Napsal: Dan Richter

Pokud SYSTÉM zasahuje do všech významných sfér lidské společnosti a dovede formovat lidi včetně jeho mentality, víry a názorů, nesmíme brát vážně věci jako rasismus, komunismus, fašismus, demokracie, zákony, vláda, morálka, mezilidské vztahy, humanita, tolerance, politika, filmový a hudební průmysl, masmédia, beletrie, dokonce i láska a rodina. A proč? Odpověď je jednoduchá. Protože vše, co vidíme, je jen uměle vytvořené a oku lahodící mámení, které zakrývá podstatu všeho. A jaká je ta podstata?! Pokusím se to vyobrazit na následujícím metaforickém pohledu.

Stát a jeho původní obyvatele (nikoliv ti, kteří byli státem přijati či byli přibráni pod jeho patronaci, tzv. imigrace), kteří tvoří národ, si představme jako obrovskou pouštní karavanu, která se často vydává napříč pouští do hostinných míst (cesta za prosperitou a blahobytem). Cesta pouští není nic snadného a příjemného a tak je nabíledni, že každá taková karavana musí být dobře zajištěna jak po stránce materiální, tak i personální. Mnoho je toho potřeba - velmi dobrého „vůdce“ karavany (král, císař, prezident diktátor či jiný vládce), který by měl k dispozici spolehlivého průvodce, stopaře a znalce terénu i cesty (sbor rádců, ministrů, generálů atd.), patřičnou vojenskou ochranu (policie, armáda), dobré a přesné mapy a dobře viditelné značkování na cestě (názory, ideály, trendy ve společnosti atd.), které karavaně naznačí, kudy správně jít. Samo sebou dostatečné zásoby jídla, vody a soumarů či velbloudů jsou nezbytností (státní bohatství, majetek, kvalitní stroje a technika). Je toho ještě mnoho dalšího, a každý fragment, pokud nefunguje, tak jak má, může přivést celou karavanu k záhubě.

Základem každé karavany je ale dobrý „vůdce“. Takový člověk musí mít přehled o všem, musí umět udržet morálku lidí (o přirozené autoritě ani nemluvě), to vše bez násilných prostředků, tyranie, represe a usurpace. Vůdce musí také dbát o bezpečí své karavany, protože ochrana a spokojenost karavany je pro něj nejvyšší prioritou. O jeho schopnostech improvizace a rychlého řešení krizových situací ani nemluvě. Tento člověk musí být i schopen zajistit potravu, dostatek vody a různé věci, důležité pro plynulý chod karavany.
Vůdce má po svém boku i své „průvodce“, kteří znají dobře mapy a patřičný terén včetně dobré cesty, a to nemluvě o vynikajících kartografických znalostech, díky kterým dovedou dobře udržet kurz a nezabloudit. I oni jsou neméně důležití, protože vůdce karavany nemůže vědět vše dopodrobna a být u všeho. Je tedy nezbytně nutné, aby „poradci“ byli jednak spolehliví, loajální, měli patřičné znalosti, ale zároveň aby dobře spolupracovali s „vůdcem“ výpravy a byli schopni zastat některé úkoly za něj.
„Vůdci“ jsou k ruce i další cenní pomocníci. Jsou jimi vojáci, kteří tvoří doprovod karavany a jednak dohlíží na bezpečnost karavany, jednak i zajišťují řád a pořádek v karavaně.

Důležitá jsou i označení na cestách, ať už ukazatele v podobě kamenných útvarů či nějaké označení na přírodních útvarech. Nejvíc jsou pak užitečné malé dřevěné kolíky zaražené v zemi, které fungují na bázi vlakových milníků. Tyto kůly jsou od sebe pravidelně vzdáleny a vyznačují cestu, jak se dostat k nejbližší oáze, eventuálně k nějakému místu, kde už končila poušť.

