Napsal: Dan Richter
Otázka ceny lidského života je většině lidí lhostejná, dokud se jich netýká přímo osobně či dokud se nestane něco, co otřese jejich smyslem pro spravedlnost a morálkou. V současnosti se razí trend ctít život každého člověka za každou cenu, ať už je to běloch, černoch, komunista (na nacionalisty se trošku v tomto zapomnělo…), Čech, Němec, muslim, katolík, kanibal, retardovaný člověk, ale i zločinec a vrah.
U posledních jmenovaných se teď zastavím, neboť o nich bude víceméně tento článek. Současný liberální a humanistický svět nás nutí, abychom uctívali i životy zločinů a vrahů a měli s nimi toleranci a pochopení. Nestačí jim, že nás nutí, abychom měli rádi všemožné poklesky a prostopášnosti lidského ducha, všechno, co je protipřírodní a protimorální, teď ještě se k tomu přidává i „láska k vrahům“. Konkrétně mám na mysli onu světovou kampaň proti zrušení trestu smrti, u které by se oficiálně mohl brát za počátek 18. prosinec 2007, kdy Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci vyzývající k celosvětovému moratoriu na vykonávání poprav. Proti trestu smrti se v sídle Spojených národů v New Yorku tehdy vyslovilo 104 členů OSN, 54 zemí rezoluci nepodpořilo a 25 států se hlasování zdrželo.
Údaje o počtu poprav za rok 2007 ještě nejsou zpracovány a zveřejněny, toho se nejspíš dočkáme až někdy kolem jara 2008, i tak se ale můžeme podívat na čísla z let předešlých, konkrétně pro rok 2006.
V tomto roce se oficiálně učinilo téměř 1.600 poprav v 25 státech (oproti roku 2005 pokles o cca 600 poprav) a téměř 4.000 lidí bylo k tomuto trestu odsouzeno. Údaj je však stejně jako v minulých letech jen neúplný, některé země dosud odmítají informace o vykonaných trestech smrti zveřejňovat, a to nepočítáme „popravy“ v rámci nepokojů v zemích třetího světa a plno dalších „extrémnějších“ situací, které vyústily v popravy.
Za cca 90 % procent všech poprav je zodpovědná pouhá šestice zemí – Írán, Irák, Súdán, Pákistán, USA a Čína. Když vynecháme USA a řekněme i tu Čínu, tak jde o země, kde vládne „tvrdou, despotickou rukou“ islám, a dle toho i popravuje (viz ukamenování, ubodání atd).
Zemí s nejvyšším počtem poprav je již „tradičně“ Čína, která má rok co rok svůj „průměr“ kolem jednoho tisíce popravených. Údaje o nejvyšším trestu jsou však státním tajemstvím a skutečný počet může být i několikanásobně vyšší. Ale i na Čínu pomalu dochází, neboť od ledna 2007 musí být všechny rozsudky smrti potvrzeny Nejvyšším lidovým soudem a dle vyjádření nejvyšších představitelů této asijské země bude v roce 2008 podporovaným trendem zrušit tento trest (co by se neudělalo pro olympijské hry).
V roce 2007 v celách smrti po celém světě čekalo na 20.000 lidí (aspoň oficiálně). Jistě neuškodí zveřejnit země, kde se v posledních dvou letech trest smrti vykonával. Jsou to Bahrajn, Bangladéš, Botswana, Čína, Egypt, Rovníková Guinea, Indonésie, Írán, Irák, Japonsko, Jordánsko, Severní Korea, Kuvajt, Malajsie, Mongolsko, Pákistán, Saúdská Arábie, Singapur, Somálsko, Súdán, Sýrie, Uganda, USA, Vietnam, Jemen.
Další zajímavá fakta :
- dvě třetiny všech zemí světa zcela vymazaly trest smrti ze svého právního systému nebo alespoň prakticky ustoupily od jeho užívání
- 69 zemí trest smrti zachovává, ale počet těch, které odsouzené skutečně popravují, každý rok klesá
- 88 zemí zrušilo trest smrti za všechny zločiny
- 11 zemí zrušilo trest smrti za všechny zločiny kromě výjimečných případů
- 29 zemí má trest smrti ve svém právním řádu, v posledních 10 letech v nich však neproběhla žádná poprava
Pojďme si teď nyní ve stručnosti nazanačit, čím se proti trestu smrti nejčastěji argumentuje (dovolil jsem si použít argumenty Amnesty International). Hlavním a nejčastějším bodem bývají tzv. „justiční vraždy“. Tímto fenoménem se nejvíc může chlubit USA, kdy od sedmdesátých let bylo v této zemi z cel smrti propuštěno 123 vězňů, když se objevily důkazy prokazující jejich nevinu. Co se týče posledních let, tak v roce 2004 došlo k šesti podobných případům, dvěma v roce 2005 a jednomu v roce 2006.
Pojďme si nyní trošku zarýpat. Je zvláštní, že tento argument se opírá jen o jedinou zemi – USA. Zbylých 25 zemí nebývá často bráno za příklady justičních omylů, ačkoliv právě ony země by se k tomu svým „nekultivovaným“ stavem společnosti více hodily. Celkem ironie, že prakticky většina justičních omylů padá právě na úkor toho nejcivilizovanějšího a nejlepšího. Nebo že by to nebyla náhoda? Že by šlo o záměry, aby se ukázalo, jak je trest smrti neefektivní a hloupý, když i v tak vyspělé zemi dochází k justičním omylům?! Kdo ví, nebuďme zas tolik paranoidní.
