Napsal: Petr Pavel
Jeden z diskutujících k mému článku o židech v Izraeli se mne zeptal, zda bych si takto dovolil i na Nový Zákon. Popřemýšlel jsem o tom a rozhodl jsem se něco napsat. Problematika mne hodně zajímala a kdysi jsem přečetl téměř všechno, co bylo k tomu kdy publikováno a pro normálního člověka dosažitelného. Tím samozřejmě neříkám, že mám byť třeba jenom zlomek těch znalostí, kteří mají lidé zabývající se touto problematikou po celý život. Je tady ale jeden velký rozdíl. Já nejsem věřící, a proto se na celé toto období dívám trochu jinýma očima, než hluboce věřící křesťané. Tím nechci ovšem víru nijak znevažovat. Víra v Ježíše Krista provází stovky milionů lidí po celém světě, pomáhá jim a činí jejich život lepším. Tuto jejich víru bych rozhodně nechtěl ani zpochybnit, ani jim ji brát.
Pokud ale, drahý čtenáři, věříš, že:
Ježíš Kristus je syn Panny do které vstoupil duch svatý. Narodil se v chlévě ve městě Betlémě a na svět jej přivítali tři mudrci, kteří přišli z východu když viděli svítit jeho hvězdu. Přinesli mu dary - zlato, stříbro, myrhu a kadidlo. Zlý král Herodes vraždil neviňátka a Ježíš byl zachráněn Marií a Josefem, kteří s ním uprchli do Egypta. Po návratu již jako dospělý kázal, byl jat nepřáteli, souzen Pilátem Pontským, aby zemřel na kříži a vykoupil tak naše hříchy. Zemřel a po třech dnech vstal z mrtvých, vystoupil na nebesa, kde vládne po boku svého otce svému království a čeká na poslední soud, aby soudil živé a mrtvé.
Pak nečti dále. Tento příspěvek není určen pro tebe. Je psán pro ty, kteří pravdu hledají, nikoli pro ty, kteří svou pravdu již našli.
Předem zde musíme rozlišit mezi Ježíšem Kristem, osobností spirituální, která inspiruje stovky milionů lidí po celém světě a která je popsána výše, a mezi Ježíšem Nazaretským, patrně historickou postavou, prorokem a kazatelem, který působil téměř před dvěmi tisíci lety na území Palestiny a Judeje. Tyto dvě postavy jsou nerozlučně spojeny a přesto jsou nekonečně rozdílné.
Není tomu tak dávno, kdy velký rozruch způsobila kniha Šifra mistra Leonarda, kde se popisuje svatý grál jakožto „nádoba s Kristovou krví”, neboli jeho dítě, které měl s Máří Magdalénou a následná rodová linie, která se táhne až do současnosti. Nevím, proč ta kniha způsobila takový rozruch. Ta se přece týká Ježíše Nazaretského jako konkrétní lidské bytosti, se spirituální entitou Ježíše Krista nemá vůbec nic společného. Na víře v Krista, takového, jaký je popsán výše, nemá skutečnost, zda měl či neměl Ježíš Nazaretský dítě, žádný vliv.
O životě Ježíše již bylo napsáno tolik studií a knih, že se na první pohled zdá zbytečné pokoušet se napsat cokoliv jiného a vlastního. V jakémkoli smyslu by to muselo být plagiátem již dříve publikovaného. Když jsem se nad touto skutečností zamyslel, pochopil jsem, že existuje jedna věc, kterou mají křesťané se svými kritiky společnou: všichni totiž považují Ježíše za ústřední a nejdůležitější postavu tohoto děje a všechno posuzují touto optikou. Co když tomu ale tak nebylo? Co když v celé té hře, která se kdysi v Judeji odehrála, byl Ježíš postavou sice významnou, ale ani zdaleka ne klíčovou či rozhodující? S takovýmto přístupem jsem se já ještě nesetkal. Tak se na to zkusme podívat trochu po pořádku.
O Ježíšovi a jeho době toho víme opravdu hodně, mnohem více než o mnohých jiných i bližších úsecích dějin. Čerpáme především ze čtyř evangelií, existují ale i časové blízké záznamy římských historiků, jako je Flaviova „Židovská válka”. Kromě těchto zdrojů existují i relativně nedávné vykopávky svitků od Mrtvého moře a především unikátní papyrus z Nag Hammádí nalezen v roce 1945 v Egyptě s Ježíšovými výroky časově zřejmě o desetiletí předstihující evangelia.
O Ježíšově dětství a mládí víme minimum a i to málo, co známe, je vysoce nedůvěryhodné. Původ z Ducha Svatého a zrození z Panny je zřetelně přidáno v pozdějších staletích a odkazuje a personifikuje do Ježíše starší egyptská božstva, stejně jako symbol beránka je zjevně odkaz na mithraizmus. Kmen Davidův (evangelia popisují rodokmen Ježíše a přes „otce” Josefa je přímým následníkem krále Davida, což se ovšem trochu nesrovnává s početím duchem svatým) a Betlém, kde se dle proroctví měl narodit nový král, je pokus o legitimizaci Ježíše jako židovského krále. Tři mudrci z východu a hvězda - opět pokus o prokázání božského původu, zvláště když v době narození Ježíše plus minus několik let opravdu došlo k velmi vzácné konjunkci planet, která byla mágy a mudrci své doby považována za velmi významnou. Hodně o tom psal Ludvík Souček, tuším to bylo v knize „Otazníky nad hroby”.
Z celé části dětství a zrození s rozumnou pravděpodobností můžeme usoudit, že Ježíš se narodil Josefovi a Marii v Nazaretu, prožil tam s rodiči několik let a potom odcestovali, možná i uprchli pryč, možná do Egypta a možná někam jinam. O dalších letech se nám evangelia nezmiňují, z buddhistických paralel některých dochovaných výroků (především z papyru z Nag Hammádí) lze s velkou pravděpodobností odvodit Indii. Ze způsobu mluvy v narážkách (například Petře Ty jsi Petra - později nepochopením převedeno do výroku Petře Ty jsi Petros, t.j. kámen) lze usoudit, že patrně strávil delší dobu i v klášterech u Mrtvého moře, které jsou takovým způsobem komunikace typické. V každém případě se nám vynořuje zhruba ve věku třiceti let jako na svou dobu velmi vzdělaný a pohotový kazatel u jezera Galilejského.
Judea byla několik let před popisovanými událostmi dobyta Římany, kteří přinesli novinky ve formě nucené práce na výstavbě silnic a placení daní. Tyto novinky se židům nezamlouvaly, proto začali ozbrojený odpor ve formě guerillové války. I jeden z následovníků Ježíše, Jidáš, byl původně jedním z těchto partyzánů. Římané ovšem (podobně jako mnohem později Angličané a na rozdíl od Španělů) ponechávali na dobytých územích náboženskou svobodu. Proto v oné době pořád fungoval židovský „parlament“ sanhedrin a v této oblasti měli židé rozsáhlou autonomii.
V té době mnozí významní židé zřejmě usoudili, že ultrakonzervativní víra už je překonána a dozrál čas na nějakou náboženskou reformu. V sanhedrinu tato myšlenka měla své zastánce, především dnes víme o Josefu Arimatejském. Opozici ultrakonzervativců vedl velekněz Kaifáš se svým příbuzným Annášem.
Skupina reformátorů se zjevně pokusila o uskutečnění náboženské reformy. Jak bylo v této zemi a době zvykem, reformu měl přinést Mesiáš. (Tato idea funguje u muslimů i v dnešní době, tito Mesiáše nazývají Mahdí). Aby se pro příchod Mesiáše připravila půda a byla otestována připravenost prostých lidí pro reformy, byli do terénu vysláni hlasatelé příchodu Mesiáše. Kolik jich bylo? Asi moc ne. Dneska víme o dvou, o Janu Křtiteli a Ježíši Nazaretském. Možná že jich tehdy působilo více, je zde například poněkud záhadná postava Šimona kouzelníka, ale ostatní byli méně výrazní a stopy jejich působení se nám nedochovali. Jan Křtitel kázal a křtil v Jordánu, Ježíš Nazaretský si nabral učedníky a vydali se na pouť Palestinou. Ze této pouti je zachována otázka na Ježíše, zda je on tím Mesiášem, kdy to on popřel. Mesiáš byl zjevně někdo jiný, kdo měl přijít na scénu později.
