Čtyřicátý čtvrtý krok (Být Čechem – čest nebo ostuda?)
Napsal: Dan Richter
Opět nepůjde ani tak o zpravodajské téma, jako spíš o záležitosti „ze života společnosti“. A bez dlouhých okolků půjdu rovnou k věci. Povím vám několik příběhů, které mají něco společného.
Nedávno jsem se náhodou setkal s jednou mladou studentkou vysoké školy, když jsem dělal kamarádovi „křoví“ pro jeho „pokoutné“ myšlenky s její kamarádkou. S dotyčnou jsem tedy zavedl rozhovor, který byl od počátku opravdu nucený, neboť ze slečny se vyklubala typická moderní mladá blondatá holčina, plná přehnané sebedůvěry, arogance, povrchního chování a jednání, a tak už v prvních minutách jsme se celkem slušně pohádali…
Napětí pak vyvrcholilo, když se slečna začala chlubit, jak jezdí do Vídně, kde si kupuje luxusní kabelky, šperky atd. (moc by mě zajímalo, kde na to vzala, přece jen pár tisícovek to dalo), protože se zmínila i o tom, jak tam v Rakousku pohrdají Čechy, zle o nás smýšlí, při čemž mi slečna řekla, že se tam vždy tolik stydí za to, že je Češka, a svůj původ zapírá. Asi nikoho nepřekvapí, že do mě v tu chvíli vjelo tisíce čertů a z mé strany začalo kázání a kárání, které jsem zakončil větou „jsi fakt jak malá, blbá holka“:-).
Nyní od trošku humornější část článku přejdu k vážnějším věcem. Ona řevnivost Češi vs Němci je známá již od pradávna, konec konců jsem o tom již psal v článku o počátcích Kocourkova. Prostě ať už Frankové, Habsburkové, Prusové, Němci či Rakušané, ti všichni z nějakého nepochopitelného důvodu byli vždy nějací alergičtí na své slovanské sousedy a dívali se na ně „zpatra“, což si samosebou oni sousedé nenechávali líbit a tak tu vznikla ona „magnetická přitažlivost“ dvou stejných polů.
Ačkoliv se nyní humanisté a liberálové snaží vymýtit z hlav lidu onu národnostní řevnivost a snižovat ji na úroveň adolescence, fakt, že od Sámovy říše, přes Velkou Moravu, po Přemyslovce či Lucemburky, včetně husitů, Jagellonce a zejména pak Habsburky jako i v následujících letech po nich , všude tam byla viditelná ona „nevraživost“ mezi námi a jimi. Tento fakt se nedá popřít, už jen proto, že ona nevraživost tvořila dějiny, leckdy i evropského významu.
Ona „nevraživost“ samosebou nevymizela z hlav lidí ani teď, aspoň ne ze strany Němců a Rakušanů, kteří si v tomto kosmopolitním světě ještě jakž takž uvědomují, že jsou hrdým národem. U nás je to ale v tomto směru už horší. Lidé se dívají na národní příslušnost jako na něco archaického, co se hodí do dob Dobrovského a spol. a co se teď nenosí. Navíc to zavání „neonacismem“ a šovinismem, a tak kocourkovští občané přestali být hrdí na svůj kocourkovský původ. Přestali být vlastenci jako ona studentka, stejně jako to dělá dost dalších lidí, protože Češi prý mají ve světě špatnou pověst. A nyní je doba taková, že lidé více dbají na to, co si o nich myslí druzí, než aby se dbalo na to, co jsou, jací jsou a co si o sobě myslí sami. A protože si v Německu, Rakousku a bůh ví kde ještě říkají o Češích, že jsou to vychcánci, zloději, flákači, „švejkové“ a kdo ví co dalšího (ač toto se o nás říkalo už od středověku v rámci oné „řevnivosti“), tak prostě většina kocourkovských zklapla své uši, začala si sypat popel na hlavu a říkat: „Stydím se, že jsem z Kocourkova, ze země, o které se tolik špatně mluví v cizině!“
Nikdo si ale neuvědomuje, že tak jako se o nás mluví všude špatně, tak o Němcích se mluví špatně zase jinde, my třeba mluvíme špatně o Polácích, Rusech, Ukrajincích, v jiných místech se zas mluví špatně o těch a těch, že prostě jde o celkem „běžný jev“, toto národnostní bagetilizování. A myslíte, že Ukrajinci, Poláci či Rusové se stydí za svou národnost jen proto, že nějací Češi, Slováci či jiné národy si o nich myslí špatné věci? Je jim to upřímně jedno a proč? Protože jsou hrdí na svůj národ, svou zemi a i kdyby se jim nadávalo do bůhvíčeho, vždycky budou vědět, odkud pochází, nebudou se za to stydět a třeba i na to budou hrdí.