Údaje humanistických organizací říkají, že za poslední roky došlo k třem justičním vraždám. Budu–li praktik a to dosti morbidní, tak na pět tisíc poprav učiněných oficiálně za poslední tři roky je to celkem nepatrné zrnko „neúspěchu“. Budu–li praktikem měně morbidním, tak cokoliv, co ovlivňuje lidský faktor, má své chyby a není neomylné. Vždyť i ty nejmodernější techniky mají své „omylné zkraty“ a pokud jde o tak početně zanedbatelný „omyl“, dá se pořád brát trest smrti jako efektivní, i když asi těm třem nevinně odsouzeným to životy nevrátí.
Ale pojďme si to říci i z druhé strany. Většina popravených dostala trest za zabití. Těch obětí se nikdo neptal, zda chtějí žít nebo ne, nikdo jim nedal možnost se odvolat, požádat o milost, byli svým způsobem také „popraveni“ a bohužel v těchto případech nejsou žádní „tři přeživší, zachránění“, jsou jen mrtvé oběti. Je celkem ironií, že tzv. západní svět chce zachránit lidské životy těch, kteří je sami berou, namísto aby chránili ty, kterým se ten život může vzít. Je ještě větší ironií, že zatímco oběti budou stále umírat a trpět, tak pachatelé si budou v klídečku žít a čekat, až si pro ně přijde paní smrt. Největší ironií je, že svět vnímá život jako větší trest než smrt.
Dalším častým argumentem pro zrušení trestu smrti je, že se k tomuto trestu odsuzují i osoby mladší osmnácti let, což je dle Mezinárodní úmluvy o lidských právech hrubým porušení této smlouvy. Dokonce Mezinárodní úmluva o občanských a politických právech, Americká úmluva o lidských právech i Úmluva o právech dítěte trest smrti pro nezletilé zcela vylučují.
Více než sto zemí, jejichž právní řád stále pracuje s trestem smrti, vyjímá z působnosti nejvyššího trestu ty, jimž v době spáchání přečinu nedosáhli plnoletosti. Malé množství států přesto stále umožňuje popravy nezletilých. V roce 2006 byli v Iránu popraveni čtyři a v Pákistánu jeden mladistvý.
Od roku 1990 došlo k popravě mladistvých v devíti státech: Číně, Demokratické republice Kongo, Íránu, Nigérii, Pákistánu, Saudské Arábii, Súdánu, USA a Jemenu. Čína, Pákistán a Jemen posunuly v poslední době minimální hranici na 18 let. Spojené státy a Jemen popravily dohromady více dětí než ostatních sedm států, dokud americký nejvyšší soud v březnu 2005 popravy nezletilých nezakázal. Írán překonal „rekord” USA v počtu popravených mladistvých, když jich od roku 1990 popravil devatenáct.
Posledním známým případem, který měl ve světě velkou mediální odezvu, byl případ Sina Paymarda (18) z Iránu, který v šestnácti letech ubodal drogového dealera, načež byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Soud jeho rozsudek přehodnotil na to, že pokud rodina pachatele zaplatí „poškozené“ straně něco jako „odškodné“, mladík nebude popraven. Bohužel jsem nikde nenašel, jak to s ním dopadlo.
Co k tomu říci? Těžko soudit, zda trestat či netrestat osoby mladší osmnácti let. Možná by neuškodilo to dělat šalamounsky, držet ve vězení onoho odsouzence až do osmnácti let a pak ho teprv pustit k hlavnímu přelíčení, kde by se pak řešilo celkové „potrestání“, včetně případného trestu smrti. Tehdy by už nic neodporovalo mezinárodním úmluvám a vše by bylo tak nějak vyřešeno : o).
Třetím častým argumentem bývá to, že trest smrti není efektivní prevencí proti kriminalitě. Vědecké studie OSN (je otázkou, nakolik jsou objektivní) nedokázaly najít argumenty podporující názor, že trest smrti působí jako prevence účinněji než jiné typy trestů. Jeden z novějších výzkumů zaměřený na vztah trestu smrti počtu spáchaných vražd iniciovaný OSN z roku 1998 a aktualizovaný v roce 2002 uvádí: „Není rozumné přistoupit na hypotézu, že trest smrti předchází vraždám výrazně více než například trest doživotního vězení.” (Hood, Roger: The Death Penalty: A World-wide Perspective, Oxford Clarendon Press, třetí vydání, 2002, strana 230).
Tím, že větší prevencí je doživotní trest než trest smrti, se celkem často argumentuje, stejně jako se často udávají statistiky o tom, jak po zrušení trestu smrti se snížila kriminalita v těch a těch zemích (např. v Kanadě dosáhla kriminalita vrcholu v roce 1975 – rok před zrušením trestu smrti za vraždu – kdy na 100.000 obyvatel připadalo 3,09 vraždy. Do roku 1980 se tato míra snížila na 2,41 a dále klesala až na 1,73 v roce 2003).
Na druhé straně zase nemusíme chodit moc daleko a tento argument lze snadno vyvrátit jinými statistickými čísly, které říkají, že v naší republice po zrušení trestu smrti rok od roku narůstala kriminalita (násilná kriminalita se v prvním pololetí 1990 ve srovnání s prvním pololetím 1989 zvýšila o 30 %, přičemž největší podíl na ní měla loupežná přepadení, počet vražd se zvýšil o 66 %, počet úmyslného ublížení na zdraví o 30 % a počet znásilnění o 40 %). Takže to máme „prašť, jak uhoď“.
