Napsal: Dan Richter

Když jsem tak tento týden ležel a přemýšlel, co napsat, jaký dát nový impuls a novou šťávu svým článkům, napadla mě zajímavá myšlenka.

Vedle již zažitých klasických „slohových“ prací na nějaké zajímavé téma či událost jsem si řekl, že zavedu jakési „svoje noviny“. Abych to blíže vysvětlil, každý víkend se podívám, co nám týden dal či vzal a napíšu k tomu nejzajímavějšímu pár svých komentářů. Vím, že jde o trošku netradiční a možná nevkusný pokus, dávat více zpráv do jednoho článku, ale o nevýhodnosti (či výhodnosti) této ideje se už nechám přesvědčit ohlasy čtenářů.

Ale dost slov a pojďme tedy na první vydání mého čísla, které netradičně vyjde před víkendem vzhledem k tomu, že jsem měl teď ten týden „skluz“ a byl „mimo“.

Když jsem se včera díval na to, co se dělo za ten týden, tak mě nakonec padnuly do oka následující události, které nyní krátce okomentuji, či respektive zpamfletuji.

1/ Klaus vs. Švejnar

Jak jsem již psal v jednom z předešlých článků, z tohoto na první pohled formálního duelu se nakonec stává drama, přesně tak, jak si přejí všichni politici, samotní aktéři i média. Naše společnost se tak zaměstnává myšlenkami na tento souboj dvou „kamarádů“, ze kterých ovšem v duelech spíše jde vidět rivalita (ono když se hraje divadlo, musí se hrát dokonale). Onen souboj na post prezidenta Kocourkova ve mně vyvolává úsměvné reakce - dojemná šaráda s jasným koncem, který jsem taktéž předpovídal v onom zmiňovaném článku.

Nejvíce mě pak pobavila poznámka pana Švejnara, který si dovolil označit Klause ze zodpovědnosti za některé „tunely“ během privatizace.

Jaká to asi musí být drzost, když tento člově do médií něco takového řekne, pčičemž kolem leží tolik důkazů o tom, že on sám s Klausem (a bratry Tesařovými) byl u zrodu této „krádeže století“. Trošku mě to připomíná, jako když jeden druhému vyčítá, že šlápnul do ho…, ale že on sám má špinavé kalhoty, to jaksi nevidí.

Ale v konečném výsledku je jedno, kdo bude prezidentem, protože at jím bude Klaus, Jákob, Alláh či Švejnar, nikdo z nich nebude pravým reprezentantem Kocourkova a vůdčí osobností kocourkovského národa. Vždy půjde jen o figurky, které se budou veřejně vystavovat, budou plnit formální úkoly a dál hrát svou roli v této šarádě. Jo, jo, o opravdovém prezidentovi – vůdčí osobě Kocourkova, která by byla hrdá na svou zemi, svůj národ a opravdu se snažila vládnout pro blaho země a národa, o takové osobě si můžeme nechat jen zdát …

2/ Jak obchodují v Kocourkově

Abych nemusel mnoho rozepisovat, odkáži na následující link, kde jsou i další linky, které to celé dobře vysvětlují.

Věc je pro mě jednoduchá. Naši kocourkovští mocipáni asi měli pár volných miliard, a tak si řekli, že je utratí za nějaké to vojenské vybavení. Co na tom, že nejsou peníze ve školství, v lékařství či že každou kačku potřebují na zvýšení kapacit vězení atd., někdo tam „nahoře“ usoudil, že je potřeba pořídit nějaké transportéry – životně důležité to věci pro udržení ekomiky, sociální stability a chodu společnosti v naší zemi. Vyhlásil se tedy konkurz, který vyhrála rakouská firma Steyer (kdo má chuť, ať se jukne na vedení společnosti, jedno klíště za druhým).