I ti přihlouplí Američané jsou hrdí na svou „ukradenou“ Ameriku, Australané na Austrálii, zmixovaní frantíci na svou Francii, jen my z Kocourkova se z nějakého nepochopitelného důvodu se stydíme sami za sebe jen proto, že ve světě se o nás říká, že jsme takoví a makoví.
Naši rádoby „vlastenci“ ale zapomínají na to, že ve světě Kocourkov nemá jen svou negativní reklamu, je i plno věcí, na které naopak můžeme být právem hrdí a pyšnit se jimi.
Proč se třeba nestydíme, když třeba ve sportu naše reprezentace vyhrává (respektive reprezentanti)? Proč tehdy zpíváme „Kdo neskáče, není Čech!“? Proč tehdy i v cizině ukazujeme hrdě, že jsme z Kocourkova, honosíme se národními barvami a dávame všem najevo, odkud jsme? Proč se cítíme hrdí, když někdo z Kocourkova zaznamená ve světě nějaký úspěch, získá slávu, reputaci či pověst, ať už na poli umění, ekonomiky, vědy či kultury? Proč jsme hrdí jen někdy, a proč jen davově?
Další příběh je spíše zpravodajský. Nedávno jsem se zaposlouchal do Radiožurnálu a čirou náhodou jsem zachytil jednu reportáž o nějaké nadaci Brücke/Most. Nějak jsem jí neposlouchal pozorně, než tam padla zmínka o „německo – českém bratrství“, vzájemné spolupráci atd. Řekl jsem si, že se musím doma více podívat, copak je to za nadaci a co přesně je jejím smyslem. A toto jsem zjistil (jen ve stručnosti).
„Nadace Brücke/Most byla založena v roce 1997 a stanovila si za cíl podporovat spolupráci s Českou republikou a dalšími státy střední a východní Evropy. Tohoto cíle se snažíme dosáhnout prostřednictvím konkrétních projektů, jejichž společným jmenovatelem je propojení různých kultur. Společně s Centrem Brücke/Most, střediskem vzdělávání a setkávání nadace, nabízíme prostor pro interkulturní setkávání… v současnosti je pak hlavním cílem nadace udělat dobré vztahy mezi národy. Most se německy řekne “Brücke”. Použití obou pojmů v názvu nadace společně s jejím logem má zdůraznit spojující element mezi Němci a Čechy.“
Tolik slova na úvodní stránce jejich webu (www.bruecke-most-stiftung.de). Když jsem si pak projel oblast činnosti, přes velmi sympatický myšlenkový obsah o ukončení oné „řevnivosti“ a podání si „smířlivé ruky“, jsem po chvilce našel nejspíš hlavní záměr této nadace, jak jinak skrytý mezi řádky.
Tak třeba nadaci založili paní Gertrud Köser a její syn Helmut Köser v roce 1997. Oba se snažili právě o propagaci porozumění mezi Čechy a Němci, což by bylo jistě chválohodné, nebýt detailu, že mají tak trošku klíštěcí původ a spolupracovali právě s některými společnostmi, které taktéž se mohou chlubit klíšťovým jádrem. Jasně o tom napovídá třeba fakt, že Helmut byl nominován na cenu „Gratias Agis 2003“ (viz http://www.mzv.cz/servis/soubor.asp?id=5247), kde se to právě mezi oceněnými hemžilo (a stále hemží) samými „klíšťaty“ či lidmi úzce na ně napojenými, a celkově onu cenu dotují finančně zdroje z „klíštěcím“ míst, ač oficiálně jde o „nevinnou“ státní věc Kocourkova (viz http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?id=11306&ido=8746&idj=1&amb=1 ).
Dost napoví i financování této nadace. Ta totiž je oficiálně nezisková, a tak vše čerpá jen z darů, sponzorů, účastnických poplatků a zejména pak z výnosů z nadačního kapitálu (který bývá až 30 %). A tak, ačkoliv je nadace nezisková, za několik let po založení měla svůj kapitál navýšena prakticky o 10 milionů euro. A to ještě nepočítám „dotace“ z EU. V této době je nadace ještě mnohem více za vodou a kapitál činí několik desítek milionů, a to nemluvě o nemovitostech atd. Celkem zajímavé, když si uvědomíme, že nadace je oficiálně nezisková, a přitom má rok od roku poměrně markantní zisky, za které by se nemusela stydět leckterá investiční společnost.
A co se tam nejvíce zdůrazňuje? Pod rouškou česko-německého bratrství je častějším zdůrazňovaným motivem právě „klíštěcí“ utrpení v 20.století, stějně jako současná „údajná“ protiklíštěcí nálada. Nemluví se tam ani tak o Češích a Němcích, jako spíš o klíšťatech a Němcích, a vůbec utrpení onoho „národa“ je tam častým motivem, jakož i různé motivy na téma nacionalismus, xenofobie atd. Jsou tam časté semináře, akce, kde se právě mluví o holocaustu a plno dalších dojemných věcech.