Ačkoliv se hrstka levicových radikálů snaží podporovat různé iniciativy za zrušení trestu srmti v zemích, kde se to stále provozuje, názor české veřejnosti je „trochu“ jiný. Jasně to říkají ankety již od roku 1990 - názor společnosti se ustálil na cca 50 % pro obnovení trestu smrti, 30 % proti a 20 % bez jednoznačného názoru) a konec konců výmluvně se k tomuto všemu vyjádřil kdysi v denním tisku i pracovník Ústavu kriminologie a sociální prevence Mikuláš Tomin: „Myslím si, že při dnešním stavu kriminality a sílící brutality by se měly tresty spíše zvyšovat a ne snižovat. Trest smrti neměl být zrušen a o tak závažné otázce mělo být rozhodnuto prostřednictvím referenda. Věřím, že by se byla většina obyvatelstva vyslovila pro zachování trestu smrti.“
Pojďme si shrnout taková všeobecná PRO x PROTI , všimněme si až komického alibismu argumentů u „proti“ (včetně slovíčkaření) a naopak jasných a faktických argumentů u „pro“ :
- trest smrti by měl být, protože je možnost, že by zločinec nějak uprchl z vězení … zločinec by měl být v bezpečném vězení
- po zrušení trestu smrti u nás stoupla kriminalita … růst kriminality byl vyvolán vývojem společnosti
- kdo vezme někomu život, nemá právo žít, vražda se nedá odčinit … i vrah by měl dostat šanci na nápravu a odčinění svých skutků, i kdyby se to povedlo jen u jednoho z desíti
- trest smrti je nejvyšší trest … trest smrti není trest, ale únik před trestem
- společnost má právo jakkoli trestat … společnost se trestem smrti snižuje na úroveň vraha
- trest smrti by měl smysl, i kdyby se jím zastrašil jeden z deseti … trest smrti nemá výstražnou funkci
- člověk nemá právo vzít člověku život … společnost nemá právo vzít člověku život
- maximální zločin vyžaduje maximální trest … pro maximální vynesení rozsudku je třeba i maximální spravedlnosti a maximální spolehlivosti soudců (jinými slovy aby vše fungovalo neomylně)
Zajímavé argumenty, které si jistě vyžadují nějaké zhodnocení. Pokusím se je najít ve své „závěrečné řeči“.
Shodou okolností jsem v předešlém článku zmiňoval o tom, že je zapotřebí onen řád pro lepší chod společnosti, a trest smrti mně přijde jako jedna z těch věcí, která pod pojem „řád“ spadají. Zrušení trestu smrti je tedy pro mě něco nepřijatelného. A proč?
Často se říká, že trest smrti není dobrým odstrašujícím účinkem pro případné další pachatele. Humanisté mají pro toto tvrzení hned několik alibistických argumentů, kdy se zejména opírají o to, že pachatel je ve většině případů pod velkým emotivním tlakem (respektive v afektu) a tudíž si nemůže uvědomit riziko následků. Tyto freudovské poučky působí dojemně, ale zapomínají na malý detail. Jen málokterý člověk si nemůže být vědom následků za případný zločin. A to z jednoho důvodu: od matičky přírody máme daraovaný pud sebezáchovy, důležitý pro naše přežití. Díky němu reagujeme na vše ve většině situací, včetně těch, kdy pácháme zločin, a to z jednoho důvodu, protože chceme žít, a až na některé asociální případy, chceme žít spokojeně, dle našich představ. Možnost odnětí svobody či života je v tomto případě pro pachatele velkým ohrožením jeho vlastního života, a tak až na výjimky některých psychopatů si člověk před zločinem dost dobře uvědomuje, co riskuje a do čeho jde. Ale ve většině případů ho to neodradí, ať už proto, že mu to je jedno, či proto, že si myslí, že mu to projde, unikne či trest nebude zase tak přísný.
Samosebou trest smrti jako jediný nástroj je na zastavení kriminality a prevence před zločinem málo, k tomu je třeba zejména, aby pachatel měl strach z rychlého a snadného dopadení, odsouzení a následného adekvátního potrestání. Trest smrti by tedy měl být v tomto bodě jen jedním z mnoha podporujících aspektů, jak snížit kriminalitu. Důležitá je zejména práce policie a justice.
Říká se, že trest smrti je takovou zárukou, jak pachatele zaručeně „odstranit“ ze společnosti tak, aby nehrozil jeho další zločin. Humanisté se ohání lidskými právy a všemožnými úmluvami, kde říkají, že vraha postačí zavřít do vězení, odkud se nedá utéci, a tam ho doživotně držet (nebo do té doby, než by dostal milost) s tím, že by si zločinec uvědomil tíhu svého činu, zpytoval svědomí, vykonával životu nebezpečná povolání, obrátil se k bohu, činil pokání, podstupoval léčebné a ozdravné programy a bůh ví co všechno.
Opět dojemné, ale přece jen – kdo nám zaručí, že svědomí zločince se bude kát nejen za mřížemi, ale i na svobodě? Za mřížemi tak činí prostě z onoho pudu sebezáchovy, má o sebe strach, ale co na svobodě? Jaký může mít zločinec strach, když byl po svém zločinu po čase propuštěn či neadekvátně mírně potrestán?! Co pak bude vytvářet hranice chování u tohoto člověka, že by jeho morálka či výchovné programy?!
