Napsal: Paul Findley

Kandidáti na veřejný úřad, vysoký i nízký, jsou uhranuti – přesnější slovo je vystrašeni – neurčitým, ale drahým strachem z americké lobby, která pracuje ve jménu Státu Izrael.

Proberte se miliony slov „konečné trojky“ v prezidentském boji – Baraka Obamy, Hillary Rodham Clintonové a Johna McCaina – a nenajdete slovo, ani jedinou slabiku, kritizující dlouholetou americkou politickou zaujatost silně protěžující Izrael, politiku, jež na americkou společnost ukládá obrovské břemeno a rozčiluje muslimy po celém světě, včetně osmi milionů, kteří jsou občany USA.

Průzkum milionů slov z analýz televizních a jiných komentátorů, kteří se živí dennodenním zkoumáním vlivu jednání prezidentských kandidátů, odhaluje totéž hloupé ticho. Dokonce se ani nezmiňují o mlčení kandidátů na toto téma, které by mělo být základním a nepřetržitým středobodem debat.

Hledání v hlavních médiích – tisku, rádiu a televizi – má prakticky tentýž výsledek: mlčení. Jedním z mála míst, kde člověk může najít promyšlené a nezaujaté zkoumání nadvlády Izraele v americké společnosti, je internet.

Více… »

Napsal: Adam Kovář

Švýcarská soukromá společnost Elektrizitaetsgesellschaft Laufenburg (EGL) minulý měsíc uzavřela smlouvu o dodávkách zemního plynu s Íránskou národní společností pro vývoz plynu. Protože jde o dohodu vpravdě významnou, při podpisu smlouvy v Teheránu byla přítomna i švýcarská ministryně zahraničí Micheline Calmy-Rey.

A Židi spustili pokřik. Totalitní židovská organizace Anti-Defamation League (Liga proti pomluvám - něco o ní je třeba zde) si počátkem dubna zaplatila ve švýcarských a dalších novinách celostránkové inzeráty, ve které označila Švýcarsko za nejnovějšího sponzora terorismu. Co se týče terorismu a vymáhání sponzorských příspěvků, ADL rozhodně ví, o čem mluví.

Více… »

Napsal: Adam Kovář

Obyvatelé italského hlavní města tuto neděli a pondělí volili svého starostu. A volby do značné míry rozhodli přistěhovalci. Ne ovšem tak, jak by se to líbilo levici, která si hodlá z dovážených, nekvalifikovaných, nezaměstnaných a na sociálních dávkách závislých přistěhovalcích budovat svoji stabilní voličkou základnu.

Volby vyhrál a starostou se stal Gianni Alemanno (na fotografii), kandidát Berlusconiho nové strany Lid svobody. Alemanno byl před tím členem Italského sociálního hnutí, později se stal členem Národní aliance Gianfranca Finiho, v letech 2001-2006 zastával post ministra zemědělství. V předvolební kampani se zaměřil mimo jiné na problém přistěhovalců a jejich kriminality. Římané dobře vědí, o čem mluvil, protože (nejen) v posledních měsících Řím zaznamenal několik otřesných případů znásilnění a zavraždění Italek přistěhovalci, zejména Cikány z Rumunska či Araby z oblasti Středomoří.

Alemanno v předvolební kampani mj. slíbil bojovat proti ilegální imigraci, přistěhovalce, kteří jsou již protiprávně v Římě, hodlá deportovat pryč a jejich slumy v okolí města zbourat, poslat více policistů do ulic atd. Jeho slova našla sluchu u 53,7 % římských voličů, zatímco jeho levicový protikandidát Francesco Rutelli, který chtěl proti kriminalitě přistěhovalců bojovat především prevencí a jejich začleňováním do společnosti, obdržel 46,3 % hlasů. Uvidíme, nakolik se novému římskému starostovi bude v boji za bezpečnost jeho města dařit.

Napsal: David Macháček

Po německých drahách jezdí prazvláštní vlak, resp. z Německa vyrazil, ale procestuje i další státy. Čím že je tento vlak zvláštní? Podle informací médií se v něm mají ukrývat osudy tisíců židovských dětí, které zemřely v koncentračních táborech. Jak se v něm ty osudy skrývají, to už agentury nezaznamenaly. Vlak vyjel 13. listopadu loňského roku z Frankfurtu a 8. května roku letošního má dorazit do Osvětimi. Cestou už se zastavil nebo se ještě zastaví celkem ve třiceti městech.