Zdůrazňuje se tam, že nejsme Němci, ani Češi, jsme všichni jedni Evropané, že se v současnosti lidé málo zabývají holocaustem za druhé světové války a že na to zapomínají, že je třeba odbourat ono národnostní cítění, které tolik odděluje, a naopak spojit vše v jedno a plno dalších odkazů a apelů, které si můžete přečíst na patřičném odkazu.
A proč zmiňuji tuto nadaci? Jednak aby si každý uvědomil, že systém opravdu neváhá dávat nemalé peníze na to, aby se mu lépe dařilo zmanipulovat lidi a vymýt jim mozky, jednak proto, aby si každý uvědomil, že když se dělají takovéto nadace s takovou podporou, že asi je v zájmu „vyšších sil“, abychom přestali cítit lásku k vlasti, ale abychom byli jen tuctovými Evropany.
Zpět do Kocourkova. Kocourkovští často bývají vlastenci podle toho, jak se to hodí. Jeden den opěvují svůj národ, druhý den ho zrazují. Ona „vychcanost“ je sice nehezká a ošklivá, ale ukazuje jedno, že ještě většina kocourkovských nezapomněla na to, odkud pochází, a že ještě dovedou občas být hrdí na svůj původ. Bohužel, systém s podporou médií a modními trendy dělá své, a tak už pomalu nejsou kocourkovští hrdí ani na ty naše sportovní reprezentanty či ve světě slavné osobnosti, potažmo naše slavné produkty.
Samosebou je to dáno nejen vlivem systému a médií, ale i tím, že většina oněch osobností se zase kdo ví jak nepřetrhne, aby dala najevo svou národní hrdostí, což pak řetězově působí negativně na celou společnost. Negativně jistě působí i to, že v drtivé většině za tradičními kocourkovskými produkty stojí zahraniční kapitál a managment, a tak lidé mají opravdu jen málo chuti a motivace do oné hrdosti. A když se pak k tomu přidá ona propaganda „vlastenec = fašista, nacista“, tak ani pak není divu, že se kocourkovští stydí za to, odkud jsou.
Další příběh, a znovu o ženách. Tak jak mají kocourkovští negativní reklamu ve světě, tak naše ženy mají o to větší pozitivní ohlas. Nikde se tolik ve světě nechválí ženy, jako ty naše kocourkovské. Kdo ví, čím toje, možná tím, že ještě nejsou tolik zmámené onou emancipací .. možná tím, že prostě slovanská krev je slovanská krev :-).
Není tedy divu, že nejeden cizinec zatoká po holce z Kocourkova, a vzhledem k tomu, že je zažitý předsudek o tom, že v cizině se mají líp než tady, dost velké procento dívek se nechá „zmámit zlatou horečkou“ a padne mu do náručei. A tak česká krása, zdraví a síla odplouvá do ciziny jako ta řeka Labe, a tady zůstává jen ten zbytek velkých řek, které sice mají také něco do sebe, ale i ten zbytek víc tíhne ke snědým Arabům, Italům či zazobaným Němcům nebo anglicky hovořícím cizincům. No a pak tu máme jen malé tůňky a potůčky, které sice mají svůj půvab, šarm a grácii, ale ty jsou pro změnu zase napouštěny jedem emancipace, liberalismu a modních trendů, a tak kocourkovský muž nemá mnoho na výběr, musí jen doufat, že bude mít štěstí a najde nějakou světlou výjimku.
Nevím, zda se teď o tomto dělají nějaké statistiky, ale podle mého odhadu soudím, že nejvíc u žen byli a jsou stále v kurzu Němci, Rakušané, Arabové či Italové. Možná teď přibudou i Rusové a černoušci.
A co kocourkovský chlap? Ten z nějakého záhadného důvodu nemá u kocourkovských dívek dost dobrý ohlas. Je celkem zajímavé, jak se my chlapi naším holkám odcizujeme. Že bychom byli takoví lemplové, nefakčenka a šovinisté, horší než muži v ostatních zemích? Upřímně, myslím, že všude je to stejné, všude jsou prostě pořádní a poctiví chlapi, stejně jako ti flákači a hajzlíci, všude jsou pěkní či škaredí. Troufám si dokonce tvrdit, že na mnoha místech v cizině by se české holky měly hůře, přesto ony to vidí jinak, a to, co mají hezký, radši dají těm, co nejsou český. A proč? Ať si každý odpoví sám.
Nevím, jak na vás, ale na mě působí celkem smutně (někdy i pohoršeně), když vidím krásnou kocourkovskou ženu, jak je pověšena na rameni nějakému cizinci. Nevím, jak ten pocit popsat, prostě uvnitř mně to nějak nedělá dobře a je mi z toho smutno. Ještě více mě pak zabolí, když většina lidí je k tomu lhostejná či dokonce to podporuje, a každý nesouhlasný postoj onen dav fanaticky umlčuje frází typu – mlč, ty rasisto a nacisto.
