Lovelockovy teze prezentované třeba v knize Gaia jsou vpravdě zajímavé, ale každý má svůj strop. Otázka zní, do jaké míry jsou jeho prognózy vystavěné na vědeckém výzkumu a do jaké míry na jeho přání. Je to totiž už starý člověk a tomu se konec světa předpovídá docela snadno když se pravděpodobně toho nedožije. Otázka zní, do jaké míry se do jeho předpovědi projektuje jeho vlastní strach ze smrti a snaha se s ním vyrovnat.

Mám k tomu takovou paralelu: spisovatel Milan Kundera koncem 90. let (tušim) o sobě hovořil jako o posledním evropském romanopisci a přesto jsou dodnes v Evropě spisovatelé, kteří vytvářejí romány. takže otázka zní, nejde li i v Lovelockově případě o pošetilé přání starého muže.

Nynější cena ropy není důsledkem nedostatku, nýbrž mnoha jiných faktorů. Vzestup cen ropy je dán zvyšující se spotřebou ropy (ponejvíce Čína, ale ve světě celkově), zatímco kvóty těžby se nezvyšují, někdy naopak (viz. Írán, Nigérie či Venezuela). Dalšími faktory jsou podcenění investic do těžebního průmyslu, slábnoucí dolar či vnitropolitické změny v zemích vyvážejících ropu.
Ropa nedojde v nejbližší době v žádném případě. Nyní se čerpají ta nejlépe dostupná naleziště, např. západní sibiř, jenomže jsou objevována nová naleziště a zkoumá se využití roponosných písků, jež se vyskytují hlavně v kanadské Albertě.

Např. Kaspické moře. Nyní se vedou jednání o jeho právním statutu, zde to komplikuje Rusko bránící své zájmy v této oblasti, poněvadž se bojí, že by suroviny kaspické oblasti ohrozily pozici ruských surovin na celosvětovém trhu. Dále také postavení Íránu, jenž nebyl původně k vyjednávání přizván, nicméně díky některým ústupkům z jeho strany se mohli zástupci Íránu vrátit ke kulatému stolu. Také sílí pozice Kazachstánu, Azerbájdžánu a Turkmenistánu.

Kazašská ropná pole v severní části Kaspického moře se podle posledních seizmických průzkumů ukazují jako perspektivnější, než-li suchozemský Tengiz.

Díky novým technologiím a postupům jsou objevována stále nová naleziště a mnohá naleziště pouze čekají na využití, jenž je v dnešních podmínkách ekonomicky nevýhodné nebo zatím nemožné.

V již zmíněných nalezištích v oblasti západní sibiře se čeká pokles těžby, nicméně jsou zde mnohá další perspektivní naleziště, jako např. Volžsko-uralské naleziště či východní sibiř (perspektiva exportu do Číny), zásoby v Jihočínském moři atd.

Dalším důkazem jsou mnohé projekty, jež jsou budovány (Nord stream, South stream) či podepsání tzv. “kontraktu století”.

Nebojte se, surovin bude dost. Otázkou je, v čích rukou budou. Mám strach, že bude narůstat moc tzv. nových sedmi sester, které tvoří (polo)státní energetické společnosti, namátkou Aramco, Gazprom, NIOC, PDVSA atd.