Světe, div se, ale firma jaksi nedodržela některé body smlouvy, hlavně pak nedodala 17 strojů do stanovené lhůty. Ty sice pak dorazily opožděně, ale další světe, div se, našlo se z cca 100 bodů přes 20 závad. A další světě, div se, naše vláda odstoupila od smlouvy, či přesněji pár „zodpovědných“ lidí, kterým trošku hrálo svědomí (anebo nedostali tolik zaplaceno jako ti ostatní). Smlouva se tedy zrušila. Ale to by nebyl Kocourkov, aby se po nějakém čase neobjevilo to, nač jsem odkázal v onom linku. A tak se smlouva dá k přehodnocení, nejspíš se tam či ono vynechá, upraví, zamaže (vyplatí), no a pak už nebude nikomu nic vadit a koza se nažere.

Ještě že takové to události nemohou Kocourkovu příliš uškodit na pověsti, která už je dávno pošpiněná tím, jak nás „prezentují“ ve světě naši mocipáni, a tak asi se většina národů jen utvrdí v tom, že Češi jsou holt Češi. Pro Steyer (zároveň ostatní lobbující společnosti u nás) malé ponaučení: pokud chcete podplácet, nesmíte šetřit a hlavně na nikoho zapomenout. Pro naší vládu (a státní úředníky páchnoucí korupcí) taktéž malé ponaučení – nelicitujte s úplatky, nebo se z toho jednou zblázníte!!

3/ O jednom konci jednoho politika

Policie odložila vyšetřování údajného praní špinavých peněz, pokusu o podvod a později i korupce o „bývalého“ poslance Krause (ČSSD, mimochodem klíště). Dotyčný na začátku tisíciletí s několika komplici (nejspíš jen figurky, které braly drobky, ač asi milionové) si řekli, že si zlepší stáří tím, že zavítají do Afriky a využijí pohostinnosti místních křováckých národů. Udělal se tedy zajímavý privatizační tah, ne nepodobný těm, které tolik známé z našich luhů a hájí, a tak se i v Ghaně mohli před pár lety přesvědčit, jaké to je, když Kocourkovští „tunelují“.

Jako vždy, všichni jsou nevinní, nikdo o ničem neví, nejsou žádné smlouvy, doklady, navíc Ghana ani jaksi nemá chuť spolupracovat na vyšetřování případu (zde by si měl Steyer brát příklad, jak se má správně podplácet), a tak si opět viníci budou na nakradeném zlatě užívat luxusní doživotní rentu, hrát si na hrdiny a velké vlastence, a všem ostatním, poctivě pracujícím, se v médiích vysmívat do očí slovy, že jsou nevinní.

Nechápu, proč si toho média tolik všímají, když stejně nikdo nikoho nechytí, neodsoudí, nezavře. Co tím sledují, nebo snad si myslí, že dojde na tzv. spravedlnost? Nebo chtějí, aby se lidé ještě více cítili jako blbci, když uvidí, jak ti politici jsou vychytralí a dovedou si vše zařídit?!

Vrcholem výsměchu bylo prohlášení Paroubka, který řekl, že politici současné vládní koalice by si měli vzít příklad z postupu Krause, který ctil presumpci viny v politice a po vypuknutí aféry opustil vysokou politickou funkci. Pane Paroubku, teď už jen chybí maličkost, aby pan Kraus přišel sám od sebe do Jáchymova a dobrovolně si tam odseděl těch pár let. Pokud tak opravdu dotyčný učiní, pak teprv ho můžete dávat lidem za příklad, v opačném případě si s takovými příklady dělejte srandu ze svých dětí!

A vám, pane Krausi, přeji jediné: užijte si všeho, co jste si nahrabal, kdo umí, ten prostě umí a ti druzí ať závistivě čumí. Na druhou stranu, můžete mít nahrabáno, kolik chcete, jedno je neměnné pro všechny, včetně vás - sejdeme se na pravdě Boží a tam Vám pak vaše pozemské statky budou na nic!

4/ Kdo jsou vlastně ta zvířata?!

