Vojáci plní úkoly politiků

Napsal: Jiří Pěcha

Tento článek je reakcí na text Adama Kováře.

S ohledem na délku působení a druh prováděných akcí českých vojáků v Afghánistánu bylo spíše překvapující skutečností, že až do pondělka nestálo nasazení žádného ze zúčastněných život. Nemám tím na mysli pouze smrt zaviněnou nepřítelem, ale též následky onemocnění či různé nehody, které jsou v takovéto krajině též velmi častým jevem.

V každém povolání se najdou různí lidé, ale nepochybuji o tom, že většina českých vojáků touží po přípravě, která by jim umožnila v případě nutnosti co možná nejlépe bránit svou zemi, a po nasazeních v zahraničí s úkoly, které jsou v souladu se skutečnými zájmy jejich vlasti. Je vcelku logické, že pokud chtějí svou práci dělat dobře, uchytí se ti schopnější z nich v těch lepších jednotkách.

Nejsou to však vojáci, kdo určuje, kam budou nasazeni a jaké úkoly budou plnit. U speciálních jednotek se počítá, že jejich příslušníci budou v zahraničních misích, a představa, že by si každý voják mohl libovolně rozhodovat, kam přesně pojede a jaká bude tamní náplň jeho činnosti, je opravdu nerealistická.

Jistě lze namítnout, že pak takové povolání vykonávat nemusí. Jaké povolání by v dnešní době člověk podle této logiky ovšem vykonávat mohl? Například policisté i obecní policisté jsou nasazováni proti politicky nepohodlným lidem a shromážděním, vedení policie je často napojené na organizovaný zločin a některé kousky pánů ministrů Langra, Bublana, Grosse či třeba Rumla vyvolávají tak akorát potřebu zvracení. Úřady státní správy slouží k realizaci příkazů vládnoucích „elit“ a není třeba zmiňovat, co jsou ony „elity“ zač. Ve školství jsou učitelé ministerstvem a Evropskou unií nuceni učit řadu nesmyslů a podobné úvahy by se pak daly vést i o řadě dalších, mnohdy i se státní mocí přímo nespojených, profesí.

Znamená to však, že by v armádě, policii či na školách a ministerstvech měli pracovat jen ti, kteří to myslí špatně, a ti slušní by v těchto organizacích neměli raději působit či se v jejich rámci nesnažit o kariérní postup? Zasluhují si ti, kteří tam působí, nálepku zaprodanců, žoldáků či něčeho podobného? Znamená to, že by měl voják politicky zvažovat splnění každého rozkazu, či že je třeba nechat vojáky plnit příkazy a snažit se změnit politické vedení země?

Žoldák je osoba, která se nechá jako jednotlivec či součást nějaké společnosti najmout, aby za peníze vykonávala vojenskou činnost a tuto činnost nevykonává jako příslušník regulérní armády a pod vlajkou své vlasti. Rájem působení žoldnéřských společností je dnešní Irák, kde jich hned působí opravdu velká řada. Pochopitelně tamní působení těchto soukromých společností vyvolává řadu kontroverzí a existuje řada argumentů pro i proti. Závažných argumentů proti je opravdu mnoho a myslím, že je nemá smysl ani všechny vypisovat. Z těch pro jsou nejvýraznější asi ty, že se mnohdy jedná o zkušené profesionály a v případě jejich úmrtí nedochází ke ztrátám na životech u vojáků regulérních armád, které se vždy hůře obhajují před veřejností, než-li smrt najatého nestátního profesionála.

Zemřít na zahraniční misi samo o sobě není žádné hrdinství, ale riziko povolání, které si člověk dobrovolně zvolí. Odpovědnost za místo, způsob a smysluplnost nasazení českých vojáků a jejich životy však nesou političtí představitelé České republiky. Bohužel naděje na zlepšení dnešního stavu a těch, kteří rozhodují, je dosti malá. Stačí se podívat na současné rozložení politických sil a skutečnost, že mnozí představitelé názorových proudů, které by teoreticky přinesly změnu k lepšímu, jsou nejednotní, často se zabývají nesmyslnými spory a mnohé z nich lze označit za neodborníky či zjevné podivíny.

Úroveň internetových diskusí a článků o smrti Milana Štěrby je na různých místech opravdu mizerná. Nemohu se však zbavit dojmu, že se k věci vyjadřují především ti, kteří nejsou ani trochu připraveni k případné obraně své vlasti, doma nemají ani zbraň, natož pak potřebný výcvik. Tím nemyslím zastánce nějakého konkrétního názoru, ale jak nekritické neokonzervativní oslavovače nesmyslných intervencí, tak liberální levičáky, bohužel, i národně orientované lidi a zastánce dalších názoru. V tomto ohledu se mnozí verbální zastánci vojenských intervencí všude ve světě a jejich odpůrci mnohdy neliší, většina z nich by byla schopná tak akorát zůstat u svého počítače či vyjít s holýma rukama do ulic. Při uvědomění si této skutečnosti je zjevné, že by v Armádě ČR měli být ti schopní, kteří případného vojenského zákroku schopni budou.

Armáda by tu měla být od toho, aby sloužila občanům České republiky. Je však naprosto naivní a nerealistická představa, se tohoto stavu docílí tím, že se „zdemokratizuje“ a vojáci budou rozhodovat o tom, které úkoly a jak budou plnit. Cestou je opravdu pouze změna těch, kteří jim chybné příkazy dávají.

You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 . You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.