Napsal: Petr Malý (AN Rakovník)

Určitě jste v nedávné době zaznamenali bleskový průzkum vztahu Čechů k různým etnikům. Je pozitivní, že nejlépe z tohoto průzkumu vyšel právě náš národ. Přeci jen v době, kdy se nás naši multikulturní páni z Bruselu a jejich levicoví nohsledi ve všech podobách snaží za každou cenu odnárodnit, je to alespoň malý krůček k obnovení národní cti a hrdosti. Není také náhodou, že nejhůře nám vyšli Cikáni.
Nejméně tolerantní jsou údajně málo vzdělaní lidé a ti, kteří mají nízké příjmy. Prakticky žádný výzkum se bez této „omluvy netolerance“ dnes nemůže obejít.

Pročpak jsou ale vrstvy se špatnou životní situací a nižšími příjmy tak „netolerantní“? Podívejme se na život klasického příslušníka vrstvy vyšší. Celý den pracuje kdesi v kanceláři. Po skončení pracovní doby se odebere domů. Autem. Bydlí většinou na okraji města, ve vilové čtvrti nebo v satelitním městečku. Do centra si zajede autem, problémové části měst pouze rychle projede. Nakupovat nejde do klasického obchodu, ale do hypermarketu v některém z nákupních center. Samozřejmě jak jinak než autem. Takovýto člověk vlastně vůbec nemá šanci vidět, jak situace v mnoha městech vypadá. Proto je jednoduché být tolerantní, když se mě de facto problémy netýkají.

Oproti tomu ti, kteří jedou do práce hromadnou dopravou, kde jim hrozí okradení od cizojazyčných zlodějů, a na nákup chodí pěšky, přičemž jim hrozí cestou přes určité čtvrti přepadení menšinovými násilníky, kupodivu tolerantní nejsou. Bydlí na sídlištích, kde je velmi vysoké procento kriminality. Jejich děti si nehrají na zahradě vlastní vily, ale hrají si na hřištích zamořených toxikomany a se stálým rizikem útoku od party pubertálních výrostků jiné barvy pleti. Tito lidé navíc nemají kolikrát ani zastání u státních orgánů, a tak ani radši nic neohlásí. Je v nich vztek a zlost na ty, kteří jim každý den otravují klidný život. A ten se pak projeví v takových výzkumech.

Příčina netolerance není primárně ve vzdělání či sociálním postavení. Ta příčina je v přímých zkušenostech jednotlivců, které jsou bohužel u této skupiny jsou vzhledem k prostředí, kde žijí, negativní. Ale i život těch tolerantních se občas přesune mimo jejich „bezpečnou zónu“ a i oni mohou na vlastní kůži poznat, k čemu že jsou tolik shovívaví. Procházku vybranými čtvrtěmi bych ordinoval proto ordinoval každému člověku, který jednou zase bude vytrubovat do světa, jak je k menšině tolerantní.