??? Proč by z nás měli mít Němci radost?
56 Horst // Sep 5, 2007 at 5:55
Runner : Hořel bych nespíš mezi prvními. Proto tvrdím, že absolutní svobodu slova je třeba chránit za každou cenu.
57 Runner // Sep 5, 2007 at 12:08
To Horst: No to říká ten pravý :-))) Asi jako odporovat cenzuře, ne? :-)))
58 Peter // Sep 10, 2007 at 2:33
Vážený pán Conel,
až včera som si všimol Vašu otázku na mňa. Tak Vám odpovedám. O popudzovaní Husa k násilnostiam nájdete napr. v knihe Jan Sedlák:M. Jan Hus, Praha, 1915, s. 54
59 nungurnacidge // Feb 9, 2008 at 20:30
I’d prefer reading in my native language, because my knowledge of your languange is no so well. But it was interesting! Look for some my links:
60 Jiri // Jul 6, 2008 at 14:27
Ten, kdo se dnes odvažuje modlit v jednotě se všemi živými, mrtvými, svatými Otče náš….. tak ten se vlastně modlí v jednotě TAKÉ se všemi vrahy Čechů , vrahy katolicko, habsbursko, hitlerovskými. Ten tedy plive na jejich památku. nevidím jiného východiska, nežli požádat všechny katolíky, aby byl buď Hus a ostatní uznáni za svaté nebo ať do roku 2015 zmizí katolicismus z České republiky . nemá zde po těch vraždách morální právo na existenci.
61 Jiri // Jul 6, 2008 at 14:35
A poučme se od Jana Comenia :
Nebude nevhodno připomenouti, že Čechy pobízel nejen duch zevnitř působící, nýbrž i zbožní mužové odjinud, kteří viděli ohavnost zpuštění; míním muže z university pařížské a oxfordské, kam Čechové chodili na studie a přinášeli jiskry čistější pravdy; zejména však Jana Wiklefa. Připojuji sem jeho list (psaný v posledním roce jeho života, 1387) Janu Husovi, tenkrát jinochu, který jsem našel v některých dosud zachovaných starožitnostech:
Spasení, a dá-li se ještě něco sladšího mysliti v Ježíši Kristu!
Drazí bratří v Pánu, které já miluji v pravdě, a nejen já, nýbrž i všichni, kteříž poznali pravdul Tu pravdu, která zůstává v nás a bude s námi až na věky skrze milost boží. Velmi jsem se potěšil, když od Vás přicházeli bratří a vydávali svědectví vaší pravdě, že i vy v pravdě chodíte. Slyšel jsem, bratře, jak vás zarmucuje Antikrist, uváděje mnoho rozličných soužení na Kristovy věrné. A není divu, že se takové věci dějí u vás, když už skoro po celém světě zákon Kristův trpí utiskováním od protivníků, a onen veliký, ryšavý a mnohohlavý drak, o němž mluví Jan ve Zjevení, vypustil ze svých úst po ženě velikou řeku, aby ji zachvátila. Ale nejvěrnější Hospodin jistě vyrve nevěstu sobě věrnou. Posilněme se tedy v Pánu Bohu svém a v jeho nesmírné dobrotě, věříce pevně, že nedopustí, aby jeho milí zemdleli v dobrém předsevzetí, jen budeme-li jej milovati celým srdcem (jak jsme povinni). Neboť protivenství by nenabývalo vrchu, kdyby nenabývala vrchu nepravost. Tedy žádné sklíčení neb utiskování pro Krista nás nesmí zlomiti; vždyť víme, že Hospodin trestá ty, kterékoli pčijme za své syny. Neboť podle vůle otce milosrdenství máme býti vyzkoušeni protivenstvím již v tomto životě, aby nás šetřil později; přeje si totiž nejvyšší umělec, aby zlato, které vybral, bylo pročištěno ohněm již zde, by je později mohl uložiti do svého nejčistšího věčného pokladu. Vidíme, že čas, který máme na tomto světě, je krátký a pomíjející; ale život, který očekáváme pro budoucno, je blažený a věčný. Pracujme tedy, pokud máme čas, abychom byli nalezeni hodni, vejíti v onen pokoj. Co jiného vidíme, prosím, v tomto životě, než bolesti, úzkosti, omrzelost a - což se musí věřících dotýkati nejvíce - pohrdání a šlapání zákona Božího! Snažme se tedy, co nejvíce můžeme, uchopiti ony statky trvalé a věčné, odpírajíce svým smyslům statky pomíjející a prchavé. Ohlížejme se na způsob života otců dřívějšího věku, vizme svaté obojího Zákona, jak ti snášeli na tomto moři zmítání a protivenství, věznění a pouta; byli kamenováni a mučeni a zmírali sťati mečem. Chodili v kožích ovčích a kozelčích atd., jak podrobně uvádí epištola k Židům. Všichni kráčeli úzkou cestou ve šlépějích Kristových, jenž řekl: Kde jsem já, také služebník můj bude. My tedy, majíce kolem sebe tak veliký oblak svědectví dávných světců, odvrhněme, pokud je na nás, každé břímě i hřích nás obkličující, a v trpělivosti spěchejme k boji nám uloženému, patříce na původce a dovršitele naší víry; Ježíše, který místo radosti sobě určené ztrpěl kříž, neleknuv se zahanbení. Uvažujme, jaký je ten, který strpěl od hříšníků tak velké odmlouvání proti sobě, abychom neochabovali klesajíce na mysli. Ale ze srdce prosme o pomoc Hospodina a mužně bojujme proti jeho protivníku Antikristovi. Milujme jeho zákon z plné duše a nebudme dělníky lstivými, nýbrž ve všech věcech, pokud dá Bůh, vedme sobě odhodlaně a budme v boží věci horliví, v naději na odměnu věčnou.
