Těžko lze působit na poli národního aktivismu, aniž by člověk do této arény vcházel bez patřičné dávky idealismu a nadšení. To, že realita člověka připravuje nejen o nadšení, ale i o ideály, o tom snad potřeba ani nemluvit.
Každý ideál roste, posiluje se či slábne i se svým nositelem. Nežádejme po nikom, aby se změnil v zapáleného agitátora či obdobu aktivistů Svědků Jehovových jenom proto, aby naše myšlenky posilovali, když my sami nemáme ve způsobu prosazování a dosahování svých ideálů jasno. Mnohem poctivější, než se pravidelně chodit vyřvávat na náměstí na různé demonstrace a manifestace, které mnohdy mají jediný smysl - uspořádat nějakou akci. Tedy akci pro akci.
Naplňujme své ideály především svým příkladným životem. Buďme svým přátelům věrnými druhy, přítelkyním a manželkám věrnými partnery a svým potomkům dobrými otci. Přestaňme o věcech pouze mluvit, ale začněme konečně konat. Smiřme se s tím, že to nebudou „akční záležitosti“, ale o to namáhavější a soustavnější záležitosti.
Než stále vnucovat národovecké tiskoviny, které se kolikrát jen hemží školáckými pravopisnými chybami, se raději zaměřme na to, aby se myšlenka nacionalismu a skutečného a opravdového vlastenectví přestala tupit a denunciovat. V prvé řadě musíme naše myšlenky legitimizovat. Když se toto podaří, pak teprve můžeme přistoupit k jejich prosazování do sféry politiky a běžného života. Obracejme se na veřejnost. Skončeme se sektářstvím. Rozlučme se s marginálními problémy, kterou jsou za rámec akademické diskuse a často nezajímají ani zúčastněné. Mysleme na vlast a národ, nikoliv slovy, ale činy. Doba si to žádá!
Jan Kopal
Loading ...
Loading ...