Dne 13. dubna tento zvláštní vlak dorazil do Berlína. Dle přání organizátorů této akce měl oba dva dny stát na berlínském hlavním nádraží, německé dráhy jej ale odstavily na východní nádraží a jejich představitelé to, pro mě zcela logicky, zdůvodnili tím, že vlak by po dva dny blokoval hlavní nádraží a narušil by příjezdy i odjezdy řady spojů. Holocaustová lobby se však s tímto vysvětlením nespokojila a německé dráhy začala osočovat z neúcty a z toho, že jsou vlastně dědici nacismu. Jistě, co je nějakým holocaustníkům do provozních záležitostí nějakých drah, co je jim do rozpisů jízd a včasných příjezdů a odjezdů.

Více… »

Napsal: Adam Kovář

Prvního května se budou v britském hlavním městě Londýně volby starosty a volby zastupitelstva. Britská národní strana postavila jak kandidáta na starostu, Richarda Barnbrooka (na fotografii), tak i kandidáty pro volby do londýnského zastupitelstva.

Základní body jejich “Londýnského manifestu” jsou zde. Program se týká problémů dopravy (obnova autobusového parku, vybudování nového letiště, zastavení perzekuce motoristů atd.), bezpečnosti (zaměření na boj s pouličními gangy, deportace ilegálních přistěhovalců ze země), kultury (žádné nové mešity, obnova veřejných oslav při některých britských významných dnech), bydlení (zastavení diskriminace bílých obyvatel, zákaz stavění nových budov v oblastech zeleně) a dalších témat (BNP je například proti pořádání Olympiády v Londýně v roce 2012).

Na první pohled docela rozumný program. A protože pravděpodobně rozumný přišel i obyvatelům Londýna, bylo je potřeba upozornit, že Britská národní strana je parta odporných rasistů a xenofobů, které je nevhodné jakkoliv podporovat či dokonce volit. A kdo se o toto “přátelské upozornění” před londýnskými volbami postaral? Ve Velké Británii usazení černoši, muslimové a Židé.

Více… »

Napsal: David Macháček

Jak se ukazuje v případě neutichající aféry šéfa Mezinárodní automobilové federace (FIA) Maxe Mosleyho, tak i západní svět se vyžívá v bolševické praktice trestat děti za jejich rodiče. Max Mosley si v jakémsi sadomasochistickém duchu užíval s několika prostitutkami a měly při tom figurovat i německé uniformy. A ihned po zveřejnění této zprávy na něj začalo být útočeno v tom smyslu, že jeho otec, sir Oswald Mosley, se kamarádil s Hitlerem a jeho syn se mu jaksi snaží vyrovnat. A protože tato aféra poškozuje motoristický sport, měl by ze své pozice odstoupit.

Co se vlastně stalo? Max Mosley si užíval nějakých prazvláštních sexuálních praktik s prostitutkami. Je nějak sexuálně úchylný a já rozhodně nehodlám jeho úchylku jakkoliv ospravedlňovat. Nechápu ovšem, jak to, že Mosleyho úchylka hanobí světový motoristický sport, zatímco třeba homosexuální starostové Berlína či Paříže svojí veřejně deklarovanou sexuální úchylkou svá města nehanobí a po jejich odstoupení z tohoto důvodu prakticky nikdo nevolá. Měřme všem úchylům stejně a buď prohlašme, že veřejný post by sexuální devianti zastávat neměli, a nebo že nám sexuální úchylky u takto exponovaných osob nevadí. Nelze se ale na jedné straně objímat s úchylnými starosty Paříže a Berlína a po té odsuzovat úchylnému předsedu FIA.

Napsal: Milan Smiljanić

V Srbsku se poslední dobou dějí věci. Kosovo se na čas opět poměnilo v bojiště. Světová mainstreamová média o tom s chutí informovala, avšak (samozřejmě) neúplně a pouze z jednoho úhlu. Pojďme se na ně podívat i z toho „druhého“.

Léky pouze pro poslušné

Tzv. kosovský parlament 17. února 2008 vyhlásil nezávislost na Srbsku. Není to poprvé, kosovští Albánci nezávislost vyhlásili již několikrát, tentokrát jí však několik států uznalo. Ke dnešnímu dni je jich necelých třicet. Samozřejmě mezi nimi není Srbsko samotné a to znamená, že se pro něj území Kosova od jeho jiných částí neliší ničím jiným, než že se (v souladu s mezinárodním právem a Rezolucí 1244 Rady bezpečnosti OSN) nachází pod dočasnou správou OSN. Organizace, která má dohlížet na dodržování míru, práva a světového poválečného uspořádání však v Kosovu dělá pravý opak. Její policejní jednotky UNMIK nejen že se nedrží Charty OSN a Rezoluce 1244, díky které byly do jihosrbské provincie vyslány a která by tedy měla stanovovat rámec jejich působení, ale naopak se daly do služby albánských separatistů a pomáhají jím s vytvářením jejich „státu“.

