Napsal: Dan Richter

Tak jsem si brouzdal webem Idnes.cz, abych si trošku pobavil nad citovými výlevy těch rádoby pisálků – bojovníků za věčnou pravdu a spravedlivý řád na světě, a moje očekávání se naplnilo. Pár článků mělo opravdu šťávu, ale po hříchu nic, co bych nečekal od lidí píšící na takovém místě.

Je dojemné, jak se tito lidé, plni liberalismu, přehnané humanity, nadčasového modernismu, konformismu a konzumu snaží sebe sama povyšovat do rolí někoho „nad“, ačkoliv sami vystupují proti jakýmkoliv projevům takové arogance a šovinismu. A přitom právě nebetyčný egocentrismus je to, co je motivuje zveřejňovat místy až „adolescentní“ myšlenky. Taky bych to tak dovedl, napsat něco ve stylu „Svoboda, svornost, bratrství“, hodit pár frází o tom, jak je nacismus či neonacismus nechutný, stejně jako rasismus, vyjádřit solidaritu a pochopení se všemi menšinami, obdivovat se všemu pokleslému, mít pochopení s každým homosexuálem, pedofilem a kdo ví jakým ještě úchylem, podporovat současnou politiku, samotné politiky a obdivovat se zavedenému systému a módním trendům, dovedl bych na to pět ódy a psát plno takových primitivních frází, na které tolik slyší v médiích … ano, také bych to dovedl dělat, a věřím, že brzo bych získal na sympatiích nejen těch vymytých mozků, co takovým názorům tupě přizvukují, ale jistě by si mě všimly třeba i nějaké redakce či lidé, kteří mají „své jméno“, možná bych získal i na popularitě, kdo ví?

Já ale píši bohužel jinak, ne ovšem jako opozice k tomu, co jsem nyní vypsal, ale jako člověk, který kašle na falešný egocentrismus, který kašle na to dělat ze sebe něco, co není, jen proto, abych vypadal dobře v očích „společnosti“. Jsem jen někdo, který píše zdravým rozumem a nebojí se napsat i to, nač druzí se bojí i podvědomě pomyslet. Tím jsem se ovšem odepsal u toho prvního světa. Ale nebojte, nebudu tu teď psát o sobě, to měl být jen úvod k tomu hlavnímu, o čem chci psát. A co to je tedy?

Na onom webu idnes.cz jsem našel jeden zajímavý článek na blogu jistého Kostlána. A protože daný autor měl celkem dojemné myšlenky, řekl jsem si, že ho exemplárně „potrestám“ za všechny ostatní pisálky v onom „týmu“, a vytáhnu jeden jeho článek, který pořádně okomentuji a zkritizuji.

Vybírám článek pana Kostlána nahodile, protože takových názorů a článků je tam hodně, jen se mění slova a styl psaní, ale jinak odkaz je pořád to stejné, a tak de facto nebudu rozebírat jeden článek jednoho člověka, ale jeden článek většiny lidí.

Aby si každý udělal představu, tak tučným písmem půjde o článek z onoho webu, no a k tomu vždy přidám své postřehy a myšlenky v kurzívě.

Bourání mýtů: Romové kradou aneb Dějiny manipulace

Kdo řekne nebo napíše větu „Romové kradou,” je lhář. Romové nekradou, kradou „někteří Romové” (právě tak jako někteří bílí), což je nebetyčný rozdíl. (Asi jako že auto není zelené, ale světlezelené.)

Kdo napíše větu, že podle statistiky krade víc Romů než bílých, lže. Žádná statistika o etnicitě zlodějů neexistuje. Možná by existovat měla, ale není tomu tak. A proč někteří lidé takto - vědomě, či nevědomě - lžou? (Ano, proč autor lže?!)

Motivů je víc, nejčastější asi bude pocit, že většina je romskou menšinou utlačována. Tento pocit však nevychází z reality, ale z toho, že se nechali zmanipulovat či naopak manipulují druhými. A zde již nejde jen o protiromské nálady, ale o širší kontext, v němž se odehrává manipulace za pomoci ideologizace myšlení.