Co tedy říci závěrem? Má právo společnost vzít život vrahovi ? Některé z citlivějších povah by se v tomto případě mohly cítit špatně, neboť by vnímaly zabití vraha jako klesání na jeho úroveň. Ale když potom dostane 10 -15 let (nebo třeba i doživotí), a když není ničím neobvyklým, že v rámci humanitního trendu se i takové tresty snižují a promíjí, je opravdu dosaženo spravedlnosti?! Já osobně ji v tomto necítím, protože zlý člověk žije (upřímně vrahy nepovažuji za matky Terezy, ať už své činy omlouvají čímkoliv) a někdo nevinný je mrtvý (jistě, řekněme, že pár obětí nebylo bez viny, ale opravdu si zasloužili umřít?!)
Je pravda, že popravou vraha se obětem život nevrátí, ale jaký jiný spravedlivý trest se dá najít pro někoho, kdo zabil člověka, který chtěl žít? Jak to, že humanistům tolik záleží na životě zločince, který nemá úctu před životem své oběti, jak to, že tito humanisté, když tolik mluví o životě zločinců, zapomínají na ty promarněné životy obětí? Ať si říká každý co chce, pro mě osobně lidský život má cenu života, nic menšího za něj nemůžeme nabízet, a logicky ničím jiným ho nelze ani vyvážit – rozhodně ne nápravným zařízením, doživotím, ozdravnými programy či výčitkami svědomí zločinců.
Bohužel i kdyby bylo referendum a všichni lidé chtěli trest smrti, ti „nahoře“ už si to rozhodli. A všichni se tak musíme sklonit a přijmout fakt, že vrahové si budou v klidu a teple žít, činit pokání a využívat blahodárnosti vězeňského systému, dotovaného daněmi a oběti budou nadále umírat … Snad jich počet nebude narůstat!
31 responses so far ↓
1 Dotaz // Jan 11, 2008 at 9:36
A jakou cenu má smrt?
Pro vyznavače tradičních hodnot křesťanství a odpůrce potratu kousek z bible:
Nebudeš zabíjet!
Největší válečný štváč je ten, kdo učí lidi nenávidět.
2 Plenkovič // Jan 11, 2008 at 10:07
Pane Richtře, nechci tady hodnotit, zda trest smrti ano či ne. Jen si nejsem zcela jist, máte-li pravdu ve svém tvrzení, že pokud mladistvý vykoná čin, za který jinak hrozí trest nejvyšší, nemůže být sice k takovému trestu odsouzen z důvodu své neplnoletosti a navrhujete, aby v takovém případě se počkalo s procesem do dovršení jeho 18 let, aby mu mohl být takový trest uložen. Tím by měla být causa právně čistá. Nejsem sice Mgr obojího práva ale nějak se mi to nezdá. Podle mého názoru je rozhodným okamžikem v jakém věku pachatel čin spáchal a nikoliv, kdy je za něj odsouzen. Vzpomeňme jen na vraha Ferdinanda d´ Este, kdy atentátníci záměrně pověřili Gavrilo Principa provedením atentátu, protože neměl potřebných 18 let a trest smrti mu nemohl být udělen. Dostal sice doživotí ale R-U justice se postarala, aby výkon trestu netrval dlouho. Zemřel do dvou let od procesu. Pokud se mýlím, tak mne laskavě opravte.
3 Jan Maloušek // Jan 11, 2008 at 10:09
Plenkovići: Tenkrát byla hranice plnoletosti 21 let; atentátníci měli přes 18. Ale jinak máte pravdu, i když páně Richterovo řešení se někdy užívalo - ovšem Vaše logika je zde podle mého názoru vnitřně jednoznačně pevnější.
4 Dan Richter // Jan 11, 2008 at 10:37
Plenkovič — rozumím Vaší poznámce … jistě že z hlediska právního dává větší smysl trestat člověka za zločin ve věku, kdy ten zločin spáchal , ale jsou případy, kdy nejde jen o ukradené radio z auta , ale o nasilné zločiny atd, a v těchto případech by se mě líbilo více použít ono “šalamounské řešení” , kdy by se daný neplnoletý zločinec odsoudil nikoliv dle toho, v kolikati zločin spáchal, ale dle toho, kolik mu bylo, když byl vynesen rozsudek
jde sice o trošku “kontraverzní ” přístup, ale v případě těžkých zločinů a jejich trestání mě to nepřijde jako něco nespravedlivého a neefektivního, spíše naopak
5 Dan Richter // Jan 11, 2008 at 10:54
Dotaz —- dojemné, jak ten, kdo se vysmívá křestanství, argumentuje pasáží z Bible , to je jak kdyby anarchisté přednášeli a kazáli z Mein Kampfu :o))
smrt má stejnou cenu jako smrt :o)
dle mě je největším válečným štváčem ten, kdo učí lidi jak milovat , tak nenávidět , jako i ti, kteří se učí milovat a nenávidět … a proč? protože láska i nenávist je něco, co má mít člověk v sobě dáno od “boha” (maminky či kdo ví čeho, snad je dobře chápano, jak to myslím) , tomu se nedá naučit, to lze jen cítit a prostě to mít v sobě, v srdci .. kdo se tomu učí, je jednak duševně a citově prázdným, jednak přejímá cizí city a myšlenky, které ho nepřímo vmanévrují do určité pozice a stavu mysli , čímž se pak stává snadno ovladatelným , a čímž pak vznikají ony případné “špatnosti”
čili abych to shrnul, citům se nedá učit, ty prostě v sobě člověk má mít a cítit, a kdo je nemá a učí se jim, je prázdným člověkem, předurčeným k zániku
6 Runner // Jan 11, 2008 at 13:22
Pane Richtere, dobrý článek, tentokrát jsem ho dokonce dočetl až do konce. Souhlasím s Vašimi závěry, ačkoliv musím konstatovat že SVU Plenkovič má vyjímečně pravdu v otázce zpětného uplatnění trestu. Pokud bychom trestali viníky jako dospělé za zločiny, jichž se dopustili jako mladiství, byla by to podobná “talmudovina” jako v případě Norimberského tribunálu, kdy soudili obviněné za něco, co v době “spáchání” ještě nebylo právně postižitelným činem - mám na mysli věci jako “příprava války”, “podněcování k válce” atp.
