Napsal: David Macháček
Ruské archivy v poslední době vydaly velmi zajímavé dokumenty z dob II. světové války. Ty dokládají například to, že Velká Británie a USA v roce 1940 souhlasily s bolševickou invazí do Pobaltí. Winston Churchill a Franklin Roosevelt akceptovali komunistickou okupaci této oblasti, protože počítali s tím, že v případě německo-sovětského konfliktu bude stát nacistické Německo přechod do Pobaltí mnoho sil.
Jak tedy dosvědčují i tyto nové informace z ruských archivů, pobaltské státy měly v tzv. západních demokraciích stejně oddané a věrné přátele jako my před Mnichovem. Francie už, na rozdíl od roku 1938, pokoření a okupaci dalších států schválit nemohla, protože sama byla poražena Německem. Tím Německem, kterým v Mnichově předhodila naše území v domnění, že jej tím uspokojí a bude mít klid.
Ve Velké Británii došlo po Mnichově k politické změně: za Chamberleina, který mnichovskou dohodu podepsal, nastoupil na post předsedy vlády Winston Churchill.Ten by nás prý, jak někteří historici tvrdí, v roce 1938 nezradil. Jak však ukazují nově zveřejněné sovětské dokumenty, tak mu zájmy malých středo- a východoevropských zemí na srdci také příliš neležely.
Je vcelku přirozené, že velké státy mají své velké plány a pro svoje cíle jsou ochotny s klidem obětovat prakticky kohokoliv. S tímto přístupem musejí státy menší počítat a pro sebe hledat skutečné spojence a přátele. Nejvíce se ale musí spoléhat samy na sebe. Ti velcí jsou totiž velcí jen při ochraně a prosazování vlastních velkých cílů.
Skutečnou ironií pak je, že Churchill, který v roce 1940 s klidem odepsal tři pobaltské státy a hodil je Stalinovi do chřtánu, v roce 1946 svým známým projevem údajně zahájil tzv. studenou válku a stavěl železnou oponu napříč Evropou, oponu mezi svobodným světem a bolševickým zlem. Tím zlem, kterému sám zvedal stavidlo a které sám posouval dále na západ. No a USA a Velká Británie po té, možná jako daň za chyby svých politiků, musely nést hlavní náklady obrany západu proti rudé záplavě. Je možné, že kdyby USA tak lehce nehodily přes palubu tři evropské státy, nemuseli by později jejich vojáci umírat v Koreji a ve Vietnamu. Ale historie nezná kdyby…
Loading ...
Loading ...
11 responses so far ↓
1 Ladislav Kováčik // Dec 13, 2006 at 11:42
Tak ale skúsme sa na to pozrieť trošku v historických súvislostiach. Europa ovládaná národno-socialistickým šialencom Hitlerom, Sovietsky zväz pod vládou šéfa stalinistov Stalina. Na druhej strane oceánu Amerika s váhavým Rooseveltom, ktorému sa do vojny nechcelo a napokon ho do nej vlastne len vtiahol Hitler. Británia bola - ako to raz Churchill v jednom svojom prejave zdôraznil - jedinou baštou kresťanstva v Europe.
Na http://www.prop.sk sa raz objavil článok, kde sa tvrdilo, že Churchill vraj váhal, či si nezoberie za spojenca Hitlera a nepôjdu spolu proti Stalinovi. Ci to je pravda, neviem. Každopádne, nikto by asi netvrdil, že sa dalo poraziť oboch diktátorov naraz. Ano, najlepšie by bolo, keby Hitler ani Stalin nikdy nevládli. Churchill však musel vzchádzať zo situácie, aká bola. Jedného krutovládcu poraziť a druhého nechať vládnuť bola jediná cesta. O, pardon, vlastne nie jediná - ešte mohol nechať vládnuť obidvoch.
Argumentáciu, že išlo o taktiku, ktorá mala vyčerpať Nemcov, podľa mna možno prijať. Ale možno by pán Mecháček viac privítal, keby Churchill s Rooseveltom a Hitlerom svetovládne chúťky červeného tyrana zahatili. Nuž, aj taký pohšad je možný. Netvrídm na sto percent, že nesprávny.
2 Ladislav Kováčik // Dec 13, 2006 at 11:44
Za preklepy, zvlášť ten v mene pána Macháčka sa ospravedlňujem.
