Napsal: František Nonnemann
Včera uplynulo 38 let od invaze armád pěti států Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa. Vojska Sovětského svazu, Polska, Maďarska, východního Německa a Bulharska na mnoha místech překročila hranice již večer 20. srpna, jednadvacátého pak již byl obsazen celý stát.
Až na čestné výjimky se nikdo nepokusil o ozbrojený odpor, místo toho se psala hesla a básničky po zdech a na bolševické tanky byla házena rajčata. Zasedal mimořádný sjezd KSČ, přijímaly se rezoluce a trochu narovnané páteře se opět ohýbaly.
Nehodlám se zde rozepisovat o postupu politických jednání, o podpisech pod ostudné protokoly, o zavražděných Češích a Slovácích ani o deziluzi a rezignace národa. K těmto tématům existuje mnoho a mnoho fundovaných studií, přístupné jsou i dobové dokumenty.
Chtěl bych jenom podotknout či připomenout několik věcí – 21. srpen 1968 je bezpochyby významným datem našich dějin, ale nepřeceňujme jej. Nedávejme mu větší význam, než má, a to zejména ve dvou oblastech: zaprvé je, podle mého názoru, nutné si uvědomit, o čem vlastně celé tzv. Pražské jaro bylo a k čemu směřovalo, a za druhé nepřeceňujme toto datum ani z hlediska poškození národní morálky a sebevědomí nás všech.
Pražské jaro a celý proces tzv. demokratizace byl a měl být jenom o tom, že vrcholní komunisté si do vlády nechají trochu více mluvit komunisty na nižších úrovních, dají trochu více autonomie komunistických ředitelům hospodářských podniků a trochu více tvůrčího prostoru pro komunistické umělce.
Řečeno otřepaným, přesto však pravdivým filmovým citátem – vrazi a zloději z padesátých let nám tu chtěli zavést demokracii, dodejme, že svoji demokracii, demokracii pro sebe a sobě podobné. Vždyť kdo byli všichni ti Dubčekové, Černíkové, Mlynářové, Jičínští, Šikové a Kohoutové? Kovaní bolševici podílející se na teroru po únoru 1948. Většina z nich se také zalekla toho, když jejich hesla o demokratizaci a liberalizaci vzali za své i lidé mimo jejich struktury a vznikala taková sdružení jako Klub angažovaných nestraníků nebo Klub 231. Nebyli si zcela jistí, čeho a jak chtějí dosáhnout, zato se rádi hřáli ve světle reflektorů a nechali se davy oslavovat jako moudří a svobodymilovní vládci. Příchod cizích vojsk absolutně nedokázali řešit, nezmohli se vůbec na nic, a, opět až na několik málo výjimek, poslušně pomáhali „normalizovat“. Kam bychom s takovýmito vůdci mohli asi dospět, kdyby před 38 lety tanky nepřijely?
A druhý nastíněný problém? Tento národ měl páteř ohnutou, možná spíše zlomenou, Mnichovem 1938 a událostmi následujícími. Český národ se jako celek v těchto krizových dobách identifikoval se svým státem, sjednotil se a všichni se chtěli bránit. Přišla zrada tzv. spojenců (motiv v naší historii poměrně často se opakující) a následující zbabělost Beneše, který zanechal národy, jež mu věřily a jež za ním přes všechny neshody stály, na pospas následkům své dvacetileté zahraniční politiky a za peníze NKVD odletěl přednášet na univerzitu v Chicagu. Takového vzepjetí nejsou národy mocny příliš často. Pokud jsou jim navíc v takové situace podraženy nohy, svázány ruce a vsazen roubík a to těmi, kterým věřily a za kterými stály, těžko, přetěžko se z toho někdy vzpamatují.
Tomuto národu byla páteř ohnuta až k zemi, možná mu byla přímo zlomena. Za to můžeme poděkovat Edvardu Benešovi. V roce 1968 se někteří pokusili trochu zvednout hlavu (a rozhodně nemyslím bolševiky ve vedení státu) a opět byli zrazeni těmi, kterým, znovu naivně, věřili, opět jsme byli okupováni, opět byl na dlouhou dobu konec nadějí. První ranou byl však Mnichov, 21. srpen 1968 byl do značné míry jeho důsledkem. Tragickým, smutným, pro mnohé osudovým, ale plně očekávatelným.