Ježíš musel být vzdělaný, inteligentní a pohotový, byl schopen se vyhnout mnoha nastraženým pastem. Známý je výrok: „Dejte bohu co je boží a císaři co je císařovo”. Nicméně lidé nebyli na konverzi staré víry připraveni a s náboženskou revolucí to začalo vypadat špatně. Jan Křtitel přišel o hlavu, když o ní požádala Salome, a Ježíš Nazaretský udělal zřejmě hrubou strategickou chybu, když se vydal přímo do sídla svých nepřátel, do Jeruzaléma. Byl zrazen a o místě jeho pobytu se dozvěděli jeho nepřátelé, konzervativci z Chrámu. Co vedlo velekněze, aby požádal o asistenci Piláta Pontského, se můžeme dnes jenom dohadovat. Velekněz měl k dispozici chrámovou stráž o síle cca 3.000 mužů a rozhodně neměl problém zajmout jednoho kazatele s dvanácti apoštoly. Za herezi jej mohl nechat popravit zcela o své vůli, na to měl vzhledem k Římu pouze oznamovací povinnost. On se přesto rozhodl do tohoto vnitrožidovského náboženského sporu zatáhnout Římany. Možná si nebyl tak jist věrností chrámové stráže, možná (pravděpodobněji) podpora Ježíše a reformátorů byla přece jenom značná a on chtěl, aby za tuto popravu nesli odpovědnost nenávidění Římané. V každém případě v noci požádal Piláta Pontského o vojáky a dostal je (první a zdá se i poslední chyba Piláta).
Pilát byl zřejmě velice chytrý administrátor a správce, ale zde se nechal nachytat a nechal zatáhnout Řím do špinavé záležitosti, která se jej zřetelně vůbec netýkala. Ráno Ježíše soudil a dělal všechno, co mohl, aby svou předchozí chybu napravil a tohoto případu se zřekl. Žalobci překvalifikovali obžalobu z hereze a šíření bludu (což byly sice hrdelná provinění, ale Říma se netýkali a museli by si Ježíše soudit sami) na vyzývání k neplacení daní (což bylo prokázáno jako lež, ona slavná věta „Dejte bohu co je boží a císaři co je císařovo“) a z toho, že se prohlašoval za krále Judeje. Prohlašovat se za krále Judeje byla velezrada, protože Judea byla římskou provincií, nicméně Ježíš říkal: „Mé království není z tohoto světa”.
Pilát se pokusil udělat kličku, nebo minimálně získat trochu času tím, že jej poslal na soud za králem Herodem (jiný Herodes než ten, co vraždil neviňátka), kam, jsa z Nazaretu, patřil z hlediska místní příslušnosti. Král Herodes sice Ježíše de facto soudit nemohl, ale alespoň si užil jeho tupením a ponižováním. Tím Pilát získal alespoň několik hodin, kdy záležitost mohl promyslet, řešit a zřejmě i konzultovat s místními autoritami. Můžeme se jenom dohadovat, že jednou z autorit byl i Josef Arimatejský, jako hlavní reprezentant strany, ke které Ježíš patřil. Pozice Piláta nebyla právě záviděníhodná. Pokud by Ježíše osvobodil jako nevinného, patrně by jej stejně konzervativci popravili nebo prostě zabili. Kromě toho je pravděpodobné, že by na něj šla do Říma stížnost, že osvobodil buřiče obviněného z velezrady a z podněcování k neplacení daní. To by mohlo mít pro něj fatální následky, jelikož ve vzdáleném Římě by se detaily procesu a zjišťováním viny či neviny patrně nikdo nezabýval, ale myšlenka, že osvobodil muže obviněné z velezrady by v Římě již zůstala a dlouhodobě škodila jeho pověsti a důvěryhodnosti - prostě by již navěky byl v podezření, že nekoná v prospěch Říma. Kromě toho by se po smrti Ježíše s největší pravděpodobností do sebe pustili konzervativci s reformátory a v jím spravované provincii by vypukla občanská válka. To by z jeho hlediska bylo asi to nejhorší, co by se mohlo stát. Pokud by na druhé straně Ježíše opravdu popravil, tak vědomě popravuje nevinného (což by jej asi tolik nebolelo), ale zřejmě by ohromně narostl odboj a partizánská válka proti římským jednotkám ze strany reformátorů, kterým nespravedlivě popravil jednoho z jejich čelných představitelů. Paralela s dnešním děním v Izraeli, ale i Iráku, kdy po zabití některého z čelných muslimských vůdců významně naroste terorizmus, je nepřehlédnutelná. To byl zřejmě plán Kaifáše – dostat do sebe reformátory a Římany dle vzoru „když se dva perou, třetí se směje” a pochopitelně teď, když jej Pilát prohlédl, tak se tomu pokusil zabránit. V zásadě byl v situaci, že ať udělá cokoliv, bude to špatně, vypukne povstání a za to se bude muset zodpovídat nadřízeným v Římě a patrně ho to bude stát místo vůdce provincie, pokud ne přímo život. Řím se s neschopnými administrátory moc nezdržoval.
Jestli měl Pilát v době, kdy poslal Ježíše před Herodesův soud jednání s Josefem Arimatejským a jestli dospěli k nějaké dohodě, to se již asi nedozvíme. Josef Arimatejský totiž také nebyl ve zrovna dobrém postavení. Jeho pokus o reformu židovství zkrachoval, jeden prorok přišel o hlavu a druhý je souzen a patrně bude popraven. Po takové popravě by se jeho stoupenci zřejmě pustili do Římanů a Pilát by neměl jinou možnost, než je vyhubit ozbrojenou silou legií. Z hlediska Kaifáše a konzervativců geniální, donutí okupanty, aby vyhubili jeho domácí nepřátele. Za takových okolností vypouštět připraveného Mesiáše by bylo zjevné šílenství. Kaifáš dostal velice chytrým tahem jak Josefa Arimatejského, tak i Piláta do prakticky bezvýchodného postavení. Byla by tedy zde možnost, že by se Josef Arimatejský spojil se smrtelným nepřítelem židů, Římanem Pilátem, proti Kaifášovi? Oběma šlo v tuto chvíli o všechno a Kaifáš byl jejich společným nepřítelem.
Kaifáš přehlédl jednu věc, případně jí nepřikládal význam. Následující den začínala pascha, čili židovské velikonoce. Během tohoto svátku nesměl nikdo zemřít. Ukřižovaným se lámaly kosti a rozbíjely kolena, což urychlilo smrt na několik minut. Běžný „standard” přežití na kříži byly tři dny, jsou ale záznamy o lidech, kteří na kříži zemřeli až po deseti dnech.
Během procesu se Pilát všemožně snažil, aby rozsudek bylo ještě možné změnit. Nabízel za život Ježíše život vraha Barnabáše. S tím vším Kaifáš počítal a soudní obecenstvo ovládali jeho lidé. Nakonec padl rozsudek: ukřižování.
Ježíš si odnesl kříž na Golgotu, kde byl spolu se dvěma lotry ukřižován. Trojici křížů hlídali římští vojáci. Ježíš byl zřejmě v dobrém zdravotním stavu a komunikoval. Po nějaké době, která určitě nebyla delší než několik hodin, měl žízeň a požádal o vodu. Římský voják nabodl na kopí houbu namočenou do směsi octa a vína a podal mu ji. Ježíš se napil, hlasitě vykřikl a skonal.
