Na první pohled by se mohlo zdát, že pro katolíky není zvláštní důvod zabývat se právě probíhajícím soudem s někým, kdo popírá tzv. holocaust. Celá causa byla publikována v našem politicky korektním denním tisku, pro čtenáře může být zajímavý i pohled Richarda Krále, jenž je k disposici na www.zvedavec.org/pohledy_1284.htm (spolu s dalšími články na těchto internetových stránkách). Pro stanovisko katolíků k nacismu je směrodatné, že se jednalo o novopohanství s akcentem na kolektivní život národa a na rasu, pronásledující dokonce i pokřtěné Židy. Z ideového hlediska z těchto a dalších důvodů je nacistická ideologie pro nás nepřijatelná. Přijetí a rozvíjení této ideologie vládnoucími silami v Německu nezůstalo bez následků ve vnějším světě: rozpoutání nespravedlivé dobyvačné války, porobení celých národů, pronásledování na základě pouhé rasové příslušnosti. To jsou všechno dobře známá fakta.
Historickému bádání přísluší zkoumat rozsah a způsoby projevu zla, ať se jedná např. o jakobínské běsnění francouzské revoluce, komunismus či nacismus. V tomto ohledu je třeba, aby badatelé měli svobodu a pracovali s prvotními prameny a výpověďmi spolehlivých svědků. Německo z ideologických důvodů a pod židovským vlivem však tomuto bádání brání a dokonce do svého trestního zákoníku zakomponovalo jedině přijatelné vědecké závěry. V tom je podporováno liberálními médii, a tak se samotná otázka faktů stává politickou záležitostí, ve které se angažuje celý „průmysl holocaustu“.
Přitom Německo nemá vůbec právo soudit někoho, kdo např. popírá existenci plynových komor v nacistických koncentračních táborech. Není žádný důvod (kromě židovských zájmů) proč soudit někoho, kdo má svůj názor na rozsah nacistických zločinů, a nesoudit např. popírače bolševických zločinů, turecké genocidy Arménů či třeba i lidské existence našeho Spasitele Ježíše Krista. Jsou snad židovské oběti cennější než gójské? Copak si nejsou lidé v metafysickém smyslu rovni? V současném Německu, stejně jako u nás, mohou legálně působit komunisté, stoupenci marxistické ideologie, kteří jak co do doby trvání jejich krutostí, tak patrně i co do počtu obětí předčili nacisty. Tento německý, český a snad celoevropský dvojí metr uplatňovaný vůči dvěma protibožským ideologiím a jejich skutečným či zdánlivým stoupencům je nespravedlivý a ukazuje, že Evropa je zamořena levičáctvím a židovským vlivem, který parasituje na obětech nacistické protižidovské nenávisti a cítil by se oslaben, kdyby snad těchto obětí bylo méně než udávaných 6 miliónů.
Nejsem historik a nemám přístup k nepodjatým nezávislým pramenům, abych mohl tvrzení Ernsta Zündela přijmout, odmítnout či jinak korigovat. Nemohu přece něco přijmout jen proto, že to již desítky let tradují liberální demokracie a židovské organizace. Musí mi však být podezřelé, když německé zákony brání obhajobě na základě vědeckého prověření jeho tvrzení, když neumožní přizvání znalců navrhovaných obhajobou, když zkrátka „pravdu o holocaustu“ mají v lidském zákoně. Musím rovněž odsoudit kanadskou vládu, která Ernsta Zündela bez soudu držela přes dva roky jako nebezpečnou osobu ve vězení. Vadí mi, když Česká republika šikanuje skinheady pro jejich nacionalistické a údajně fašistické projevy, zatímco komunisty nechává téměř bez povšimnutí, ba si je dokonce pěstuje jako parlamentní stranu.
Nejsem stoupencem neomezené svobody slova, cenzura musí vycházet z pravdy, aby se nestala tyranií, kterou držitelé moci brání projevení pravdy, jež je pro ně nežádoucí. Je také třeba šiřitelům rozkladných myšlenek měřit stejně a nevidět ve zkoumání historických faktů ideologický útok. Například zkoumání toho, kolik lidí bylo inkvisičními soudy odsouzeno k smrti a kolik z nich nespravedlivě, je zcela legitimní a pro soudného člověka jeho výsledek nemůže být argumentem proti víře. Nacistický režim byl přece ze své podstaty špatný bez ohledu na to, zda lidé umírali v plynových komorách, zabiti v nespravedlivé válce nebo pouze v důsledku hladu a nemocí v koncentračních táborech, ve kterých byli bez řádného soudu drženi.
Ernst Zündel je pronásledován jako ideozločinec z posic protikřesťanské levicové liberální ideologie. Není pronásledován za náboženskou heresi ani za spolupráci s nepřátelskou mocností, ale za to, že prohlašuje něco, co nevyhovuje současným politickým vládnoucím skupinám, které jsou vzdáleny nadpřirozené i přirozené pravdě a mravnosti. Právě pro tuto jejich odcizenost pravému Bohu hrozí, že další lidé, a to nejen v Německu, kteří projeví nesouhlas s některými oficiálně šířenými názory, budou nejen nálepkováni jako extremisté nebo fundamentalisté, ale budou postihováni na majetku či svobodě.
Jakkoli nemusíme souhlasit s názory Ernsta Zündela, jsme jako neliberální křesťané podobným terčem nenávisti a je jen otázkou času, v jaké míře a pod jakou záminkou se staneme předmětem útoku, ať již pro svou víru nebo pro nějaké politické, ekonomické či sociologické individuální názory. Případ švédského pastora Ake Green souzeného za své kázání proti neřestem homosexuálů je v tomto ohledu signifikantní. I z tohoto důvodu by nám případ Ernsta Zündela neměl být lhostejný.

Michal Kretschmer