Napsal: Milan Tobiáš

Na Britských listech jsem našel text Ondřeje Slačálka pojmenovaný “Xenofobně proti xenofobii. Neonacismus a měšťácká nesnášenlivost – co je horší?” Článek je nazván opravdu trefně. S autorovým textem v mnohém souhlasím.

Už kdysi jsem po návštěvě Goetheho institutu na tzv. panelové diskusi s názvem SNÁŠENLIVÍ-NESNÁŠENLIVÍ (viz zde) napsal, že herci těchto představení nám stále dokola předestírají jen zjednodušenou popisku černobílého světa, vnucující nám „ty správné“ stereotypy pohledu na okolní svět. Vidět věci jednoznačně rozdělené do protipólů a přehlížet tak pestrost barev života je sice pohodlné, ale také naprosto zavádějící. Zároveň to lidi uvažující zcela nezávisle na skutečnosti okrádá o poznání rozmanitosti okolního světa. Takové představy nemívají daleko k zrůdné praxi, k pronásledování a likvidaci osob nesouhlasících s těmito způsoby. Praxe tu žel dlouho provozovaná, přesně podle hesla: Kdo nejde s námi, jde proti nám, a kdo se nám postaví, toho zničíme.

Více… »

Napsal: David Macháček

Před měsícem, 8. března, se spojily dvě největší zednářské lóže, které působí v naší zemi - Velký orient český a Velká lóže České republiky. Sjednocovacího jednání se mělo zúčastnit 140 zednářů a mělo k němu dojít v jednom z pražských historických sálů. Zednáři často tvrdí, že na jejich činnosti není nic tajné, nicméně jejich spojení bylo utajováno, místo konání bylo utajováno a na rozdíl od sjezdů tzv. extrémistických organizací nebyla veřejnost informována ani stručným zápisem, na čem se přítomní dohodli. Jediné, co jsme se dozvěděli, bylo, že obě lóže mají mezinárodní vazby a jejich spojení je unikátní, protože v některých zemích mezi jejich sesterskými organizacemi existuje silná rivalita.

Podle oficiálního stanoviska samotných spojených lóží si od svého sjednocení slibují posílení a ukončení stavu, kdy obě lóže samostatně usilovaly o totéž. Ovšem tento cíl, o kterým teď budou usilovat společně, nám opět nebyl představen, znovu byl jaksi utajen. Co já vím, třeba bychom jej nebyli schopni pochopit. Každopádně si nyní můžeme jenom domýšlet, co tím cílem má být. Spojení zednáři dále doufají, že nyní získají ještě větší společenskou prestiž a respekt vůči svým myšlenkám. Ani tyto myšlenky nebyly uvedeny.

Více… »

Napsal: Petr Bahník

Není žádným tajemstvím, že občané dávají ve volbách přednost těm politickým stranám, které už znají z parlamentu či vlád (potažmo z médií) a které jim připadají dostatečně silné, aby mohly takříkajíc „zabodovat“. Osobně tento sklon ke stádnímu chování nechápu, zejména ne s ohledem na převažující nespokojenost obyvatelstva se stávající politickou scénou, ale ať se mi to líbí nebo ne, prostě to tak je. Lidé sice vliv vlastní volby hodnotí skepticky, ve stylu známého rčení: „My to nezměníme!“, zároveň si však svého hlasu cení natolik, že se ho bojí takzvaně „zahodit“ tím, že by volili nějakou málo známou mimoparlamentní stranu (např. PaS) a raději vybírají v „tradiční“ nabídce jakési „menší zlo“, takže se pořád točí do kola odéesáci, socani, komouši, havlisti (pod různými názvy) a lidovci. Jaksi předem se přitom počítá s tím, že tyto strany nejsou žádným ideálem a že mnohé předvolební sliby nikdy nesplní. Je to už takový folklor a lid to (bohužel) snáší trpělivě.

Více… »

Napsal: David Macháček

Před časem česká vláda s vládou USA vyjednala jistou dohodu, která má pomoci odstranit vízovou povinnost pro ty naše občany, kteří chtějí do Ameriky cestovat. A Evropská unie nám hned po podpisu tohoto memoranda ukázala, jak že je to s tou naší suverenitou: Evropská komise prohlásila, že podepsanou dohodu prozkoumá a případně proti nám uskuteční právní kroky. Evropská komise chtěla zkoumat, zdali text dohody není v rozporu s její politikou. Vždyť co si to ti drzí Češi dovolili, vést nějakou vlastní zahraniční politiku!