Toto je opravdu trochu zvláštní. Ježíš neprojevoval žádné známky nemoci, komunikoval až do posledního okamžiku. Po napití by se měl cítit alespoň trochu v rámci možností osvěžen. Nicméně on vzápětí po napití „vykřikl a skonal”. Pokud připustíme, že zde existovala jakási dohoda mezi Pilátem a Josefem Arimatejským, tak si dovedu představit, že v tom nápoji byla nějaká velice silná droga. Nezapomeňme, že římský voják, který mu nápoj podal, byl podřízeným Piláta a pouze od něj dostával rozkazy. Na tuto scénu se patrně zpovzdáli dívali i Ježíšovi nepřátelé pověřeni Kaifášem o dohled nad popravou. Tito muži však zcela jistě nebyli natolik blízko, aby viděli detaily. Jeden z římských vojáků prohlásil Ježíše za mrtvého a bodl jej kopím do boku. Jak ono bodnutí vypadalo se nedochovalo, „vyvalila se krev a voda”, což doktoři prohlašují za patrně propíchnutou pohrudnici. Což ovšem tak úplně pravda být nemusí, „krev a voda” mohli být snadno pouhým pozdějším “vylepšením” příběhu. Ono bodnutí nemuselo být o moc více než pouhý škrábanec, aby se ukázalo trochu krve, zdrogovaná osoba navíc visící na hřebech prorážejících zápěstí a paty by patrně viditelně nereagovala.
Vzápětí byli doraženi oba dva lotři rozbitím kolen a smrt všech tří byla nahlášena Pilátovi. Standardním postupem v té době bylo ponechat mrtvého na kříži do té doby, až jej ptáci oklovají. Zde se však odehrálo něco jiného. Josef Arimatejský prosí Piláta o Ježíšovo tělo, aby jej mohl uložit do své hrobky, kterou má poblíž, a toto povolení okamžitě obdrží. Josef spolu s Ježíšovými nejvěrnějšími ihned spěchají na Golgotu a osobně snímají tělo z kříže. Nad touto scénou historici a znalci židovského náboženství nevěřícně kroutí hlavou. Josef Arimatejský již podstoupil očistné obřady pro nastávající svátek a v židovství snad není nic víc znečisťujícího, než dotyk mrtvoly. A přesto tuto práci dělal osobně, místo aby ji svěřil sluhům (Arimatejský byl velmi bohatý). To by znamenalo, že musí všechny očistné obřady podstoupit znova! Ovšem pokud byl Ježíš živý a Josef to věděl, tak to je potom ovšem něco zcela jiného. Ježíšovo tělo je pomazáno mastmi (hojivými?) a je vložen do skalní hrobky, jejíž vchod je zavalen kamenem a před jejímž vchodem je postavena hlídka z nejvěrnějších apoštolů. Takto to vypadá tři dny, po třech dnech tam není ani hlídka, ani Ježíšovo tělo. Tři dny podle mého laického názoru tak stačili na to, aby se vzpamatoval z drogy a z nejhorších ran a byl v noci schopen transportu někam do bezpečí, kde se o něm neví. Pořád hrozilo, že Kaifáš pojme podezření a půjde si hrobku prověřit silou.
Po nějaké době se Ježíš nechává poznat několika svým známým a učedníkům. Zřejmě chodí inkognito (což se dá pochopit) a musí své přátele a známé přesvědčit o své identitě až ránami, které má na nohou a zápěstích. Legenda o muži, který zemřel a vstal z mrtvých, je na světě. Kaifáš zuří, všechno mu došlo až teď. Zjevně ani na okamžik nepochybuje, co se stalo a rozesílá své služebníky s jednoznačným úkolem - Ježíše chytit a dovést do Jeruzaléma. Tam by zřejmě předvedli jak Arimatejskému, tak i Pilátovi, že Ježíše je možno popravit tak, že jej již nikdo neoživí. Jenomže jak Pilát tak i Josef Arimatejský jsou v tuto chvíli o krok před ním. Ježíše lze zabít, legendu nikoli. Ježíš mizí. Patrně odcestoval někam hodně daleko, někam, kam ruce Kaifáše nesahají. V této souvislosti si vzpomínám na jednu knihu od Ericha von Dänikena, kde popisuje a prezentuje na fotografii hrobku, kterou nalezl ve městě Šrínagar v Kašmíru. Dle legendy je to hrobka muže jménem Ježíš, kterého v jeho rodné zemi chtěli zabít a proto musel uprchnout. Byl velmi moudrý, měl mnoho žáků, zesnul v požehnaném věku a je pohřben v této hrobce.
Tuto hru vyhrál Josef Arimatejský, jeho reforma židovství se podařila a mnohem později, po mnoha změnách zavedených Pavlem zvaným Šavel i mnoha jinými, se jí začalo říkat křesťanství. Vyhrál i Pilát Pontský, měl alespoň relativně klid ve spravované provincii. Vždyť učinil, co se po něm žádalo a nechal Ježíše popravit. Nikdo, dokonce ani vzdálený římský císař, mu nemohl vyčítat, že do procesu zasáhl bůh židů a mrtvého vzkřísil a později vzal k sobě. Vzpoura židů byla odložena o několik desetiletí, kdy byl římským prokurátorem již někdo zcela jiný, zřetelně méně schopný. V duchu si říkám, kdyby Pilát Pontský žil dnes a Američané by jej dosadili jako správce Iráku, on by si s tou situací tam asi byl schopen poradit.
Kaifáš prohrál. Výkřiky jeho mužů: „Krev jeho na nás a naše děti” vzali křesťané doslova a lidé jeho víry po mnoho staletí platili za jeho tehdejší rozhodnutí, a platili za něj svou krví a krví svých dětí. Což zcela jistě nebylo to, co Ježíš chtěl.
Ještě jedna poznámka na závěr, to už je ale opravdu spekulace. Ten plán, který možná dali dohromady Josef Arimatejský s Pilátem Pontským, měl patrně řadu variant. Dopustit ukřižování bylo asi až to poslední. Když se Pilátovi nepodařilo nechat Ježíše prostě propustit, patrně zkoušel i něco jiného. K Ježíšovi nesoucímu kříž například přistoupila laskavá žena a nabídla mu nápoj. Ježíš odmítl. Kdo ví, třeba v tom nápoji byla droga a doprovázející římský voják byl připraven prohlásit, že zemřel na následky bičování a vyčerpání. Další pokus zmiňují Evangelia: než byl přibit na kříž, nabídli mu směs vína a žluče (proboha proč, aby se přebila chuť drogy?). Ježíš opět odmítá. Nevyšlo to, tak dostal drogu, až když už visel na kříži. Dostal ji v houbě namočené do octa (v jiné variantě směsi vína a octa). Rovněž trochu divná kombinace, která naznačuje že nějaká chuť měla být přebita.
Rozhodně nechci tvrdit, že to určitě bylo tak, jak jsem to zde napsal. Nicméně se domnívám, že je to celkem pravděpodobná teorie. Nic z toho, co víme, této verzi neodporuje. Naopak jednotlivé díly skládačky do sebe dle mého názoru výtečně zapadají.
Má-li někdo lepší teorii, sem s ní.
36 responses so far ↓
1 Slavonian // Aug 20, 2006 at 9:50
Vyborne, sam by som to nepopisal lepsie.
2 kolik // Aug 20, 2006 at 11:09
je hezkej clanek
3 Ulf // Aug 20, 2006 at 12:04
Petr Pavel:Teorie je to pěkná možná podle vašeho “scénaře” natočí nějaký režisér i vědecko fantastický film. Podle vašeho článku mi Ježíš připadá trošku jako agent 007 samozřejmě ve starším vydání.
4 Václav // Aug 20, 2006 at 18:18
Odhlédnu-li od křesťanského učení, stále mi tam chybí vysvětlení některých problémů. Především, pokud je někdo ukřižován, jeho nody jsou proražené, z toho by se hned tak nevyléčil, i když na některých vyobrazeních mají ukřižovaní stupátko. Navíc, poloha ukřižování znamenala, že se trestaným špatně dýchalo, a pokud by tedy Ježíš upadl do bezvědomí, musel by se udusit.
