Napsal: Petr Pavel

O novém silničním zákoně byly popsány stohy papíru, zdálo by se tedy ze psát něco dalšího je nošení dříví do lesa nebo sov do Athén. Já se s dovolením pokusím sepsat něco nového a snad s komplexnějším pohledem na věc, aby ctění čtenáři neměli pocit že čtením mých příspěvků ztrácejí čas.
To, že ježdění autem v Čechách je záležitost hodně nebezpečná a pro nesportovní motoristy i nepříjemná a denervující, je skutečnost, na které se snad všichni vzácně shodují. Rovněž se všichni shodují na tom, že NĚCO je potřeba udělat. Rozdílné jsou náhledy na to, CO je potřeba. Většina diskutérů na různých fórech se dělí na dva tábory. Jedna skupina označuje za prasata všechny ty, kteří do puntíku nedodržují stávající zákon a omezení na komunikacích, na volných čtyřpruhových silnicích se odváží ve svých mercedesech a audinách překonat zákonem nařízenou padesátku nebo dokonce (hrůza) si dají pivo k obědu. Druhá skupina proklíná zkorumpovanou policii a „vidláky“ za volantem. Zajímavé je, že opravdu málokdo se snaží hledat zdroj problémů někde jinde než ve vztahu řidič - zákon - policista.

Ježdění v Čechách je velice nepříjemné. Alespoň pro mne je tomu tak z důvodu kombinace bezohlednosti mnoha řidičů a zlomyslného dopravního značení. Pokud jedete po dálnici D1 rychlostí 130 - 140 km/h, můžete si být jisti, že vás každých několik minut dožene dodávka, zavěsí se 10 cm za váš nárazník a bude vám všemožně dávat najevo, jak ji zdržujete. Nakonec jí uhnete, protože kdyby jste musel zabrzdit, tak on za vámi nemá šanci situaci zvládnout, ale zabijete se patrně vy. Dostat se do pravého pruhu dálnice je ovšem průšvih, protože tento pruh využívají mimořádně pomalá vozidla - Avii, která šetří naftičku a jede po dálnici 50 km/h zná každý motorista. Do toho předjíždějící kamiony, jeden jede 80 km/h, druhý 82 km/h a zablokují dálnici spolehlivě na čtvrt hodiny. Potom čtyřpruhová rychlostní komunikace vletí do obce a najednou je tam padesátka (typicky Hranice - Slavíč, kdo jezdí od Olomouce do Hranic ví, o čem mluvím) pak na stejné komunikaci postaví kruhový objezd „pro zvýšení bezpečnosti” a hrozně se diví, že komunikace před tím bez problémů průjezdná se stává noční můrou řidičů, neb v zácpách najednou se objevivších můžou čekat hodiny. Podobných věcí by se daly vyjmenovat stovky. A to je přesně to, co by se dle mého názoru udělat mělo. Také by se měla hledat inspirace tam, kde je dopravní situace lepší a kde se zdá že to uspokojivě funguje*.

Nový silniční zákon byl inspirován západní Evropou a hlásí se k její tradici. Česká republika (a východní a střední Evropa) má ovšem svá specifika, která je potřeba zohlednit.

Co je problém nového zákona? Tento zákon dala dohromady policie se spolupracujícími úředníky ministerstva dopravy. Tito lidé pochopitelně sestavili zákon tak, aby vyhovoval především jejich zájmům. Zájem dopravního policisty není bezpečný a plynulý provoz na silnicích, ale situace, kdy s minimální námahou může vybrat co největší množství pokut. Korupci policistů nebudu komentovat, o té se napsalo tolik, že už nemá smysl psát více. Kdysi mi jeden známý ze severní Moravy říkal, že uvnitř policie se dává úplatek 50.000,- Kč, aby byl policista přidělen k radaru a byl tak u zdroje úplatů od motoristů. Nemám ověřeno, může to být pouhá pomluva.

Co by se mělo udělat (a co se neudělá), aby se u nás jezdilo lépe.
Kritizovat je velmi snadné, proto si dovolím přednést svůj názor, co by se mělo udělat, aby to bylo ve prospěch všech jak motoristů, tak i nemotoristické veřejnosti.
Systém, o kterém mluvíme, nespočívá jenom v protikladu „zákon” versus „motorista”, jak je nám sugerováno. Aby se zlepšil stav na našich silnicích, musí se pracovat na všech prvcích systému. Systém je potřeba nastavit tak, aby byl „komfortní” směrem ke slušnému motoristovi - ten by jeho prvky vlastně neměl vnímat, protože by je dodržoval zcela přirozeně. Toto je ovšem nevýhodné pro dopravní policii, protože „komfortní” systém by porušoval málokdo a mnohem obtížněji a pracněji by plnili plán pokut.