Evropská unie tedy po bedlivém sledování našeho vyjednávání s USA vyjádřila pochyby, zdali je vůbec česko-americká dohoda v unijním zájmu. O zájmy naší země, jak se opět ukázalo, už příliš nejde, nejsou důležité. EU dokonce přešetřovala legálnost našeho samostatného postupu, zdali je vůbec možné, aby ten, kdo jednou upadne do osidel evropské federace, s někým dalším sám jednal o svém vlastním prospěchu, když mu jej ten přátelský a soudružský kolektiv EU vyjednat nedokáže nebo nechce.

Více… »

Praha – Právo a Spravedlnost (PaS) povede dále stávající předseda Mgr. Petr Bahník. Rozhodli o tom v sobotu 29.3. delegáti II. řádného sněmu PaS, který se konal v Praze.
Místopředsedou byl stejně jako na prvním sněmu zvolen František Červenka. Dalšími členy předsednictva byli zvoleni Bc. Petr Valeš, Kryštof Kindler, Jan Broj a Petr Žák.

Sněm se zabýval přípravou krajských i senátních voleb. Potvrdil potřebnost spolupráce mezi pravicovými stranami v ČR a rozhodl o iniciování jednání s jednotlivými politickými subjekty na základě „Pravé výzvy“, která by se měla stát základem spolupráce na společných kandidátních listinách „sjednocené pravice“ do krajských i senátních voleb.

Více… »

Napsal: Martin Kadlečík

V nedávné době jsme si připomněli šedesát let od okamžiku, kdy tehdejší komunistický stát zahájil kolektivizaci zemědělské půdy. Kolektivizace začala celkem nenápadně 21. března 1948, kdy tehdejší parlament schválil sadu zákonů, podle kterých byla například omezena velikost soukromých hospodářství maximálně na 50 hektarů, zabírala se pronajímaná půda atd. Stát převzal také zhruba milion hektarů lesa.

Bolševici, kteří kolektivizaci tvrdě prosazovali, ale narazili na odpor zemědělců. Na ten bolševický režim reagoval represemi – nezákonným postihem, šikanováním a přesídlováním celých rodin do vzdálených krajů. Přesto se kolektivizace rozbíhala velmi pomalu. V únoru roku 1949 parlament přijal zákon o jednotných zemědělských družstev a za celý rok se podařilo založit pouhých 28 JZD. V celé první vlně kolektivizace, která probíhala do roku 1953, vzniklo asi osm tisíc JZD. Po Stalinově smrti se řada JZD rozpadla. Druhá etapa kolektivizace probíhala od roku 1955 do roku 1958. Tato etapa byla méně drastická, protože mnoho rolníků již rezignovalo na odpor. Vzniklo 5.345 nových JZD.

Více… »

Napsal: Petr Bahník

Když hnutí Právo a Spravedlnost (PaS) v rámci svých skromných možností podporovalo znovuzvolení Václava Klause prezidentem ČR, ptali se mě mnozí naši příznivci, proč že to jakožto konzervativci vlastně děláme. Klaus je přece liberální ekonom známý jistým odstupem od Církve a razantním vystupováním, které v očích mnoha lidí hraničí s arogancí. V duchu jsem se těmto názorům musel usmívat, vyjadřovaly totiž pohled na osobnost současného prezidenta, který jsem v devadesátých letech sám sdílel.

Vzpomínám, jak jsem tehdy v diskusích s přáteli připomínal rozpor mezi tvrdým kapitalismem a tradičními sociálními koncepty a vyskakoval jsem půl metru do výšky nad články postmoderních teologů, kteří pohřbívali katolickou sociální nauku a doporučovali svým čtenářům ekonomický i politický liberalismus takříkajíc „i s chlupama“. Tehdy jsem za svůj kritický postoj ke „Klausovským reformám“ slíznul od kdekoho málem obvinění z komunismu. Mnozí z těch, kteří tehdy tak vehementně Klause adorovali, však dnes patří k jeho nejzuřivějším odpůrcům.

