Často jsme nuceni při periodicky se opakujících debatách o tzv. Mnichovské dohodě z roku 1938 poslouchat vzdechy, jak nás kdosi zradil, jak jsme zůstali sami, jak Němci byli silnější a jak by se proti nám v případě obrany ostatní postavili. Když se podobně vyjadřují historici, kteří srovnávají vojenskou sílu, pak to ještě chápu. Ovšem u těch ostatních mi to připomíná spíše vytváření alibi pro sebe či své předky. Trochu to odpovídá názorům, že český národ jako celek není schopen a ochoten za svoji svobodu bojovat, vždy jen čeká, že mu ji kdosi vybojuje a zdarma nabídne.
Žádný národ není národem pouze hrdinů či pouze zbabělců a ani náš národ se v porovnání s ostatními nijak nevymyká. V každém národě je skupina elit, které hájí jeho zájmy a snaží se vytvářet hodnoty i pro ty, jež se více méně vezou.
Bohužel jakýsi kolektivní alibismus je součástí mentality i našeho národa. Všichni jistě známe ty věty: já nic nezmůžu, oni tam byli také, to nemá cenu, už je to rozhodnuto jinde apod. Dokáží akceptovat slabochy, kteří si přiznají svoji slabost, neobhajují ji ani ji neskrývají. Když někdo dokáže veřejně přiznat, že něco udělá či neudělá proto, že se bojí, pak je určitě statečnější než ten, kdo jako součást celku možná dokáže bouřit a po té v osamění selhat.
Jestliže jsem schopen pochopit (rozhodně ne nějak oslavovat) otevřenou slabost, pak rozhodně nechápu a nebudu nikdy akceptovat jakési chytráctví. Jak často slyšíme rádoby vědoucí poznámky, třeba z historie: podívejte se na Poláky v roce 1939, také byli sami a co dokázali s šavličkami proti tankům, měli tolik obětí, stálo jim to vůbec za to?
Polákům asi to, co udělali, za to stálo. A že šli se šavlemi proti tankům? Co je špatného na odvaze, na odvaze nehledící na překážky a přesilu?
Naši chytráci se s radostí vysmějí Polákům, stejně tak třeba Maďarům za rok 1956 - byli sami, jak dopadli. My však musíme vidět dál a podívat se třeba na Francisca Franca či generála Pinocheta. Pokud by vsadili na chytráctví a snažili se “přežít” (tzv. systém Švejk), tak bolševici svírají jejich země snad dodnes.
Pokud většina národa neměla odvahu k boji, měli bychom alespoň ctít ty, kteří ji měli, třeba i za druhé světové války. Jistě někoho napadá, že se mi to lehce mluví, když pocházím z generace, která takovouto zkouškou neprošla, a že je těžko říci, jak bychom dopadli. Nedělám si iluzi o své generaci, jen doufám, že pokud bychom snad ze strachu složili zbraně, alespoň si svoji slabost přiznáme. Opravdu jen málokdo má odvahu vyrazit s šavličkou proti tankům, bohužel bývá více idiotů, kteří před podobnou odvahou nesmeknou.
Tzv. mnichovský komplex napáchal na tomto národě větší škody, než by napáchali německé kulky a bomby. V případě naší obrany by dost možná i to alibi, že nic nemá cenu, mohlo mít malý dodatek, totiž že pokud se přece jen o něco pokusíme, jistý význam to má.

David Macháček