7 Nordic Visitor // Jan 11, 2008 at 15:53
Tak tedy,vlastnim sesitek s koncentracniho tabora,vedeny ceskym administratoremm ,pracujicim pridelencem hlavni zpravy lagru.Jen tedy jsem stoho ponekud vedle.Nechci zde popisovat rizeni tabora a pracovni napln veznu a jejich trideni a nasivani prislusnych trojuhelnicku na saty a pripadnou likvidaci a honeni Zidu a jejich strileni pro radost….Co tedy mne ale velice zaujalo je ze tento pan-vezen,zapisoval vse do karet veznu a vedel tedy kdo byl za co zavren.V lagru byli zavreni i Nemci,prislusnici wehrmachtu a SS,kteri byli ve stejnych podminkach jako ostatni ,ovsem dostavali o neco lepsi stravu.Kdyz tedy vyjmu vezne zavrene pro politicke zlociny,to byli asi dva bloky,tak kdo byl jeste v ostatnich?Dle tohoto pana tam byli lide ktere by soud normalnich statu odsoudil k tezkemu zalari.Vrazi,sexualni devianti,saboteri,zlodeji tezkeho kalibru,kteri pri loupezi zabili,a tak dal.U kazdeho vezne v cetne Nemcu,je presny zapis ceho se dopustili a za co tam byli poslani soudem+vycet zpusobenych a napachanych skod,pocet zabitych lidi a tak dale.Je docela neuveritelne jake skody tito lide napachali.A to vcetne zavrenych SSmanu a Lager komandantu,kteri byli zavreni za ohromne spronevery pri rizeni jinych lagru.Kromne tedy politickych odpurcu dle tohoto pana,vsichni skutecne patri za mrize.Docela mne pobavil licenim toho,jak se rozhodly SS postavit taborovy bordel pro dobre pracovniky.Proc to pisu,protoze kdyz pominu Zidy a politicke,tak tedy normalni spolecnost by ostatni vezne take nekam zavrela,popripade ihned popravila,protoze v te dobe byl vsude trest smrti.Proc ale bylo v koncentracich tolik veznu-pachatelu trestne cinnosti?,-protoze tam byli svazeni s cele Evropy,a protoze NSDAP chtela mit vsude klid , bezpecno a poradek.Proto je na filmovych dokumentech zachyceno spostu lidi u ostnatych dratu,a tim se ovlivnuje verejne mineni,protoze tedy malokdo vi,kdo a proc tam byl za co poslan.Kdyz jsem se dival na TV zpravy,kolik je u nas zabitych a znasilnenych deti,ubytych zen,mucenych zen a deti,vrazd vseho druhu,kriminali preplnene k prasknuti,tak bych asi dlouho nevahal a take bych casem zvazoval jakesi prevychovne tabory,i v USA je maji,protoze kriminalita je tam uz nezvladnutelna.
8 Plenkovič // Jan 11, 2008 at 17:37
pp. Maloušek/Richter: Díky za zajímavé téma k zamyšlení. Rozhodující bylo, že G.Princip byl neplnoletý a proto byl odsouzen pouze na doživotí a nikoliv k trestu smrti. Trestní zákon nepřipouštěl uložit tento trest osobě neplnoleté. Sám neznám případ, že by tato zásada v době míru byl porušena v právním státě. Zda jiné úpravy platí v zemích, řídících se právem šarija, nevím.
Podívejme se na trestnost pachatelů ze spodní hranice věku. Pokud je pachatel
v době spáchání trestného činu mladší 15 let, není trestně odpovědný a policie jeho případ odloží. Těchto případů máme v současnosti několik a nešlo o ukradené rádio ale přímo o vraždy. Tohoto ustanovení trestního zákona je často využíváno některým rodiči, kteří vysílají své děti mladší 15let krást a loupit s vědomím, že se jim nemůže nic stát. Všichni víme o kom je řeč.
Věková hranice pro uložení trestu smrti je za současného právního stavu pouze akademická debata. Ovšem zajímavou otázkou, pane Richtře, je zkoumání různých trestních zákoníků, zda je možno tento trest uložit těhotné ženě. Různé státy řeší tuto otázku různě: od nepřípustnosti uložení trestu až po nepřípustnost jeho výkonu. Znamenalo by to v druhém případě, že by se s výkonem muselo posečkat až po porodu. U nás v poslední době takový případ nenastal ale pamatuji, že těsně po válce byla zatčena a odsouzena k smrti dozorkyně konc. tábora Bergen-Belsen za prokázané vraždy vězeňkyň. Obhájce vznesl námitku, že jeho mandantka je těhotná a nelze jí tedy uložit hrdelní trest. Soud přihlédl k námitce obhajoby a dal obžalovanou vyšetřit. Soudní znalci udajné těhotenství nezjistili a tak tato námitka odpadla a poprava byla vykonána.
