Napsal: Petr Trysčuk

Stejně jako nám lakmusový papírek pomáhá indikovat zdraví našeho těla, tak HIV/AIDS je jednoduše čitelným indikátorem zdraví národa. Není to prachobyčejná kapénková infekce a ani hystericky zmedializovaná (a nepřenositelná) ptačí chřipka. Specifika HIV tuto zákeřnou nemoc přímo předurčují k srovnávání minulosti a současnosti.
V tomto příspěvku naprosto odbočím od povídání nad fantastickou houževnatostí a jednoduchostí retrovirů či o SIV (původním HIV na opicích). Taktéž techniku přenosu retroviru opice-afroafričan (vzhledem k době vydání článku před 22:00 hodinou) vynechám. Zaměřím se pouze na prachsprostý dopad mlžení, které bylo započato v USA a převzato Evropou. Píchnu si také do finanční stránky celé problematiky.

Mediální stránka:
Největší tragédií, která stojí za rychlým růstem nakažených HIV, není jen nechráněný náhodný heterosexuální sex, jak se nám dnes mnozí snaží namluvit. Koneckonců i při nechráněném hetero-sexu nedojde vždy k přenosu HIV a například přenos z ženy na muže je 10x nižší než opačným směrem. Naopak riziko přenosu retroviru u homosexuálního styku je výrazně vyšší.
I proto bylo na počátku šíření HIV běžné vydávat varování před narkomany a homosexuály, jako před hlavními (a tehdy i jedinými) šiřiteli HIV. Tato varování měla pozitivní výsledky, neboť pojmenujeme-li správně příčinu, dokážeme také najít účinnou obranu. Stačilo se vyhýbat rizikům a nepodlehnout modernímu trendu, že chlap a s chlapem je více než chlap s ženskou. Moderní doba je však postavena na hlavu a nepopiratelná fakta o šíření HIV byla v rámci nějaké toleranční teorie popřena a ututlána. Dnes už se takové varování vyslovit nesmí, přestože je stále platné. Ohrožení lidských životů bylo vyměněno za jakousi pochybnou politickou korektnost.
Přeskočení této „nemoci homosexuálů”, jak byl AIDS zprvu nazýván, až překvapivě koresponduje s obdobím, kdy se o homosexualitě jako zdroji HIV nesmělo mluvit. Z cílených nebezpečí (drogy apod.) se posléze stalo něco hypotetického (nehmatatelného), co je tedy všude kolem nás a co stejně nemůžeme ovlivnit. Srovnám-li naše znalosti o HIV ze střední školy a současné znalosti studentů - tak my jsme byli skvěle informováni, měli jsme respekt a strach před touto nemocí a taky se nám to vyplatilo. Nová generace se HIV již tolik nebojí a statistiky potvrzují, že nárůst HIV je způsoben především mladými lidmi mladšími 19 let.
Neochota politiků a zdravotníků identifikovat i nadále hlavní příčiny šíření, homosexualitu a narkomany, povede i nadále ke zhoršování současného stavu. Tyto dvě často provázané skupiny, spolu s propagací neheterosexuálního chování, vedou i nadále k postupnému rozšiřování nemoci do zbytku populace. Dalo by se dokonce říct, že HIV je jen důsledek, příčina je jinde. Retrovirus HIV samý, na rozdíl od lidí, kteří v rámci informovanosti o HIV lžou, za šíření AIDS nemůže.

Finanční stránka:
Je bezpochybné, že člověk, který bere drogy či holduje nezávaznému homosexuálnímu sexu, hazarduje se svým zdravím. Sebepoškozování sice trestné není, ale nechápu jediný důvod, proč bych měl platit za důsledky jejich chování právě já?
Samozřejmě že o ty, kteří získali HIV ne vlastní vinou (transfuze apod.), by se jistě měl postarat stát. Ale proč i o ostatní? V kontrastu vůči lidem, kteří si za svou nemoc mohou jednoznačně sami, jsou zde například dětští diabetici, celiatici a další oběti genetiky a zničeného životního prostředí. Směšné roční almužny, kterými je jim přispíváno státem, nestačí ani na týdenní speciální stravu pro celiatika. Přesto jsou tyto děti (potažmo rodiče) „trestáni” za něco, co si sami nezpůsobili. Osobně si sice nemyslím, že stát má nést plnou váhu zodpovědnosti i zde, ovšem v kontrastu s homosexuálním narkomanem, který třeba i vědomě nakazil řadu dalších lidí a stojí stát milión korun ročně jen na lécích, je to tristní. Prostě i zde by mělo platit, že vše podle zásluh. Navíc věřím, že ta ušetřená miliarda korun ročně by našla mnohem lepší uplatnění někde jinde.
Pokud je tedy procentuální zastoupení HIV v populaci ukazatelem, tak ten ukazatel nyní říká: nevyrovnané pro-homosexuální kampaně a absence represe proti narkomanům se výrazně podílely na zvýšení (homo- i bi-) promiskuity a počtu drogově závislých v České republice. S tímto nárůstem se také zvedly počty HIV nakažených. Tento trend má neustále stoupající tendenci a pokud osvěta nebude komplexní a pravdivá, dočkáme se brzy mnohem horšího stavu.

Zdroj: Národní myšlenka