Napsal: Milan Smiljanić

„Úplně na začátku byl článek v magazínu MF DNES a Matějův nápad, že o téhle ženě, zarputilé jak šavlozubý tygr a objektu nenávisti několika vlád, mafií a prezidentů, chce udělat představení. Takže více než o konfliktu v Jugoslávii a soudních procesech v Haagu je Carla del Ponte dramatem odhodlání angažovat se, být spravedlivý až sebevražedně, stát na straně, která vítězí často jen morálně,” říká v sobotním vydání MF DNES Vendula Borůvková, dramaturgyně brněnského Divadla v 7 a půl. Spolu s další dramaturgyní, Simonou Polanskou, a zmíněným režisérem Matějem T. Růžičkou nesou největší podíl viny na tom, že se v pražském Divadle v Celetné, kde tento povedený soubor v těchto dnech hostuje, veřejnost může zajít pokochat divadelním představením, ve kterém je Del Ponte zobrazena jako zosobnění principu a spravedlivosti.To ostatně její postava naznačuje ihned v úvodu, kde říká: „Vždycky jsem stála na straně bitých a utlačovaných. Nebylo to racionální rozhodnutí - byly to sny a na ty nemáme žádný vliv. Stála jsem na správné straně, protože je to má přirozenost. Nikdy se nesnížím k zločinu, nikdy se nepřidám na stranu zla.“

Hra je umístěna do haagského vězení, kde „bojovnice za spravedlnost” Carla musí bojovat s „arogancí” čtyř dalších postav - Slobodana Miloševiće, jeho ženy Mirjany, generála Krstiće a dokonce Željka Ražnatoviće – Arkana, který v Haagu samozřejmě nikdy nebyl a nebyl tam ani obžalován, ale autoři zřejmě usoudili že tam patří i on, tak proč ne.

V textu hry se prý objevují i autentické věty aktérů. „Snažili jsme se respektovat nejen reálie konfliktu v Jugoslávii, ale i charaktery a slovník jeho aktérů, ať už politiků či bezejmenných obětí. Zcela autentické jsou proto použité básně Radovana Karadžiče, které jsem si našla na internetu v anglických překladech,” popisuje Vendula Borůvková. Inu, to jsme se dožili doby. Kdysi by si žádný dramatik z obavy o ztrátu reputace netroufl psát hru o tématu, které by neměl skrz naskrz prostudované, jak se říká „v malíčku”, a dnes kdekomu stačí naťukat v Googlu jakési téma či jméno a ihned se domnívá, že to stačí na napsání divadelní hry.

Kdyby si autoři dali více záležet, jistě by se setkali s jinou tváří Carly Del Ponte a haagského tribunálu, s tváří, která od objektivnosti nemá ani „o”, od spravedlnosti ani „s” a která pracuje na politickou objednávku a má jediný úkol – ze všeho zlého, co se na Balkáně dělo, obvinit pouze Srby a dodatečně ospravedlnit úlohu Západu v rozpadu Jugoslávie.

Možná by si někdo mohl položit otázku, proč se Carla v haagských celách setkává jen se Srby? Bylo by poměrně zajímavé vidět ve hře i další postavy – třeba několik albánských teroristů, pár členů chorvatské politické a vojenské špičky, která má za sebou zvěrstva, na která by byli pyšní i jejich ustašovští předchůdci z první poloviny čtyřicátých let minulého století, několik bosenských muslimů, pár mudžahedínů, alespoň jeden Slovinec zodpovědný za brutální povraždění 118 vojáků jugoslávské armády, nemluvě o čelních představitelích NATO, kteří spustili akci „Milosrdný anděl” (což je oficiální název bombardování Jugoslávie). To by se ale hra nedržela „reality” (na což jsou prý autoři nejvíce pyšní), neboť v Haagu, nepočítaje několik „malých ryb”, žádní takoví nejsou. A nejsou tam proto, že je Del Ponte neobžalovala, což dostatečně vypovídá o její „až sebevražedné spravedlivosti”

Divadlo v 7 a půl je nyní slavné. Pochopitelně je tu i můj oblíbený deník MF DNES, aby jim udělal reklamu, neboť takováto učebnicově politicky korektní hra si to zkrátka „zaslouží”. Žiji v zahraničí a hru tedy bohužel v dohledné době navštívit nemohu, ale autorům slibuji, že se u nich dříve nebo později zastavím a pohovořím s nimi. Zajímá mě, zda za tímto projektem stojí pouze jejich zaslepenost a omezenost, nebo se jedná o chladný kalkul a snahu zviditelnit se. Inu, jestli je to to druhé, vědí, jak na to. V takovém případě doporučuji uvést na repertoár i další angažované hry – „Česká evropská pohádka” pojednávající o rozkvětu naší země po vspupu do EU a „Diktátoři”, kde se v hlavních rolích objeví prezidenti Putin, Chávez a Ahmadínedžád. Jejich úspěch pak bude zaručen a pravděpodobně dostanou i nějakou tu „prestižní” cenu…