16 responses so far ↓
1 DEATH PENALTY // Aug 22, 2006 at 1:33
Za “rok 1968″ byl odsouzen jediny clovek! Karel Hoffmann.
2 Radola // Aug 22, 2006 at 1:37
Ano souhlasím,nemáte nějaké bližší informace o těch výšše zmíněných Dubček,Mlynář nebo Černík a jejich aktivitách po roce 48,link nebo kniha?
3 DEATH PENALTY // Aug 22, 2006 at 1:41
Predseda rady ministru SSSR, Kosygin po ostudnych, hanebnych a ponizujicich moskevskych jednani v srpnu 1968: “Netusil jsem jak schopny je soudruh Husak, neznali jsme ho!”
Zdenek Mlynar, tajemnik UV KSC, ktery se ucastnil techto moskevskych jednani, predtim v Praze pachal pred odletem do Moskvy vlastizradu. Za to byl stihan po r. 1989, ale nedopadlo to, na zasah reformnich komunistu, kteri meli i prave po r. 89 silne pozice odsouzen nebyl (tusim ze se to udalo r. 1992). V Rakousku byl pak po sve emigraci uznavanym politologem a pokousel se jeste delat politiku i po r. 1989 v CR! Nastesti neuspesne. Po padu neduslednem padu tzv. normalizace meli cesti “reformni” komuniste tyto pozice: Cernik - predseda Svazu mest a obci, Dubcek - sef Federalniho shromazdeni, v SR potom myslim poslanec a sef soc. demokracie, Jicinsky - poslanec, atd.
4 DEATH PENALTY // Aug 22, 2006 at 1:45
To: Radola
Linky k Dubcekovi, Mlynarovi a Cernikovi ve vztahu k roku 1948:
http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_dubceka.php
http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_cerniko.php
http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_mlynarz.php
P.S.:
Mlynar studoval v Moskve, Dubcek prodelal aferu s korupci v dobe prezidenta Novotneho - bral uplatky
Jeste k Mlynarovi, dopisy do Moskvy odvlecenym ceskym komunistum, v nichz bylo aby v Moskve neustupovali a nic nepodepisovali jim dal az po jednanich v letadle, kdyz leteli domu do CSSR!!!!
5 DEATH PENALTY // Aug 22, 2006 at 1:47
A naposled: Matka Dubceka Pavlina Dubcekova vzkazala Dubeckovi do Moskvy (a ostatnim): Mejte odvahu a neustupujte!
6 ALFIK // Aug 22, 2006 at 5:33
No a Dupček podepsal pendrekový zákon na lidi kteří za něj manifestovali v ulicích.Byl sice přinucen ale nejsem si jistý že je to dostatečná omluva.
7 Radola // Aug 22, 2006 at 7:01
Ten Mlynář,má něco do činění s dřívějším ministrem informatiky za US-DeU?Nebo to není ten kotelník:-)?
8 Adam Kovář // Aug 22, 2006 at 7:14
Radola: vzhledem k tomu, že Zdeněk Mlynář je ročník 1930, tak to není ten ministr.
9 chytrolín // Aug 22, 2006 at 7:38
DEATH PENALTY: Radime, tebe to pořád nepustilo?
10 Jan Maloušek // Aug 22, 2006 at 10:34
Radola: Jasně, je to jeho otec. Mlynář ml. byl chvíli nešťastný, že se tatík pokoušel o “comeback” do politiky a tak mu kazil jeho vlastní kariéru, ale nakonec byl za to rád, protože prý “jeho čas mezitím uzrál”. Nějak v tomhle smyslu to řekl, když byl prvně ministrem (tuším za Tošovského).
11 Radola // Aug 22, 2006 at 10:51
Jan Maloušek:Děkuji,přesně takhle jsem to myslel.