Ty tedy, Huse, velini milovaný bratře v Kristu, neznámý mně sice podle tváře, známý však ve víře a lásce (neboť ani hranice okrsku světa nemohou odtrhnouti ty, které spojuje láska Kristova), posilni se v milosti, která je tobě dána. Bojuj jako dobrý voják Ježíše Krista, slovem i skutkem; a které můžeš, zavolej zpět na cestu pravdy; neboť ani pro bludné a klamné dekrety ani pro bludy Antikristovy nesmí se zadržovati v mlčení pravda evangelia. Raději podlamuj zchytralost Satanovu a tím posiluj a zpevňuj údy Kristovy. Neboť s vůlí Páně brzo najde Antikrist svůj konec. Já se velmi raduji z toho, že ve vašem království i jinde posílil Bůh srdce některých tak, že pro boží slovo s radostí snášejí žalář, vyhnanství i smrt. Nemám, co bych ještě více psal; vyznávám se však, jak velmi rád bych posílil v té lásce k božímu zákonu tebe i vás všechny milovníky zákona Kristova. Proto je pozdravuji z hloubi srdce svého, zejména tvého druha v evangeliu Kristově, a prosím, abyste se modlili za mne i za celou církev Kristovu. Bůh pokoje, který vzkřísil z mrtvých pro krev věčné smlouvy velikého pastýře ovcí, pána našeho Ježíše Krista, nechť uzpůsobí vás ve vsem dobrém, abyste konali jeho vůli; necht učiní na vás, co je libé před tváří jeho, skrze Krista, jemuž sláva na věky věků, amen!
Tedy Hus, stav se profesorem na universitě a potom (roku 1400) kazatelem universitní kaple Betlémské, odhodlal se podniknouti útok na ony ohavnosti, bezuzdně již pronikající, a otevřeně vytasiti meč slova božího, za velké pochvaly lidu nejen v Praze, nýbrž i po celém království; zejména když téhož roku mistr Jeronym Pražský, vrátiv se z Anglie, přinesl s sebou knihy Wiklefovy a podvracel bludy se stejnou otevřeností ve škole, jako Hus v kostele. Těmto zbožným snahám, očistiti církev od nánosu pověr, stavěli se vší mocí na odpor cizí členové university (mající převahu počtem osob i počtem hlasů) a odsuzovali články Wiklefovy. Proto Češi zahájili s těmito bojovníky papežovými spor o přednost hlasů, dovozujíce, že patří jim jako domácím a nikoli jiným jako cizím. Rozhodování o tom bylo vzneseno na krále Václava (syna Karlova) a ten se vyslovil na prospěch Čechů; tu se Němci rozhněvali a v celých zástupech vyšli z Prahy (při kteréžto příležitosti byla založena universita lipská a erfurtská) a Čechové si hlasováním zvolili roku 1409 mistra Husa rektorem.
