Opět se nám ozývá „velký dramatik“ a samozvaný filosof Václav Havel, aby se s národem podělil o svá moudra o politické morálce, kterou sám po léta úspěšně budoval a formoval, a aby jedovatou slinou počastoval současného prezidenta Václava Klause. Nejsou to již naštěstí rozhlasové „Hovory z Lán“, ale spíše nářek vysloužilého a zkrachovalého politika, který už v pravdě nikoho ani nezajímá, snad krom pozůstatků jeho suity, které jej bude adorovat a požadovat pro něj Nobelovu cenu za mír až do konce jeho dnů pozemských.
V prvním případě „moudře“ hovoří ke kauze Michala Krause, kde se věnuje politické kultuře a korupci politiků. Jenže zapomíná na to hlavní, že otcem mafiánského kapitalismu a nepotismu ve vyšších politických sférách byl on sám, když se od počátku obklopoval svými kamarádíčky z mokré čtvrti. V době výkonu své nejvyšší ústavní funkce k tomu všemu zarytě mlčel a nebo jen planě „filosofoval“ (abych neurážel skutečné filosofy a myslitele) či se věnoval zamyšlením na úrovni slohové práce žáčků národní školy při hodinách občanské nauky. Pokrytec a rádobymoralista.
Na Václavu Klausovi elitářskému Havlovi vadí to, že je dnes lidový, nadstranický a vskutku nezávislý (což se jemu přes všechny deklarace nikdy nepodařilo) a má pochopení pro realitu běžného života. Klausovy prezidentské projevy jsou k jádru problému a vykazují velkou dávku věcnosti. Kupříkladu poslední novoroční projev byl též stručný a věcný. To ovšem o Havlových blábolech říci nešlo…
Ještě štěstí, že alespoň v jednom je velký ješita Václav Havel soudný a nebude už v roce 2008 kandidovat na hlavu státu, i když v jeho případě se jeho slovům nedá moc věřit. Jen vzpomeňte například, jak po první volbě prezidentem sliboval, že nás dovede ke svobodným volbám a potom odstoupí.

Jan Kopal