Jak vidno, každá taková výprava karavany vyžaduje velmi mnoho a jak jsem už jednou říkal, pokud cokoliv bude jen trošku nedostatečné, celá výprava může být odsouzena k smrti.

Ale toto jistě každý ví a tak proč o tom tak povídám? Jak to vše zapadá do vyprávění o Sytému, politice, společnosti, našem světě?! Představme si následující:

Náš stát je jedna taková pouštní karavana, která se vydala na hodně dlouhou cestu na druhý konec pouště, kde ji čeká lepší život. Cesta je dlouhá několik desítek mil (let) a míjí ji několik oáz, ale i hodně krušných bouří jako i úmorných veder. Lidé v karavaně jsme my – národ, bez kterého by karavana nebyla karavanou. Voda a jídlo symbolizují peníze (tzv. kapitál, státní majetek). Koně, soumaři či velbloudi pro změnu stroje (počítače, auta, mobily atd.), bez kterých by se současná civilizace už neobešla.
Nyní si představme další věc. Pouštní karavany odjakživa lákaly různé nájezdné loupeživé skupiny lidí, kteří toužili po majetku karavany. A při náročné cestě pouští nebylo zas až tak těžké si vzít vše i bez použití hrubé síly. Stačilo jen málo, aby karavana sešla z cesty, zabloudila v poušti (což byla mnohdy otázka i pár minut) a pak už se jen čekalo, až slunce a jeho spalující žár srazí k zemi všechny v karavaně a ti pak dehydrovaní a zesláblí odevzdají svá těla, duše i majetky bez boje vítězícím „spasitelům“.
A takovými bezcharakterními spasiteli byli (a stále jsou) - „nomádi“ a jejich pomocníci. Již po staletí mají tuto „živnost“ a co více, jak staletí ubíhají, jejich podnikání se legalizovalo a ačkoliv je mnoho důkazů o této proradné činnosti, jsou všichni tito nomádi až fanaticky chráněni samotnými lidmi z karavan. Jejich metody jsou pořád stejné a přesto po staletí nikdo nic proti tomu nedokázal udělat, a když se náhodou objevil někdo, kdo chtěl proti těmto zločinců udělat trestnou výpravu, byl buď okamžitě kriminalizován lidmi z karavan, a následně pak vydán nomádům, anebo v tichosti „odstraněn“ samotnými nomády.

Každý jistě uzná, že nomádi jsou bezbožnou lůzou, která nemá žádného charakteru, citu a nezaslouží slitování. Jen uznejte, co to může být za člověka, který pomalu sleduje, jak lidé v karavaně dehydrují (děti, ženy, starci, všichni) a když jsou ve stádiu blížící se smrti, tak se objeví a namísto pomoci je okradou a nechají napospas supům, kojotům a pouštním červům?
A právě tak to dělají oni „nomádi“ se státy a národy. Nechají je zbloudit a pak se lačně vrhnou na umírající stát, rozeberou ho a nechají napospas nenažraným poskokům a přisluhovačům!

Nomádi by samosebou mohli hodně dlouho čekat, než by nějaká karavana sešla z cesty vlastní chybou, a tak vypracovali systém, díky němuž je zbloudění karavany otázkou krátkého času. Metody těchto nomádů jsou jednoduché, ale o to více efektivní a účinné. A my si je teď ve stručnosti popíšeme.

