Napsal: Jakub Malinovský

V současnosti může každou chvíli slyšet o takzvané „válce proti terorismu“. Nejčastěji se jedná o termín, který je eufemismem pro realizaci zahraniční politiky Spojených států amerických. Položme si ale otázku: může něco jako „válka s terorismem“ vůbec existovat?

Ač se v minulosti objevilo několik teroristů, kteří své činy páchali bez ideologických důvodů, (např. z důvodu osobní msty společnosti či z důvodu duševní poruchy) nebo se u některých teroristů postupem času jejich ideové důvody odsunuly do pozadí a dotyční pouze pokračovali v teroristických akcích, lze konstatovat, že terorismus není žádnou ideologií ani skupinou, ale jedná se především o metodu boje. Terorismus jako metodu používají především skupiny, které nejsou schopny vést konvenční boje, či jsou prostě pro dosažení jejich cílů v určitém čase teroristické metody výhodnější. Díky terorismu vznikl Irský svobodný stát, teroristická Kosovská osvobozenecká armáda jím dosáhla kontroly nad Kosovem, terorismus vyústil k svržení řady režimů, v jiných případech posloužil k jejich upevnění.
Oním nepřítelem, a podotýkám, že se nejedná o nepřítele jediného, není tedy to, co je dnes zváno terorismem, ale především ti, kteří jeho formou prosazují své proti nám namířené představy, a jejich zdejší spojenci. Není proto třeba v první řadě bojovat proti jakémusi bombovému terorismu ve Španělsku, ve Velké Británie a v podstatě v celém evropském světě, ale proti jeho přistěhovaleckým šiřitelům a proti propagátorům již dávno vyvráceného nesmyslu, který se zve multikulturní společností.
Nepovažuji za nutné, natož pak pomocí násilí, vnucovat naše představy o právech občanů státům třetího světa, nepovažuji ani za nutné, pokud nás dotyčné státy na mezinárodní úrovni neohrožují, se angažovat ve změnách jejich politických systému. Zvláště pak v situacích, kdy výsledek takovýchto akcí znamená v konečném důsledku větší škody než užitek.
Abych volně parafrázoval britského politika Enocha Powella, tak hlavním úlohou státníků by mělo být chránit své lidí před vyhnutelný zlem. Nevím, zda se lze vyhnout všemu, co se dnes děje, některým zlům by se nepochybně vyhnout dalo.
Je jedno, zda k realizaci útoků na to, co zveme evropskou civilizací, dochází formou bombových či jiných podobných útoků, vraždami těch, kteří se odváží v nějaké podobě vzdorovat, formou etnického násilí, otravovaní lidí marxisticko-marcusovskými nesmysly či „pouze“ každodenní multikulturní realitou evropských měst. Na metodě opravdu až tak nezáleží a válka proti jedné z nich, i kdyby byla myšlena vážně, nic nevyřeší.

web autora: http://jakub-malinovsky.blogspot.com/