Já třeba netrpím žádnou fobií, o svůj národ se ani zdaleka nebojím, však my kocourkovští se nikdy ve světě neztratíme a vždy uděláme něco, čím na sebe upozorníme, ale prostě uvnitř mého srdce to bolí, když vidím krásnou růži, jak je przněná plevelem, o kterém si ona růže myslí, že je pro ní vodou a sluncem. A já jako ten zahradník se jen na to musím smutně dívat, protože když odstraním plevel, růže mě popíchá trny nebo zahyne s plevelem, protože už je s ním hodně spojená. Marnost nad marnost.
Konkrétních příkladů by se dalo napsat desítky, i vy jistě byste pár dalších přidali, ale tyto tři myslím postačí k tomu, abychom si položili klíčovou otázku: „Být či nebýt hrdým?!“
Já osobně jsem v tomto asi trošku zastaralý, možná bych se svých postojem hodil spíše do středověku či do dob národního obrození, možná bych se hodil ještě tak do období první světové války, kdo ví. Každopádně já jsem hrdým a ne jen občas, když se to hodí, ale i tehdy, když se to nehodí a ozývají se hlasy, které o nás mluví špatně. Tehdy naopak jsem nejzavilejším a stojím nejrazantněji při Kocourkovu, ať už jeho „mocipáni“ dělají sebevětší kraviny a kocourkovští se chovají sebehloupěji, však je to jak s láskou – milovat v dobrém , i ve zlém,.
Lidi může spojovat společný zájem, sport, oblíbené jídlo, hudba či móda, ale po celá tisíciletí nejpevněji spojovala lid jejich národní (či rodová) pospolitost. Už od starověku tu byly národy, které měly své charaktery, svá území, svou svébytnost a celý tehdejší svět se podle těch národů dělil. Dělalo se to tak i ve středověku, dělá se to i teď, konec konců i ta přihlouplá EU vše pořád dělí dle národností příslušnosti, ač si hraje na pravý opak (viz evropský parlament a jeho obsazení, kde jeden národ má více míst, než ten další .. či dotace jdou do některých zemích víc než do jiných .. některé země jsou přijaty dřív než ostatní atd.), vždyť i v médiích vidíme pořád dokola pojmy jako Srbové, Rusové, Albánci, Iráčané, Američané, Češi… Všude se tu pořád dělí lidé podle národnostní příslušnosti, a i když se systém snaží, aby ten národ byl hodně „zmixovaný“, tak samotní lidé v každém z těch národů moc dobře poznají a ví, kdo tam „patří“ a kdo ne (musí být přece úsměvné, když se vydává nějaký křovák za hrdého Rusa či Vietnamec za hrdého Poláka). A proč? Vychází to zevnitř, odkud cítíme smutek, když naše ženy jsou s cizinci, jde to tam zevnitř, odkud cítíme ono mrazivé teplo, když hraje zrovna naše hymna a dav ji sborově zpívá, jde to tam zevnitř, když někde ve světě zaznamenal nějaký Čech velký úspěch a řekne, že je hrdý na to, odkud je .. jde to tam zevnitř…
Že jsem příliš patetický? Možná ano, ale emoce k tomu patří. Nejde přece milovat a cítit v bez emocí. City patří k lásce a to nejen ve vztahu mezi partnery, ale i ve vztahu ke své rodině, půdě a vlasti. Kdo nemiluje, je prázdný. A láska k vlasti je jediná láska, která vždy bude opětovaná a naplní člověka. Tato láska vás totiž nikdy neopustí, nezradí, vždy vám dodá morálku a sílu. Je ale otázkou, co vy? Mnoho z nás je záletných nevěrníků .. a nevděčníků!!
Už je to tak, i kdyby na nás Rakušané nadávali sebevíc, ve světě o nás říkali, že jsme nejhnusnější zloději a flákači, i kdyby byla sebevíc masivnější mediální kampaň proti národnímu smýšlení, tak pořád budu hrdý na to, odkud jsem, a budu svou zemi hýčkat, hájit (ale i bránit), co budu žít. A ne proto, že bych měl být nějaký fašista, nacista či xenofob, ale proto, že jsem ČECH!
RSS 2.0
Atom 0.3
RSS 0.92
RDF
March 9th, 2008 at 2:41
ženský to maj tak trochu od přírody v povaze, přinášet nové geny, jenže kdysi to bylo myšleno v rámci sousedních vesnic. Posun k větším vzdálenostem nám přinesla globalizace, bezbřehý konzum zase touhu po penězích a tak si dost podstatná část hezčích studentek přivydělává prostitucí ( nedivil bych se kdyby ona slečna za tímto účelem jezdila do té Vídně ) nebo pase po bohatém cizinci. Např. Brno je dle kamaráda co dělá v telekomunikacích, celoevropsky vyhlášeným rájem live chatu. To, že jsou v kurzu tmavší či přímo barevní už tolik nechápu, snad se jedná o touhu po exotice či pověry o jejich vyšší potenci. Nevím.
