Napsal: Jiří Petřivalský

Konečně žijeme ve svobodném státě, kde může každý bez výjimky propagovat své myšlenky a názory. Cítím se svobodný, můžu přeci říkat, co chci, a jednou za čtyři roky jít volit strany, které naše svobodná politická elita povolí a nerozpustí.
Mlhavě si vzpomínám, že tomu vždycky tak nebývalo. Kdysi nám vládly strašné totalitní vlády, které zavíraly své odpůrce do vězení. Dnes je to naštěstí již dávná minulost. Dnes už u nás existuje právní stát a každý má právo na svůj názor a svobodu. Nemusíme se bát, že bychom sešli ze stezky a propadli zpět do hrůzy totality. Máme totiž štěstí, že máme Velkého bratra za mořem, který nás neustále vidí a dohlíží na naši svobodu. My mu můžeme a musíme být vděční a děkovat mu za jeho starostlivou péči. Svobodně a beze strachu se vyjádřit přeci musí být naše samozřejmé právo.

Bohužel se stále najdou lidé, kteří chtějí ohrozit naši svobodu. Tito lidé říkají divné věci, ale my víme, že je nesmíme poslouchat, protože to není svobodné a demokratické. Tyto lidi poté léčíme v zařízeních jako je Abu Graib. To samozřejmě děláme pouze pro zachování naší svobody a demokracie. Cítíme k nim nenávist, protože chtějí zničit naši svobodu. Naštěstí je u nás spousta soudních expertů, kteří včas odhalí všechny ideozločiny a odsoudí jejich pachatele. A my jsme jim velmi vděční za to, že můžeme demokraticky vyjadřovat své názory. V České republice si ve věznicích odpykávají trest desítky lidí, kteří jsou odsouzeni pouze za projevování svých myšlenek. Dne 1. května byla v Brně s použitím síly rozehnána povolená demonstrace sdružení Národní odpor. Úředník, který se zasadil o rozpuštění demonstrace, sice rozhodl o rozpuštění pochodu v rozporu se zákony ČR, ale to přeci vůbec nevadí. Důležitější je, že nenechal odpůrce naší svobody vyjádřit svůj názor, za což mu musíme děkovat. My totiž přesně víme (máme na to příručky), jaké názory jsou povolené a jaké zakázané. Oni demonstranti chtěli oslavit svátek práce pod hlavičkou své organizace, a to jistě naše svoboda nemůže tolerovat. Jen je škoda, že všechny účastníky policie nezmlátila či nezabila. No alespoň, že si od nich policie, ještě před nasazením jízdy, dělbuchů a vodních děl, alespoň opsala občanky, však už si ty odpůrce naší svobody najdeme. Naši svobodu si totiž rozvracet nenecháme.

Pokud jste souhlasili s předešlými odstavci, pak trpíte nemocí, kterou George Orwel definoval jako doublethink (podvojné myšlení). Zjednodušeně řečeno by se dalo říci, že berete za pravdivé dvě různé skutečnosti, které se navzájem vylučují. Věříte, že žijete ve svobodném státě, i když jsou vaši spoluobčané zavírání pouze za vyjádření svých názorů. Věříte, že je správná svoboda projevu, a zároveň tleskáte policejnímu zásahu proti legální demonstraci. Ztotožňujete se s mnoha názory, za které jsou u nás různí aktivisté zavíráni, a přitom tleskáte jejich perzekuci.
Zapomeňte na to, co jste si přečetli v médiích, a zamyslete se nad tím sami. Stát, média, my ani nikdo jiný vám nemůže a nesmí nařizovat, co si máte myslet. Máte právo na to, abyste si své názory tvořili sami. Nevycházejte z propagandy, ale pouze z faktů. Je to jen na vás.

George Orwell 1984: „V tu chvíli nevnímal vzdálenější zvuky a poslouchal žvanění, jež se mu linulo z obrazovky. Ukázalo se, že se dokonce konaly manifestace, kde se děkovalo Velkému bratrovi za zvýšení přídělu čokolády na dvacet gramů týdně. A to teprve včera, uvažoval, bylo oznámeno, že se příděl snižuje na dvacet gramů týdně. Je možné, že to zbaštili dřív, než uplynulo čtyřiadvacet hodin? Ano, zbaštili. Parsons to zbaštil bez námahy, se zvířecí hloupostí. Kreatura bez očí u vedlejšího stolu to zbaštila fanaticky, vášnivě, se zuřivou touhou vystopovat, udat a vypařit každého, kdo by se zmínil o tom, že v minulém týdnu byl příděl ještě třicet gramů. Syme to také zbaštil, trochu složitějším způsobem, s použitím podvojného myšlení. Byl tedy Winston jediný, komu zůstala paměť?”