Více… »

Dnes jsem si přečetl v časopise Týden článek „Bílou stopou do Kosova“. Objevuje se v něm mnoho zásadních a velmi zajímavých informací. Velkou slabinou je ale jejich zveřejnění s tak mnohaletým zpožděním. Čtenáři alternativních a skutečně nezávislých médií samozřejmě znají pravdu dávno, ale důležitý je hlavní proud. Ten totiž spolehlivě ovládá a manipuluje většinovou masu obyvatelstva.

Článek správně popisuje některé události kosovské krize, včetně kauzy tzv. „masakru v Račaku“ z roku 1999 i tehdejší temnou roli amerického diplomata W.Walkera. Právě Račak byl jedním z hlavních impulzů, kterým dokonce tehdejší americký prezident Bill Clinton obhajoval zahájení barbarského bombardování Jugoslávie.

„Neobtěžoval se (Walker) s vyšetřováním a takřka okamžitě po příjezdu na místo prohlásil, že jde o albánské civilisty zabité srbskou armádou. Bělehrad od začátku tvrdil, že jde o partyzány UCK. Walker zároveň tvrdil, že to je ´zločin proti lidskosti.´ Když nezávislá skupina skandinávských patologů v úplnosti jeho závěry odmítla, bylo už příliš pozdě.“

Píše o „Račaku“ v Týdnu (15/2008) autor Uroš Lazarevic.

Více… »

Napsal: Dan Richter

Rok 2008 je bohatý na plno společenských, kulturních, ale i sportovních událostí. Vedle tradičního mistrovství světa v hokeji, mistrovství Evropy ve fotbale a pár dalších světových či kontinentálních mítinků v různých sportovních odvětvích nás čeká i jedna mega-sportovní akce, která bude začínat v srpnu 2008 – jedná se o Olympijské hry.

Když je před cca sto lety Cubertin zakládal, doufal, že se skrz spojení různých sportů a různých lidí o různých národností bude šířit do světa myšlenka sportu, fair play atd. Velmi rychle se ale tato původní myšlenka odklonila úplně jinam. A tak znovu tu máme tolikrát omílanou situaci, kdy něco, co má dobrý základ, zneužije člověk k obrazu svému, mnohdy k tomu negativnímu.

Více… »

I do česky psaných médiích pronikly divoké zprávy o tom, jak na Slovensku přijímají nový tiskový zákon, který znamená konec nezávislého tisku. Přinášíme proto názor od slovenského novináře, který však s tímto obecným výkladem nesouhlasí.

Napsal: Pavol Dinka

Rádi bychom darovali odpustky za hříchy vydavatelů těch deníků, které spáchaly uveřejněním článku Sedm hříchů tiskového zákona, a to na první straně ve stejný den – 27. března 2008. Za naše dobrodiní nechceme nic jiného, než seriozní přístup k faktům, k informování veřejnosti – bez prázdných deklarativních úsudků, bez podsouvání názorů visících na obláčku, jež se už rozplývá. A i trochu nápaditosti!

Jak je to bizardní, když všechny deníky najednou zveřejní stejné stanovisko! Vyznívá to potom tak, jako by v jejich redakcích preferovali tolik proklínanou uniformitu a popírali rozličnost přístupu k tak široké problematice, jakou je návrh tiskového zákona. Stejně tak se nehodí, aby se zainteresovaná strana (tisk) stavěla do pozice toho třetího, arbitra, který zatíná svaly a vynáší soudy.

Lidem je přece potřeba říci pravdu: v tomto případě média bojují ne za svobodu projevu, ale za zachování vlastních informačních privilegií. Novináři se dlouhé roky pasovali, jak je zvykem říkat, za sedmou velmoc, za nějaký zvláštní patriciát. Dnes je však situace jiná – došlo k tomu, že právo na informace je nadřazeno svobodě médií. Není divu, že žurnalisté prosazují, jako v podstatě většina lidí, svoje skupinové zájmy, „svojí“ pravdu. Přitom se používají i údery pod pás, vytahuje se zbroj, která patří k těm nejlepším v arzenálu manipulace – a to je skrývání se za občana.

