Napsal: Pavel Jaroš

Když jsem v únoru psal článek o chování cikánské výpravy vedené Čeňkem Růžičkou na výstavě o romském holocaustu konané v sídle OSN, ani v těch nejtemnějších vizích by mne nenapadlo, jak brzy sklidí ovoce své zrady. Přeci jen mám, jako většina českých občanů, oprávněnou představu o laxnosti institucí všech stupňů ve věci petic, stížností a návrhů končících v lepším případě v nějakém zapomenutém archivu.
Jenomže v OSN nesedí čeští úředníci a domnělého práva se u nich nedožadoval běžný zástupce druhu Homo sapiens sapiens, ale příslušník utiskované menšiny. Odpověď na sebe tedy k velké radosti cikánských organizací a multikulturních nadšenců nemohla nechat dlouho čekat.

Dne 13. března, pouhé dva dny před výročím nacistické okupace, přišel z Ženevy od Výboru pro odstranění rasové diskriminace při OSN zdrcující verdikt pronesený s arogancí pro tuto organizaci příznačnou. Česká republika má odstranit segregaci romských dětí ve školách, vytvořit nezávislý orgán pro šetření stížností na policisty a zajistit spravedlnost pro sterilizované romské ženy. Nejvyšší prioritu by mělo mít právě vzdělání, skrze které mají mladí Cikáni získat lepší životní perspektivy než současná generace. K tomu ale nemůže podle odborníků z mezinárodní komise dojít, pokud budou dále navštěvovat speciální školy pro mentálně postižené, kam jsou zařazováni na základě nevhodných metodologických postupů, jež by tudíž měly být přehodnoceny. Možnost, že by v oblasti inteligence nedosahovali průměru většiny ostatních obyvatel, byla zjevně zcela opomenuta, ale tomu se v době všudypřítomné politické korektnosti nelze příliš divit.
Některé další výtky výboru proti rasismu však již údiv budit mohou. Lítost nad tím, že se nedaří získat policisty z řad našich spoluobčanů, můžeme přejít shovívavým úsměvem, ale u další připomínky se většina z nás zmůže jen na němý úžas, co všechno je možné vymyslet, když se někomu nedostává daru logického myšlení. Jedním z problémů České republiky totiž má být také nadměrná přítomnost cikánských dětí v ústavní péči ! Opravdu učebnicový příklad absurdity multikulturního uvažování převedeného do praxe. Život v dětském domově nelze samozřejmě považovat za něco pozitivního a záviděníhodného, ale přemýšlivý člověk je schopen sám vydedukovat, jakým způsobem se do něj nezletilci dostávají. Možnosti jsou v zásadě tři: osiření, odebrání z nevhodného prostředí nebo odložení rodiči, přičemž ústavní péče je ve všech třech případech vhodnějším řešením, než reálně hrozící život na ulici.
Žádný z těchto důvodů však není multikulturalista schopen pochopit. Nezajímá ho asociální chování rodičů, pro které jsou jim děti odejmuty, ani případné odložení potomků. On vidí jen dětský domov, který podle něj pravděpodobně funguje jako jakási líheň v pravidelných intervalech produkující nová a nová cikáňata, jimž rasistický český stát odmítá vytvořit příhodnější zázemí.
Přípravy vnějšího útoku na suverenitu naší země jsou tedy podle všeho v plném proudu a ani naši Cikáni nezahálí, jak se ostatně sluší na každou správnou pátou kolonu. V minulých dnech se v Karlových Varech sešlo jakési Grémium romských regionálních představitelů (dále jen GRRP), aby naplánovalo další postup proti nepříteli ze všech nejnebezpečnějšímu, jímž není nikdo jiný než Jiří Čunek. Nutno podotknout, že bojový plán přijatý na tomto churalu si se svým předchůdcem, henleinovým Karlovarským programem, nijak nezadá, alespoň co do siláckých slov a protičeského zaměření. Novopečený lidovecký předseda, jenž převzal po Petře Edelmannové titul nejobávanějšího „romobijce“, se podle něj měl ještě ve funkci vsetínského starosty dopustit deportace a segregace, a představitelé GRRP tudíž cítí oprávněný strach z celé KDU-ČSL, jež si ho zvolila do svého čela. Pro pohromy, které na ně křesťanští demokraté chystají, si už dokonce vymysleli souhrnné pojmenování „anticikanistická politika”, jejímž vlivem se prohlubuje anticikanismus v celé společnosti. Podle cikánských bossů navíc existují reálné obavy z uplatňování této politiky prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj ČR a dalších významných vládních institucí. Z toho důvodu se rozhodli proti lidovcům rázně zakročit, a jelikož se spravedlnosti doma dobrat nemohou, požádali alespoň křesťanské strany a organizace z celé Evropy, aby se od KDU-ČSL distancovali.
O účinnosti tak strašlivého trestu nemůže být pochyb, zvlášť když ho srovnáme s dalekosáhlými důsledky podobného nápadu namířeného proti slovenské vládní straně Smer. Ta měla být odříznuta od svých sociálně demokratických soudruhů za to, že si dovolila sestavit vládu s nacionalisty, čímž pošpinila všechny ideály moderní doby, za něž liberálové, zastánci alternativního způsobu života a nebo právě GRRP cítí naléhavé nutkání bojovat.
Jak vidno, Cikáni opravdu vědí, s kým se mají spojit, pokud chtějí získat práva na úkor ostatních občanů státu, jež jim poskytl nejlepší životní podmínky v jejich dějinách. Humanitárnímu bombardování, výchovné metodě v OSN tak oblíbené, ale naštěstí můžeme ještě zabránit. Stále ještě je čas začít udělovat Cikánům maturitní vysvědčení po absolvování povinné školní docházky, jejich děti žijící v dětských domovech losováním rozmístit do náhradních rodin a pak už se jen s dojetím dívat na krásnou a harmonickou multikulturní společnost.