Napsal: David Macháček
Čas od času projdu v Praze kolem pomníku obětem nesvobody na Klárově. Vždy se podivím, proč je na něm počátek doby nesvobody datována rokem 1938. Vždyť v té době jsme ještě měli svůj stát, byť od konce září díky demokratické volbě nepravých přátel značně územně okleštěný.
Má snad být život naší země v roce 1938 označen za nesvobodu? A od kdy, od ledna nebo od října, až po odletu Beneše od zodpovědnosti? Takže platí „Po Benešovi potopa a nesvoboda“? Proč? Já osobně hodnotím vládu tzv. druhé republiky jako daleko národně přínosnější, nežli mnohé vlády prvorepublikové. A navíc rozhodně není její vinou, že jí bylo dopřáno spravovat zemi oloupenou nepřáteli. V každém případě až do 15. března 1939 jsme měli svůj víceméně suverénní stát, který byl daleko menší loutkou nacistického Německa, nežli ten demokratický poválečný byl loutkou Moskvy. Dobu nesvobody je tedy dle mého úsudku nutno datovat až rokem 1939.
Ono je to ale dnes vůbec s tou nesvobodou takové ožehavé. Je nám vnucováno, že 8. května 1945 u nás došlo k plnému obnovení zákonnosti, do naší země se vrátila svoboda a tu nám zničehonic v únoru 1948 sebral bolševický puč. Tento výklad je ale v rozporu i s naší právem, s Benešovými dekrety. Až do 28. října 1945 mohli být v naší zemi beztrestně vražděni němečtí civilisté, až do tohoto data trvalo jakési „přechodné“ období bezzákonnosti.
Prvních poválečných voleb se díky Benešovým dekretům nemohlo zúčastnit 250.000 Čechů označených za kolaboranty, z nichž většina byla později soudem od tohoto obvinění očištěna. Nebyly povoleny tradiční politické strany, které v době první republiky dostávaly dohromady kolem třetiny všech hlasů. Všechny strpěné politické strany musely být součástí jednotné Národní fronty a jen lidová strana (a slovenská Demokratická strana) nebyly stranami marxistickými.
Ihned po květnu 1945 začalo „znárodňování“ podniků z rukou vlastníků do rukou čím dál více rudého státu. I z tzv. demokratických stran byli vyhazováni jejich členové, kteří se vyjádřili proti komunistům. Komunisty již tehdy musel každý milovat. Nikým nezvolený a po Mnichově abdikující prezident Beneš bez souhlasu parlamentu daroval cizímu státu část našeho území. Ostatně minimálně od roku 1943 byla „naše“ vláda plně v rukou Stalina a jeho bolševického impéria. Košický vládní program byl pak startovním výstřelem bolševismu a nesvobody.
Naše nesvoboda tedy neskončila v květnu 1945, pak nenásledovaly tři roky svobody a pak znovu nesvoboda. Ona nesvoboda nacistická přešla plynule přes nesvobodu skrytě komunistickou až k bolševismu zcela otevřenému.
Loading ...
Loading ...
12 responses so far ↓
1 Peter // Sep 24, 2007 at 1:36
Volieb okrem osôb označených za nespoľahlivé (komunisti tak cieľavedome označovali svojich protivníkov), sa nemohli zúčastniť ani Nemci a Maďari (prinajmenšom štvrtina voličov) a ich politické strany. Vychádza mi to tak, že volieb v r. 1946 sa nemohli zúčastniť tie politické strany, ktoré v r. 1935 získali vyše polovicu hlasov. V r. 1918- 1938 predstavitelia Česko- Slovensko plnili záujmy zahraničných politických síl (čo sa ukázalo napr. ich rozhodnutím v Mníchove v r. 1938), podobne ako dnes konajú predstavitelia Česka a Slovenska (podpora útočných vojen, radaru atď.). Tá sloboda bola veľmi obmedzená.