Gavrilo Princip byl souzen za dvojnásobnou vraždu, protože kromě následníka trůnu zahynula i manželka vévodkyně z Hohenlohe, roz. hraběnka Chotková, matka 3 dětí.
9 Václav // Jan 11, 2008 at 19:37
Já vidím jako větší problém, že někdo ve 14 nedostane žádný trest v užším slova smyslu, než že brutální plnoletý vrah dostane “pouze” doživotí. Proto bych byl pro podmíněnou trestní odpovědnost, tedy ten, kdo vědomě a dobrovolně provede trestný čin, bude od chvíle, kdy bude uznán viným, již trestně odpovědný, pouze budou soudy klást větší důraz na zkoumání, zda bylo jeho chování vědomé a dobrovolné.
Co se týče poprav těhotných žen, v zemích, které podporují potraty, by se toto ustanovení mělo aplikovat jen tehdy, nepodaří-li se ženu odsoudit do 3. měsíce. M. Sládek kdysi navrhoval, aby se v takovém (a podobných) případě změnil trest smrti na doživotí. Jenže, co kdyby si nechala proto udělat dítě od dozorce, který by po osudné směně utekl do zahraničí, jen proto, aby ji nezhoupli?
10 madison // Jan 11, 2008 at 21:11
Docetl jsem to jenom k “myslence” kdy 3 omylem popraveni byli oznaceni za zanedbatelny omyl. Morbidni pokrytectvi. A nez se to smaze jako urazeni diskutujiciho - morbidni protoze kupecke pocty s zivoty nevinnych lidi jsou morbidni. Pokrytectvi proto, ze kdyby na te prycne omylem sedel autor, vsadim se, ze by jinou pisen zpival.
11 Dan Richter // Jan 12, 2008 at 2:27
madison — jako morbidní jsem to označil (a čtenáře tím nepřímo varoval, aby se nepohoršili nad onou myšlenkou), tak nechápu , kde v tom vidíte pokrytectví , jen jsem zkoušel být tak trošku morbidní statistik .. ale pokrytec? .. to nevím, spíš možná vy, když se tak pohoršujete a rozčilujete nad něčím, co každý další vezme s nadhledem a neřeší to zbytečně , a čte dál
ale jestli je přece jen něco v tomto případě pokrytecké, tak spíš chování veřejnosti, která v případě justičního omylu neprávem obviněného tak nějak sama “odsoudí a popraví” a i přes případný pozdější omilostnovací verdikt soudu, veřejnost se bude stále dívat na dotyčného “obviněného” skrz prsty (obzvlast když by se jeho případ rozmazal v médiích)
12 Dan Richter // Jan 12, 2008 at 2:38
Plenkovič — opravdu zajímavá myšlenka .. co si dát malý příklad ..
kdyby třeba provedla těhotná žena (řekněme ve 3měsíci či víc) nejtěžší zločin (chladnokrevné vraždy) , za které by se v daném státě normálně dával nejvyšší trest (řekněme, že by to byl trest smrti, at se to hodí do tématu) , byla hned dopadena a souzena .. z toho soupisu zemí, které stále ještě popravují bych vytáhl na posouzení a zamyšlení tyto příklady zemí - Čína, Japonsko, USA … jak by to tam asi řešili ?
jak by se to asi řešilo u nás, kdyby čistě hypoteticky místo doživotí byl nejvyšším trestem “ztráta hrdla” ?
jak se vůbec celkově staví u nás soudy k těhotným ženám, které spáchaly těžké zločiny v době pokročilejšího stadia těhotenství a mají být souzeny?
naštěstí jde jen o spekulace, nebot osobně si nedovedu představit ženu, která by v těhotenství takto “řádila” :o)
13 Ondřej 22 // Jan 12, 2008 at 5:31
Ještě bych podotknul, že po vynesení rozsudku doživotí NEEXISTUJE vyšší trest, tím pádem po celý zbytek života se zločinec může pokoušet se dostat ven z vězení a přitom zabíjet ostrahu, nakolik se mu zlíbí.
Další věc, která mi v článku chyběla, je ta, že u nás a ani ve většině tzv.demokratických zemí doživotí NEEXISTUJE.
Jenom se to tak nazývá. Vzpomeňme na Švédsko, kde vrah veřejně známé osoby dostal “doživotí” a i u nás v novinách psali, že si to máme přeložit jako 20 let. Nikdo v těchto státech ve vězení nebude držet 70 letého starce až zemře. V USA to možné je, v připodělané Evropě NE. Co je “doživotí s možností propuštění po 25 letech ?” Na VŠ jsme se učili podobně nesmyslné výrazy jako např. “úplně mrtvý”. Mrtvý buď někdo JE anebo NENÍ. Nic mezi tím. To samé s doživotím. Pokud je možnost propuštění, tak já to nevidím jako doživotí . Mým snem je, aby
někdo třeba John z Novy udělal reportáž, kolik lidí bylo odsouzeno za jaké zločiny a na KOLIK let, v porovnání s tím, kolik opravdu “seděli”. My se rozčilujeme, jak jsou tresty nízké, ale ony jsou ve výsledku ještě daleko nižší ! V novinách psali o 8x souzeném 34 letém recidivistovi za několikáté těžké ublížení na zdraví s následky na celý život. Za takovéto věci se odsuzuje počítám více jak na dva roky…To už ho tedy museli soudit od kolébky, když už seděl 8x ,nebo ne ?
