Lidstvo, alespoň podle učení darwinistů, prošlo při svém vývoji také etapou, kterou jsme zvyklí nazývat dobou kamennou. Mělo se jednat o epochu, ve kterém hlavním nástrojem člověka byl kámen, který byl různě opracováván, broušen, ostřen atd. V této době jistě bylo velmi důležité umět si vybrat ten pravý kámen, protože ne každý se na výrobu nástrojů hodil.
Poslední dobou by se mohlo zdát, že se nám, ve velmi zdeformované podobě, doba kamenná vrací. Národní strana se rozhodla v Letech u Písku postavit kamenný pomník obětem druhé světové války a začal opravdový boj o kámen. Obec Lety a její okolí totiž mají pro své pomníky „zamluveny“ různé cikánské skupiny, jejichž představitelé zde jediní smějí cokoliv umisťovat.
Už jen pouhá zmínka o plánu na vybudování památníku vyvolala rozhořčení dosazených vládců. Samotné umístění kamene pak vzbudilo přímo hysterii. Celý minulý týden média kámen ze všech stran probírala. To bylo dohadů - kdo jej odklidí, kam bude umístěn, kdo to zaplatí či co za něm nakonec možná bude za text.
Nebohý čtyřtunový kámen se stal jakousi válečnou sekerou. Nehybně a bez vlastního přičinění nebo rozhodnutí stál na prý nevhodném a zakázaném místě a vyčkával, co se bude dít dál. Nakonec se nestal základem pomníku, nebyl obcí odstraněn a předán vlastníkům, byl ukraden knížetem Schwarzembergem s skryt v jeho lesích. Že má kníže zapotřebí krást kameny…
Člověk opět prokázal, že se naučil kámen ovládat. Jeden z nejznámějších kamenů v naší historii se stal důležitým činitelem, vyjadřovali se k němu mnozí ministři i kdejaký vládní zmocněnec, mluvilo se o něm dokonce i v dalekém, avšak důležitém Štrasburku.
Dnes už kámen ze světla ramp zmizel, skončila doba jeho slávy, přesto nám však dokázal, že naše éra se od oné doby kamenné zase tolik neliší. I dnes je totiž tím nejdůležitějším uměním přizpůsobit kámen svým představám. Již sice nemusí mít ostré hrany a být uzpůsoben k lovu, dnes je důležitější jej někam správně dovalit či naopak odněkud odvalit. Jeho váha je také mohutnou autoritou, dokáže s přesvědčených demokratů typu Peheho udělat (především tedy virtuální) výtržníky, z kamarádíčků čečenských teroristů jako je Štětina pak zase udavače.
Opravdu, žijeme v nové době kamenné. Je tedy nutné si také uvědomit, že kameny, jež nám jednou spadnou z našich srdcí, zavalí ty druhé tíhou hanby a provinění.

David Macháček