12 V.Neckář jewnior // Aug 22, 2006 at 13:42
“Pražské jaro a celý proces tzv. demokratizace byl a měl být jenom o tom, že vrcholní komunisté si do vlády nechají trochu více mluvit komunisty na nižších úrovních, dají trochu více autonomie komunistických ředitelům hospodářských podniků a trochu více tvůrčího prostoru pro komunistické umělce.”
K tomu došlo už přibližně v letech 1963-67 za “Pražského jara” byl skutečně ohrožen mocenský monopol KSČ (a btw byla prakticky zrušena cenzura) a proto došlo k invazi VS. Zejména Ulbricht a Gomulka měli velké obavy že změny které tehdy v Českoslovesnku probíhaly by mohly ohrozit jejich mocenské postavení. Jestli bych vedoucím představitelům KSČ něco vytkla tak jejich naivitu že takové změny projdou bez schválení Moskvy a dalších zemí sovětského bloku. Tento naprostý nedostatek pragmatismu a neschopnost uvědomit si možnosti vyplývající z reality blokového rozdělení Světa tak vedli k invazi a následné potupné normalizaci. Kdyby byly reformy omezeny jen na oblast hospodářství patrně by k žádné invazi nedošlo a v Československu sedmdesátých a osmdesátých let by byl asi trochu jiný režim který by se zřejmě koncem osmdesátých let změnil i v politické oblasti vícemeně bez nějakých masových protestů jako v Madarsku.
13 Pozorovatel // Aug 23, 2006 at 7:46
Dubček se ještě krátce před převratem r.89 v západním rádiu čílil, proč spojenci tímto způsobem zasáhli, když on už měl připravená opatření proti “pravicovým silám”. Jaká, to neuvedl.
Domnívám se, že tato reakce mohla být i umocněna tím, že se SSSR definitivně rozkmotřil r.1967 se sionismem, čímž se celá jeho soustava dostala po půlstoletí koexistence na židovský blacklist podobně jako třeba Irák r.199O coby akutní nebezpečí a začalo se pracovat na její zkáze. V oficiálním odůvodnění škodlivosti “krizového vývoje” byl sionistický vliv několikrát zmíněn a za jeho počátek byla pokládána “kafkovská” konference v Liblici.
14 Václav // Aug 23, 2006 at 8:13
V.Neckář jewnior : Podle ženského rodu je nejspíš i dolní část textu citací. Jinak Gomulka, Kádár a dokonce i Ulbricht si dovolili vést hospodářství po svém a ne po sovětsku. Někdy mám pocit, jako by se u nich inspirovala nejen současná prezidentka Chile, nebo Dean Reed, ale také mnoho “expertů” z Bruselu.
Také se mi někdy zdá, že polarita výdodního a západního Německa z hlediska fungování hospodářství byla velikou lží. BRD/SRN bylo a je svého druhu socialistickým státem. Mj. obě Německa měla problém s nedostatkem pracovních sil, a tak si je musela opatřovat u svých spojenců na Východě.
Naši komunisti ovšem umožnili psát i zřejmým antikomunistům a fakticky si tak začali pod sebou podřezávat větev. Zásah zahraničních vojsk se dal předpokládat.
Zajímavé je, že na totalita.cz nejsou Josef Kempný a Zdeněk Kupka. Asi právě proto, že to nebyli ani postavy pražského jara, ani zrádci typu Bilaka a Indry. Byli to právě ti pragmatici, kteří by možná dokázali prosadit hospodářské změny. Alespoň tak na ně vzpomínají staří Ostraváci.
15 Václav // Aug 23, 2006 at 8:26
http://lidovky.zpravy.cz/ln_zahranici.asp?r=ln_zahranici&c=A060116_091134_ln_zahranici_znk
16 Lucifer@cz // Jan 20, 2007 at 16:21
čest a sláva panu Dubčeku a jeho kolegům,byli to lidé,kteří mají mojí velkou úctu,dali lidem naději,to,že pod nabitým samopalem podepsali diktát vnucený Moskvou a posluhovači Brežneva nemění nic na tom,že to byli hrdinové,smrt komunismu a okupantům.
Leave a Comment