Vlastní zákon včetně bodového systému je diskutován, dle mého názoru by povolení půl promile alkoholu mělo být tolerováno s tím, že opravdu opilému řidiči (například přes jedno promile) by měl být odebrán řidičský průkaz. Novým zákonem formulovaný absolutní zákaz je nepochybně zbytečně přísný a jeho cílem je pouze zvýšit příjem z pokut a korupce pro policii od řidičů, kteří nikoho neohrožují tím, že si dali k obědu dvojku bílého anebo pivo.

Řidiči. Nový zákon je koncipován především jako drasticky penalizační proti řidičům nedodržujícím pravidla. Můžeme se bavit o míře trestu za různé přestupky, ale v zásadě nezbývá než souhlasit s principem, že za nedodržené předpisů následuje trest. Problém ovšem je v tom, že rozumné předpisy se dodržují mnohem více a snadněji než předpisy nesmyslné.

Policie. Jak již bylo psáno výše, zájmem policie je co nejsnáze sklidit předepsaný plán pokut o úplatcích nemluvě. Například v USA každé policejní auto má za čelním sklem kameru, která neustále snímá prostor před policejním vozem. Policista je povinen zastavit auto tak, aby „podezřelé vozidlo” bylo v záběru kamery. Každý pohyb je zaznamenán a tedy úplatek jaksi nelze vůbec policistovi ani nabídnout. Podobný systém černé skříňky je dnes oprašován politiky ODS, policie se pochopitelně brání, seč může. Kdo by dobrovolně chtěl být kontrolován. Takže policie nepochybně přijde s tím, že kamery jsou drahé (dneska digitální kamera stojí pár tisíc, ale cokoli, co nechtějí je „drahé”, to kdyby jim někdo nabídl mercedesy, ty by jistě drahé nebyly, naopak by byly nesmírně důležité, aby mohli honit grázly po dálnici). Dovolím si předpovědět, že tuto válku policisté prohrají a nějaké záznamové zařízení do aut a s sebou dostanou. Ono totiž několik tisíc kamer do policejních aut (i když kus bude za pár tisíc) bude nakonec nádherný kšeft pro někoho, komu bude stát za to přinést úplatek ministrovi a náměstkům a ti to prosadí a výběrové řízení nakonec zmanipulují. Takový malý internet do škol, to přece známe.

Svislé a vodorovné dopravní značení. Toto značení je dle mého názoru nejslabším místem celého systému a představuje jakési české a východoevropské specifikum. Pokud je mi známo, za tento systém byl odpovědný odbor dopravy okresního úřadu, dnes je to na obcích. Výsledkem je to, že pokud odpovědný úředník nenávidí řidiče (třeba proto že sám se na auto nikdy nevzmohl), tak má tendenci dávat co nejvíce a co nejnesmyslnějších omezení. Skutečnost je taková, že pokud jsem jezdil po USA a Evropě, rychlostní omezení jsem musel kontrolovat minimálně. Obvykle když jsem viděl nějakou značku, hodil jsem rychlý pohled na tachometr a zjistil, že přesně tolik jedu. Toto je to, co nejvíce v Čechách postrádám - profesionalitu a správné určení omezení. Toto samozřejmě nahrává policii, která se postaví přesně na místo, kde je omezení zcela nesmyslné (takových míst jsou v ČR tisíce, typicky v Praze čtyřpruhové komunikace se svodidly po obou stranách mimo obytnou zástavbu respektive s podchody a nadchody pro chodce, kde auta mají stejně povinnost jet 50km/h i když nic nebrání tuto rychlost dopravním značením navýšit - ale ani příslušný odbor k tomu nic nenutí). Velmi tady schází příslušná zpětná vazba neboli nějaké fórum, kde by řidiči měli možnost protestovat proti zbytečným nebo přehnaným dopravním omezením a příslušné úřady by museli tato omezení obhajovat. Dovedl bych si představit internetovou stránku, kdy budou řidiči navrhovat změny dopravního značení a pokud se nasbírá dostatečný počet podpisů tak by se tím příslušný odbor MUSEL zabývat. To samozřejmě neznamená automaticky schválit, ale neschválení by se muselo zdůvodnit (například „je zde sice čtyřpruhová silnice, ale v blízkosti je škola a děti pravidelně přecházejí a proto trváme na omezení na 50 km/h”). V první fázi by se mohli prověřit všechna „oblíbená” místa policistů s radary, vsadím se že do jednoho by zde mohla být bez problému rychlost zvýšená.