Více… »

Napsal: Adam Kovář

Za vlády Saddáma Husajna byl Irák nedemokratickým totalitním státem nerespektujícím lidská práva, který udržoval styky s mezinárodními teroristickými skupinami a vyvíjel zbraně hromadného ničení. Alespoň tak nám to tvrdili zastánci útoku v čele s americkým prezidentem Georgem Bushem.

Nevím, kolik zbraní hromadného ničení nebo zařízení na jejich výrobu bylo v Iráku po jeho dobytí nalezeno. Teroristickými skupinami, které jsou napojeny na mezinárodní sítě, se to však v této zemi přímo hemží a i díky jim tam rozhodně nepanuje klid a pořádek, o nějakém respektu k lidským právům ani nemluvě. Jedním z projevů současné situace jsou prakticky každodenní útoky na místní křesťany a neustávající proud křesťanských uprchlíků, kteří míří do Evropy. Ta již přijala několik desítek tisíc těchto imigrantů.

Více… »

Napsal: Petr Schnur

Situace v severním Kosovu se vyhrocuje.

Vinu na tom mají, jako přece vždy, Srbové. Ti si nejprve dovolili bránit své území, nyní váhají přijmout plán EU podle scénáře „nejprve znásilnění, potom svatba“. Poté, kdy tzv. mezinárodní společenství „založilo“ na kusu srbského historického území pseudostát pod vedením kosovskoalbánské mafie, bouří se tamní zdecimovaní Srbové proti nové „evropské“ perspektivě Kosova. Nastal tak čas zamyslet se, co kosovská a celá jugoslávská kauza z hlediska evropské politické reality znamená.

Proces to bude dozajista bolestný, jako každý střet s holou realitou, která bourá nahromaděné mýty. Obecně se totiž budeme muset vyrovnat se skutečností, že Evropská unie neopovrhuje právem i morálkou o nic méně než Spojené státy. A že „evropská“ politika vůči Jugoslávii, resp. Srbsku pod vedením francouzsko-německého tandemu, se až příliš podobá německým imperiálním ambicím od dob Bismarckových. Není to nic nového. Helmut Kohl, Hans-Dietrich Genscher i jeho nástupce Klaus Kinkel (předtím ředitel spolkové zpravodajské služby BND) již v letech 1990–1992 otevřeně přiznávali, že rozložení jugoslávské federace je cílem německé politiky. Již od osmdesátých let minulého století k tomu byly využívány kontakty BND ke slovinským, chorvatským a kosovskoalbánským separatistům, včetně ustašovské emigrace a pozdější UCK, jak to popsal podrobně ve svých investigativních publikacích německý expert na činnost tajných služeb Erich SchnidtEenboom.

Více… »

Napsal: Adam Kovář

Městský soud v bulharském hlavním městě Sofii uznal vinným předsedu nacionalistické strany Ataka Volena Siderova (na fotografii) z toho, že se vyjadřoval hanlivě a diskriminačně na adresu zdejší turecké menšiny, která v Bulharsku tvoří až 12 % obyvatelstva. Na Siderova za jeho výroky podal žalobu turecký zpěvák Sunay Chalukov spolu s organizací Občané proti nenávisti. Soud Siderova uznal vinným a přikázal mu v budoucnu se podobných projevů zdržet.

Co že Siderov řekl tak hrozného? Další udavačská organizace, Bulharský helsinský výbor, si pečlivě zaznamenává jeho výroky, a nyní opět uvedla některé z těch, kterými se měl dopustit hanobení turecké menšiny. Siderov například řekl: „Bulharská státní televize používá státní peníze, naše peníze, aby uváděla zprávy v jazyce, kterému nerozumíme (v turečtině). A navíc pro mnoho Bulharů je ten jazyk nepříjemný, protože je příbuzný s jazykem těch, kteří páchali na bulharském národě dlouhé roky genocidu.“

Více… »

Napsal: Adam Kovář

Sociální inženýři skryti pod maskou zelených zachránců života planety Země čas od času vytáhnou nějaký slogan, ideu, modlu, která má přispět k ekologickému způsobu našeho života. Jednou z nich je i tzv. biopalivo, tedy palivo získané z biomasy, které má být šetrnější než fosilní, neobnovitelná paliva. Bionafta se stala hitem, její podíl v běžně prodávaných palivech je nuceně zvyšován a to i přes argumenty svědčící například o tom, že vyšší podíl bionafty poškozuje motory, palivové systémy, její výroba je ekonomicky náročná atd.