March 9th, 2008 at 2:42
Pan Richter,
to snad ani neni mozne aby nekdo pochyboval o tom jestli je ci neni ostuda byt Cechem. Uprimne receno, ani jsem nedocetl Vas clanek do konce.
To ze nejaka holka (doufam ze je aspon hezka kdyz ne rozumna) se stydi za to ze je z Ceskeho naroda by mi vubec nevadilo. Kazdy vi kdo jsme a rozhodne se sam za sebe stydet nemusim kde koliv na svete a doufam ze zadny jiny Cech a nebo Japonec taky ne.
Stydet se za co? To ze nejaky Rakousky clovicek nema rad Cechy je snad mozne, (jsou horsi veci na svete)
Podivejte se do Videnskeho telefoniho seznamu, tam je vice Ceskych a poloceskych jmen nez v Ceskych Budejovicich. Po padu Rakouska-Uherska tam byla akorat bida a utrpeni. Stryc prijel v roce 1960 z Vidne v Tatre 57 a dekoval za balicky potravin ktere jsme mu posilali. Rakusaci si mysli ze jsou neco v Evrope, i tenkrat rikali “my jsme zapadaci” zatim co jsou vic na vychod nez Praha. Jsou akorat zavistivi a to je vse. Nemci nejsou o moc lepsi, vzdy nam zavideli ze jsme se meli lepsi nez oni. Kazdy vi jak byli nenazrani kdyz prisli za okupace. Pamatujeme si na jejich povalecne “bile”kosile a Turky ktere dovazeli na cisteni zachodu na nadrazi protoze to nebyla prace pro Nemce.
Prosim Vas, my Cesi nejsme “maly a slabi ” narod jak kdysi nekdo rekl.
Naopak, staci zit par let ve svete aby nasinec poznal ze Ceska narodnost je mnohem lepsi nez Nemecka. (Mimo jine, Rakusaci jsou pokladani za Nemce, spise za bastards)
My jsme to co jsme, a neni treba se stydet za potomky naroda Svateho Vaclava ktery cely svet zna jako good king SAINT VENCESLAUS.
Prominte mi nedokonalou Cestinu pan Richter, ale jak sam pisete….. jde to tam zevnitř…
March 9th, 2008 at 8:17
Jinak NO boduje, v Minsku má jejich bývalý mluvčí náměstí a o něm byl natočen film: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/jedensvet2008/trailery/11947
March 9th, 2008 at 10:25
výborný článek
March 9th, 2008 at 10:44
Dovolím si něco postřehů k tématu národní hrdosti. Podle mého názoru může být člověk hrdý jenom na to, na čem se svým úsilím podílel. Rodič může být právem hrdý na svoje vydařené dítě, protože jej zplodil, živil a vychoval. Dítě může svého rodiče bránit, vážit si jej, ale být hrdý nebo se stydět? Proč?
Ona studentka, které mohlo být řekněme kolem dvaceti, neměla ještě příliš mnoho možností, jak se zasloužit o to, aby její vlast a její národ vzkvétaly. Nemá tedy být na co hrdá, ale nemá se ani zač stydět. Vlast je její matka a národ je její otec. Pokud se je snaží zapřít, zapírá sama sebe - její rodiče a její minulost jsou a zůstanou částí jí samé.
Co se týče těch fanoušků sportovní reprezentace apod. Fanděte, proč ne. Ale být hrdí? My jsme vychovali a trénovali Jágra nebo Poborského? Asi ne. Vzdejme jim čest a važme si jich, je-li za co. Ale nebuďme na ně hrdí. Snažme se být hrdí na to, co jsme dokázali my sami. Chceme-li být hrdí na svou vlast a národ, musíme sami něčím přispět.
March 9th, 2008 at 10:50
bohužel u nás to tak je.rádi závidíme a spíš než by jsme pracovali na zlepšení života u nás sníme o tom jak by bylo užasné se narodit jinde.je to všude at už kuli penězum,zločinum……či nakonec i u ultrapravice kvalitě politického odboje.nevím atm co jsem byl jsem neviděl nic za co bych měnil jistě bohatství které závidím,ale i chudobu kterou rád přenechám.a tak je to se vším řekl bych že naše zem položená mezi západem a víchodem má obrovskej potenciál(už to že tu pořád jsme vipovídá o kvalitě naší minulosti)a je jen na nás aby nám třeba jednou závidělo okolí.takže milá slečna at si najde bohatého cizince a de pokud se jí nelíbí bejt češkou a při tom odlivu sebou rovnou muže vzít všechny ty amerikofily,multikulturní světoobčany….