Samozřejmě, že pokud by skutečně nastalo zatmění atd., mělo by to vliv na pozornost lidí, a nezajímali by se o to, jaktože ho hned přenáší nebo odváží pryč. Na druhé straně, pokud k tomu zatmění skutečně došlo, nebyl Ježíš skutečně přinejmenším více než obyčejný člověk?
Další problém je v raných církvních dějinách. Že by Ježíšovi a dalším apoštolům bylo jedno, co jim Pavel dělá z učení jejich mistra? Všichni apoštolové, kromě Jana, zemřeli násilnou smrtí, dá se to vysvětlit, kdyby věřili ve zmrtvýchvstání. Že by Ježíš odešel bez rozloučení a ještě by nechal vytvořit historku o Nanebevstoupení?
Tato teorie bude mít v očích mnohých jednu nespornou výhodu, vysvětluje všechno působením přirozených sil. Avšak v mých očích jsou tato vysvětlení dost nejistá.
5 Petr Pavel // Aug 20, 2006 at 18:41
Vaclav.
Jezis NEMEL prerazene nohy, ty prerazili tem dvema lotrum pote, co prohlasili Jezise za mrtveho. Stupatko na krizich pravidelne bylo prave proto, aby se prodlouzila doba preziti. Zatmeni a roztrzeni chramove opony v puli bych ja videl jako pozdejsi vylepseni pribehu krestanskymi vypraveci v dobe, kdy evangelia jeste nebyla sepsana. Oni potrebovali presvedcit neverici a tehdy se pravda zase tak vazne nebrala. Do textu tehdy i evangelii byly zcela volne vpisovany neorganicke casti ktere meli pokryvat prave resenou situaci toho ktereho ranne krestanskeho kazatele, takze kdyz cisar nechal shromazdit evangelia nasel jich tusim asi 150 a byl v tom pekny bordel. Vybrali 4 ktere zname dnes a ty ostatni nechali spalit. Kolik by bylo v tech spalenych cennych informaci se dnes uz tezko dozvile (zaplatpanbuh alespon za Nag Hammadi) ale tehdy potrbovali slovo bozi ujednotit.
6 Filip // Aug 21, 2006 at 4:25
Výborně. Není nad to, když někdo celou historii dokáže stručně popsat pro nás lenochy:)
7 Petr T. // Aug 21, 2006 at 4:38
No taky mi to přijde spíš jako scénář k nějakému sci-fi. Sice je to docela zajímavé, ale mě to nějak nezaujalo.
8 Intro // Aug 21, 2006 at 5:27
Pěkný fantasy…:-) Připomíná mi to podstatnou část Bulgakova (”Mistr a Markétka”), kde se Pilát také snaží ze všech sil Ježíše ušetřit. Mimochodem, proč by měla být chuť oné vymyšlené drogy přebita? Kde je nebezpečí “odhalení”? Nebo to mělo prostě jen lépe chutnat? Příměsí žluče či octa…?:-)))
9 Cynik // Aug 21, 2006 at 5:44
Vynikajúci myšlienkový pochod. Len človek antického a kresťanského dedičstva je schopný takýmto slobodným spôsobom uvažovať. V islamskej civilizácii by prišiel minimálne o hlavu či kameňovaný a podobne.
10 Václav // Aug 21, 2006 at 7:02
Petr Pavel : Nikoli přeražené, ale proražené. Samozřejmě, pokud bylo na kříži stupátko a Ježíš proražené nohy neměl … ale stále je tu několik dalších děr.
11 Petr Pavel // Aug 21, 2006 at 9:07
Intro: Ze Pilat povazoval Jezise za nevinneho je fakt, v tom se vsechny zdroje shoduji. Chut drogy mela byt prebita proto, ze Jezis zrejme o nicem nevedel a nebyl cas a prostor mu neco dlouze vysvetovat, byli pritomni Kaifasovi lidi a kdyby v tom nejakou drogu citil (napriklad ve vine) tak by to nemusel vypit a mohl by k tomu neco utrousit a pak by byla cela akce v haji.
12 Milan Tobiáš // Aug 21, 2006 at 9:30
Prve nechápu smysl článku samého. Jde o to napsat, že Ježíš tedy asi skutečně existoval, ale bylo to jinak?!
Jak to bylo, to se text postavený na všelijakých hypotézách snad ani nesnaží vysvětlit. Bylo natočeno mnoho takových heretických “dokumentů” - oč usilují, bývá zjevné předem.
často si opakuji věc, kterou jsem se kdysi učil.
POKUD NĚKDO TRPĚL PRO HLOUPOST(vlastní) PAK TO NENÍ MUČEDNICTVÍ!
13 Janek // Aug 21, 2006 at 11:12
Napsat oponenturu by bylo opravdu nad rámec komentáře. Tato úvaha obsahuje hodně nepřesností a omylů.
“Nic z toho, co víme, této verzi neodporuje.”
———
Pak mohu jen napsat - to toho víte opravdu velice málo. Pustit se do spekulací na toto téma bez patřičného “vybavení” je velice ošemetné. Naznačím jen některé směry:
Šimon - Petr - Kéfas:
Ježíš nemluvil řecky, ale aramejsky a Šimonovi dal tudíž jméno v aramejštině: Kéfas, což je jednoznačně skála. Když se řečtina snažila tento výraz přeložit, nastal problém, protože skála (petra) je v řečtině rodu ženského, a to se pro muže příliš nehodí. Vytvořila proto odvozený mužský tvar Petros. Čeština je na tom stejně. Kdybychom chtěli vytvořit ekvivalent aramejského Kéfas, museli bychom přijít např. s novotvarem skalník a dát budoucím vykladačům prostor pro “hlubokomyslné” úvahy nad rozdílem skály a skalníka. Jinými slovy z překladatelského problému by se nepochopením stal problém teologický….
“Tři dny podle mého laického názoru tak stačili na to, aby se vzpamatoval z drogy a z nejhorších ran a byl v noci schopen transportu někam do bezpečí, kde se o něm neví.”
——
Pokud byste si našel seriózní literaturu o Turínském rubáši (plátně) a vše okolo, např studie o tehdejším mučení, bičování apod., tak byste toto nemohl vypustit z klávesnice. Tři dny by vám na to nestačily ani omylem. Nehledě na fakt, že tři dny jsou pouze obrazné, ve skutečnosti to je daleko méně. Pohřed v pátek do západu slunce a zmrtvýchvstání v neděli ráno. A co svědkové zmrtvýchvstání, kteří Ježíše popisují? A další a další skutečnosti…
“…než byl přibit na kříž, nabídli mu směs vína a žluče (proboha proč, aby se přebila chuť drogy?).”
——-
Vážně si myslíte, že se jednalo o žluč? Nebo se jedná pouze o lidový název pro hořkou myrhu, která má anestetické účinky a podávala se ve víně v takovýchto případech umírajícím? Takže - než se pustíte do dalších podobných spekulací, doporučuji studovat, přemýšlet a rozjímat. A ne pouze číst takové pány jako “Denikena”, Browna nebo Maška, kteří mají fantastické řešení vždy po ruce.
A nakonec snad jen Exupery: “..správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.”
14 JWP // Aug 21, 2006 at 14:21
Postavička Ježiša je pre mňa skutočná asi ako Tom a Jerry takže škoda komentáru…
15 Petr Pavel // Aug 21, 2006 at 22:49
Janek: Evangelia si nejsou uplne jista, co to vlastne odmitl, Jestli vino se zluci, nebo vino a Myrha (Marek 15-23) nebo ocet (Lukas 23-36). Tak malo toho nevim, ale neverim vsemu, co je napsano. jak je v clanku, pokud chcete verit, verte. Jezis mluvil samozrejme aramejsky, ale Novy Zakon byl napsan, pokud je mi znamo recky, na rozdil od streho zakona, ktery je hebrejsky. K nesrovnalosti doslo pri prekladu z rectiny do latiny. Jestlize Jezis rekl “Petre, ty jsi Petra” byla to zrejma narazka na odpor skalniho mesta Petry proti Rimu a Jezis tak ocenoval Petrovi protirimske postoje. Ovsem nekolik stoleti pote kdyz tento text prekladal neprilis vzdelany mnich do latiny (ranni krestane prilisnou vzdelanosti opravdu netrpeli) tak si spletl mistopisny nazev Petra (ktery mu nic nerikal, protoze skalni mesto bylo v te dobe jiz porazeno a zapomenuto) tak to prevedl zpusobem “Petre ty jsi Petros” (=kamen) a protoze tento vyrok nedaval sam o sobe zadny smysl tak k tomu pridal “a na teto skale postavim cirkev svou” a ejhle, katolicka cirkev byla na svete se svymi papezi odvozujicimi se od Petra, ktery mel mandat primo od Jezise.