Mnichové, byvše opuštěni králem i universitou, popudí arcibiskupa a dosáhnou toho, že (16. července roku 1410) byly články Wiklefovy znovu odsouzeny a jeho knihy určeny k spálení. Tuto potupu pomstili členové university jinou potupou. Následujícího roku (1411) dával totiž papež Jan troubiti na poplach proti králi neapolskému a rozdílel odpustky těm, kteří se chopí zbraně pro církev: Některý z těchto kramářů se dostal do Prahy a mniši hlásali toto křižácké tažení s kazatelen. Tu však nejen několik zbožných mužů z lidu se postavilo veřejně proti nim, nýbrž den nato i mistr Hus vyhlásil these prnti pověře odpustků a veřejně ukázal jejich nicotnost. Ale když onen kramář nicméně pokračoval, oboří se na něho zástup studentů a vyrvou mu buly; kohosi ze svého středu obléknou do šatu nevěstek, posadí jej na káru, ozdobí mu prsa bulami, vozí jej kolkolem a pokřikují na něho, zatím co nevěstka lákala k sobě nejlichotivějšími slovy a posunky dav kolem shluklý a udílela požehnání. Konečně spálí uprostřed náměstí všechny buly s mnoha papežskými a prelátskými listy.
Tím vším je popuzen papež a obešle Husa do Říma. Když se Hus nedostavoval (jsa od toho zrazován v universitou i předními muži), tu papež (Jan XXIII.) vydá interdikt, že se nesmí v Praze sloužiti mše (pro přítomnost zatvrzelého rouhače Husa). Hus vida, že úřední osoby zuří a lid že se rozštěpuje v nepřátelské strany, dobrovolně odejde z Prahy a učí slovu božímu po městečkách až do doby, kdy je povolán do Kostnice (vydat počet ze svého učení), opatřen jsa císařovým průvodním listem. Jak jej tam přijal sněm římského shromáždění, věďí dějiny; že totiž Hus byl upálen 6. července 1415, Jeronym pak 30. května 1416 atd. Viz martyrologie.
Husova díla byla později vydána v Norimberku latinsky ve foliovém formátu. Ale kromě toho je vydal Otto Brunsfels v kvartovém formátu (s věnováním znějícím p. Lutherovi), získav ještě některé jiné rukopisy. Jsou to:
O pitvání Antikrista, jedna kniha.
O tajemstvích Antikristovy nepravosti.
O zjeveních Kristových a Antikristových.
O vymýcení sekt a nálezků lidských.
O jednotě církve a o vyhýbání rozkolu.
O evangelické dokonalosti.
O zhoubnosti lidských nálezků.
O království lidu, životu a mravech Antikristových.
Některé jiné zlomky, jako
Že se máme při disputaci vyhýbati hádce.
Že apoštolové pracovali vlastníma rukama, jsouce spokojeni velmi málem.
Co znamená, odbočiti od víry.
Výklad místa 1. Mojž. 49: Budeť Dan jako had atd.
O ohavnosti spuštění.
O tajemství Josefa a Faraona.
O srovnávání špatných žen s Antikristem.
Jsou také spisy v jazyce českém, jichž není v latině; na příklad Postila na nedělní evangelia, plná vzletu a horlení proti všelikým zkaženostem v křesťanském lidu atd.
Čeští a moravští páni nesli s nevolí papežovu drsnost v nakládání se svými učiteli (proti danému slovu) a proto jménem celé obce sepíší ke koncilu stížný list (ověšený kolem dokola pečetěmi a opatřený vlastnoručnimi podpisy), že byl nespravedlivě odsouzen jejich pastýř, muž nevinný, zbožný, svatý a věrný učitel pravdy. Dáno bylo v Praze 21. září 1416 (mám věrohodné svědky, že originál tohoto dopisu se až dosud chová v knihovně aberdýnské university). Sbor jim neodpověděl, ale dopsal jiným mužům, o nichž věděli, že jsou dosud omámeni římskými pověrami a že mají vynikající postavení (zejména Janovi z Michalovic, Aleši Škopkovi z Dubé, Albrechtovi z Koldic atd.); prosili je a zapřísahali, aby měli církev katolickou na starosti a aby pomáhali v potlačování kacířství vyslanci koncilu, biskupovi Janu Litomyšlskému. Dáno bylo v Kostnici 22. března 1417.
Když byli Čechové takto koncilem rozdvojeni a proti sobě vyzbrojeni, den ode dne se víc a více přiostřovaly spory, hádky a nenávisti. Duchovní vyhlašovali s kazatelen proti Husitům vyloučení z církve a svolávali na ně kletby; také jim činili protivenství, odnímajíce násilím kostely, kdekoli jen mohli. Ta věc vyvolala 30. července 1419 v Praze takovou bouři, že pozdvižený lid sházel dolů s oken radnice dvanáct staroměstských konšelů i s rychtářem a chytali je na hroty oštěpů.
Leave a Comment