Napsal: Dan Richter

Pro jubilejní článek (a vlastně i krok) jsem se rozhodl ještě zatím nebilancovat, to si nechám na krok dvacátý :-), ale rozhodl jsem se věnovat jedinému trošku atraktivnějšímu tématu, které se v posledních dnech objevilo v našem Kocourkově.
Nepůjde o genocidu nevinných slepic v Tisové, nepůjde ani o duševně vyšinutou paní Mauerovou a její zmizelou Aničku, nepůjde ani o některé výroky a postoje politiků, ani o „Babinského“ Krejčíře, půjde o celkem nenápadnou věcičku, která má ovšem poměrně velký rozsah. Ona malá věcička se nazývá Václav Neckář a ti uvědomělejší už jistě tuší, co bude tou velkou věcí a oč půjde.

Problematice StB, agentů a jejich činnosti jsem se v minulých letech poměrně věnoval, a tak si troufám tvrdit, že tak trošku vím, oč zhruba jde. Samosebou ne tak dobře, jako ti, kteří přímo stáli za touto mašinérií, ale i ta troška mě bohatě stačila, abych si udělal obrázek. A jaký?

Většina lidí už teď jaksi nevnímá příliš vzrušeně, když se čas od času objeví nějaký ten agent mezi celebritami, politiky, státními zaměstnanci či bohatými podnikateli (osobně nerozlišuji mezi spolupracovníky a agenty a neřeším ani, zda to bylo z donucení či dobrovolně, jednou tam dělali, měli určité aktvity, měli díky nim profit a určité výhody, víc mě nezajímá).
Lidé už to tak nějak berou jako nedílnou součást života, jako třeba kravatu k obleku. Navíc od těch časů už uplynulo poměrně dost let, tak proč se babrat v něčem, co už je dávno promlčené a mrtvé? Když se k tomu přidají i množící se názory, že tehdy to dělal každý, aby „přežil“ či prostě jen „využil“ příležitosti, tak se člověk už asi nediví, že agenti StB si tu i po Sametu běhají a vesele zpívají, jako by se nechumelilo.

Hlavní otázkou asi je, zda je správné kriminalizovat činnost agentů StB (a když budeme slovíčkařit, tak i těch spolupracovníků)? Na toto je dvojí pohled. Pokud někdo nehraje na vlastenectví, zájmy země a blaho národa, jeho stanovisko bude hodně tolerantní a prostě bude říkat ony věty o „přežití“, „využití příležitosti“ atd. Pokud se ovšem ještě najde těch pár, kterým záleží na zemi a myslí na blaho své vlasti, v jejich případě by měl být postoj „kriminalizace“, protože aktivity StB (a jejích spolupracovníků) ani zdaleka nebyly tak nevinné, spíš naopak, byly hodně nekalé a jednali v zájmu určitých vyšších sil, které rozhodně neměly v úmyslu žádné blaho pro Kocourkov, ale naopak jeho postupný pád.
Pokud je někomu toto lhostejné, má pak právo tvrdit, nechejme agenty (včetně bývalých komunistických kádrů) na pokoji, a žijme si svůj život, nestarejme se o to, co bylo. Teď je teď, budoucnost to jistě neovlivní, tak o co jde?
Tito lidé by si ale měli uvědomit, že právě to, co bylo, ovlivnilo významně to, co je teď, a ještě významněji ovlivní to, co bude. Nebo si snad myslíte, že kdyby nebylo StB a Strany, že bychom se teď měli stejně? Buďme upřímní, neměli, bylo by to tu úplně jiné. Neříkám lepší, ani horší, ale prostě jen jiné. A tak nelze ignorovat minulost, protože ta tvoří vždy současnost i blízkou budoucnost.

No a pokud to tedy není nikomu lhostejné, tak v tom případě se někde stala chyba, protože agenti si tu pořád běhají a užívají svých získaných pozic a moci, spolupracovníci se dál smějí v médiích a jsou opěvováni jako hrdinové naší země, a to nemluvě o převlečených kádrech, kteří se stále drží svých koryt a sedí jako ropuchy na čistém prameni vody, který logicky svým hnusem a jedem zamořují. A aby tomu všemu dodali více výsměchu, tak sem tam někoho „nechají“ odhalit, očernit (aby se neřeklo, že se nic nedělá proti bývalým kádrům a agentům), ale přesto toho „někoho“ stejně nepotrestají a nechají ho dál působit ve stejné sféře, kde dosud působil (logicky s menší změnou místa tak, aby se na něj už „nevidělo“).