2 Al Jouda // Sep 24, 2007 at 3:15
Pomník připomíná, že na velké části území ČSR začala nesvoboda už v září 1938 - zabrání Sudet. Nebo snad chcete tvrdit, že Hitler přinesl na území Sudet svobodu ?
3 Pozorovatel // Sep 24, 2007 at 5:09
Tamní Němci to mohli ve své většině tak chápat, ostatně i za protektorátu platili ve srovnání se svými okupačními kolegy z Říše za mnohem odpornější ve vztahu k Čechům. Navíc se zabrání dělo dle mezinárodního práva za souhlasu naší vlády a třeba SRN nezneplatnila tento právní stav dodnes (kvůli případným komplikacím s občanstvím odsunutých).
Benešovy národní socialisty bych za marxisty neoznačoval, vznikli právě jako protiváha internacionalistické marxistické soc.demokracie z iniciativy vlasteneckých dělníků r.1897.
4 acaba // Sep 24, 2007 at 8:13
POdle tady totalita byla uz pocatkem roku 1938.A myslim ze obdobi svobodne republiky po roce 1948 se neda nazyvat totalitou.Dle me to byla ta prava svoboda, rozhodne vetsi nez je ted
5 Jakub II. // Sep 24, 2007 at 9:27
Ale no tak! Hajlovali jak sudeťáci, tak pražáci, brňáci, olomoučáci a další.
6 petr sleder // Sep 24, 2007 at 11:07
Pamatuju si za bolševika heslo: “Co je a co není správné. určujeme my - strana.”
Za slovo “strana” si dosaďte něco jiného a zjistíte, že to heslo platí pořád.
7 Defender of Patria // Sep 24, 2007 at 12:07
Al Jouda: no sudetaci to jiste jako svobodu brali (ale nenalhavejme si ze jenom oni)
acaba: co prosim?
8 Extremista // Sep 25, 2007 at 1:41
petr sleder : No tak podobnou větu, ve stejném duchu, pronesl loni na jednom veřejném zasedání městského zastupitelstva v Chodově u Karlových Varů pan, dvojtý poslanec (komunální a parlamentní), Suk. Hned mi bylo jasné, jak to v tom parlamentu funguje, když se neštítí takovouto větu vyslovit na jednání zastupitelstva města.
9 Ladislav Kováčik // Sep 25, 2007 at 6:57
Konečne to niekto povedal na plné ústa! Dosť glorifikovania a zľahčovania rokov 1945-1948!
K článku by som ešte faktograficky dodal, že ani slovenská Strana slobody nebola marxistická. (Aj keď jej významným členom bol Vavro Šrobár, ktorý sa po Februári 1948 stal členom vlády.)
10 Marian Jareš // Sep 25, 2007 at 9:41
Ano už v letech 45-48 se znárodňovalo. Ve své knize to píše pan Baťa, který ostře kritizoval Beneše.
11 Alpha 66 // Sep 27, 2007 at 5:26
Komunismus ( ač lidovědemokratický) nastal už 8.5. 1945 s prvním upáleným Němcem či znásilněnou Němkou! V těch letech 1945 - 1948 snad poslední hrází svobody byl časopis Dnešek - peroutkovský, lidovecké Obzory a Svobodný zítřek - agrárnický. Vyšla také kniha Nebezpečí jednotné školy. Michal Mareš a Edvard Valenta psali o “přehmatech” revoluční moci (oba šli do vězení, Michal Mareš /vl. jm. Josef Mareš/ jako první český spisovatel šel do komunistického vězení, v němž si pobyl do poslední hodiny). Tehdy se nesmělo psát proti socialismu - komunistického, SSSR a Stalinovi. Děsná doba a máme ji stále v dekretech Beneše a v LEX Beneš. Jeden politolog řekl, obludné dekrety, ano obludné.
12 Michal Kretschmer // Sep 28, 2007 at 13:08
Souhlasím s názorem autora, že období 1945-1948 bylpo také obdobím nesvobody. pokud vím, tak když chtěl někdo vydat knihu, musel žádat o povolení ministerstvo informací.
Leave a Comment