Padlo tady jedno slovo – lež!! Autor se nám snaží celkem agresivně vnutit, že všeobecně zažitý předsudek o zlém pejskovi, který prakticky v Kocourkově zlobí už od středověku po celé Evropě, je lež pramenící z komplexů. A bez nějakých servítek neváhá autor pod vlivem své pokrokové humanity a tolerance naznačovat, že ti, kdo oponují jeho myšlenkách, jsou ti „zlí“.

Autor ovšem zapomíná, že pravda se nedá vnutit žádnými pseudonázory ani agresivními argumenty, pravda buď je, a sama se projeví, nebo není, a pak se z ní většinou dělá, aby měla své místo mezi lidmi.

Statistiky se kupodivu dělaly jak za první republiky (kdy se tehdy dokonce dělaly i registry pejsánků a kvůli kriminalitě byl vydán onen tolik slavný zákon o potulce), tak i za totality, dokonce se dělaly i těsně po Sametu. Pak se ovšem už přestaly ze „záhadných“ důvodů provádět a když už se dělaly, bylo zakázáno je zveřejňovat a publikovat, aby náhodou nevyšla na povrch ona psí bezúhonnost. (viz zde)

O tom, zda opravdu pejsánci kradou či ne, nejlépe poví praxe. Pokud jsou tak bezúhonní, jak se říká, jistě nebude nikomu dělat potíže projít se po desáté hodině večer oněmi „psími útulky“ s kufříkem v jedné ruce a mobilem za 10 tisíc v druhé ruce. Pokud jsou jen někteří pejsánci zlí, člověk by měl mít strach jen před některým pejsánkem, ale věřím, že by většina byla strachy bez sebe,, i kdyby žádného neviděli. A jak to, že kdyby dotyčný šel normálním místem, takový strach by neměl? To proto, že jen „někteří“?!

Chléb a hry
Paušalizace - tento výraz znamená házení všech do jednoho pytle a jeho smysl je z historického hlediska v módě již delší dobu. (Ovšem autor nikoho do jednoho pytle neháže.)

Jeho moderní varianty známe všichni:
• Židi (varianty: židobolševici, židozednáři) vládnou světu (A co moje klíšťata, na ty se zapomnělo? Tss :-//…)
• pouze árijci jsou čistou rasou, ostatní jsou méněcenní (Autor nevěří v árijce, patří tedy mezi ty ostatní, chápu-li dobře.)
• pouze dělnická diktatura zajistí blahobyt na zemi, kapitalisti jsou lumpové, statkáři jsou kulaci (Moc by mě zajímalo, kdy v historie byla dělnická diktatura.)
• pouze národ je první a jedinou hodnotou, člověk jako individualita je druhořadý (Sám člověk nikdy nic nesvede … v jednotě je síla.)

Všechny tyto hloupé předsudky a stereotypy (a mnoho dalších) musejí být podány paušalizujícím způsobem, jinak by neměly zamýšlený účinek: Ukázat na momentálně největšího či nejvíc nebezpečného nepřítele, vnitřního či vnějšího. (Hmmm, a na jakého nepřítele, pane paranoiku?)

To je velká zbraň, kterou napříč dějinami užívají manipulátoři různých druhů a typů a jejich pomocníci, které bychom dnes mohli označit jako mediální vymývače mozků. (Vítejte v klubu.)

Manipulátoři tu zbraň potřebují k tomu, aby se dostali k moci či aby si ji udrželi - aby předhozením vhodného žrádla dravcům zakryli selhání vlastních vizí, představ i skutků. Pomocníci (vědomí i nevědomí), kterých je pochopitelně mnohem více než manipulátorů, pomáhají buď za výhody, které jim manipulátoři po uchopení moci přihrají, nebo proto, že jsou již zmanipulovaní. (Hezky to umí autor napsat sám o sobě… je dojemné, jak autor mluví o manipulacích, nebýt jednoho detailu, že sám manipuluje.)

Je samozřejmě hezké soudit člověka podle jeho povahy, charakteru, přínosu pro společnost a podle toho, co dokázal, jaký je. Ale na světě máme miliardy lid a kdybychom měli takto posuzovat každého, tak všichni strávíme celý život jen tím, jak budeme poznávat těch pár lidí, už jen proto, že lidé jsou příliš složité osobnosti, aby se dali snadno poznat a posoudit.

