Dne 20. 12. 2004 vyšel v MF Dnes v rubrice Názory článek na soukromotelevizní téma s názvem „Kde je deset miliard?“ autora Bohumila Doležala. Autor zde poněkud svérázně, jak je ostatně jeho zvykem, odhaluje příčiny toho, proč každého obyvatele českého státu stály majetkové přesuny kolem TV Nova zhruba jednu tisícikorunu. A dochází k následujícím závěrům: „Kompetentní kruhy byly v první polovině devadesátých let ovládány představou, že licence na celoplošné TV vysílání je rodinné stříbro, které neradno svěřit nenechavým rukám cizákovým. Přednost má, řečeno s Palackým, Čech rodu slovanského.“
Z dalšího obsahu je zřejmé, že oním „Čechem rodu slovanského“ zjevně B. Doležal myslí bývalého ředitele této televize Vladimíra Železného, který se ovšem sám nikdy příliš netajil tím, že je Žid, původem ze Samary. A je-li Židem, nemůže být současně Čech a už vůbec ne „rodu slovanského“. To pro pořádek. A příjmením ani znalostí českého jazyka se také nenechme zmást. Příjmení Židů se zpravidla vždy přizpůsobovala zemi, kde se rozhodli usadit.
Jak známo z případu kandidáta na amerického prezidenta senátora Johna Kerryho, jeden z jeho předků původním příjmením Kohn si toto změnil na anglicky libě znějící Kerry ještě předtím, než se do Spojených států odstěhoval. Inu, nic se nesmí ponechat náhodě. (Tahanice, zda je Kerry původem Žid nebo sudetský Němec, neboť jiná větev jeho předků byla německá, ponechme Židům a Němcům. Češi s tím nemají nic společného. Možná teď někoho zklamu - ani Franz Kafka nebyl Čech.) Na jazyky mají koneckonců Židé také velký talent. Takže česky znějící příjmení či velmi dobře zvládnutý jazyk nemusejí být právě tím nejlepším vodítkem pro zjištění, zda je někdo Čech.
Ale abych se vrátil k článku o deseti miliardách korun, které chybějí ve státní pokladně - B. Doležal, vzhledem k osobám obou hlavních protagonistů tohoto známého příběhu, tentokrát již přiléhavě pokračuje: „A tak vznikla zvláštní symbióza mezi vlastníkem kouzelného šému (licence) a cizákem, který poskytl kapitál nutný ke vzniku a rozhýbání televizního golema.“ Slovo přiléhavě v předchozí větě jsem použil proto, že tím, kdo poskytl kapitál, byl Ronald Lauder - zvláštní, takřka neuvěřitelnou shodou okolností - opět Žid. Tentokrát ovšem z New Yorku. A v takovém případě, jak čtenář jistě uzná, jsou naprosto namístě pojmy jako „šém“ či „golem“, známé právě z pražské židovské (ne tedy české) pověsti o Golemovi. Zvláště pak uvážíme-li, že děj převážné části celého příběhu se k naší škodě (v souhrnné výši již zmiňovaných 10 mld Kč) odehrál v Praze.
Nicméně nechme opět vyprávět politologa Bohumila Doležala: „…když mu (=cizákovi) manažer začal přerůstat přes hlavu…on (=cizák) se ho pokusil vyhodit. K jeho úžasu všechno proběhlo naopak, manažer vyhodil jeho. To, co cizákovi zůstalo v rukou, byl jen vyhořelý první stupeň rakety, která pokračovala ve své vesmírné anabázi. Ukázalo se však, že tzv. česká cesta podnikání, v níž pět prstů hraje důležitější roli než kapitál, se ve světě nesetkává s náležitým pochopením. ČR musela cizákovi zaplatit cca deset miliard. Šly z našich kapes. Tím jsme přispěli na rozjezd podnikání pana Železného…“
Upřímně řečeno, stále mi vrtá hlavou, proč autor něco nazývá „tzv. českou cestou“, když nikde žádný Čech nefiguruje. Že by slůvko „tzv.“ mělo až takový význam, že by naznačovalo, že se sice jedná o českou cestu, ale jenom jako? Proč by ale potom autor nepoužil přímo např. termín „židovská cesta“, který by byl pro tento případ přece jen výstižnější?
A dostáváme se k samotnému závěru článku, který zní: „…a my jsme každý o tisícovku chudší, a to plným právem: kapitalismus není sice, jak se domnívá prezident Klaus, generátorem morálky, ale je naštěstí neslučitelný s šovinistickými představami o rodinném stříbře, které je příliš dobré na to, aby skončilo v cizáckých rukou.“
A my se můžeme pokusit uvažovat dále: Co když autor myslel českou cestou to, že privatizovat může pouze státní občan ČR, jímž Železný je? Jak by to ale potom korespondovalo s „šovinistickými představami“, že rodinné stříbro nesmí skončit v „cizáckých rukou“, když víme, že šovinista považuje svůj národ za národ nejlepší ze všech národů? Což znamená, že český šovinista by uvítal výhradně privatizaci do českých rukou, což znamená, že vlastníkem by se musel stát Čech. Ne ovšem Žid, Albánec nebo Polák či Vietnamec - a to bez ohledu na jejich státní příslušnost.
Potom ale zbývá jediné logické vysvětlení - autor neví, že Železný je Žid a myslí si, že je Čech. Anebo si autor myslí, že postačí, když se sám Železný bude prezentovat jako Čech? To by ale bylo špatně, protože autor - politolog zejména - by měl především vědět a ne „myslet“. Anebo dokonce autor skutečnost dobře zná, ale záměrně ji servíruje svým čtenářům zkresleně? To by ale nebylo zrovna košer…
Zdá se, že B. Doležal skutečným Čechům pro jejich šovinismus tu chybějící tisícovku na hlavu vskutku přeje. Místo toho, aby se podivil nad tím, že když se dva Židé spoří, zaplatí to nakonec Čech - daňový poplatník. Obvykle to totiž bývá tak, že platí ta strana, která spor prohrála. V tomto případě zřejmě neprohrála žádná. Obě strany nejspíše jednaly v dobré víře. Stal se však „zázrak“ - prohrál český stát. Raději se ani nebudu pídit po původu kanceláře, která stát zastupovala a kterou podle nejnovějších zpráv právě Železný označuje za viníka prohrané arbitráže.
Nalaďme se pozitivně do budoucna. O licenci na celoplošné digitální vysílání si zažádal slavný „Slovák“ a známý privatizátor Krátkého filmu - Fero Fenič. Doufejme, že tentokrát opět ryze soukromou televizi nebude neplánovaně dotovat český daňový poplatník. To už by potom na něco ukazovalo.

Petr Švec