Každá karavana si musí na začátku vybrat správného vůdce, o jehož nezbytnosti a důležitosti jsme si už dost řekli na začátku. A teď si představme, co se asi tak bude dít, když vůdcem nebude ten, kterému jde o blaho karavany, ale ten, kterému jde o blaho nomádů?!
A tak asi nepřekvapí, že se nomádi snažili získat na svou stranu „vůdce“ karavany, ať už podplacením anebo jinými způsoby, aby jim pomohl zavést karavanu do místa, kde by měli své ležení a čekali tam na ní – do oázy smrti!
Časem pak přišli na mnohem efektivnější a spolehlivější metodu, že si „vytrénují“ takového vůdce, který pak sám sebe nabídne do služeb karavany. Tento „vytrénovaný vůdce“ ovšem nesmí být jako každý jiný. Musí být rozdílný – na první pohled lepší, aby zakryl své nekalé úmysly před lidmi z karavany. A tak vystupuje jako ten nejcharakternější člověk, který vše ví a zná, který by za karavanu dal život, slovy a gesty nešetří. Ale to je právě to, co rozlišuje pravého vůdce karavany od toho falešného. Pravý vůdce je skoupý na slova a gesta, ovšem o to více za něj mluví činy, naopak ten falešný, aby zakryl své nekalé úmysly, práší, opěvuje, vynáší do nebes a neustále jen mluví a je plný gest.
Karavana logicky na začátku nepozná, zda jde jen o slova bez skutků, a tak když uvidí (či spíš uslyší), jaký příkladný to je vůdce, tak ho s otevřenou náručí uvítá a ještě si bude libovat, že měla takové štěstí.

Ovšem nomádi musí udělat ještě plno dalších opatření, aby karavana došla do „oázy smrti“. Tím dalším opatřením je nábor vhodných průvodců. Ti logicky nebudou lidmi z karavany, ale „vůdcem“ vybraní lidé, protože on nejlíp ví, jací lidé mu mohou nejvíce pomáhat. „Poradci“ mohou být opět získaní z lidu karavany za úplatu či jiné prostředky, ale mnohem spíše to budou opět další „vytrénovaní nomádi“, kteří s „nomádem – vůdcem“ vytvoří úzce spolupracující, velmi sehraný tým.
A znovu to bude stejná písnička – okázalá gesta, mnoho hutných a odborných slov, ve kterých se ztratí i samotní učenci, natož obyčejní lidé, a tak karavana si znovu bude mnout ruce nad tím, jaké to odborníky a skvělé průvodce získala.

I to je pořád ale málo. „Vůdce“ i „průvodce“, pokud by se ukázali jako špatní, by mohli být svrženi a potrestáni dřív, než by karavana došla k „oáze smrti“, a tak je třeba zajistit i patřičný „ochranný“ doprovod. Zde už není třeba „trénování“ díky vojenskému řádu, kdy vojáci (či jiné bezpečnostní militantní složky) bez přemýšlení poslouchají jakýchkoliv nařízení svých nadřízených. Jaký to div, když „vůdce“ dostává do rukou jejich velení a má je pod sebou na pokyn! Vůdce samo sebou předá stejné pravomoci i svým poradcům. A tak všichni nomádi v karavaně získají nejen tu nejlepší vlastní ochranu, ale zároveň i v rukách drží poslušnost lidí z karavany, protože vojáci jsou tu jak pro tu bezpečnost, tak i pro pořádek a disciplínu.
No a logicky, pokud v čele karavany jsou nomádi, tak se není třeba bát nebezpečí zvenčí a veškeré aktivity vojáků jsou výlučně zaměřeny na pořádek a disciplínu lidí v karavaně, nebo lépe řečeno - na represe, perzekuce a usurpace.