March 9th, 2008 at 12:39
Velice solidní článek Dana Richtera. Jako národ nejsme nijak vyjimeční ve svých negativních vlastnostech, ty má skutečně každý národ, stejně jako ty pozitivní. Za některé věci bych se ovšem v cizině přece jen styděl a přiznajíce, že jsem Čech bych se omlouval. Byly by to některé věci dotýkající se mezinárodního chování ČR, ty věci se kterými u nás většina lidí nesouhlasí ( stejně jako já ) a přesto je naši mocipáni v této oblasti uskutečňují. Kdybych přijel do Srbska omlouvil bych se jménem té většiny za za podpis našeho dramatika pod listinu “ochotných” která v rozporu z mezinárodním právem dala jakousi pseudolegitimitu US bombardérům ničit a zabíjet.
Kdybych přijel do Iráku omluvil bych se za to že naši mocní inhalující náruživě US myšlenky nebo zplodiny?, neprotestovali jako člen tohoto spojení se započetím války v Iráku, včetně uvalení sankcí
před tím, což obojí má za následek miliony mrtvích iráckých civilních obyvatel, včetně dětí. Kdybych přijel do Ruska omluvil bych se, že naši mocní inhalátoři podporují výstavbu radaru, teď už po původních lžích, zcela jasně zaměřeného proti nim. Kdybych přijel ……
March 9th, 2008 at 12:44
Mikke-souhlas.jen to zas je to co říkám v tomto nám nikdo nepomuže a na omluvu se každej asi vykašle.takže to musíme změnit pak se nebudeme muset stydět.takže jediná věc za kterou se čech musí stidět je že děláme málo s tím co se v čechách děje.
March 9th, 2008 at 13:27
Na co máme být jako Češi hrdí? Na to, že jsme skočili na špek komárům? Na to, že jsme zbaběle využili oslabení R-U a podřízli mu rukou Masaříkovou(a spol) hrdlo? Na Přemyslovce? Pokud máme být na co hrdí, tak je to Lucemburk Karel, toho jména čtvrtý. Přemysl Otakara II. A pár dalších panovníků. Ale jinak…přátelé, na co? Na těch pár vědců, kterých má každý jiný národ desetkrát tolik? Sportovců, které za dvacet let nebude nikdo znát? Husitů, kteří povraždili a zlikvidovali vše, na co přišli?
Pokud jsem na někoho hrdý, tak je to svatý Václav, Vojtěch, Anežka, Prokop, Johánek z Pomuku a Pražské Jezulátko. Protože díky těmto lidem, svědkům víry, nás zná víc, než miliarda lidí.
Vše ostatní je jen vanitas. Marnost. Světská sláva, která za pár let zmizí tak, jak so objevila.
March 9th, 2008 at 14:23
Jen jestli autor svojí vádou s objektem touhy svého přítele neposloužil spíše jako tzv. kazišuk… Celkem se Germánům a jejich averzi nedivím, přeci jen jsou krapet výkonnější a disciplinovanější. Jeden známý to definoval tak, že když se jim řekne, že je něco pro ně dobré, tak jdou a udělají to bez dlouhých debat vlastních spíše Slovanům, majícím jakési přirozené vlohy k anarchii. No a toto etnikum je za stěhování národů vyhnalo z jihoruských stepí až za Labe a Dunaj (i když pod mongolským tlakem). Pak měli Germáni už od dob Caesara přímý styk s Římskou říší a skoro všechna civilizace i kultura kromě spíše epizodické byzantské mise věrozvěstů přicházela k nám ze Západu a Jihu přes německy mluvící kraje.
Zrovna Rakušané by se v tom ale měli krotit, jak již bylo naznačeno výše - možná jejich nenávist k Čechům pramení i z toho, že jsou zčásti poturčenci horší Turků - pokud si nezměnili svoje jména podobně jako Waldheimův děda Václavek, tak různí Vranitzští, Lacinové a Blechové z vídeňských vlád jistě horečně nepátrají po svých českomoravských předcích. Tak jako jsme kdysi byli národem krejčích a služek, tak je nyní v Bruselem okupované zemi snaha z nás udělat národ au pairs a skladníků - proto se děvčatům odcházejícím do bohatších provincií EU či za oceán přiliš nedivím - a hůře než u nás se mít nebudou, snad s výjimkou některých zavlečených do stále machistického tzv. třetího světa.
Pokud se naše slečna nevede s černochem, který opravdu svojí vizáží potvrzuje Darwinovu teorii o původu lidí, pak mi to potíže nedělá - doufám jen, že odliv dívek do ciziny nenabývá katastrofálních rozměrů. Děvčat lehčích mravů se i staří Germáni rádi zbavovali prodejem do arabských harémů a genetické ztráty nelitovali…
March 9th, 2008 at 14:30
A co na Mistra Jana Husa Jakube II, to hrdý nejste?
