Napsal: Vlastislav Žižkovský

Nejnovější ukázkou moderního vývoje společnosti jsou pracovní sešity určené do mateřských škol. Jejich poslání má být jednoduché, mají rozbíjet takzvané stereotypy co se výběru povolání a uplatnění ve společnosti týče stran žen a mužů. Problémem je, že se jedná o další ukázku toho, kterak původně dobrá a spravedlivá myšlenka přebujela do absurdního nesmyslu. Koneckonců, nic nového ve světě multikulti, lidských prav a svobod, rovnosti apod. Kdysi bylo jistě správné umožnit ženám seberealizaci a uměle je nenutit k uvázání doma bez vzdělání a možnosti uplatnění (ačkoliv právě opuštění tohoto tradičního modelu bez ohledu na to jak i pro myšlení autora nepřijatelného, vede nyní k vymírání naší civilizace). Co se ale děje dnes? Neustále je nám podsouváno, že rozdíly mezi ženami a muži neexistují a jsme zcela stejní i stejně vybaveni, a pokud tomu někdo náhodou nevěří, je sexista a diskriminuje ženy. V tomto duchu se nesou i inkriminované pracovní sešity. Jejich obsah se v podstatě se dělí na dvě skupiny.

První, jejíž ideální představitel vyplývá už z názvu sešitů, můžeme popsat právě na příkladu ženy, pilotky. Tato skupina obrázků totiž podsouvá dojem, že ženy jsou v těch a těch zaměstnáních diskriminovány, ačkoliv tomu tak vůbec není a ženy tyto zaměstnání bez problému vykonávají a to zcela bez odporu ze strany mužů. Osobně jsem viděl dokument, kde armádní instruktoři bez problémů říkají, že vzhledem k technickému charakteru dnešních letadel a jejich ovládání, kdy je třeba dělat mnoho činností zaráz, dokonce ženy obstávají v přijímacích testech lépe než muži (tento muž se před kamerou sice dopouští sexismu, protože si dovolil poukázat na přirozené (odlišné) vlohy ženského mozku od mužského, ale jako příklad to snad postačí). Zjevně tedy není problém, aby žena pilotovala letadlo pokud na to má, její kolegové s tím nebudou mít problém, pouze nám je vnucováno, že zlý muži tyto profese ženám naschvál odpírají v rámci své maskulinní nadřazenosti.

Skutečnost je taková, že mnoho těchto profesí vykonává málo žen prostě proto, že je to jako ženy nebaví (i když nic takového jako ženské a mužské záliby taky neexistuje, samozřejmě!). Příklad? Kolik žen či ženských kolektivů se je schopno se u piva či jinde den co den bavit a hádat o politice či pro ni fanaticky vzplanout, kolik žen ji vůbec nějak zásadně řeší tak, jako snad skoro každý chlap přiměřeně svému vzdělání a inteligenci? Jenže když pak tento zájem logicky vyústí v určité zastoupení mužů a žen v politice, najednou se dozvíme, že je to diskriminací a že ženy nemají šanci do politiky prorážet, a radostně se zavádějí kvóty.

Druhá skupina obrázků v našich osvětových pracovních sešitech je o něco veselejší, vnucuje totiž skutečně představu, že nic jako ženské a mužské vlastnosti neexistují a každý kdo na ně poukazuje, např. při výběru povolání či uplatnění ve společnosti je přinejmenším zaostalý, pokud ne náhodou sexista či rovnou zločinec. Je ovšem potřeba se zeptat. Opravdu tomu tak je? Například, je skutečně správné a přirozené aby žena chodila do práce a o malé dítě se staral muž? Opravdu je premisa, že žena by se měla o dítě starat a být mu matkou (jako by nestačilo, že ji ti hnusní muži nutí děti rodit!) pouhou pověrou a předsudkem společnosti, vytvořenou na základě našich zlovolných předků, kteří zákeřně malým holčičkám strkali na hraní panenky a malé chlapečky zvýhodňovali přístupem k hračkám automobilového charakteru?

Pokud ano, měli by se všechny ženy takto smýšlející podívat o pár centimetrů níže na svůj hrudník, a položit si otázku, k čemu jsou asi ty věci, které tam většina z nich uvidí, k čemu je jejich úžasné periferní vidění oproti kterému muži působí, jako by pozorovali svět skrz stočené noviny. K čemu je jejich o desítky procent dokonalejší schopnost vnímat a vyhodnocovat mimiku dítěte? K ničemu, to je jasné, je to předsudek mužů, aby je udrželi doma a bránili jim v kariéře. To je přece evidentní.

Co najdeme v našem sešitku dále? Příklady prací, které jsou typicky mužské, vykonávané ženami. Škoda, že to takhle funguje jen na papíře. Autorka je zjevně přesvědčena, že nic jako pozitivní mužské vlastnosti určitě není, takže není důvod, aby ženy nevykonávaly jakoukoliv mužskou práci, jelikož jsou pochopitelně stejně silné, odolné a tvrdé jako muži. Samozřejmě jde ale víceméně o lukrativní povolání, k rozšíření množství hornic, slevaček apod. autorka bůhví proč neaspiruje.