O Turinskem platne ledacos vim, m.j. i to. ze na nem jsou stopy po hrebech na zapestich a nikoli na dlanich, co mu v mych ocich dava znacny punc duverihodnosti a originality. Kdyby to byl podvrh tak rany na rukou jsou asi na dlanich, jak je temer stoprocentni zobrazovaci uzus i kdyz historici vi, ze rimane pribijeli za zapesti, protoze dlan by se roztrhla. Nevim, proc bych to, co jsem napsal nemohl ve vztahu k Turinskemu platnu vypustit z klavesnice. Jezis byl zbicovan, mel hreby prorazene zapesti a nohy a propichly nebo poskrabany bok od kopi a dle meho nazoru dostal davku silne drogy aby vypadal ve vhodnou chvili na krizi mrtvy. V hrobce i kdyz zil mu slo tvrde o zivot. Nic z vyse uvedeneho neznemoznuje transport uz po nekolika desitkach hodin. Zvlaste kdyz mu pomuzou nejvernejsi pomoci nebo ho mohou i odnest. Co se tyce studia a rozjimani. Evangelia beru tak, ze jsou to texty, ktere popisuji nejaky pribeh cca 200 let po tom, co se stal. Vypraveci ledacos radi pridaji, zvlaste kdyz v tom nevidi nic spatneho a prinasi to prospech “dobre veci”. V evangeliich jsou veci, kterym proste neverim, jako je trihodinove zatmeni, roztrzeni chramove opony a mnoho jinych. Myslim, ze jsou to jenom pozdejsi vylepseni pribehu. Takze ja jsem za sebe separoval to, co povazuji za duveryhodne a domyslel si to, co mi dava smysl. Vy si verte cemu chcete, klidne hledejte pravdu srdcem. Ja se ji snazim hledat rozumem.
16 Janek // Aug 22, 2006 at 9:27
Petr Pavel :
Už jsem jednou napsal, že víno se žlučí = víno a myrha. Pokud je zmínka o octu, jednalo se s největší pravděpodobností rovněž o víno, ale velice špatné kvality. Patrně víte, že víno může “zoctovatět”. Navíc z jiných pramenů vím, že Ježíši, aby mu ulevili v utrpení donesli velice kvalitní víno jeho nejbližší přátelé, ovšem popravující vojáci si ho samozřejmě nechali a nabídli mu “ocet”, jak už jsem psal - víno velice špatné kvality, patrně už zoctovatělé.
Psát, že evangelia si nejsou jista je rovněž nepřesnost. Evangelia jsou zaznamenáním události tak, jak je viděl a prožíval (nebo slyšel) evangelista.
Tak znovu: nemohl to být odkaz na město, jelikož dialog vedli v aramejštině a nové jméno znělo Kéfas, což je jednoznačně skála (kámen). A budu se opakovat: Když se řečtina snažila tento výraz přeložit, nastal problém, protože skála (petra) je v řečtině rodu ženského, a to se pro muže příliš nehodí. Vytvořila proto odvozený mužský tvar Petros.
Navíc se jednalo o podobenství a slovní hříčku, jelikož byla řeč o skále, na které Ježíš vystaví svou Církev a pekelné brány ji nepřemohou…
Patrně máte na mysli sv. Jeronýma a Vulgátu (přelom 4. a 5. stol.) Co jste ovšem mínil narážkou na jeho (ne)vzdělaností mi není příliš jasné vzhledem k jeho znalostem jazyků, teologie,… a tomu, co se o něm píše - nejvzdělanější znalec bible své doby a jeden ze čtyř velkých teologů Západu.
Promiňte, ale to už je opravdu velká hloupost. Pokud se domníváte, že si jen tak někdo mohl Bibli přepisovat, jak ho napadlo a obzvláště ta “strašná Katolická církev”, tak to už je dost silné kafe. Takovouto iracionální domněnkou váši mylnou tezi o pojmu Petra pod stůl nezametete.
Omyl. 20-80 let poté, co se stal. Navíc Evangelia nejsou jen popisem událostí. Evangelium je především Radostná zvěst (překlad slova) o vykoupení člověka a o vztahu Boha a člověka. Pokud tuto rovinu vyškrtnete, pak vám spousta věcí nebude dávat smysl. A to ani poté, co je natlačíte do politické roviny, o což se od začátku snažíte.
Ano, správně píšete - nevěřím. Jinými slovy, někdo mi vypráví příběh a já věřím jen tomu, co chápu a co se mi zdá být pravděpodobným z mého úhlu pohledu a není nad rámec mého vzdělání a poznání. Tímto se ale poněkud diskvalifikujete.
Hmm, to je možná právě ono. Podobně jako “mistr” Brown. Vám to dává smysl po vynechání a doplnění… Ale to už máte úplně jiný příběh. Jako “mistr” Brown.
Pokud nebudete znát minimálně mentalitu, způsob myšlení a vyjadřovaní tehdejších lidí v zemi, kde se příběh odehrává, nepochopíte nit příslibu vykoupení člověka, která se táhne od počátku celým SZ a další a další nutné vědomosti a znalosti, pak se v tomto studiu opravdu daleko nedostanete.
Hledejte a zkoumejte rozumem, to je správné a chvályhodné, taky tak činím. Ale jsou věci, které i vy přijímate pouze vírou a je jich v životě každého jedince určitě víc jak 80%. Je zajímavé, že celý život člověka je postaven pouze na přirozené víře.
U Víry (s velkým V) je pro mě poněkud podružné, jestli to byl ocet nebo víno. Je pro mě podstatné že Bůh mě (a nás) stvořil, vykoupil a miluje mě, vzal mě za ruku a vede mě. A pokud je to objektivní pravda nemůže toto mé poznání odporovat zdravému rozumu.
17 Janek // Aug 22, 2006 at 9:32
Takže - druhý pokus, při prvním vložení mi systém odmazal věty v ostrých závorkách, kterými jsem se snažil uvést původní věty.
Petr Pavel :
Už jsem jednou napsal, že víno se žlučí = víno a myrha. Pokud je zmínka o octu, jednalo se s největší pravděpodobností rovněž o víno, ale velice špatné kvality. Patrně víte, že víno může “zoctovatět”. Navíc z jiných pramenů vím, že Ježíši, aby mu ulevili v utrpení donesli velice kvalitní víno jeho nejbližší přátelé, ovšem popravující vojáci si ho samozřejmě nechali a nabídli mu “ocet”, jak už jsem psal - víno velice špatné kvality, patrně už zoctovatělé.
Psát, že evangelia si nejsou jista je rovněž nepřesnost. Evangelia jsou zaznamenáním události tak, jak je viděl a prožíval (nebo slyšel) evangelista.
[K nesrovnalosti doslo pri prekladu z rectiny do latiny.Jestlize Jezis rekl “Petre, ty jsi Petra” byla to zrejma narazka na odpor skalniho mesta Petry proti Rimu...]
Tak znovu: nemohl to být odkaz na město, jelikož dialog vedli v aramejštině a nové jméno znělo Kéfas, což je jednoznačně skála (kámen). A budu se opakovat: Když se řečtina snažila tento výraz přeložit, nastal problém, protože skála (petra) je v řečtině rodu ženského, a to se pro muže příliš nehodí. Vytvořila proto odvozený mužský tvar Petros.
