Hnutí PaS k návrhu jazykové zkoušky pro žadatele o pobyt v ČR

Do jednání vlády předložila v uplynulých dnech ministryně školství Dana Kuchtová návrh organizace povinné zkoušky z českého jazyka, která by se měla podle parlamentem projednávané novely cizineckého a azylového zákona stát jednou z podmínek povolení trvalého pobytu cizinců na území ČR. V souvislosti s tím přinesla média zprávy o rozporech uvnitř vládní koalice v postojích vůči návrhu, zejména v otázce financování předpokládaných kursů českého jazyka pro zájemce o pobyt v ČR.

Jelikož hnutí Právo a Spravedlnost (PaS) dlouhodobě věnuje této problematice pozornost, cítíme se jako jeho představitelé povinni reagovat na zmíněné dění několika vážnými poznámkami a návrhy.

Jednak je třeba připomenout, že dosavadní neexistenci potřebné legislativy k dané věci považujeme za doklad těžko uvěřitelné nezodpovědnosti předchozích vlád. Je nepochopitelné, že ani vstup ČR do Evropské unie nemotivoval někdejší vlády socialistických premiérů k potřebnému zájmu o jazykovou otázku, zejména v souvislosti s problematikou imigrace.

Dále je nutno poznamenat, že ačkoli zájem současné vlády vítáme, domníváme se, že ulpívá na povrchu celého problému. Otázka případné povinné jazykové zkoušky pro imigranty totiž úzce souvisí s celkovým právním ukotvením českého jazyka v ČR a naráží na absenci potřebných zákonných norem, které by jasně deklarovaly postavení češtiny jako jazyka státního! Teprve takový zákonný podklad by se mohl stát vhodným východiskem pro řešení jazykové problematiky v dalších souvisejících zákonech a nařízeních, včetně těch, jež vyplývají z chystané novely cizineckého a azylového zákona. Bez zřetelné právní definice státního jazyka ČR totiž bude každý požadavek povinné jazykové zkoušky pro imigranty nutně balancovat na pokraji legality a vzbuzovat oprávněné rozpaky. Čeští daňoví poplatníci by totiž mohli snadno být za několik let svědkem toho, že bude ČR odsouzena štrasburským soudem k úhradě finančních náhrad imigrantům „poškozeným“ neoprávněně požadovanou jazykovou zkouškou. Před zavedením podobné zkoušky proto musí dojít k přijetí jazykového zákona! Vhodné by bylo i zavedení povinné zkoušky z historie českého státu.

A konečně, naprosto nechápeme rozpory uvnitř vlády kolem údajně složité otázky financování jazykových kursů. (Pokud se tedy nejedná jen o účelovou snahu celou věc brzdit a komplikovat). Schopnost dobré komunikace v jazyce hostitelské země přece pro imigranty jednoznačně znamená zvýšení jejich kvalifikace a možností uplatnění na trhu práce. Pokud o totéž, tedy zlepšení své pozice na pracovním trhu, usiluje občan ČR, např. formou rekvalifikačních kursů, musí si tento svůj zájem financovat z vlastních prostředků, stejně jako každý, kdo chce absolvovat kurs cizího jazyka apod. Neexistuje žádný důvod, proč by měly být předpokládané přípravné kurzy českého jazyka k jazykové zkoušce pro imigranty financovány kýmkoli jiným, než zájemci o povolení k pobytu samotnými! S ohledem na jejich často obtížnou sociální situaci, která bývá příčinou jejich imigrace, by snad bylo možné, aby vláda ČR jednala s EU, zda by těmto lidem EU nebyla ochotna ze svých humanitárních fondů udělit na tento účel bezúročnou půjčku, jakou vyspělé státy v západní Evropě např. udělují zájemcům o studium na vysokých školách. Ale to už by byla věc mezinárodních jednání, která nejsme sto předjímat a jejichž výsledky ani nemohou být pro imigrační politiku ČR rozhodující.

Takový postup by byl podle našeho názoru naprosto realistický a skutečně nerozumíme tomu, proč má vláda s nalezením nějakého obdobného řešení potíže.

Mgr. Petr Bahník – předseda PaS
František Červenka – místopředseda PaS
Kryštof Kindler – člen předsednictva PaS
Jan Broj – člen předsednictva PaS
Bc. Petr Valeš – člen předsednictva PaS
Irena Hanzlová – člen předsednictva PaS

V Praze dne 5.8. 2007