Malý příklad. Přijdete do vsi, kde ze sto mužů je 90 rybářů. Když budete potkávat muže, co si budete myslet o každém z nich? Že je rybář nebo klempíř či zedník?! Jistě že rybář, i když třeba ve vsi jsou nějací kováři či jiní řemeslníci, ale kvůli jednomu kováři přece nebudete říkat o všech ostatních, že jsou kováři. To mě přijde dost absurdní, nemyslíte?

Zbožňuji lidi, kteří nadávají a spílají národu, národní hrdosti a uvědomění, a přitom mají v občanském průkazu národnost česká, fandí českým sportovcům, cítí vnitřní hrdost a radost, když se nějak ve světě proslaví něco českého, mají povětšinou českou holku (nebo kluka)… Tolik falešného pokrytectví a povrchnosti!

Ve starém Římě onomu zastírání skutečnosti a ohlupování občanů napomáhalo uvedení hesla „chléb a hry”, do praxe: stadiony praskaly ve švech a pochoutky lahodily jazyku, zábava a žvanec zbavovaly lidi „bolestného a zbytečného přemýšlení”… Sakra, co mi to jen připomíná? (Poslaneckou sněmovnu?!)

Césarové dobře věděli, co lidi potřebují, aby drželi hubu a krok, věděli a vědí to dobře i dnešní soukmenovci, soudruzi i jim podobní, převlečení ovšem do demokratického hávu. (Těm je to jedno, jde jim jen o moc a zisk.)

Pomocná paušalizující hesla k těm zásadním potřebovali a potřebují manipulátoři a jejich pomocníci ke snadnější změně společenské atmosféry - i ta současná jsou dostatečně známa, například:
• Češi jsou Švejkové
• Češi jsou smějící se bestie (Heydrich) (S úsměvem se přece pije líp, ne?)
• Nic než národ! (Který politik, soudruh či soudobý manipulátor toto veřejně říká, aniž by nebyl kárán v médiích či veřejností?)
• Romové kradou (Dokonce i pijí, jedí a dýchají vzduch.)
• homosexuálové jsou úchylní (Pokud nejsou, proč nejste, pane autore, také homosexuál nebo aspoň bi?)
• ženy patří k plotně (Holt příroda to tak udělala – ženy rodí, starají se o děti a tedy i o domácnost, muži zajišťují potravu a bezpečnost… až bude muž rodit děti, klidně ať je to naopak.)
• cizinci nás ohrožují (Ještě více nás ohrožují hlupáci a ignoranti.)

Všechna tato a podobná primitivní hesla mají vést k pocitu, že skutečné národní hodnoty jsou k ničemu (moc by mě zajímalo, jaké to jsou dle vás, škoda, že o nich nepíšete), že novoty nejsou vítány, a že všichni, kdo se pohybují na našem území, mají za povinnost žít ve všem všady stejně jako my. (Takže když přijdu k vám domů na návštěvu, mohu vyžrat celou ledničku, spát, kde chci, s kým chci a brát si peněz, kolik chci? Moc děkuji, kde bydlíte?)

Zjednodušeně řečeno: proto bylo možné a společensky přijatelné svého času chtít na Židech, aby si poněmčili jména a asimilovali se (snaha o vytržení Židů z vlastní kultury a náboženství), či, později, zakázat Romům kočování a de facto jim vzít jejich způsob života, tradiční řemesla apod. (Ta druhá jména si často dávala a vymýšlela sama „klíšťata“ a nebylo to z až tak počestných důvodů… Pejsánkům se zakazovalo kočovat, protože vždy, kam přišly, byly ihned konflikty s majoritní skupinou obyvatel, a to nemluvě o kriminalitě, která byla s nimi spojená… moc by mě zajímalo, jaké řemeslo je spojené s pejsánky?)

Romy (všechny, kromě již do té doby úplně asimilovaných) se tak podařilo zcela vytrhnout z jejich kultury a zvyků, aniž by jim společnost nabídla cokoli jiného, kromě korumpování vlastního svědomí sociálními dávkami - ty komunistický stát vyplácel Romům, aniž by je naučil rybařit. (Romská kultura?! :o))

A nyní, po několik generací trvající devastaci Romů a jejich kultury, začínají manipulátoři i zmanipulovaní volat po tom, aby se Romové ze dne na den změnili k obrazu našemu. Hned! Teď a tady! Úplně a bezpodmínečně! (Ano, všichni se změníme k obrazu pejsánků, však sem přišli, chudáci, utrmáceni a trápeni lidmi… doufám, že autor sám bude mezi prvními, kdo začne krást, flákat se, nepracovat a pobírat sociální podpory.)