March 9th, 2008 at 14:38
2 Jakub Stuart - Pražské Jezulátko - co má Ježíškova socha španělského původu společného s českým národem ? A ten počet vědců není až tak zahanbující ve srovnání s ostatními národy srovnatelné velikosti a kulturních podmínek - jen samotná čeština byla po staletí potlačována. Husité byli vojensky zdatní, odrazili řadu kruciát, slova howitzer a pistol jsou proto světoznámá… A Habsburky nemuseli ani sami Rakušané, jinak by nevyhlašovali republiku a netoužili po Anschlussu…
A kam zmizel z výčtu svatý Ivan http://www.moraviamagna.cz/legendy/l_ivan.htm ?
March 9th, 2008 at 16:50
Skvělý článek! Každá 4. studentka VŠ či VOŠ pracuje jako prostitutka, stačí se někdy projít po Praze a dívat, kdo řídí ty luxusní terénní auta nebo se rovnou po parkovišti kolem studentských kolejí.. Naprosto souhlasím s autorem, určitě bych se také mnohem raději narodil ve středověku či alespoň před 100 lety. Co se týče národní hrdosti, bohužel vím, že mám na sobě ještě co zlepšovat, protože si občas říkám, že když jsem se nenarodil v jiné době, tak proč ne alespoň v jiné, řekněme konzervativnější, zemi. Děkuji za pochopení.
March 9th, 2008 at 18:10
A já jsem co jako? Močka? Já se totiž v žádné popisované hydrosféře nevidím..
Krásně napsané, ale pojem “klíšťata” asi zcela nechápu.
March 10th, 2008 at 1:04
To Katuše : Klíště =Žid.
March 10th, 2008 at 3:22
Vilniusi - na každá čtvrtá, ale skoro každá třetí. Jedna třetina studentek si přivydělává pornografií nebo přímou prostitucí.
Ale narodit se do středověku - to je hloupé přání. Středověk to jsou nemoci hlad bída zima. Průměrný věk 20 let, naděje na dožití 37 let.
—
Jinak k vlastnímu článku: já jsem naopak velice rád, že nejsem Rakušák nebo jiný Němec. Být Němcem, musel bych se stydět. Je to odporná krvelačná sebranka, která za sebou v dějinách nechává pouze krvavé šlápoty. Odporný hnus.
March 10th, 2008 at 6:30
Jakub II.: Jak pročítám seznam svatých, na které jste právem hrdý, tak vidím, že z něho vypadlo několik českých světců a blahoslavených, na které jste zapomněl anebo hrdý nemůžete být. Dovolil bych si připomenout sv. Zdislavu z Lemberka, sv. Jana Sarkandra, svatého Gorazda II., z blahoslavených pak Karla I. Habsburského, a j. Jistě Vás chápu, že nemůžete být hrd na biskupa Gorazda, který ukrýval v pravoslavném chrámu v Resslově ulici vrahy zastupujícího říšsského protektora R. Heydricha, nebo na Jana Sarkandra, který se nešťastně zapletl do politiky, ale na blsl. Karla I. Habnurskho byste neměl zapomínat. Byl to totiž poslední král český.
March 10th, 2008 at 7:15
Mily autore, jakkoliv si Vas vazim a libi se mi Vase clanky, tak nesouhlasim se spojovanim narodni hrdosti se sportovnimi vykony. Tady se nejedna o nejakou “bozskost” tech, kdo dosahnou sportovnich vykonu. Jsou to cvicene opice, ktere proste jen dosahly ve svem vycviceni uspechu… Pomnete na “logo” Chleb a hry! Sport je jen jedno z temat, jak cloveka zahltit nesmyslnyma a nedulezityma myslenkama a odtrhnout ho od sledovani toho opravdu duleziteho. Vazim si mnohem vice nejakeho Franty z Horni Lhoty, ktery si jde po praci pul hodiny zabehat do lesa nez nejakych Dominiku Hašků a podobnych, kteri uplatili modre knizky, nesli na vojnu,a pritom delali vrcholovy sport… A vsimnete si, ze vetsine fotbalistu, hokejistu a podobnym jde hlavne o prachy… prodaji se za ocean nebo kamkoliv do Evropy… Jsou to sportovni prostituti, kterym jde jen a jen o prachy a ne o narod nebo o Ceskou republiku…
March 10th, 2008 at 12:57
To Kaťuše:
Klíště je žid,pejsánek cikán,Kocourkov naše vlast. To aby jeden měl u ruky speciální slovník jinotajů pana Richtera. Ve svých článcích na stránkách Národního odporu však píše docela rozumně. Jen mne trochu zaráží, jak může sučasně psát do nacionalistických Altermedií a jedním dechem i do Národního odporu. Stejným ideologickým obojetníkem je i Jiří Petřivalský. Nelze být současně rybou a rybářem. Takovými postoji jejich věrohodnost značně trpí.