14 Ondřej 22 // Jan 12, 2008 at 5:34
P.S. k poslední větě - myslím, že minimálně jeden případ byl vlastně nedokonanou vraždou.
15 Nordic Visitor // Jan 12, 2008 at 5:49
Pokud vim ,cely Evropsky pravni rad vychazel puvodne z Rimskeho prava a osobne nejsem pro trest smrti,jde mne predevsim,jako v Rimskem pravu,o to ,aby obet brutalniho cinu vedela ze utrpeni toho kdo ji to spusobil ,bude podobne ,kdyz ne stejne,proto myslim ze prace v dolech a tak podobne je aspon jake take zadostiuceneni,protoze smrt je rychla a de facto osvobozujici a tudis se miji ucinkem.
16 bernard m. // Jan 12, 2008 at 6:17
V případě násilných zločinů (vražda, znásilnění, těžké ublížení na zdraví apod.) jsem pro individuální posouzení odpovědnosti. Věková hranice trestnosti 15 (14) let by byla jenom základním vodítkem a o zodpovědnosti mladšího pachatele by rozhodnul soud na základě posudků soudních znalců. Mám pocit, že takto to funguje například v Británii.
Trestat pachatele po nabytí dospělosti podle mě není šalamounské řešení, ale spíš nedomyšlené. Stíhal by někdo rozumný za vraždu toho, kdo se jí dopustil třeba pod vlivem nezaviněného požití nějaké látky nebo úrazu hlavy, v důsledku čehož nebyl “při smyslech”? Stačilo by s rozsudkem počkat, až (jestli) se dostane zase do normálu?
17 Plenkovič // Jan 12, 2008 at 6:36
Ondřej 22: O jednom případu bych věděl ale to je jen výjimka potvrzující pravidlo. Je jím válečný zločinec Rudolf Hess, který si svůj doživotní trest z Norimberka vykonal do posledního dne a z berlínské věznice ve Špandavě byl vynesem nohama napřed ve věku 93 let a pohřben ve svém rodném Wunsiedelu poblíž našich hranic. Jeho hrob se stal poutním místem Adolfových pohrobků a Ignácků z našeho domácího chovu, jejichž hysterickou reakci uhlídáte zde. Už se těším na poetickou květomluvu ála “plenkovic Ty jsi asi uplne pomatenej idiot,a zidobolsevicka svine ktera ma vyset na stromne nebo chcipnout v lagru.Za takove kecy bych te ubil vlastnima rukama,hajzle!” Poučení: Je nemoudré mávat rudým hadrem před býkem v aréně, i když se nakonec ukáže, že jde o pouhého vykastrovaného vola.
18 Dan Richter // Jan 12, 2008 at 6:59
Plenkovič — zas na druhou stranu jistě šlo zvolit plno jiných příkladů doživotí a ne zrovna takový, kterým si vyloženě říkáte o to, aby vás onen býk chtěl roztrhat v té aréně (nebo že by to byl záměr?) :o)
Ondřej — nic neslibuji, ale pokusím se pohrabat v některých archívech a záznamech a udělat onen soupis odsouzených českých delikventů, na jak si šel každý z nich sednout, jak dlouho tam byli atd , ale už ted si myslím, že pokud se mi to podaří nějak vytvořit, nepůjde asi o moc příjemné zjištění
NordicVisitor — těžko soudit, já osobně si myslím, že až na pár muslimských teroristů, mentálně retadrovaných psychopatů či nějakých vycvičených psycho-agentů se většina lidí bojí mnohem více smrti než práce v dolu či někde jinde (i když je pravdou, že jsou skupiny lidí, kteří se té práce bojí možná ještě víc než smrti :o))) … ), a tak i přímá konfrontace odsouzence s pohledem do tváře smrti bude pro něj adekvátním trestem za jeho zločin, už jen proto, že nepůjde o smrt, na kterou si počká do stáří, ale o takovou, která je mu určena , a které se nevyhne
jen si zkuste sami představit, jaké to asi musí být psychické peklo vědět, že za týden umřete a ted odpočítáváte ty dny , myslíte na to, co už nikdy nebude, co bylo atd, a pak přijde ten poslední den, a vy pomalu jdete k tomu popravišti a víte, že za chvíli to přijde a do toho váš pud sebezáchovy začne uřadovat … nn, nemohu se zbavit dojmu, že smrt , byť rychle provedena , mě v tomto bodě přijde jako správnějším řešením trestu
19 Nordic Visitor // Jan 12, 2008 at 7:34
To p.Richter,ale stejne myslim ze nucene prace mneli sve.To PLENKOVICIK,uz se ulkidni!
20 Ondřej 22 // Jan 12, 2008 at 12:03
To Plenkovič : míříte špatně. Z mých několika příspěvků zde byste mohl vyčíst, že rozhodně proti Židům nic nemám, naopak dost lidí na tomto fóru se mnou nesouhlasí, poněvadž podporuji boj Izraele proti všem Arabům, co na něj stále útočí a provedli 3 válečná tažení. Takže s tím Hessem prrr.. Budete se divit, ale fakt nacisty nemám rád. A jako příklad toho, že lidé si doživotí opravdu odsedí, nestačí. Ono ještě celkem nedávno měla Francie svou gilotinu a nikdo ji nepoučoval o tom, jak je to nehumánní. S tím Hessem… Co myslíte, jak by dopadl Norimberský soud dnes ? Opravdu si myslíte, že by všichni němečtí pohlaváři seděli do věku věků /o oběšení raději nemluvím vůbec/. Podívejte se, jak dopadla rudá teroristka. Myslím, že seděla taky na doživotí nebo se mýlím /mohu…/ ?