Prastará metoda: Ideologizace myšlení zabrání přemýšlení

Pojďme si tu tisíciletími prověřenou metodu manipulace pro větší jasnost popsat na počínání Jiřího Čunka. Diskuse, jestli je Čunek rasista, či není, je jistě potřebná, nejde však sama o sobě příliš do hloubky, protože podstaty věci se týká okrajově. Lidem jako on - napříč dějinami - nešlo ani tak o nějakou ideologii, tu užívají jako prostředek ke zmanipulování „davu”, ale o MOC. Čunek jen použil prastarý způsob manipulace: coby známý a viditelný člověk svými výroky i konáním společně s dalšími napomáhal a dál napomáhá k uvolnění toho, čemu se říká latentní xenofobie a rasismus. (Malý detail, všechno spískala a řídila média, bez nich by nebyl žádný Čunek ani nic jiného).

Mnoho normálních lidí, z nichž někteří mají skutečně s Romy špatnou zkušenost, i já jich mám pár, vedle těch pozitivních (Jaké pozitivní asi autor má?A převyšují ty negativní?), mu na tuto vějičku skočilo. Jiní jsou však skutečnými rasisty a xenofoby i bez toho. (Ještě že autor to tu vyvažuje.)

V každém případě se mu ovšem povedlo to, co mnoha jeho předchůdcům: vybuzením emocí posunout myšlení těchto lidí tak, že nejsou schopni se na věc dívat normálně, ale pouze prizmatem nějaké ideologie. (Hlavně mu šlo o zakrytí svých finančních machinací.)

Takto i jinak (v zájmu něčeho jiného) zmanipulované lidi můžeme - vedle manipulátorů samých - denně sledovat, jde o různé politiky, intelektuály, komentátory, publicisty, blogery i anonymní pseudodiskutéry pod články i blogy na internetu - říkejme všem, souhrnně, třeba psavci. (Autor samosebou nepatří mezi vyjmenované.)

Asi většina z nás četla úvahy, v nichž se jejich autoři raději „mýlí se stranou, než by měli pravdu proti straně” (a je jedno, o kterou stranu či ideologii jde, manipulátoři i zmanipulovaní se táhnou napříč stranami i ideologiemi). Předkládají nám velmi zjednodušené rovnice, které nemají se životem a realitou mnoho společného, ale zato se dají převzít bez dlouhého přemýšlení. Tito psavci řeknou či napíšou cokoli, aby „svoji” ideologii, stranu či politika zbožštili, dostali do popředí před ostatní, obhájili apod. - a to jakkoli. (Hlavně aby sám autor poznal hranice mezi realitou, životem a fikcí a aby tu „svoji“ neobhajoval za cenu lží, snižování intelektu druhých a vyvyšování svých ideálů nad ostatní).

Nejběžnější metodou je denunciace protivníka (či dokonce jen domnělého protivníka), polopravdivé či zcela lživé útoky, nadávky, zveličování, zesměšňování, podpásovky toho nejhrubšího zrna, překrucování při obhajobě neobhajitelného - vše nejlépe v souladu se stranickým výkladem či tvrzením toho kterého adorovaného politika. (Autor káže vodu a sám popíjí víno.)

V protiromské rovině je to vidět ještě zřetelněji, protože Romové jsou většinou zřetelní na první pohled - jako lidé i jako „problém”. (To se divím, když jsou stejná rasa a národ jako my a nejsou vůbec potížisté.)

Článek bývá uvozen třeba touto poměrně rozšířenou hláškou: „Znám mezi Romy i pár slušných lidí…” ,podle toho se asi nejlépe pozná člověk, který svůj rasismus skrývá - možná i sám před sebou. (Ano, přesně tak, skrýváte ho dost dobře.)

A potom následuje jeden paušalizující výmysl za druhým, většinou tu a tam provázený pravdivým tvrzením - přesně tak se odedávna vyrábějí dezinformace. Tito psavci, manipulátoři i manipulovaní, potřebují ve společnosti navodit pocit, že VŠICHNI ROMOVÉ KRADOU, VŠICHNI JSOU ŠPATNÍ… aby byl co největší souhlas s požadavkem, ať se VŠICHNI ROMOVÉ NĚKAM VYSTĚHUJÍ!