A zde je opět další základní rozdíl. Pravému vůdci jde hlavně o bezpečnost, která je pro něj primární. Vojáky posílá pravidelně na výzvědy, rozestavuje hlídky, vojáci jsou vepředu, vzadu i na boku. Disciplínu a řád pomocí vojáků není třeba vynucovat, jednak lidé v karavaně důvěřují schopnostem vůdce, který pokud je mužem na svém místě, získá si přirozenou autoritu a tím i tedy řád, jednak přítomnost vojáků působí sama od sebe autoritativně, ačkoliv jsou třeba jen v rámci bezpečnosti proti přepadení.
Falešný vůdce se naopak nebude zajímat o bezpečnost karavany (ostatně to ani není v jeho zájmu), mnohdy i se bude chovat tak, jako kdyby vojáci byli jen ozdobou a žádné nebezpečí neexistovalo. O to ale bude klást větší důraz na pořádek a disciplinu v karavaně. Bude tvrdě trestat každý drobný přečin a co více, bude zavádět neúměrná nařízení a opatření, která se mnohdy budou příčit zdravému rozumu.
Falešný vůdce bude daná opatření vynucovat za přispění vojáků, bude preventivně trestat některé lidi z karavany, aby lidé z karavany více a lépe poslouchali a přijímali různá nařízení a pravidla. A lidé tomu všemu budou slepě naslouchat, protože věří vůdci a ví, že na tak náročnou cestu pouští je třeba určitých omezení a když už nic, ty tresty dostatečně naučí poslouchat. A to vše falešný vůdce dělá pro to, aby z lidí v karavaně udělal poslušné ovečky, které se vydají slepě na smrt, aniž by u toho rozumně uvažovali a eventuálně se postavili na odpor. Pravý vůdce se stará o karavanu jako o svoje děti, falešný vůdce ji zotročuje za pomocí represí a vede ji na smrt!

Ale i to je pořád málo. Lidé v karavaně jsou ve většině a mohli by se vzbouřit a i vojáky pozabíjet, a tak je třeba dalších opatření. A tou jsou falešné mapy cesty. Je logické, že pokud by karavana šla správným směrem po správné cestě a došla tam, kam má, falešný vůdce a jeho pomocníci by dřív nebo později byli odhaleni a nejspíš i potrestáni. Stejným nebezpečím by bylo, kdyby třeba karavana narazila na jinou, kde by to fungovalo v pořádku a lidé by viděli ten rozdíl.
Toho všeho jsou si nomádi vědomi, a tak vytvořili plno falešných map pouští, které se na první pohled zdají v pořádku, ovšem pokud by člověk podle nich šel doopravdy, tak by rychle zabloudil.
A teď si představte, že lidé v karavaně nejsou takovými odborníky a pokud už rozumí kartografii, jde jen o povrchní znalosti. Takoví lidé se pak jen na mapy zběžně podívají, eventuálně si nechají vyložit od „průvodců“ to, co je zajímá. „Průvodci“ pak šikovně vše zaobalí do odborných nic neříkajících slov, aby je dostatečně zmátli a omámili, no a lidé z karavany jsou spokojeni a zbaveni nejasností. Dokonce průvodci naučí číst mapy lid z karavany (ale jen špatné mapy), aby přesvědčili a uchlácholili. Lidé pak uvěří a řeknou : „Ano je to vše v pořádku, můžeme vyrazit!“
Během cesty se pak čas od času pro klid duše podívají lidé z karavany na mapy a prokonzultují to s průvodci, kteří znovu vše opět podají s patřičnou odborností, aby uklidnili lid. „Průvodci“ pak během poutě pravidelně „ubezpečují“ karavanu, že se jde správně, a ohánějí se těmi falešnými mapami obalenými tucty odborných a neznámých slov.
V případě, že by se mezi lidmi z karavany objevil někdo více znalý kartografie a poznal, že se jde špatně a začal vznášet konkrétní pochybnosti a námitky, vůdce s průvodce už najde na něj nějaké to provinění s následným trestem. Logicky pak pochyby takového člověka nebude brát nikdo na vědomí, kdo by taky věřil trestanci a zločinci, že?
Znovu další rozdíl – pravý vůdce jde podle správných map a jde mu vždy o to, aby jeho karavana co nejrychleji a nejsnadněji došla do svého cíle, falešný vůdce půjde podle falešných map, aby jeho výprava do cíle nikdy nedošla!