Autopark. Ještě před několika málo desítkami let si byly všechna auta svými jízdními vlastnostmi dost podobná. Obdobně na tom byli i řidiči - vesměs měli naježděno velmi málo (pokud nebyli profesionálové). Dnes je situace zcela odlišná. Bezpečná rychlost pro sedmdesátiletého dědečka se 7 dioptriemi ve škodě 105 je něco zcela jiného než bezpečná rychlost pro obchodního zástupce, který ve své Toyotě najezdí 80.000 km ročně. Dnes mají auta zcela jiné jízdní vlastnosti, podvozek, řízení, brzdy atd., než měla auta ještě před několika desetiletími.

Schopnosti řidičů. Možná by stálo za to vydávat řidičská oprávnění různých tříd podle schopností řidiče a podle jeho bodového záznamu. Dnes, v rámci bodového systému, se hodně řeší lidé, kteří jsou na řidičském průkazu existenčně závislí a o který mohou snadno přijít. Co třeba umožnit lidem, kteří mají řidičský průkaz alespoň 5 let aby si udělali „vyšší kvalifikaci”, t.j. nějaká jízda zručnosti a tento řidičský průkaz by přinášel určitá privilegia - například překračovat povolenou rychlost o 20 km/h, na stopce jenom přibrzdit a další - ono by se toho našlo více. S tím, že pokud udělá něco opravdu nepravého - třeba výrazné překročení rychlosti, tak o tento řidičák přijde na rok a nadále bude muset jezdit s plnými omezeními. Lidé si svá privilegia obvykle hodně hlídají, takže by to mohlo umožnit dobrým řidičům menší omezení, ale zároveň by se to nepřehánělo. Zároveň padne problém, co s člověkem, který je na autě existenčně závislý (například ten obchodní zástupce) a který o ten řidičák přijde (s tímto novým zákonem se to může velmi snadno stát i nejslušnějšímu řidiči). Myslím, že by to v principu mohlo fungovat, i když se o něco podobného zatím nikde nepokusili. Teda nepokusili u motoristů. V jiných oborech lidské činnosti je to zcela normální. Například v potápění: když si uděláte základní kurz, tak se můžete potápět maximálně do hloubky 18 metrů ve dne, když si uděláte další stupeň tak smíte do hloubky 40 metrů a potápět se i v noci. Proč neudělat něco podobného i u motoristů? Zdravý mladý člověk s dobrými reflexy a s hodně naježděnými kilometry v dobrém autě by mohl jezdit o poznání svižněji než onen důchodce ve škodě 105. Pokud se budou omezení dávat tak, aby byly bezpečné pro onoho důchodce, tak pro velkou většinu motoristů se bude jednat (a jedná) o čistou buzeraci.

Investice do silniční infrastruktury - především do údržby. Myslím, že nikdo nepochybuje o tom, že stav našich silnic je tragický a bylo by potřeba investovat hodně prostředků pro jejich vylepšení. Zvláště po poslední zimě byla i pomalá jízda po některých silnicích o zničení auta.

Co nás čeká? To zase není tak těžké odhadnout. Policie musí prokázat kvality nového zákona a musí to prokázat na statistikách. Teď na 4 až 6 měsíců vyženou i zahnívající kancelářské krysy do terénu, opráší všechny radary, které se jim tam válí ve skladech, a začnou měřit a měřit a měřit a pokutovat a pokutovat a pokutovat, o bodech nemluvě. Každý, kdo vysloveně nemusí, se bude bát vyjet, a ten, kdo musí, se povleče pro jistotu třicítkou, protože ten řidičák potřebuje. No a někdy v zimě po novém roce Bambas vítězoslavně přinese do nějakého diskusního pořadu v televizi statistiku o tom, jak poklesl počet nehod, usmrcených a zraněných a to vše vlivem blahodárného účinku nového bodového systému. Toto už tady jednou bylo a to když zaváděli padesátku v obci a nechtěli, abychom dopadli jako na Slovensku, kdy ji zase rychle odvolali jako pitomost. (Mimochodem tehdejší ministr vnitra Ruml tenkrát vykládal, jak nás bez padesátky nevezmou do Evropy - zaznamenal snad někdo, že by mělo Slovensko kvůli šedesátce v obci sebemenší problém s EU?) No a když statistikou dokážou blahodárný vliv nového zákona, tak se kancelářské krysy vrátí do svých kanceláří, dopraváci se odstěhují na svá oblíbená výběrčí místa a doprava bude vypadat stejně (nebo ještě hůře) než jak vypadá dneska. Jenom policejní „malá domů” bude větší.