Nebudu se moc rozepisovat o oné události, vše jasně a výstižně ukazuje následující odkaz. Já osobně jsem to video neměl sílu pustit, jen samotná fota mi vyvolala husí kůži na zádech a ještě teď jsem šokován a úplně zhrozen z toho, jaké zhovadilosti a ukrutnosti je schopen spáchat člověk.

Místo aby své síly, rozumu a inteligence užíval k dobrým věcem, tak to radši ventiluje takovým způsobem. Kde se to jen v těch lidech bere, co z toho mají? Chápu touhu vidět utrpení někoho, kdo mi ublížil, koho nenávidím nebo nějakého nepřítele či zločince, ale bavit se utrpením nevinného bezbranného tvora?!

Lidé byli odjakživa krutí a suroví, konec konců příkladem nechť jsou různé popravy, gladiátorské hry, býčí zápasy, rodea a jiné „krvavé“ slavnosti. Ženy i děti při cákání krve jásaly a čím větší „saďárny“ byly k vidění, tím víc to rozběsněný dav vítal. Člověk by řekl, to byl starověk, středověk, ale myslíte, že nyní je to jiné?!

Krev lidi pořád vzrušuje. Jistě, teď jsme více civilizovaní, a humanističtí, ale o to více si pak lidé vyžívají v těchto věcech, více po nich touží, ono zakázané ovoce z toho dělá ještě větší podívanou. A pak se objevují taková zvrhlá videa, plno oplzlostí, násilností a zvráceností. Pokud opravdu lidé tolik touží vidět krev a utrpení druhých, radši by z toho neměli dělat zakázané ovoce, ale naopak věc veřejnou , a znovu začít popravovat jako „zastara“. Lidé by viděli svoje a zločincům by jistě trošku více zatrnulo.

Nejsem sice sadista ani nijak krvelačný, ale těm, co natočili ono video, bych přál prožít to samé, co ta kočka, ovšem s tím rozdílem, že bez alkoholu!

5/ Prevence proti době ledové

Tak někde ve Francii se poštěstilo jisté lesbické učitelce ve věku padesáti let (mimochodem v lesbickém svazku je přes patnáct let) a evropský soud pro lidská práva ji v poměru (10:7) podpořil v tom, že na ní se dopustily tamní francouzské úřady diskriminace, když ji někdy před téměř deseti lety nedovolily adoptovat dítě. Prý důvodem byla homosexualita dané ženy a to je něco, co je dnes přece něco strašného.

Probůh, nedát k adopci dítě ženě jen proto, že je lesba. To jsme taková zvířata, že něco takového dopustíme? To mají chudáčci děti vyrůstat bez rodičů v domovech namísto toho, aby se o ně s velkou láskou starali dva tátové či dvě maminky? Toto a plno dalších kravin si asi říkalo těch deset členů soudu, kteří z toho udělali diskriminaci. Aby tomu všemu dali opravdu korunu a velký význam, stát musí zaplatit „poškozené“ lesbě deset tisíc euro a musí učinit právní kroky k tomu, aby se takové „křivdy“ pokud možno neopakovaly.

Je více než pravděpodobné, že když se toto ujme ve Francii, tak se toho chytí ostatní země EU, aby byly „in“. A tak svítá na velmi dobré časy i pro registrované páry v naší zemi, kterých je celkem požehnaně, jak jsem zjistil z nedávných statistik. Celkem ironie je, že kdybych jako chlap - heterosexuál chtěl žádat o adopci dítěte, tak se mi každý vysměje, ale jako buzerant už bych měl celkem slušné naděje. Že teď vulgárně urážím onu skupinu obyvatel?! Omyl, kdo tu někoho uráží, jsou právě tato zhovadilá rozhodnutí soudů a nechutný morální úpadek lidstva, který jsem nucen sledovat.

Tak to je vše pro toto moje úvodní vydání mých „pseudo-novin“. Doufám, že tento nápad nikoho nepohoršil, nikomu nevadil a že třeba trošku zpestřil trošku monotonní vody nejen mých článků. A vzhledem k tomu, že je za dveřmi víkend, tak velmi brzo na viděnou u dalšího mého vydání.