Přinášíme vám text dvou projevů, které zazněly na demonstraci Vlastenecké Fronty dne 28. října 2004 v Praze.

František Nonnemann, člen předsednictva Vlastenecké Fronty

Kamarádi,
sešli jsme se zde, abychom si společně připomněli dnešní svátek, 28. říjen, den vzniku samostatného Československa. Já bych se chtěl ve svém vystoupení stručně zmínit o jistém symbolickém významu, jaké toto datum má, a to zejména dnes, po zavlečení naší země do Evropské unie.
28. října 1918 vznikl na troskách válkou vyčerpaného Rakouska - Uherska nový stát, Republika československá. Stát vznikl vůlí Čechů a Slováků, byl posvěcen odhodláním a krví vězněných politiků, hrdinných legionářů a mnoha dalších bezejmenných vlastenců.
O starém Rakousku je zvykem mluvit jako o žaláři národů, nástroji germanizace a útlaku slovanských národů. Nechci tento stát nijak idealizovat, ale nesmíme přehlížet fungování českých zemských sněmů, existenci českých poslanců v celostátním parlamentu ve Vídni, české noviny, české vlastenecké spolky, české politické strany atd. Projevy mnoha tehdejších českých poslanců mohly být pro jejich nacionalismus rakouskými úřady hodnoceny jako vlastizrádné, přesto však mohly svobodně zaznívat. Podobnou svobodu ani podobné projevy od dnešních europoslanců očekávat jistě nemůžeme.
Za Rakouska počalo a rozvíjelo se české národní obrození, které v jistém slova smyslu vyvrcholilo právě před 86 lety vyhlášením samostatného státu. Dnes je naše země opět součástí nadnárodního uskupení, které nám slibuje lepší a šťastnější zítřky. Nezbývá nám než doufat, že nebudou opět na věčné časy.
V dnešní den jsme zde, abychom si připomněli slavné datum. Žijeme také v českém státě (alespoň dle názvu), ve státě údajně svrchovaném a svobodném. Ale já se musím ptát: která z velkých, mediálně propagovaných stran se dá označit za českou? Které celostátní sdělovací prostředky se dají označit za české? Kteří poslanci se dají označit za obhájce českých zájmů? Proč jsou spolky českých vlastenců a národovců označovány za extrémistické, proč jsou terčem mediálních útoků a objektem zájmu bezpečnostních složek? V jakém že státě to žijeme?
Ne, nevyzývám k obnově rakousko - uherské monarchie. Záchrana svobody českého národa a jeho státu může přijít jedině prostřednictvím nového národního obrození. Toto nové národní obrození vyjde z nás, z malých skupin odhodlaných idealistů, kteří nezradí odkaz předků a půjdou vstříc svobodě a nové národní revoluci. Nic než národ!

František Červenka, předseda politické strany Národní sjednocení

28. říjen je bezpochyby velkým dnem českých dějin!

28. říjen je bezpochyby velkým dnem českých dějin! Je vyvrcholením snah historického národa, jehož tisíciletá státnost a dědičná práva byla po staletí ponižována egoistickým velkoněmectvím a přehlížena rakouskou kosmopolitní byrokracií.
28. říjen, jak mu český národ rozuměl a jak si ho přál, byl dnem obnovy, nikoli destrukce! I proto dějinné události 28. října 1918 probíhaly v oné typicky slovanské atmosféře radosti, bez krveprolití a zášti. Českému národu nešlo primárně o rozbití monarchie, nýbrž o obnovu historického českého státu, jeho svobody a suverenity. Tento cíl, a právě jen tento cíl, sjednocoval národní hnutí a dodával obdivuhodnou morální sílu českým legionářům v krvavých lázních světové války. Proto také dokázali včas odhalit protinárodní charakter rozkladné bolševické propagandy, utrhli se ze řetězu pařížských lóží a dali rudým komisařům pocítit sílu ozbrojené vůle národa.
Obnova české suverenity byla posvátným cílem všech poctivých Čechů a skutečným obsahem 28. října. To je nutno pochopit především. Otázka právní formy obnoveného českého státu byla vyhrazena poválečným diplomatickým jednáním a měla řadu možných řešení. Oprávněné požadavky národa nebyly ostatně v nějak nesmiřitelném rozporu ani s vůlí tehdejšího císaře Karla I., bylo však již v pohybu příliš mnoho sil světové politiky a hodiny schizofrenní rakousko-uherské monarchie, vtažené Němci do nesmyslné a sebevražedné války, byly neodvolatelně sečteny.
Autentický národně osvobodivý smysl 28. října byl však náhle zastřen masivní levičáckou propagandou. Osoby, které byly bytostnými kosmopolity a před válkou měli pro české vlastenectví jen slova pohrdání, náhle pěly vlastenecké ódy, v nichž podsouvaly národnímu hnutí cizí, bůhví odkud vzešlé ideje pokrokářství a pseudohumanity. Nejlepší z legionářů, kteří měli s podobnými jedy zkušenost a mohli je odhalit, nebyli dosud zpět ve vlasti, a široké vrstvy lidu nechápali nuance státoprávních termínů, ani nebezpečí žurnalistických lží. Novodobý český resp. Český stát tak dostal do vínku nejen formu parlamentní republiky vzniklé prý revolucí, nýbrž také politické, náboženské, a sociální rozpory, které rozdělovali národ a podvazovaly jeho vitalitu až po hořká vyústění Mnichova a Února.
Muži 28. října byli odstrčeni, letité zásluhy národních vůdců zapomenuty, starodávné tradice selektovány měřítkem „pokrokovosti“ a plebejství povzneseno na piedestal. Leč národní hodnota 28. října - totiž obnova české suverenity byla už nastolena a národ si ji navzdory zradám vládnoucích politiků již nedal vzít, ba, znovu za ni bojoval na bojištích 2. světové války i války studené. Ne za Beneše nebo Havly, ale právě je a jen za suverenitu našeho národního státu.
Rozumíme dnes skutečnému obsahu 28. října? Nelze přehlédnout paralely se 17. listopadem 1989. Tytéž národní barvy v ulicích, tatáž česká dobrotivost a nechuť po zbytečně prolité krvi, tatáž překrásná touha po svobodě, narovnané šíji a obnoveném starodávném právu. Bohužel však brzy také obdobná zrada, tentýž pseudohumanistický jed, tatáž ztráta národní jednoty a totéž odsunutí pravých antikomunistů na vedlejší kolej. Nijak proto nepřekvapuje obdobné vyústění: totiž ztráta české suverenity, byť nenápadná, nepřiznaná a časově rozfázovaná.
Právě tyto paralely nás musí vést k tomu, abychom se poučili z dějinné zkušenosti 28. října, nepropadali útočící skepsi a věřili, že si národ své nejcennější hodnoty uhájí. Nestačí však chovat naději, nestačí věřit, ale je třeba pracovat pro obnovu národa! Položit svědectví vlastních životů proti falešným a scestným hodnotám marxismu, pokrokářství a kosmopolitního globalismu. To je odkaz 28. října, který nás spojuje s předky i budoucími.
Politická strana Národní sjednocení bude proti těmto politickým jedům bojovat až do pověstných hrdel a statků. Neboť je-li s námi Bůh, kdo proti nám.