Nikdo se nesnaží vnucovat lidem pocit, že všichni pejsánci kradou a jsou zlí, ono to ani není třeba, sami pejsánci se dost přičiňují tím, co dělají. Je dost lidí, kteří by rádi chtěli, aby pejsánci byli civilizovaní a přizpůsobiví, ale kde nic není, ani smrt nebere. To spíš lidé jako autor druhým vnucují své humanistické a liberální pseudomyšlenky a pokud se náhodou objeví někdo oponující, je ihned fanaticky ocejchován jako kacíř.

A co to udělat naopak: dokázat, že všichni pejsánci nekradou, že všichni jsou hodní a jen malé procento zlobí, že všichni pejsánci mají snahu vést civilizovaný život, pracovat, budovat, koexistovat s majoritní skupinou obyvatel a ne si žít sami pro sebe, těžit ze sociálních programů a výhod a parazitovat se na společnosti?

Mně právě naopak tvrzení, že znám i pár slušných, jasně dokazuje, že většina zlobí a jen těch pár světlých výjimek je jiných. Kdyby měli být všichni slušní, mělo by se říkat „znám pár zlobivých“.

Manipulovat sebou pochopitelně nedá každý, dost lidí se tomu brání, někteří na to veřejně poukazují. (Já in persona.)

S těmi je třeba něco udělat, nějak s nimi zamést - pokud jde o známé lidi, nastupuje snaha o jejich společenské znemožnění, ostatní jsou různými způsoby zaháněni do kouta. Známe to dobře z internetových pseudodiskusí, v nichž je každý, kdo neprojevuje dostatečně xenofobní názory okamžitě napaden anonymní smečkou, ukřičen, převálcován - a pokud tyto internetové diskuse bere vážně (a takových lidí je opravdu dost), tak i psychicky deptán a týrán. Jde opět o starou známou metodu denunciace, jak je popsána výše.

Nikdy jsem si nevšiml, že by společnost nějak zvlášť nadržovala těm, kteří se projevují „rasisticky, nacionalisticky“, naopak kdybych teď plácnul něco takového v televizi jako tzv. celebrita, mám na krku nejedno obvinění a byl bych velmi rychle donucen se veřejně omluvit a přeskládat slova tak, aby veřejnost a média byla spokojena. Nebo snad ne?!

Ono také není příliš vhodné soudit lidi podle pofiderních diskuzí na Seznam.cz či Super.cz, kde se vesměs vyjadřují z nudy

Tato smečka, která si jednotlivě i koordinovaně bere za úkol protixenofobní hlasy umlčovat, potřebuje pro své konání co největší prostor, který se snaží vynutit si nejčastěji napadáním druhých za to, že jim upírají svobodu slova, že nejsou demokratičtí, že jim upírají jejich lidská práva apod. Na toto téma by mohli napsat román editoři či administrátoři blogů. Jakékoli přesunutí rasitického, xenofobního, vulgárního či útočného článku z veřejného prostoru, či jeho vymazání, okamžitě provází soustředěný útok smečky v popsaném slova smyslu: berete nám svobodu slova.

No a co to jiného je, než omezování svobody slova? I kdybych říkal, že musí všichni ufouni pochcípat, mám na to právo a nikdo mě to nemůže zakazovat říkat či psát. Lidi jako autor píšou jeden blábol za druhým a jsou zveřejňovány. Jak by se vám líbilo, kdyby polovičku z toho, co napíšete, někdo zcenzuroval pro „vyšší zájmy a jejich blaho“? (A věřte, že kdyby se mělo cenzurovat vše, co není pravdou, ale blbostí či manipulací, tak by autor měl hodně krátký článek.)

Nejde ovšem o svobodu slova, ani obecně vzato, ani jinak. Z obecného pohledu je jasné, o co jde: určitá část lidí křičí o svobodě slova proto, aby ji mohla upřít druhým.