Navíc se jednalo o podobenství a slovní hříčku, jelikož byla řeč o skále, na které Ježíš vystaví svou Církev a pekelné brány ji nepřemohou…
[Ovsem nekolik stoleti pote kdyz tento text prekladal neprilis vzdelany mnich do latiny (ranni krestane prilisnou vzdelanosti opravdu netrpeli) tak si spletl mistopisny nazev Petra...]
Patrně máte na mysli sv. Jeronýma a Vulgátu (přelom 4. a 5. stol.) Co jste ovšem mínil narážkou na jeho (ne)vzdělaností mi není příliš jasné vzhledem k jeho znalostem jazyků, teologie,… a tomu, co se o něm píše - nejvzdělanější znalec bible své doby a jeden ze čtyř velkých teologů Západu.
[..tak k tomu pridal “a na teto skale postavim cirkev svou” a ejhle, katolicka cirkev byla na svete se svymi papezi odvozujicimi se od Petra..]
Promiňte, ale to už je opravdu velká hloupost. Pokud se domníváte, že si jen tak někdo mohl Bibli přepisovat, jak ho napadlo a obzvláště ta “strašná Katolická církev”, tak to už je dost silné kafe. Takovouto iracionální domněnkou váši mylnou tezi o pojmu Petra pod stůl nezametete.
[..Evangelia beru tak, ze jsou to texty, ktere popisuji nejaky pribeh cca 200 let po tom, co se stal..]
Omyl. 20-80 let poté, co se stal. Navíc Evangelia nejsou jen popisem událostí. Evangelium je především Radostná zvěst (překlad slova) o vykoupení člověka a o vztahu Boha a člověka. Pokud tuto rovinu vyškrtnete, pak vám spousta věcí nebude dávat smysl. A to ani poté, co je natlačíte do politické roviny, o což se od začátku snažíte.
[Vypraveci ledacos radi pridaji, zvlaste kdyz v tom nevidi nic spatneho a prinasi to prospech “dobre veci”. V evangeliich jsou veci, kterym proste neverim, jako je trihodinove zatmeni, roztrzeni chramove opony a mnoho jinych.]
Ano, správně píšete - nevěřím. Jinými slovy, někdo mi vypráví příběh a já věřím jen tomu, co chápu a co se mi zdá být pravděpodobným z mého úhlu pohledu a není nad rámec mého vzdělání a poznání. Tímto se ale poněkud diskvalifikujete.
[...Takze ja jsem za sebe separoval to, co povazuji za duveryhodne a domyslel si to, co mi dava smysl..]
Hmm, to je možná právě ono. Podobně jako “mistr” Brown. Vám to dává smysl po vynechání a doplnění… Ale to už máte úplně jiný příběh. Jako “mistr” Brown.
Pokud nebudete znát minimálně mentalitu, způsob myšlení a vyjadřovaní tehdejších lidí v zemi, kde se příběh odehrává, nepochopíte nit příslibu vykoupení člověka, která se táhne od počátku celým SZ a další a další nutné vědomosti a znalosti, pak se v tomto studiu opravdu daleko nedostanete.
Hledejte a zkoumejte rozumem, to je správné a chvályhodné, taky tak činím. Ale jsou věci, které i vy přijímate pouze vírou a je jich v životě každého jedince určitě víc jak 80%. Je zajímavé, že celý život člověka je postaven pouze na přirozené víře.
U Víry (s velkým V) je pro mě poněkud podružné, jestli to byl ocet nebo víno. Je pro mě podstatné že Bůh mě (a nás) stvořil, vykoupil a miluje mě, vzal mě za ruku a vede mě. A pokud je to objektivní pravda nemůže toto mé poznání odporovat zdravému rozumu.
18 Pozorovatel // Aug 22, 2006 at 17:50
Podobný příběh byl myslím publikován v Magazinu 2000 nebo podobném polofantastickém periodiku (další možnou Ježíšovou destinací by bylo Japonsko, kde v jedné vesnici mají podobnou legendu jako v Kašmíru). Možná by se autor měl více držet posmrtně publikované knížky L.Součka Otazníky nad hroby, kde si nad článkem A hrobové se otvírali…i režimní historik Hroch pomlaskával, jak je to pěkně ateisticky zpracovaný příspěvek, ačkoli ty další vesměs sepsul. Zajímavá je citace staroruských vpisků do Flavia, kde se píše, že Ježíš se jako ideový vůdce zúčastnil asi souhrou náhod povstání mládeže a dočasně se s ní zmocnil Chrámu a pár strategických bodů ve městě (v Bibli přetrvala citace o obsazené “věži v Siloe”). Po potlačení vzpoury ho Pilát propustil, ale židovští předáci mu dali 30 stříbrných a on ho dal zato ukřižovat. Jako protipunkt k Pilátem napsané cedulce o “židovském králi” dali kněží na chrámovou zeď cedulku, že Ježíš byl králem, který nekraloval…Také je zde vysvětlen nesoulad o svátcích svolané velerady tím, že soupeřící židovské skupiny farizejové, esejci a saduceové používaly každá svůj kalendář, takže by ke kolizi termínu nedošlo při užití kalendáře v Novém zákoně nezmíněných esejců, ke kterým Ježíš patrně patřil.
Sám Ježíš je historickou postavou, zmiňuje se o něm i zřejmě “nevpiskové” místo Flavia, kde se píše, že byl popraven veleknězem bratr Ježíše Krista Jakub. Jinak evangelia nelze brát jako historické dokumenty, jsou to příběhy psané PODLE Matouše,Lukáše,Marka,Jana a samy si občas hrubě protiřečí, např. v tom, zda Josef s Marií uprchli do Egypta nebo ne.
19 Petr Pavel // Aug 23, 2006 at 7:40
Janek: Jak to bylo s Petrem versus Petra: Jezis smozrejme mluvil Aramejsky ale Novy zakon se dochoval recky a patrne byl sepsan recky. Takze nevim, kde berte Kefase. Nicmene tuto konstrukci jsem si nevymyslel ja, cetl jsem ji a to dokonce nekolikrat a mam pocit ze je mezi historiky sirce akceptovana. Cimz nerikam ze s Kefasem nemate pravdu. Jak jsem psal v clanku, pokud ma nekdo lepsi teorii sem s ni.
Bibli respektive Evangelia si samozrejme v prvnich staletich opravdu mohl prepisovat kdo chtel a cinilo se tak siroce. Vysledkem bylo pres sto evangelii nekdy na prelomu 3 a 4 stoleti tusim a tyto evangelia si odporovala ve zcela zasadnich vecech. Takze pan cisar (pisu z pameti a nemam momentalne pristup ke sve knihovne takze se omlouvam za vagni vyrazy) je nechal shromazdit, vyseparovali 4 dnes zname a ostatni nechali dusledne spalit a tyto 4 se “zabetonovali” tim zpusobem, ze pak uz se skutecne na nich nemenila ani carka a znalci zkoumaji kazde slovo, coz je mi vzhledem k tomu co se s temito texty delo v prvnich staletich trochu k smichu. Pokud vim tak si neodporuji proto, ze tato evangelia jsou predelavanou, opisovanou a doplnovanou respektive kracenou verzi jedineho originalu, mozna dvou originalu. Katolicka cirkev jiz na bibli nc nemenila, akorat se odvolava na ten vyrok nahore jako na svoji zakladaci listinu a z tohoto duvodu odvozuje svou autoritu od Jezise a Petra. Priznavam svou nevzdelanost, pana Jeronyma z Vulgatu neznam, nicmene myslim ze vetsina krestanu tehdy nepatrila ke vzdelane vrstve obyvatel. Jestlize zde byly takoveto vyjimky tak smekam a omlouvam se.
