Budoucnost není v jednotné měně

July 5th, 2006 · Diskuze (No Comments)

Napsala: Petra Edelmannová

Nedávno dokončil ženevský profesor Richard Baldwin svůj výzkum o přínosu jednotné měny pro evropské země. Baldwin se ve svém výzkumu zaměřil především na vliv eura na obchodní bilanci. Velkým argumentem pro přijetí jednotné měny bývá totiž konstatování, že zavedení eura významným způsobem posílí export. Výsledky výzkumu tak jednoznačné nejsou. Prokázaly, že tři členské státy, které doposavad nejsou členy eurozóny – Velká Británie, Švédsko a Dánsko – neutrpěly nepřipojením se k eurozóně ztráty v obchodní bilanci, naopak jejich export do eurozóny vzrostl.
Pokud by se např. Velká Británie rozhodla zavést společnou měnu, její vývoz by vzrostl o cca 3 mld. liber, zatímco dovoz by vzrostl o více než 18 mld. liber. V případě Švédska i Dánska je nepoměr mezi očekávaným růstem dovozů a vývozů obdobný. Přijetí eura by tak v těchto zemích vyvolalo deficit obchodní bilance.

Vliv přijetí eura na obchodní bilanci se však různí. Například pro Španělsko bylo přijetí eura poměrně dobrým tahem, zatímco třeba pro Řecko je zavedení eura tahem velmi negativním.
Euro bylo zavedeno 1. ledna 2002 ve 12 z 15 členských států Evropské unie. Velká Británie, druhá největší evropská ekonomika, se projektu zavedení jednotné měny nezúčastnila. Rozhodla se přijmout společnou měnu pouze v okamžiku, až bude splněno pět ekonomických kritérií/testů stanovených kancléřem Gordonem Brownem. Situace v Dánsku a Švédsku je poněkud odlišná, zde bylo přijetí jednotné měny odmítnuto občany v referendech.
Ze zprávy Richarda Baldwina jednoznačně vyplývá, že pro Velkou Británii, Švédsko ani Dánsko není euro žádným přínosem, spíše naopak.
Nejnovějším adeptem na přijetí jednotné měny je Slovinsko, které se tak rozhodlo učinit v lednu příštího roku. Dle R. Baldwina by však státy jako Polsko, Maďarsko či Česká republika měly opravdu pozorně zvážit, zda se chtějí dobrovolně vzdát nástrojů na kontrolu své měnové politiky a měnového kurzu.
Česká vláda počítá s přijetím eura v roce 2010. Ekonomové ovšem poukazují na řadu problémů, včetně deficitu veřejných financí. Proto odhadují vstup ČR do eurozóny nejdříve na roky 2012 až 2013. Zároveň ovšem připouštějí, že rozhodnutí bude především politické a ne ekonomické. To je další tragédií, kterou eurounifikace přináší. V zájmu „čehosi” je o všem rozhodováno politicky, ne odborně v rovinách rozhodovaných oblastí a problémů.
Zatímco politikové již hovoří o přijetí eura jako o rozhodnuté věci, staví se občané nových členských států k jednotné měně opatrněji až skepticky. Dle výsledků posledního průzkumu veřejného mínění si více jak polovina Čechů nepřeje vyměnit českou korunu za euro. Podobně se k euru staví i občané na Kypru, v Litvě, Lotyšsku či Estonsku.
Jsem přesvědčena o tom, že dnes, kdy Evropská unie hledá svoji novou identitu, kdy není schopna prosadit vlastní vizi ať již o zemědělské politice, společné obraně nebo o formě a obsahu euroústavy, by nemělo docházet k dalšímu převodu národních měn na měnu společnou. Je stále méně jasné, co bude s EU v horizontu tří až pěti let. Pokusy o přijetí Turecka, Bulharska a Rumunska se zdají být po všech stránkách natolik destruktivní nejen pro EU, ale pro celou Evropu, že se jeví rozumnějším krokem držet národní měnu… a vše další „národní“, co se dá udržet.

zdroj: Národní strana