Například neonacisti v Plzni chtěli a chtějí pochodovat za svobodu slova, o co jim jde ve skutečnosti je však dostatečně známo od třicátých let minulého století: dostat se k moci, svobodu slova zcela zrušit, a své odpůrce nahnat do koncentráků. (Zapomněl ještě dodat, že jejich cílem je i vyvolat další světovou válku… touto pasáží se mi autor definitivně vybarvil jako paranoidní, nenormální, s prominutím, hlupák).

Podobně se to má se xenofoby internetovými: oni chtějí ukřičet ostatní tak, že jim vezmou odvahu nebo je znechutí nebo jim alespoň hodně zúží prostor pro vyjádření. (Ještě že jsou tady internetové matky Terezy jako autor, které svou svátostí vše vyváží a dají do pořádku.)

Svými projevy svobody slova chtějí druhým upřít jejich svobodu slova. (Já klidně nechám lidi jako autor žvanit a psát, co chtějí, ale nechali by i oni mě?)

Myšlenku, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, posunuje tato smečka do zcela falešné polohy. (Pozor, aby jednou ta smečka vlků nezačala trhat a kousat.)

Bránit se proti tomu dá různě. Začíná to pochopitelně u nás samých. Nenechme se oblbovat čímkoli - i když to říká jinak sympatický člověk, snažme se neustále hledat ke každému dění, ke každé věci další informace a přemýšlet o souvislostech. Člověk není svobodný tím, že opakuje lži a nesmysly, ale tím, že má nezávislé myšlení. (Autor určitě není svobodný.)

Ve veřejném prostoru je k obraně třeba všech slušných lidí. Média by neměla podléhat různým tlakům a ultraliberálním nadšencům, kteří vždy neomylně přiběhnout na pomoc těm nejhorším křiklounům. Nikde, v žádné Listině základních práv a svobod není napsáno, že darebák má mít pro svá vyjádření větší prostor než slušný člověk. (Bohužel Vy ten prostor máte, pane autore.)

Naopak: zákony nás před nimi mají chránit a většinou tak i činí. Rasismus, xenofobii, vulgaritu a útočnost je třeba neustále z veřejného prostoru vytěsňovat, a na internetu, když to nejde jinak, i mazat. (Už aby mě vymazali úplně odevšud.)

Mazání takových projevů není cenzura, ale projev odpovědnosti, která se ke svobodě neodmyslitelně váže. (Úplně chápu, zabití člověka není vraždou, pokud byl zabit pro svobodu.) Jako pozitivní příklad uvádím jednání redakce idnes.cz, která pod některými články, většinou o Romech či Židech, uvádí toto: „Omlouváme se všem slušným čtenářům za to, že jsme zrušili diskusi pod článkem. Někteří jiní ji bohužel zneužívali k opakovaným rasistickým a vulgárním výpadům, které už nešlo mazat jednotlivě.” Takto jednoznačně a nezbaběle by se k tomu měly stavět všechny redakce a slušní lidé by je k tomu měli tlačit.

Ani v případě různých demonstrací, pochodů a dalších veřejných projevů netolerance to nepůjde jinak, než společným odhodláním slušných lidí vždy, opět a znovu proti tomuto a dalšímu primitivismu vystupovat.

Autor si tu hraje na lidumila, pokrokového člověka, který nutí druhé k toleranci, pochopení a solidaritě, ale sám by usurpoval, zakazoval a cenzuroval, to vše pochopitelně pěkně maskovaně – dělám to pro dobro společnosti, svobodu ducha a mysli. Pro jakou ale společnost? A opravdu jde o dobro, o její rozvoj a pokrok?!

Tím bych ukončil nejen tento, ale i můj článek. Možná jsem jím ničeho nedocílil, ale věřím, že ti, kdo si jej přečetli, když už ne pomocí mých argumentů, tak pomocí svých vlastních, si udělali obrázek nejen o tomto autorovi, ale celkově o tom, co se nyní děje v médiích a jaké se razí trendy.

Já osobně mohu říci jen tolik – ať si píšou cokoliv, fakta jsou fakta, i když z nich budou dělat mýty, a z mýtů naopak fakta. A dokud budou lidi jako já a vy, kteří se nebojíme přemýšlet po svém (a stát se de facto těmi kacíři), tak ta fakta budou stále žít. Jen doufejme, že ti, kdo tady budou po nás, v tom budou pokračovat a neskončí s vymytými mozky!