Ma informace je, ze Evangelia zhruba tak jak je zname byla sepsana dle odhadu historiku cca 200 let po Kristu, kdezto onen papyrus z Nag Hammadi datuji na konec pvniho stoleti. Ale nezkoumal jsem to, jisty si samozrejme nejsem, tech 20 let si ovsem dovolim neverit. To mozna bylu sepsany ty puvodni texty na kterych se hojne pracovalo az vznikly ty evangelia, ale i to pochybuji. Dovolil bych si tipnout ze trvalo mnoho desetileti nez se vubec neco z ustne predavanych textu sepsalo.
Pozorovatel: Magazin 2000 neznam, necetl jsem. Nicmene povazuji za zajimave, ze pribeh o zmrtvychstani, zasazich bozich a pod je akceptovan a analyza snad rozumna jak by to mohlo byt bez techto nadprirozenych zasahu je oznacena za “fantastickou”. Mne to prijde jako trosicku postavene na hlavu. Co se odehralo je jasne, to, ze jak Arimatejsky tak Pilat se dostali do trablu diky Kaifasovi nikdo nezpochybnil. Na myslence, ze se tito dva mohli domluvit na spoupraci na zaklade spolecnych zajmu neni nic nerealneho. Silnymi drogami starovek disponoval. Mne to dava docela smysl a ta konstrukce mi prijde celkem logicka.
20 Janek // Aug 23, 2006 at 15:03
Petr Pavel:
[..nevim, kde berte Kefase...]
Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: “Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr).” (Jan 1, 42)
Jan byl očitým svědkem událostí a navíc byl učedník, kterého si Kristus zamiloval. Ježíš a (někteří) apoštolové nemluvili jen aramejsky. V této oblasti se mísila aramejština, latina a řečtina. Některé výroky musel dokonce pronést řecky, jinak by nebyly možné nebo by ztrácely smysl.
[..Nicmene tuto konstrukci jsem si nevymyslel ja, cetl jsem ji a to dokonce nekolikrat a mam pocit ze je mezi historiky sirce akceptovana...]
Na tom právě záleží. Jakými historiky! Já jsem už četl různé krkolomné teze od “historiků”. To, co jste napsal totiž nedává smysl, pokud vezmete v úvahu celý kontext vyřčeného a tedy: A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.” (Mt 16, 18-19)
Pak už vám nezbývá, než spekulovat, že to bylo připsáno později na obhajobu KC. Ale to byste to samé musel prohlásit o verších Jn 21, 15-17, které vyjadřují rovněž Petrův primát mezi apoštoly atd.
[..Bibli respektive Evangelia si samozrejme v prvnich staletich opravdu mohl prepisovat kdo chtel a cinilo se tak siroce...]
To je mýtus s kterým se setkávám velice často. Dnes je zřejmé, že nejstarším evangeliem je Matouš a vzniklo před r. 68, někteří vědci uvádějí dokonce kolem r. 50. Matouš a Jan byli očití svědkové, Lukáš a Marek pak žáci apoštolů Petra a Pavla. Vezmeme-li tedy Jana a Matouše, byli přímými účastníky a zaznamenali některé události. Pokud by jejich evangelia z 1. stol. někdo později přepisoval, přišlo by se na to. Pro tuto tezi není seriózní opory. Pokud máte na mysli drobné nepřesnosti nebo “překlepy” v pozdějších “kopiích”, to je něco jiného. Ty ale nemění smysl, jak uvádíte.
To vše se dá vysledovat z citací těchto evangelií ve spisech církevních otců a ty se datují v 1. a 2. století. Čili znovu - teorie o tom, že si evangelia, jak je známe dnes, kdokoliv v průběhu několika staletí přepisoval je mylná a neudržitelná!
[..Vysledkem bylo pres sto evangelii nekdy na prelomu 3 a 4 stoleti tusim a tyto evangelia si odporovala ve zcela zasadnich vecech...]
A proto byla vybrána tzv. kanonická. Ale ta byla vybrána už v 1. a 2. století, což opět dokládají spisy tzv. církevních otců. Kánon NZ je soubor 27 knih, jak je známe dnes. Jen doplním, že spory ohledně kánonu se vedly až do 5. století, ale rozhodně se netýkaly evangelií.
[Takze pan cisar (pisu z pameti a nemam momentalne pristup ke sve knihovne takze se omlouvam za vagni vyrazy) je nechal shromazdit, vyseparovali 4 dnes zname a ostatni nechali dusledne spalit a tyto 4 se “zabetonovali” tim zpusobem, ze pak uz se skutecne na nich nemenila ani carka a znalci zkoumaji kazde slovo, coz je mi vzhledem k tomu co se s temito texty delo v prvnich staletich trochu k smichu...]
Opět nemáte pravdu. Jediný císař, který přichází v úvahu a patrně ho máte na mysli, je Konstatin. Ovšem, jak jsem výše uvedl, kánon vznikal v 1. a 2. století a Konstantin církev “osvobodil od pronásledování” teprve r. 313. Tedy to, co píše pan Brown a vy zastáváte, je logický a historický nesmysl.
Nehledě na to, že mnohá ostatní “evangelia” nebyla spálena, ale dochovala se a některá byla zařazena mezi tzv. apokryfy.
[Pokud vim tak si neodporuji proto, ze tato evangelia jsou predelavanou, opisovanou a doplnovanou respektive kracenou verzi jedineho originalu, mozna dvou originalu]
Ani zde nemáte pravdu. Např. Janovo evangelium je “zcela jiné”. Co se týká zbylých tří, tzv. synoptických, nelze říci to, co jste napsal. Patrně existovaly tzv. “výroky Kristovy”, které se staly základem těchto evangelií. Ovšem i mezi nimi je vidět dost rozdílů a to i přes možnou synapsi. Rozepisovat celou problematiku synapse atd. zde už nebudu.
[... Jestlize zde byly takoveto vyjimky tak smekam a omlouvam se.]
Nebyly to výjimky. To ani náhodou. Jen upřesním, že se jednalo o sv. Jeronýma a přeložil řecký text do latiny. Ten se nazývá Vulgata a byl nadlouho výchozím textem. Koncem 70. let 20. stol. byl upřesněn tzv. neovulgatou.
[..Ma informace je, ze Evangelia zhruba tak jak je zname byla sepsana dle odhadu historiku cca 200 let po Kristu, kdezto onen papyrus z Nag Hammadi datuji na konec pvniho stoleti. Ale nezkoumal jsem to, jisty si samozrejme nejsem, tech 20 let si ovsem dovolim neverit...]
Výzkumy zlomků (tzv. kumránských), které mám k dispozici, datují jako nejstarší Matoušovo evangelium. (Dříve se jako nejstarší udávalo Markovo a tato informace se mnohde ještě dnes prezentuje). Tyto zlomky a jejich výzkum dokazují, že evangelium muselo být napsáno před rokem 68, tedy 35 let po Kristově ukřižování. Někteří badatelé ovšem datují fragment 7Q5 před rok 50, tedy méně jak 20. let od ukřižování.
[Dovolil bych si tipnout ze trvalo mnoho desetileti nez se vubec neco z ustne predavanych textu sepsalo.]
Ústní tradice tehdy byla velice spolehlivá. Byla vysoce ceněná, žáci se učili moudrost svých rabínů nazpaměť, takže se vždy vědělo, od koho která zpráva pochází, psané zprávy byly anonymní. Slabiny ústní tradice nebyly ve zkreslení, ale v tom, že potřebuje čas na naučení. Tyto podmínky však rané křesťanství záhy ztratilo. Rozšířila se misie a nebylo dost lidí, kteří si vše pamatovali. Časem umírali i očití svědkové, roku 66 vypukla navíc židovská válka proti Římu, byla vypleněná Galilea i Jeruzalém a kolem roku 70 vymizely autentické kořeny, lidé byli zabiti nebo utekli a najednou vyvstala potřeba vše zapsat…
Ježíše a křesťanství začnete opravdu chápat a rozumnět mu teprve tehdy, připustíte-li, že Ježíš nebyl a není obyčejným člověkem, ale bohočlověkem, tedy - zároveň Bůh a zároveň člověk. Ale to už je spíše teologická debata.
