Popularita Paroubkovsky „znovuzrozené“ ČSSD podle statistiků a politologických analytiků mocně stoupá, podle posledních odhadů již dokonce její volební preference atakují druhou pozici vyhrazenou komunistům (respektive těm komunistům, jež jimi jsou i navenek). Voličům stále se identifikujícím se svou oblíbenou „značkou“ prostě a jednoduše stačí, když extrémně provařeného Grosse vystřídá kdokoli jiný - jedno jest, jestli je do arény nasvícené reflektory politické veřejnosti a nevyzpytatelným a všeho schopným živlem publicistickým předhozen Paroubek, Losna či Mažňák. Stačí mít hvězdy a patřičné konexe na své straně, přiměřená dávka taktiky spolu s nepostradatelným oportunismem a bezskrupulózností budiž nutností naprosto nezbytnou.
A tak se po Grossově politické sebevraždě pouští do rachoty zvesela právě šedivý normalizační Paroubek, do současné chvíle potvrzující moji teorii „v dobách socialistické vlády si važme svého premiéra, neboť jeho nástupce lepší nebude“, což je odstranitelné pouze parlamentními volbami či metodami poněkud nedemokratickými. Kde jsou ty doby nedávné, kdy člověk lomil rukama nad Špidlou neznaje premiérské kousky Grossovy či Paroubkovy, jenž má k osobní metě dohnat a předehnat právě Grosse nakročeno velice slibně.
K povedeným psím kusům úřadující vlády posledních dnů bezesporu patří excelentně koncepční práce v oblasti živnostenského podnikání. Slibuji, co jsem slíbil, a odvolávám, co jsem odvolal, aneb účtenky při nákupu nad 50 Kč definitivně ne-e, jen drobnou chybkou a vadou na kráse vládní tváře zůstává, že nemálo živnostníků je o pár korun chudší kvůli nutnosti dovybavit svůj krámek k realizaci zákonných ustanovení nepostradatelnými proprietami. V pohádkovém Kocourkově se ještě mají co doučovat, tomu se, pane, říká podpora českých podnikatelů. Možná by neškodilo, kdyby zákon č. 82/1998 Sb. se nevztahoval na škodu způsobenou toliko rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, správním řízení či řízením trestním nebo nezákonným úředním postupem, ale i škodou způsobenou nesmyslnými normativně právními akty. Připouštím, že by se někdy dost obtížně hledal konkrétní viník, nicméně zákony jsou schvalovány politiky z masa a kostí, nikoli imaginárními éterickými bytostmi. K dalším „hitům“ patří i premiérovo přesvědčení (či důsledek větrů vanoucích z Vysočiny) o nepotřebnosti reformy v důchodové oblasti, což prý však byla pouze kachna způsobená interpretátorskými neuměteli. Čas snad ukáže více…
I premiérova komunikace s politickými oponenty je kapitolou samou pro sebe. Prezident republiky si toho na Paroubkův vkus dovolil skutečně mnoho, proto bylo oprášeno heslo z Žižkových časů (byť s drobnou modifikací): hrr na něj! To si dovolil moc, padouch, slušně odpovědět na pochvalný dopis, nota bene oponentů vládní politiky. Nehodlám házet perly sviním a vysvětlovat zde premiérovi, že ne každý, kdo nesouhlasí se sociálně demokratickou vizí (či množstvím vizí, často v lecčems protichůdných) lepších zítřků, musí být militant nebo agent imperialismu. Národní sjednocení opravdu ale ozbrojenými složkami nedisponuje, na rozdíl od Národní fronty neblahé paměti s vedoucí silou KSČ a ozbrojenou pěstí dělnické třídy Lidovými milicemi. Následovníci těchto zvráceností by dle názoru páně premiéra měli být obecně akceptovanou politickou silou s možností zasahovat do koaličního dění. Nechávám bez komentáře.
V souvislosti s touto hysterickou mediální bublinou se chtě nechtě musím pozastavit nad názorem politologa Rudolfa Kučery neznalého politologických pojmů (ach ten extrémismus…). V normální demokracii se prý nemůže stát, aby prezident republiky poděkoval straně tohoto ražení. Mezi „normální demokracií“ po kučerovsku a demokracií bez přívlastku je viditelně takový rozdíl asi jako mezi běžnou kazajkou a kazajkou svěrací. Mistru Kučerovi se podařil husarský kousek a oprášil v mé mysli tento bonmot pocházející z let reálně socialistických, pouze s tou odlišností, že tehdy bylo poukazováno na rozdílnost demokracie a lidové lidovlády.
Deratizace, o nutnosti jejíhož provedení básní čilý důchodce Zeman, by měla být provedena co nejdříve. Zasáhnout by ovšem měla i poněkud jiné persóny, než má Zeman na mysli, mimo jiné i ty, s nimiž uzavřel separátní smír, stejně tak darmošlapové živící se zhusta lživými frázemi by neměli mít automaticky nárok na visačku politologa. Opravdu ne každý, kdo politiku spoluvytváří nebo komentuje, je odborníkem na svém místě.

Josef Klas