Ale i teď to ještě není pořád jisté a tak je za potřebí posledního opatření, toho nejkrutějšího. Každá cesta pro karavany má svá označení - kolíky. Ty byly v poušti už od nepaměti, dali je tam před stovkami let „vůdcové a průvodci“ dávných karavan a to proto, aby se všem následujícím karavanám cestovalo lépe. Nomádi tyto kolíky v zemi záměrně vytahují či nasměrují jinam. Karavana se logicky bude držet kolíků, protože naivně věří tomu, že ty kolíky jsou tam po staletí a nemůže být přece na světě někdo, kdo by je schválně přesměroval.
Případné nesrovnalosti s mapou se pak lehce odůvodní tím, že žádná mapa neukazuje nic stoprocentně a sice možná se výprava odchýlila dle mapy o pár stupňů vlevo či vpravo, kolíky jsou však nejvíc směrodatné a podle nich jde karavana správně. Nikdo víc nepochybuje a karavana tak jde pomalu k oáze „smrti“.

Co se děje v karavaně během cesty, není těžké uhodnout. Slunce pálí, vysušuje, vedra jsou úmorná, neustálá monotónnost písečných dun proříznutá občasnou písečnou bouří či chladnou nocí, to vše postupně otupí lid z karavany, který pak bude apatický k tomu, co se děje. Nebude už vnímat, že je více a více zotročován vůdcem a jeho vojáky, že je veden špatnou cestou, že bloudí, dokonce jej ani nebude vnímat, že vůdce s průvodci sabotují karavanu třeba tím, že propíchávají měchy s vodou, zabíjí zvířata atd.
Dokonce nikomu z karavany nebude vadit, že během cesty přibírají ke karavaně cizí potulné skupiny lidí bez vlastní karavany, kteří mají jiné chování, mentalitu a nemají snahu přijmout hodnoty a pravidla karavany. „Čirou náhodou“ pak dochází k nepřátelským reakcím z obou stran (zejména ze strany lidí z karavan), které vůdce a průvodci mnohdy záměrně provokují, ať už tím, že schválně dovolují porušovat pravidla a nařízení těm přibraným lidem, nebo tím, že nenápadně udělají něco, co rozčílí jednu či druhou stranu, respektive přibraní lidé dostanou více vody a jídla na úkor lidí z karavan atd.

Brzo se začnou lidé vlivem slabé morálky mezi sebou hádat. Začnou se chovat agresivně a postupně i násilně. Přesto ale vůdce s vojáky nečinně sledují lid z karavany, jak se mezi sebou hašteří, někdy dokonce i schválně přilévají oleje do horké vody nějakou šikovně zvolenou provokací, to vše aby lid z karavany úplně ztratil disciplínu, morálku a soudržnost. Po večerech pak vůdce umožňuje lidem, aby se oddávali zaslouženému „relaxu“ – pití alkoholu (kterého je ku podivu dostatek oproti vodě), smilstvu a dalším zhýralostem pod hranicí slušnosti a zdravého rozumu.
Lid z karavany je tak postupně bez morálky, jednoty, otupělý a omámený, zmořený a unavený, psychicky vyčerpaný. A v tomto stavu pak dojdou konečně k cíli – do oázy smrti!

Tam už čekají ostatní nomádi, kteří se dychtivě vrhnou na zbídačený lid z karavany, jenž není schopen žádné obrany, a když přece jen se někdo najde, kdo se chce bránit, je ihned zabit vojáky nebo přibranými lidmi.
Až jsou všichni pobiti, nomádi si zavolají všechny své druhy, aby si přišel každý na svou kořist, zbytky se pak nechají pro supy, kojoty a pouštní červy, kteří pak udělají i tu černou práci a ukončí tak cestu karavany.
Vůdce, průvodce i ostatní nomádi si také přijdou beztrestně na své, vojáci se pak stanou buď žoldáky ve službách nomádů či se jako nežádoucí svědkové odstraní, z přibraných lidí se stanou nosiči kořisti a vše se bude opakovat pořád dokola, protože pořád na světě není nikdo, kdo by se nomádům postavil na odpor. A bohužel už ani takový se nikdo neobjeví, a tak nyní je celý svět jedna velká karavana na cestě k oáze smrti!