3 Pozorovatel // Dec 13, 2006 at 12:22
Churchill opravdu komunisty rád neměl, dokonce byla na Západě vcelku velká snaha pomoci napadenému Finsku, ktré zase dle paktu Ribbentrop-Molotov nechal ve štychu Hitler http://www.army.cz/avis/vojenske_rozhledy/2000_1/zvalka.htm . Dokonce náruživě plánoval invazi do Norska a průchod Švédskem. Jen málo ho vzrušovalo, že tyto země z toho nejsou moc nadšené. Samotný plán byl natolik v chodu, že i po ukončení finské války vyvolal německou protiakci - obsazení Dánska a Norska. Britské, polské a francouzské elitní jednotky bojující na severu Norska pak scházely ve Francii a Belgii.
Naopak liberální hejsek Roosevelt se jen třásl, až bude moc bojovat po boku (žido)bolševiků Dle jeho vlastních slov byli komunisté jeho nejlepšími přáteli a lepšími vládci Ruska než car. Hitler mu to velice usnadnil vyhlášením války po podezřele snadném japonském útoku na Pearl Harbor http://www.geocities.com/Pentagon/6315/pearl.html
4 Jan Maloušek // Dec 13, 2006 at 13:46
Já bych také Churchilla až tak příkře nesoudil. Ale faktem je, jak napsal autor článku, že spoléhat se musíme jen (nebo alespoň především) sami na sebe. Vždyť kdo by stál o spojence, kteří se nejsou s to sami postavit za své zájmy??
5 Pozorovatel // Dec 13, 2006 at 14:12
Je rovněž zajímavé, že ač USA nikdy nepřerušily diplomatické styky s okupovaným Pobaltím, po vyhlášení nezávislosti Litvy r.1990 a předání ambasády novým vyslancům odmítly status quo uznat a styky opravdu obnovily až po srpnovém převratu r.1991 a následném rozpadu SSSR. Rovněž velkou mezinárodní nevoli vyvolávají pokusy postavit památník pobaltským, zvl.lotyšským jednotkám bojujícím po boku Němců. Čili je vidět, jaká diktatura má preference. Přitom obsazování Pobaltí Němce přiliš nezdrželo, právě kvůli nevoli místních obyvatel k novým krutovládcům.
6 Shooter // Dec 13, 2006 at 17:45
Já si osobně myslím, že Churchill ( potažmo celá Velká Británie ) měla v roce 1940 úplně jiné starosti než-li pobaltské státy. A nemyslím si, že by zrovna Stalin čekal na to, jestli mu dá Velká Británie souhlas či ne.
Zkrátka v roce 2006 se velice lehce posuzujou činy, které se staly v roce 1940. Ale kdo věděl v roce 1940 jak vlastně dopadne II. WW, kdy skončí, kdo proti komu bude bojovat,…?
7 Myrek // Dec 13, 2006 at 22:53
Nic na světě se neděje náhodou. Na “opravdové přátele”, jiné snad ani nemáme, se opravdu moc spoléhat nemůžeme. Musíme si zas zvyknout opatřovat si informace mezi řádky, abychom zjistili, jaké to vlastně máme “přátele” třeba v EU. A jak to s námi myslí USA v případě výstavby tzv. protiraketové základny na našem území. Možná budeme muset ledacos přehodnotit, zjistíme-li pravdu.
8 Fon // Dec 14, 2006 at 4:08
Británia bola podľa Churchilla jedinou baštou kresťanstva v Europe.
Väčšiu haluz som ešte nečítal.
9 Ladislav Kováčik // Dec 15, 2006 at 17:42
Pozorovatel, pokiaľ ja viem, Roosevelt bol chladný voči Churchillovmu dobiedzaniu, aby sa USA pridali k aktívnym odporcom nacizmu. Či by zareagoval inak na prosbu Stalina, to už neviem, každopádne, čo ja viem, USA jednoducho do vojny ísť nechceli.
10 Ladislav Kováčik // Dec 15, 2006 at 17:50
Fon, nemyslím si, že je to haluz. Západná i stredná Európa boli okupované, resp. v spojenectve s Nemeckom. To platilo trebárs aj o Francovom Španielsku, hoci to bolo zaangažované v druhej svetovej na strane Osi len marginálne - ale predsa bolo. Potom tam bolo pár neutrálnych štátov, pričom jeden z nich (Švajčiarsko) ukrýval financie nacistov. Anglicko bolo istý čas skutočne jediným de facto et de iure v Európe fungujúcim štátom, ktorý bol proti nacizmu a nebol komunistický, ale stál na svojich základoch, daných kresťanskou civilizáciou.
11 Ladislav Kováčik // Dec 15, 2006 at 17:57
Slovami “proti nacizmu” myslím aktívne proti nacizmu.
Leave a Comment