A opět, jaká je realita? Reálná a ne fiktivní. Stejně jako jsou práce, kde ženy díky svým vlastnostem excelují, stejně jako jsou práce, kde jde spíš o talent na bezpohlavní bázi, stejně jako jsou práce, kde jde hlavně o to, že se o ně člověk musí zajímat a musí ho bavit, jsou i práce, ve kterých dominují muži. Někdo by řekl, že je to proto, že jsou pro ně determinováni evolucí, stavbou těla, mozku, myšlení atd., to jsou ovšem zcela zpátečnické nápady, protože je to ve skutečnosti způsobeno zlovůlí mužů, kteří po dlouhá léta tyto posty ženám upírali a někde dokonce stále upírají.

Pokud někdo ale není poblouzněná feministka, musí mu (či jí) být jasné, že umisťování žen do takových pracovní pozic z politických důvodů, respektive jakýchsi chimérických představ o absolutní rovnosti a stejnosti vede jen k problémům. Tato skutečnost je jasná každému normálnímu muži, ale stejně tak naprosté většině normálních žen, které jsou spokojené se svou sexualitou a v souznění se svým pohlavím. Přesto jsou z politických pozic lidem neustále vnucovány sociální konstrukty, že tomu tak není.

Určitě lze proti mým tvrzením argumentovat. Určitě mi najdete ženu, která je silnější než já, možná i takovou, která by mě poslala k zemi. Taky mi můžete ukázat spoustu žen úspěšně sloužící v armádě. Jasně. Takových příkladů najde ten, kdo chce spoustu. Jenže. Za prvé je třeba říct, a to zcela bez intencí někoho urazit, že část těchto žen není tak úplně ženami, jak už duševně, fyzicky či chemicky. A co se zbytku týče. Jakoukoliv myšlenku, ideologii či argumentaci je třeba tvořit tak, že se zaobírá širokým průřezem populace. Tedy co se Gaussovy křivky týče, nesmí nás zajímat ani začátek, ani ten konec, jelikož tyto části nevypovídají o ničem, respektive budou vypovídat vždycky o tom samém. Zajímá nás tedy ta velká část pod většinou křivky, které říkáme většina populace. Výjimečné ženy nosící na ramenou dvě stě kilo tedy reálně nic nemění na obecných faktech. A do třetice. Ke každému takovému příkladu najdu téměř jistě deset mužů, kteří budou v té dané věci zase větší, silnější, lepší. Navíc je třeba přesně a rozlišovat potřeby dané profese. Žena v armádě ano či ne je otázka pro idioty. Je naprosto bez problému možné a dobré, aby žena byla výbornou ostřelovačkou, skvělou medičkou nebo pilotkou. Je ale zcela nesmyslné požadovat na základě „moderního“ smýšlení možnost žen sloužit v jednotkách nasazených v první linii, či elitních „úderných“ útvarech. Stejně tak ženy u Policie mohou vykonat mnoho dobré práce, nicméně řeknu vám, že nic není úžasnějšího, než být ve dvoučlenné hlídce s dívkou, když se začne něco dít.

Takto by šlo argumentovat velmi dlouho, nicméně považuji to za zbytečné, protože i tak by si někdo našel způsob jak moje slova překroutit a vymyslet nějaký levný protiargument. Takže se raději dostanu k tomu, co mě donutilo tento článek napsat (ne, není to nenávist k ženám a mé malé ego, je mi líto) Co je skutečně velmi špatně je, že tyto sešity putují k malým, malým dětem, aby jim vymývali mozky ve věku, kdy se nemohou bránit.

Je absolutně odporné, aby se do malých dětí takto nalévaly politické ideologie, zvlášť takové, které ani zdaleka nemají plnou podporu populace a nepatří ani vzdáleně k základním morálním normám společnosti. A je jedno jestli je to nauka o Heerenvolku, Bohu, Mohamedovi, marxismu-leninismu, multikulti nebo pohádky o dvou králích či královnách žijících spolu ve registrovaném partnerství (nekecám, tohle se fakt děje) či pracovní sešity feministek. Tohle je velmi špatné a morálně zcela neobhajitelné.

Co je docela legrační při obecném pohledu na tuhle feministickou problematiku je skutečnost, že ty ženy, které nejvíce bojují za tzv. „práva“ žen v podstatě uznávají mužskou nadřazenost. Jakže? Jednoduše. Čí hodnoty vzývají a koho se závistivě snaží dohnat, když se snaží nalovit co nejvíc zvěře (vydělat peníze) komu se snaží vyrovnat a podle kterých měřítek, když propagují ženy v činnostech, které vymysleli muži, muže bytostně baví, nebo jsou k nim přímo stvořeni? Je počet peněz či ulovené zvěře či zabitých nepřátel ženským měřítkem úspěšnosti jedince a naplnění jeho života? Posuzují muži podle těchto měřítek ženy při výběru partnerek? Jsou nejrůznější adrenalinové koníčky původně ženským vynálezem a ženskou vášní? Je fyzická síla mužská nebo ženská obsese? Tak co? Co mě jediné přijde trochu smutné, že ani jedna feministka se nesnaží vybičovat moderní ženy k tomu, aby se nám vyrovnaly v přístupu k sexu.

PS: Ač se to může zdát těžko uvěřitelné, mám rád silné a samostatné ženy, dokonce i takové, které se zabývají mužskými koníčky. Když mi jedna slečna řekla, že chodí střílet a trochu boxovala, povídal jsem si s ní nadšeně celý večer. Ale na druhou stranu, taková kamarádka je dost normální na to, aby neměla potřebu si s někým vyrážet zuby v hospodě, nebo aby se vztekala, že ji nevezmou k výsadkářům. Je totiž ženou a je tak spokojená.