Závěr
Problém ježdění v České republice není v zákonu o silničních komunikacích a není ani tolik v řidičích. Problém je především ve špatných, zbytečných a mnohdy nesmyslných omezeních, které posléze ignorují i jinak slušní řidiči. Pokud se chce opravdu zlepšit stav na našich silnicích, tak by bylo potřeba především udělat inspekci reálných omezení na silnicích, jak rychlostních tak i jiných, a racionalizovat je. Pokud k tomu dojde, rozumná omezení začnou řidiči postupně respektovat. Takže NEJDŘÍVE udělat ROZUMNÁ omezení a teprve NÁSLEDNĚ nutit řidiče je dodržovat a nikoli to dělat obráceně, jak je u nás dobrým zvykem**.

* Ježdění v USA. USA jsou známé svými přísnými rychlostními omezeními na dálnicích. Pokud jedete po mnohaproudých amerických dálnicích, neustále narážíte na svislé dopravní značení upravující „speed limit” na 55, 60, 65 nebo i 70 mil za hodinu. (Osobní zkušenost mám jenom z východu a jihovýchodu USA, k jiným státům se nemohu vyjadřovat). Automobily pravidelně překračují tuto povolenou rychlost o 10 mil. Všechny automobily, které zde jsou, jsou dostatečně rychlé, aby mohly dosáhnout této rychlosti, na silnicích se tedy vůbec nevyskytují pomalejší vozidla. Všichni používají „cruise control”, tedy nastaví si rychlost dle před ním jedoucího vozidla a potom za volantem „poklimbávají”, nekličkují, nepředjíždějí. Ne že by se některým řidičům nechtělo, ale zde zjevně neplatí (papírově ano, ale v praxi se neaplikuje) pravidlo stahování do pravého pruhu. Řidič používá na dálnici ten pruh, který jej zrovna napadne a doprava je obvykle tak hustá, že žádné kličkování ani nepomůže, každý to po chvíli vzdá a prostě se zařadí do pruhu pomalu se sunoucích vozidel (všechny stejnou rychlostí). Pokud to nevzdá, tak je svým kličkováním tak nápadný, že jej během pár minut identifikuje a odchytí šerif. Systém únavný a ubíjející, ale nesmírně bezpečný.
Tento systém má ovšem i své nevýhody. Američtí řidiči, i když mají najeto obrovské množství mil, nejsou schopni řešit ani jednoduché krizové situace, protože se do nich téměř nikdy nedostanou. Potom stačí déšť nebo trocha sněhu a na hromadné bouračky je zaděláno. Viděl jsem tam neuvěřitelné situace nezvládnutí vozidel v tak jednoduchých situacích, se kterými by si poradil český klučina s rok starým řidičákem bez problémů. Druhou věcí je tragická kvalita a jízdní vlastnosti amerických aut. Výrobce totiž to auto vyrábí s vědomím, že tento výrobek se nikdy rychleji než těch 80 mil za hodinu pohybovat nebude. Toto je rozdíl proti evropským autům, kdy každý výrobce musí předem počítat s tím, že jeho auto se bude možná většinu své existence pohybovat po německých dálnicích rychlostmi 170 - 200 km/h, které prověří jakoukoli výrobní či kvalitativní vadu a ta se pochopitelně v motoristických kruzích nesmlčí. Takže americká auta jsou takové pohodlné velké obýváky, na které jsou navěšena kola a silný motor a celé to má jízdní vlastnosti cihly, zatímco evropská auta jsou v podstatě drahé kvalitní sportovní nářadí s jakýmsi místem pro posádku uvnitř.
Alkohol se v USA přednostně zjišťuje jednoduchým testem. Šerif vás požádá, abyste prošel po čáře, abyste počítal pozpátku od dvaceti do nuly a podobně. Teprve pokud v takovémto testu selžete, tak se testuje alkohol. To mi přijde velmi rozumné.
Ježdění v Evropě. Evropa je podobnější ČR než USA. Především se tam na dálnici jezdí rychleji (standard 130 km/h, ale například v Německu zatím bez omezení). Na dálnici se míjí vozidla různé konstrukční rychlosti, od pomalejšího vozidla se očekává, že rychlejšímu uhne do pravého pruhu. Obvykle je povoleno půl promile alkoholu v krvi, což odpovídá sklence vína nebo pivu k jídlu.

** Pamatujete na dobu po „sametové revoluci” kdy právníci byli úplně hysteričtí s výroky o „právním státě” a říkali nám: „Zákony se musí dodržovat, i když jsou komunistické a špatné, my je časem zlepšíme, ale dodržovat zákony se zkrátka musí”? Výsledkem je právní bordel, ve kterém žijeme mimo jiné také díky socialistické „legislativní smršti”. Takže NEJDŘÍVE rozumná pravidla a zákony A TEPRVE POTOM velký tlak na jejich dodržování. Jenomže to by potom právníci nevydělávali to, co vydělávají a nebylo by jich potřeba tolik.