V pondělí 13. února byla zajímavá reportáž ve zpravodajství TV Prima. Týkala se obrovské sumy cca 1,3 miliard korun, kterou dluží vězni za pobyt za mřížemi. V reportáži bylo rovněž ukázáno, jak vězni tráví čas ve výkonu trestu. Věznice se tak paradoxně stávají jakýmsi „pionýrským táborem“, kde fungují různé kroužky, kurzy a probíhají i další aktivity, které jsou bohužel placeny z kapes nás všech.
Vězni tedy nejen že nehradí pobyt, stravu a další náklady, ale nesplácí ani škodu způsobenou jejich trestnou činností. Nastává tak paradoxní situace, kdy poškozený má zájem na tom, aby byl pachatel z výkonu trestu propuštěn. Pak má totiž šanci na alespoň nějaké splácení škody.
A uvěznění nejen že pracovat nemusí, mnozí ani nechtějí. Ostatně mnoho z nich nepracovalo nikdy, živili se kriminalitou, tak proč svůj životní styl měnit, že. Na svobodě pak někdy obtížně shánějí práci, nebo se tak alespoň vymlouvají, a mají záminku pro další páchání trestné činnosti.
Nutit je ve vězení do práce je navíc hrubým porušením jejich lidských práv, jak už to vyznělo z jednoho článku slavné Charty 77 (jejíž duch nás stále ještě oblažuje) „Situace v českých věznicích“. Autoři tam kritizují skutečnost, že namísto výchovy (co tím básník chtěl asi říci?) jsou vězni, chudáčci, používáni k pracím, které by nikdo jiný nedělal.
Pro tyto pseudohumanisty je asi těžké připustit, že ve vězení není člověk za odměnu, ale za trest, jejich věznění něco stojí a v mnoha případech svými zločiny způsobili značnou materiální škodu. Dříve i nyní chartisté - tito vězňové svědomí, jak se rádi označovali, dávají najevo, že práva vězňů by měla mít přednost před odškodněním obětí.
I dnes máme mnoho různých pseudofilantropických sdružení, nadací, nevládních organizací atd., které vůbec nezajímají osudy a problémy slušných lidí, kteří se ne vlastní vinou dostali do těžké životní situace. Cožpak není například dost těch, kteří přišli o práci díky krachu nebo vytunelování podniku, kde dlouhá léta pracovali?
Dnes je opravdu někde těžké sehnat práci, zejména pro staršího člověka, ale navíc bohužel nejsou výjimečné případy firem, které ze svých zaměstnanců dělají doslova otroky. Zaměstnanci jsou často nuceni pod hrozbou ztráty práce pracovat přesčas bez finanční odměny, přemáhat své síly, dělat i to, co nemají v popisu práce, a nechat si líbit i další ústrky ze strany zaměstnavatele. Jsou dokonce i velké podniky, které se snaží všemi prostředky zamezit vzniku odborů.
Toto jsou skutečné problémy, toto trápí slušné a poctivé lidi. Vězni ale zatím navštěvují kroužky keramiky a akvaristiky a bdí nad nimi profesionální ochránci lidských práv, aby jim snad nikdo nezkřivil vlas na hlavě nebo je dokonce nutil do práce! Opravdu sladký život ve vězení…

Michal Solar