March 10th, 2008 at 15:25
Drifter — ano, máme to tam uvnitř ;o)
———————————————————–
Mikke — v tom s vámi souhlasím .. bohužel, my “obyčejní” nemůžeme za to, že u moci jsou zrovna takoví lidé, kterými jsou slova čest a soudnost vzdáleny na hony .. podobně jako Američané, v jejich zemi je plno s námi sympatizujících lidí, ovšem u moci jsou lidé jako Bush atd., kteří prostě dělají to, co dělají .. za své mocipány a jejich zkaženost nemůžeme .. ale omluvit nebo na dálku podpořit, to ano , stejně jako se pokusit trochu otřást s tou pozicí oních mocipánl
=================================
Jakub — také by mě zajímalo, kam se poděl Mistr Jan Hus :o) .. a osobně husity nepovažuji jako vy za nějaké divoké vyvrhele z pekel , ale naopak za něco, nač se dá být pyšným .. celý tehdejší křestanský svět se bál těchto otrhanců .. a to, že tam bylo trochu té krve a násilí, kde nebylo v tehdejším středověku? jen si zkuste vystarát v kronikách, jak řádili křižáci nebo rytíři z různých království na uzemí současného Něm, Fran,Span či Ita .. a to nemluvě o inkvizici či zvůli šlechty
=================================
Pozorovatel — no nechci být cynik, ale kdybychom se měli jako Germáni zbavovat žen lehších mravů, tak bychom nejspíš tady měly jen samé babičky a malé holčičky :o))
=================================
Katuše — pojem “klíštata” jsem rozepsal v jednom z mých minulých článků, tuším, že to byl 17. krok, zkuste si to vyhledat a pročíst ;o)
=================================
Bryoria — jsem to spojení se sportovci dal jen jako příklad toho “falešného” vlastenectví, protože se to často ve společnosti a médiích dává dohromady :o) , ale jinak s vámi souhlasím …
no a když už jsme u těch profii-sportovcích , neodpustím si jednu anketodu na ně :o)) ..
jde fotbalista v dresu, kopačkách a s kopačákem na stadion a potká druhého fotbalistu, také v dresu a kopačkách, jak jde z toho stadionu .. pozdraví se a ten druhý se ptá : - “kam jdeš?”, a ten první :-”Jdu hrát fotbal”, a ten druhý :-”To je dobře, je tam hezký stadion” :o)
=================================
Nero — to bude asi tím, že na NO nepíši.. mé dva články na NO byly otištěny jednorázově před nějakým časem, ale to bylo vše, nešlo o nějakou velkou spolupráci..takže rozdvojen nejsem , a píši jen tady (vedle Obrany Národa) :o))) … ale když mě někdo dá možnost psát v nějakých novinách, tak klidně budu psát i jinde .. třeba bych se pokusil dát do latě Mf Dnes :o))))
March 11th, 2008 at 16:42
Dan Richter- tomu rozumím, dokonce sympatizuji s tou, asi většinou normálních Američanů, kteří s loutkami ( momentálně pologramotnýcm Buschem), dle mého názoru “neměnných center moci” ostře nesouhlasí. Míra nesouhlasu je ovšem bohužel dána i uzákoněním trestnosti činnů, které by směřovaly proti vládnímu nározu a výkladu. To u nás zatím nefunguje, ale jak dlouho? Návštěvy v těsném sledu-USA a posléze Izrael o mnohém napovídají, stejně jako výroky a prohlášení našeho “gulového” svršku. Proto se ptám stejně jako v diskuzích o Mašínech - nastal čas pro 4. odboj? Placku by si to v budoucnu
( pokud nějaká bude ) asi zasloužilo.
March 12th, 2008 at 1:07
Po precitani clanku som sa chystal vyjadrit moje nazory o tom na co sme opravneni byt hrdi a na co nie, ked som sa dostal ku prispevku bernarda m. Ten pan to povedal vsetko za mna. Dakujem.
March 14th, 2008 at 7:56
Také souhlasím s bernardem m. a ještě přidám námět na zamyšlení. Je vůbec možné aby současná snaha o multikulturní evropu (potažmo svět) dospěla ke šťastnému a dlouhotrvajícímu soužití tolika rozdílných skupin lidí? Nehrozí po “smazání hranic” o něž se pokouší EU za nějaký čas touha lidí obnovit “ztracenou” vlast? Třeba násilnou cestou? Všimněme si touhy američanů (jejichž prapředci přicestovali před lety z Evropy) najít své kořeny, svou domovinu… Co za třicet let až budou naše děti ne čechy ale jen “evropany”?
March 15th, 2008 at 6:22
Milan L., H - díky, jsem opravdu rád, že na těchto pozicích nestojím sám, jako kůl v plotě.