Předmět páně Hučínova „teroristického” útoku, tak často obehrávaným některými policisty, žalobci, soudci i novináři, proti dobrému rodáku, agentu StB a patrně KGB, známému udavači a donašeči Antonínu Mikešovi, v době krásných mladých let kvetoucího bolševického režimu spočíval v tom, že mu rozmetal v noci branku, aby dal pokoj.
Mezitím podepsal Vladimír Hučín Chartu 77, stal se vzorným pracovníkem FBIS - pozdější BIS - a obětí starých, s KSČM propojených struktur převážně z řad členů ČSSD ve státní správě. Toto jsou známá fakta.
Méně známo je, že stejný Antonín Mikeš sedí nyní v pardubické věznici za více než 40 milionový podvod, s flastrem cca 5 let. To by se zdálo být v pořádku. V pořádku není, že s tímto padouchem sdílel poslední tři měsíce v lochu stejnou chodbu brněnský antikomunista, neúnavný aktivista a bojovník za nápravu křivd a potrestání viníků komunistických zvěrstev; za dosažení spravedlnosti pro svou osobu, neboť byl těžce poškozen na zdraví i rodině, aniž byl kdokoli z přímých viníků, kteří jsou známi, pohnán k zodpovědnosti a potrestán. Ano, ten L. Šimeček, který se logicky právě Vladimíra Hučína neohroženě a otevřeně zastával a „vysloužil” si. Oficiálně za paragraf trestního zákona „napadení veřejného činitele“, neoficiálně - hádejte - můžete třikrát. Stačí jednou. Za charakter. A to za přispění stejných osob, které „jdou” po Hučínovi.
Ano, je to stále onen ing.arch. Lumír Šimeček, signatář Charty 77, pověstný svou kvílející sirénou na kliku, rozhánějící bolševické besídky v Brně na Náměstí svobody a vykuřující bolševiky při jejich stranických rejdech, protestující před parlamentem, pankráckou věznicí
a všude, kde ho bylo třeba. Bezkonkurenční s kloboukem opatřeným nápisem „Svobodu Vladimíru Hučínovi“ a nepostradatelnou taškou plnou osobních dokumentů, nastřádaných při vyšetřovaní policií a řešení přestupků na brněnském magistrátu.
Vyšetrovací vazbu si již odpykal, soudy probíhaly podobně skandálně jako v případě Vladimíra Hučína, nechyběly protesty ani řetězová hladovka na jeho podporu.To vše v roce 2002 až 2004. Ne, to se nám nezdá. To je skutečnost. Samet. Přímo plyšák - rudý. Bez vzbouřených emocí chce se říci spolu s neznámým poetou: „Spravedlnost je jako odvrácená tvář Měsíce, NIKDY ji nespatříme.” Nikdy? Jednou se to otočí. Musíme přitlačit.

Claudie Nikolajenková