Ale zelená lobby řekla, že biopaliva jsou správná, Brusel přikazuje, že jejich podíl v palivech se musí zvyšovat o procenta ročně, takže veškerý odpor je zbytečný. A z mánie lít řepkový olej do nafty a tvářit se, že spasím svět, vyplývají i podobné “vtipné” situace, o které minulý týden informoval britský deník The Guardian.

Oč jde? Ze zemí Evropské unie byl do USA za minulé dva roky vyvezen jeden milion tun biopaliva. Protože biopalivo je správné a ekologické, v USA je dotováno. A deset procent z dovezeného objemu (sto tisíc tun) bylo v Americe obohaceno opravdu kapkou místní bionafty nebo dokonce nafty obyčejné a za dotovanou a zvýhodněnou cenu posláno přes Atlantický oceán zpět do Evropy, jak úžasné biopalivo z Ameriky.

Náklad sta tun putuje přes celý oceán (doprava jistě také něco „ekologicky stojí“) sem a tam, dolévá se olej a nafta, přehazují peníze, ale všichni jsme šťastní a spokojení, protože chrání matičku Zemi. Opravdu?!

Čtvrteční osvobozující rozsudek Mezinárodního trestního soudu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) ve věci bývalého kosovského „premiéra“ Ramushe Haradinaje (na fotografii) pobouřil a překvapil řadu zainteresovaných pozorovatelů i Bělehrad.

Kdyby ICTY měřil všem stejným metrem, nezadržoval by v současnosti na třicet srbských policistů a vojáků. Tito jsou drženi pouze na základě příkazové odpovědnosti, tedy něčeho, co u imperiálního chráněnce Haradinaje zjevně nestačilo. Ten totiž na zahájení procesu mohl v klidu čekat doma v Kosovu už od roku 2005 a dokonce se zde aktivně účastnil politického života.

Bývalý šéf UCK Haradinaj byl už léta obviňován z vražd, znásilňování, mučení a vyhánění Srbů, Rómů i Albánců. To všechno činil už od roku 1998. Haradinajovi přímí podřízení veleli komandu „Černí orli“ a v obvinění lze nalézt například i tyto detaily o jejich činnosti:

„Nejprve jedné ze zadržených osob uřízli nos, řezali je do krku, paží a stehen, vtírali sůl do jejich zranění, zašívali jim rány jehlou, zabalili tři muže do ostnatého drátu, ostny z drátu vrazili do masa pomocí ´nástrojů´, poté je přivázali za motorové vozidlo a táhli je, dokud nezemřeli.“

Více… »

Napsal: Adam Kovář

Francouzská organizace ANDRH, která sdružuje ředitele oddělení lidských zdrojů významných podniků, vydala v těchto dnech zprávu, že již tři čtvrtiny francouzských podniků řešily otázku nábožensky motivovaných požadavků svých zaměstnanců. Nejčastěji se jednalo o požadavky na další přestávky na modlení, odmítání přepravovat zásilky s alkoholem, obsluhovat v restauraci ženy, respektovat ženské nadřízené nebo vůbec pracovat vedle žen. Jistě jste pochopili, že v drtivé většině jde o požadavky muslimů.

Podle sdružení ANDRH si zaměstnavatelé s podobnými požadavky často nevědí rady, protože kdyby jim vyhověli, mohlo by to výrazně ohrozit chod jejich společnosti, na druhé straně kdyby nevyhověli, mohli by být obviněni z rasismu a diskriminace.

Francouzi to mají opravdu těžké: značná část přistěhovalců nepracuje, poflakuje se po předměstích, dostává sociální dávky a zapaluje auta. A druhá část, která pracuje, má zase takovéto požadavky, které omezují provoz zaměstnavatelů. Možná už začínají litovat své benevolentní přistěhovalecké politiky v uplynulých desetiletích…

Napsal: Srdja Trifkovič

Prezident Bush toto pondělí vyrazil na cestu po Evropě, během které navštíví i summit NATO v Rumunsku. Jeho první zastávka bude na Ukrajině, kterou by rád, spolu s další bývalou sovětskou republikou v oblasti Černého moře, Gruzií, viděl v NATO. Je to jako déja-vu, stále znovu: Moskva trvá na své opozici k rozšiřování NATO na svůj „zadní dvůr“, ale Washington přesto pokračuje a Rusům šeptá konejšivá slůvka. Viděli jsme to v roce 1996, když Bill Clinton porušil jasnou dohodu o nerozšiřování uzavřenou jeho předchůdcem, a pak znovu v roce 2004. Pan Bush to zkusí zase, až se potká s prezidentem Putinem v černomořském letovisku Soči tento týden. Ale nebude to fungovat: Putin pozná protiruskou intriku, když jí vidí, a nepřipustí cordon sanitaire (soustava států izolujících jiný stát – pozn. překl.) ve svém jižním podbřišku.