Kde se tedy stala ta chyba? Kdo ví. Každopádně poslední možnost, jak ty chyby napravit, se nejspíš naskytla při Sametu, kdy lidé měli možnost doopravdy s celou rudou a estébáckou mašinérií skončit a zatočit. Ale všichni byli až příliš nadšení, hluší, líní a slepí, a tak nechali „žít“ nejen, ale i dál působit na místech ve společenských a politických místech, včetně agentů StB a jejich spolupracovníků KSČ (viz onen slavný březen 1990, kdy prošel zákon 15/1990 Sb., o politických stranách, který zaručoval KSČ ochranu garantovanou novou vládou). Pak se ale nikdo nesmí divit, že se tunelovalo, kradlo, byl tu bordel a korupce, když se nechal rakovinový nádor v těle a vyřízlo jen slepé střevo!

Chyba je tedy asi v lidech samotných a v jejich apatii, pohodlnosti a liknavosti. Tak, jako nechali v minulosti lidé řádit bolševiky v Rusku, nacisty v Německu, komunisty u nás i jinde v Evropě atd, tak i teď nechávají pořád řádit ty zlovolné síly, které této slabosti, tuposti a pohodlnosti davu plně využívají a nejen že se skrz to obohacují, ale víc a víc ovládají ono „tupé, slepé stádo“. Zatím je „stádo“ vedeno normálně, z chléva se pravidelně vyhání na louky, aby se napáslo. Ale počkejme, až jednou „stádo“ naženou na jatka, to pak teprv bude mazec!

Když se dívám s nadhledem na ono zveřejnění některých agentů StB (či těch spolupracovníků), je mi z toho k smíchu i k pláči. K smíchu, protože vesměs to zveřejňují sami ti, kteří byli ještě většími aktivisty u StB (třeba Lidové noviny byly prošpikované agenty StB před i těsně po Sametu, a vida, teď jejich vrány krákorají na Neckáře), a že se stejně nic dít nebude, a k pláči je mi to, že těch agentů a spolupracovníků je kolem nás tolik, cení své zuby v médiích, zásobují nás svými politickými a sociálními moudry, a my s tím nic neděláme.

Však taky o co jde? Komu záleží na nějakém Kocourkovu, na tom, aby se tu měli lidi dobře, aby tu byl pořádek a čisto? Komu záleží na tom, aby Kocourkov měl jiné jméno, vznešenější, důstojnější? Možná se ještě pár „bláznů a hlupáků“ najde (včetně mě), ale drtivá většina bude dál kráčet ve stádu a chodit se pást a krmit vždy tak, jak je honáci (kádrové a agenti) naženou. A stádo poslouchá, protože je vděčno za to, že se má kde vybučet, nažrat a že má někde svůj chlév, kde mezi mrvou si může dát šlofíka a užívat toho, co má, až do smrti.

Můj názor na agenty StB a spolupracovníky? Jde o zločinnou organizaci a její „zaměstnance“, v jejichž zájmu nebyla prosperita země a jeho lidu, ale naopak úpadek. V tomto bodě si troufám tvrdit, že by agenti (a spolupracovníci) měli být dáni mimo zákon a je jedno, zda po dvaceti nebo padesáti letech, protože tím, že za to, co jsou teď, a co měli a stále mají, vděčí z větší míry spolupráci s StB (respektive se Stranou). A když někdo přijde ke svému majetku či pozice zločinně, je jedno, kolik mu je, kdy to bylo, zločin to je a ten se nesmí tolerovat. A jaký trest? Někde by zasloužil hrdelní, jinde by stačil nějaký žalář, jinde by stačilo vyhnat z Kocourkova anebo s přihlédnutím k věku některých viníků počkat, až umře. Vzhledem k situaci v této době v Kocourkově nezbývá, než si počkat na Boží spravedlnost a posmrtné zúčtování, jen doufejme, že „Pánbů“ není taky převlečený komunista a agent StB!