21 Ondřej 22 // Jan 12, 2008 at 12:19
To D.Richter : k posledním větám Vašeho příspěvku - nemám to podloženo, ale kdosi mi říkal, že viděl v TV rozhovory s “Orlickými vrahy”, kteří sami přiznali, že kdyby existoval trest smrti, tak by takové zrůdnosti neudělali.
Moc se mi od Vás líbí, jak jste uvedl při posuzování dopadů existence trestu smrti do protikladu Kanadu, kterou stále propírají,jak se snížil po zrušení absolutního trestu počet vražd a ČR, kde vlastně počet vražd rapidně vzrostl. A co teprve argumentovat Ruskem…Sice tam trest smrti je, ale politickým nátlakem EU se k němu nesahá několik let. Takže i čečenští brutální vrazi chodí “do chládku”.
Myslím, že demokratický režim občanům “více dovolí” než totalitní a své lidi podstatně méně hlídá. Rozumně mi z toho vychází, že pokud někteří zklamou důvěru do nich vloženou, o to přísněji by měli být potrestáni než v totalitním státě. A ono,světe div se, je to naopak…
22 Contras // Jan 12, 2008 at 13:45
Věšet.
23 Plenkovič // Jan 12, 2008 at 15:31
p. Ondřej 22: Myslím, že jste mne správně nepochopil. V žádném případě jsem s Vámi nechtěl polemizovat, naopak plně s Vámi souhlasím. Váš nick a příspěvek jsem použil pouze jako to, čemu v herectví říkáme narážka, abych se ohradil proti hulvátství některých pseudopatriotů, což je z kontextu jasně patrné. Pokud ve Vás vznikl pocit, že se moje reakce vztahuje k Vaší osobě, pak vyslovuji své politování a omluvu.
24 Ondřej 22 // Jan 12, 2008 at 18:13
To Plenkovič : O.k. , přijímám.
25 Ondřej 22 // Jan 12, 2008 at 18:27
To All : další překážka trestu smrti se uvádí institut Kata. Kdo ho má dělat ? Nemůže mít takový člověk potom časem po X letech dobrovolné služby výčitky ? Že by pak zažaloval stát jako Cikánky, které sice svým podpisem stvrdily, že rozumějí, ale teď se k tomu nechtějí znát a požadují odškodné…
Něco jsem četl ,už nevím v které zemi, bývalo katů několik, cca 5 lidí zmáčklo čudlík, ale jen jeden zabil,aniž věděli, který…
Nebylo by hummánější třeba místo šibenice prostě nedat odsouzenci najíst a napít a do cely přiložit na pár týdnů oprátku a pak se podívat na výsledek ? Morálně bych se asi necítil vrahem, když bych někomu něco NEDONESL.
26 SPECZ // Jan 12, 2008 at 22:25
Spousta kriminálníků u nás se řídí heslem “zavřít můžou, pustit musej”. Z toho jasně vyplývá pozitivní účinek trestu smrti.
27 no-extreme // Jan 14, 2008 at 3:51
V našem městě je jeden nácek co doživotně upoutal na vozíček jednoho kluka. U toho bych o oprátce i uvažoval.:-)
28 petr sleder // Jan 14, 2008 at 8:22
K problému trestu smrti se mohu já vyjádřit jako nezaujatý člověk. Je to pro mě totiž i po letech stále otevřená otázka, ve které nemám jasno.
Oproti autorovi mi nepřijdou všechny argumenty proti vykonávání trestu smrti jako dětinské. Naopak pro mě mají stejnou váhu jako argumenty pro.
Proto bych rozhodnutí jestli ano, nebo ne v klidu nechal na referendu a výsledek bych přijal jako rozhodnutí většiny.
29 Ondřej 22 // Jan 15, 2008 at 6:16
no-extreme: těžké ublížení na zdraví asi v moc zemích nebude důvodem k absolutnímu trestu. Nebo jen že byl nácek ? A co ostatní těžcí zločinci, také o trestu smrti uvažujete ? Jestli ano, pak je vše v pořádku…
30 Dan Richter // Jan 17, 2008 at 6:10
jenom pro představu, kam to už zašlo a jak to bude vypadat, když se nadále bude razit soudobý trend humanity a lidskosti i v trestání zločinců
http://www.novinky.cz/clanek/130975-sotva-ho-pustili-uz-ma-na-svedomi-smrt-kradeze-a-zharstvi.html
31 Michal Kretschmer // Jan 18, 2008 at 4:27
“Humanisti”, kteří jsou proti trestu smrti pro usvědčené zločince, jsou většinou pro potraty, tedy pro vraždy nevinných bezbranných lidských bytostí. Pokud budou legální potraty, je každá diskuse o zrušení trestu smrti neadekvátní. Potraty jsou často prováděny takovým způsobem, že pro potratáře (= nájemného vraha) by odpovídajícím trestem byla poprava rozčtvrcením, neboť právě tak je tělíčko dítěte rozkouskováno.
Kromě toho trest smrti pro viníka je aktem spravedlnosti
Leave a Comment