Na dobu minulou se nelze dívat současnou optikou. Pak spoustě věcí neporozumíte. Typickým příkladem je středověk, který má dnes téměř vždy přívlastek temný. Dokud jsem se jím alespoň trošku “neprohrabal”, věřil jsem tomu, co mě učili ve škole. Teprve na další škole jsem si začal uvědomovat, že středověk byl patrně, ve svém vrcholném období, na takové úrovni, že mu dnes nesaháme ani po kotníky…
21 Petr Pavel // Aug 23, 2006 at 19:03
To, co jste napsal je pro mne velmi zajimave. Tim ovsem nechci rici, ze souhlasim. My mame ze samotneho principu odlisny uhel pohledu a davame ruznou verohodnost ruznym zdrojum, je tedy asi zcela nemozne aby jsme se na nejake verzi shodli. Nicmene dekuji za Vase informace, zde uvedene. Bylo to presne to, co jsem chtel vyprovokovat. Mozna by bylo hezke, kdyby jste napsal nejakou svou verzi toho, co se odehralo. Aby bylo jasno - ja opravdu nechci provokovat, mne to skutecne zajima.
22 AW // Aug 24, 2006 at 17:11
http://www.katolikrevue.cz/prednasky/rao_jones_husit_nos.htm
23 Milan Tobiáš // Aug 25, 2006 at 10:02
Janek: Lépe bych to nenapsal. Hlavně bych na to asi neměl ani dostatek trpělivosti.
24 123 // Aug 26, 2006 at 18:41
janek: SUPER !
25 David havlík // Dec 6, 2006 at 5:26
Postupoval jsem podobně. Čistě filosoficky a mediativně a dospěl jsem k naprosto stejnému cíli. Na tom už asi něco bude. Četl jsem evangelia a něco mi tam prostě “nesedlo”. Díky, že jste svou úvahu zveřejnil.
26 drylac // Dec 22, 2006 at 17:28
Na začátku musím podotknout, že je to pro mě velmi zajímavá teorie a celkem důvěryhodná.
Trochu mi nesedí ale léčba ran po hřebech kterými byl Ježíš přibit na kříži. Předpokládám, že tyto hřeby musely mít v průměru cca 2cm aby udržely tělo na kříži v dané poloze. Pokud prošly zápěstím dospělého muže, je velmi malá pravděpodobnost, že by neprorazili alespoň na jednom z údů tepnu a osoba takto zraněná nevykrvácela. V lepším případě by rozhodně nebyl schopen plně funkčně používat ruce a rozhodně si němyslím, že by byl schopen po třech dnech chůze s takovýmto zraněním na nohou.
Bůh nestvořil lidi. Lidé si stvořili Boha.
Nemám nic proti jaké koliv víře na světě, pokud to člověka vede ke štěstí, jen ať věří.
Já sám pocházím z římsko-katlické rodiny, matka je polka, silně věříci.
Do svých 12 let jsem musel pravidelně chodit v neděli do kostela, po té mi matka oznámila , že jsem už dostatečně velký na to abych se rozhodl jestli budu věřit nebo ne. Dva roky na to jsem chodil spíše setrvačností a zhruba ve 14 letech jsem se odloučil od křesťanské víry. Nemám pocit, že bych potřeboval věřit v Boha, chodit do kostela a modlit se. Vím že jediný způsob jak se o sebe postarat , je věřit sobě a svým schopnostem.
Víru v nadpřirozeno potřebují… duševně slabší lidé (nemyslím to ve špatném slova smyslu), lidé co si nedokážou poradit s všedními problémy, tak volají o pomoc Boha a prosí ho o pomoc, popř. se k němu modlí.
Teď je mi 26 let, věřím sobě a to mě dostatečně naplňuje.
Ještě jedna věc která mě od křesťanské víry odrazuje - nemám rád násilí,
pro mě je BIBLE až moc “prosáklá krví”, na to abych musel každou chvíli poslouchat kázání o tom, jak někoho ukamenovali, zavraždili, zlomili mu kosti nebo ho ukřižovali.
To už je mi přijatelnější hinduismus.
27 nazareta // Dec 30, 2006 at 22:38
Ježíš tě miluje a touží po tvé lásce.
28 Jaroslav // Jan 3, 2007 at 22:50
Velmi zajímavá kniha je Odpověď na Jóba od C.G.Junga, popisuje morální převahu člověka nad bohem ,jejíž reakcí snad mohlo být to, že se stal bůh člověkem. . .
29 janula // Jan 12, 2007 at 7:41
jezise mam rada
30 Ala // Mar 18, 2007 at 12:56
Janek..: Miluju tě..:)
31 Tonek // Mar 29, 2007 at 18:11
Marná je víra naše pokud Kristus nevstal z mrtvých.
32 Josef // Aug 10, 2007 at 6:54
zaujal me ten clanek je fajn tkze je i moznost ze ziji potomci jeise????raci budu verit vire ze bil Jezisek obicejny clovek nez nadprirozeny zalezi na ldiech cemu chtej verit a budou se ubirat svim zivotem
33 Josef // Aug 10, 2007 at 7:01
nejvetsi syla v zvote je prava laska nefalsovana a cisty silny srdce to je to co bohu muzem dat pokud verite
34 Josef // Aug 10, 2007 at 7:09
Tonek mas rad raci mrtvi nebo zivi dej se k jinemu nabozenstvy neveris li v boha raci budu verit v zive nez ve fikce nebo fakta na otazku si muzes dicky odpovedet otazkou
a nemusis se ptat tento clanek je asi hodne pravdepodobny da se ric ze mu i verim
35 ondřej // Sep 10, 2007 at 11:31
Dosahuju v životě cílů, které jsem si stanovil a jsem za to rád a ve své podstatě jsem spokojený. Daří se mi, protože taky véřím v sám sebe, ve svoji píli atd a nepotřebuji žádnou berličku v podobě boha ani jsem ji nikdy nehledal. Vím, že sytý hladovému nevěři, ale ačkoliv jsem typ člověka do kterého by to moji přatelé neřekli i kdyby neměli na výběr, jednoho dne jsem prostě byl věřící a přišlo to jako rána z nebe. Nikoho jsem o to neprosil a přez to všechno to přišlo. Je spousta lidí, kteří v boha věří a při křtu se přežerou k prasknutí.
Jedna věc je věřit a další věc je něco ctít. Můžeš ctít boží zákon aniž by jsi ,, věřil v boha,,
Jen to ješté nevíš protože jsi tam nedošel.
36 Jan // Jan 28, 2008 at 18:28
Tahle teorie má mnoho děr! Nemusím být hystorik,ani teolog abych na některé narazil. Co teprve,kdybych do toho opravdu viděl…. Jeden příklad za všechny. Ježíšův hrob byl od jeho pohřbení až po jeho zmrtvých vstání střežen římskými vojáky- ne ježíšovými učedníky- Pilát si v nestabilní okupvané zemi nemohl dovolit žijící legendu místního krále,který náhodou vstane z mrtvých a jeho příznivci mu zpravování provincie ještě víc zkomplikují. Pilát nechtěl Ježíše odsoudit,ale stalo li se tak nemohl si v žádném případě dovolit nechat ho “obživnout” Tuplem ne jako komplic někoho kdo chce cokoli reformovat! Pro okupační zprávu je důležité vyvarovat se pokud možno jakýchkoli zbytečných změn v zemi,kterou zpravují. Hlavně těch destabilizujících a pro populaci v zemi citlivých,což otázka židovské víry byla a stále je…….
VĚDŠINA LIDÍ,KDYŽ UVIDÍ STOPY VE SŇEHU USOUDÍ,ŽE TUDY NĚTDO PROŠEL. AUTOR TEORIE PŘICHÁZÍ S NÁZOREM TUDY NIKDO NEŠEL,ŽE TO JEN SNÍH NASNĚŽIL DO TVARU STOP?!
Je to originální,ale to je bohuže všechno.
Leave a Comment