Jedno staré české rčení praví, že pokud máš křivou hubu, tak se nezlob na zrcadlo. Stejného druhu je i postesk médií nad vysokou sledovaností ze strany dětí a mládeže našich dvou největších reality show vysílaných oběma našimi největšími komerčními televizemi. V oněch pořadech padají často sprostá slova a tudíž by se na ně neměl nikdo koukat. Nemluvě ani o tom, že i „životní styl“ soutěžících opravdu, ale opravdu není hodný následování.
Dotyční komentátoři a mravokárci však zapomínají na podstatný moment celého problému, který spočívá v tom, že každá televize má tlačítko určené k jejímu vypnutí a pokud nejde o veřejnoprávní televizi, pak je věc programové skladby věcí rozhodnutí a vkusu jejich vlastníků a programových ředitelů. Tento fakt by měl každý z nás respektovat, neboť je to daň za demokracii. Byť třeba i někdy bezbřehou a přehnaně liberální.
Zarážející je zde postoj rodičů, když nejsou schopni svým dětem dát plnohodnotnou a nezávadnou zábavu, aniž by je den co den svěřovali do opatrovnické péče otevřené náruče televizní obrazovky a její pokleslé nabídky quasizábavy. Omluvou není ani pracovní vytížení rodičů, na které se dnes vše alibisticky svaluje. I pozitivní příklad může motivovat. Ani v elektronickém věku neztratila kniha nic ze své přitažlivosti, nehledě k tomu, že mnohem více tříbí fantazii a rozšiřuje slovní zásobu, což se rozhodně o žádné reality show říci nedá!
Jan Kopal
Loading ...
Loading ...