Je pozoruhodné, že opozice k plánům na toto rozšiřováním NATO nyní nepřichází pouze z Moskvy, ale také od členských států NATO. Stará francouzsko-německá osa v EU je znovu v akci. Francouzský prezident Sarkozy je k tomuto plánu v nejlepším případě netečný. Německá kancléřka Merkelová následuje politiku Alleingangu (samostatné sbližování) s Moskvou a otevřeně odmítá účast Gruzie a Ukrajiny v projektu Akčního plánu členství, která může vést k plnému členství během několika let. Blokováních těchto akčních plánů je nyní berlínskou politikou, reflexí německých obav, že energeticky závislá Evropa si nemůže dovolit být rukojmím rusofobie rozhodujících kruhů ve Washingtonu. Na společné tiskové konferenci po poslední návštěvě Angely Merkelové v Moskvě Putin jasně řekl, že sdílejí stejné pozice k rozšiřování NATO.

Více… »

Napsal: Adam Kovář

Před časem tento server přinesl informaci o tom, že Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že odmítnout dát dítě k adopci homosexuální páru je špatné. Tímto svým judikátem tak otevřel cestu k adopcím dětí deviantními páry prakticky po celé Evropě.

Evropský soudní dvůr se asi nechtěl nechat zahanbit, a tak rozhodl, že registrovaný partner má nárok na vdovecký důchod po svém zemřelém druhovi. Odmítnutí přiznání tohoto důchodu je podle Evropského soudního dvora diskriminací na základě sexuální orientace…

Devianti zkrátka frčí a kdejaká “evropská” instituce se může takřka přetrhnout, aby jim přiznala další a další práva a povinnosti dosud vyhrazené jen pro manželství. Manželství, adopce dětí, dědictví, vdovský důchod, zkrátka všechno. Tzv. zrovnoprávnění homosexuálů je jen součástí masivního útoku na Evropu, její kulturu a tradice, útoku, kterému čelíme již řadu let. A jak to tak vypadá, prohráváme…

Napsal: Adam Kovář

Při jednání ministrů zahraničních věcí členských států Evropské unie, které se konalo tuto sobotu 29. března, se přítomní velkou většinou shodli na tom, že v květnových parlamentních volbách v Srbsku Evropská unie musí co nejvíce podporovat tzv. proevropské strany, zejména tedy Demokratickou stranu prezidenta Tadiče.

Jakékoliv principy nevměšování jdou stranou. „Je v našem nejvyšším zájmu podpořit proevropské síly všemi možnými prostředky,” uvedl k tomu místopředseda německé spolkové vlády a ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier. A nizozemský ministr zahraničí Maxime Verhagen k tomu dodal, že Evropská unie bude při získávání podpory pro proevropské síly v Srbsku „kreativní”.

Více… »

Napsal: Jakub Malinovský

Dne 4. března 2008 se konaly v texaském 14. texaském volebním obvodu republikánské primárky, ve kterých proti sobě stáli dosavadní kongresman Ron Paul a jeho vyzyvatel Chris Peden. Jelikož Demokratická strana již předem oznámila, že v tomto roce nepostaví v tomto obvodě svého kandidáta, rozhodovalo se v těchto primárkách s nejvyšší pravděpodobností nejen o republikánském kandidátovi, ale rovnou i o budoucím kongresmanovi.

Ron Paul měl dost obtížnou situaci, jelikož se zpočátku plně věnoval své kandidatuře na získání republikánské prezidentské nominace, ve které zaujal množství lidí svou kritikou americké intervencionistické zahraniční politiky. Možná právě tato část kampaně byla také hlavním důvodem, proč byl nucen v průběhu prezidentské kampaně čelit hrozbě ztráty svého místa ve Sněmovně reprezentantů, ve které je za 14. texaský volební obvod od roku 1996, a v letech 1976 až 1977 a 1979 až 1985 v ní reprezentoval texaský obvod č. 22.

Více… »