Více… »

Napsal: Václav Danda

Místopředseda KDU-ČSL David Macek vyzval prezidenta Václava Klause k odsouzení potratů. Na tom by nebylo nic špatného, neboť potrat je společenské zlo, proti kterému je třeba bojovat. Poněkud překvapující je, že tento apel vyslovil člověk, který podporoval kandidaturu Jana Švejnara, kandidáta „havlistické“ levicové koalice, v níž Macek tvořil jeden z opěrných bodů v lidoveckém prostředí. Rozebírat postoje Jan Švejnara je zbytečné, jako správný liberál je samozřejmě pro potraty i pro homosexuální svazky. Patří přece k „evropeistům“ jako Macek.

Proč najednou tedy výzva k boji proti potratům od člověka, který pokorně přijímá všechna nařízení z EU, která má boj za potraty a „homosňatky“ za jednu ze základních programových priorit? Kde se bere ta míra pokrytectví a co má mladý „havlista“ v dresu KDU za lubem (nebo za úkol)? Je to snad snaha zmocnit se konzervativních témat, které v lidové straně doposud důsledně obhajoval pouze Jiří Karas právě takovýmto liberálním Mackům navzdory? Opravdu si Macek a jeho „řídící havlistický trust“ myslí, že může oblafnout českou veřejnost, že jsme všichni ztratili paměť a byť i na vteřinu můžeme uvěřit, že své „šavlovské“ obrácení z liberála na konzervativce myslí upřímně?

Více… »

Napsal: Michael Dvořák

Jak jste někteří mohli číst v mém článku o stržení praporu Evropské unie, tak jsem naznačoval, že škola, kterou navštěvuji, vyvede z mého jednání důsledky a to jak ve formě kázeňských trestů, tak i ze strany státních orgánů ve věci krádeže. Škola jako každá správná instituce vyvodila velmi těžké sankce kázeňské, ale došlo jim, že ten modrý hadr, dobrý tak maximálně na vytírání na toaletách, má cenu nanejvýš 300 Kč a byl by to jen lehký přestupek.

Měl jsem štěstí. Ze školy mně nevyloučili, ale mám v papírech zapsáno těžké provinění, které není blíže specifikováno. Je to jen aktivita pedagogů, kteří mi chtějí znepříjemnit další možnosti studia.

Více… »

Napsal: David Macháček

Abychom náhodou nezapomněli na největší utrpení v historii lidstva, strážci vyvolené genocidy pro nás přichystali další zajímavý projekt. Do dvanácti měst České republiky od včerejška až do 27. června zavítá tzv. „Projekt vagón“. Tato „ojedinělá výstava“ má připomenout 66. výročí deportace Židů ze Slovenska, a proto je umístěna ve dvou železničních vagónech.

V prvním vagónu probíhá výstava s výkladem, v druhém se pak promítá film s výpověďmi svědků, kteří, jak jinak než zázrakem, holocaust přežili. Vagóny jsou vzhledově uzpůsobeny jako ony dobytčáky, které převážely Židy ze shromaždišť do táborů často v pořadí, které určili jejich vlastní představitelé.

V každém z navštívených měst se bude dobytčák slavnostně otevírat vždy v pondělí v 10:00 za přítomnosti představitelů místní samosprávy, zástupců židovské obce a školní mládeže.

Více… »

Napsal: Adam Kovář

Poslanecká sněmovna bude v blízké době hlasovat o tzv. Lisabonské smlouvě, která nahrazuje (a plně nahrazuje) tzv. euroústavu, kterou před nedávnem odmítli nezodpovědní Francouzi a Nizozemci v referendu. Aby se to neopakovalo, k referendu se takřa nikde nepřistoupí, a to ani tam, kde to vládnoucí strana před volbami slibovala a dosud to má v programu (jako např. ve Velké Británii, viz zde).

Ani tak si však bruselští vládci nejsou jistí, jaký bude mít jejich snaha o budování a posilování eurostátu úspěch, a proto se jistí i před poslanci národních parlamentů. V našem případě Evropská unie odmítla vydat oficiální překlad Lisabonské smlouvy, takže poslanci budou hlasovat o něčem, co oficiálně nebudou mít k dispozici v českém jazyce. Vláda sice překlad připravila, ale jak musel přiznat vícepremiér Vondra, “je to fakticky samizdat.” A dodal: “Česká republika přistoupila k vydání toho na vlastní náklady, protože generální sekretariát Evropské rady na tlak některých členských zemí neposkytl konsolidované znění v jednotlivých národních jazycích, tak jak bývá zpravidla zvykem.”

Demokracie pro 21. století v podání Evropské unie. Jak se vám líbí?

Napsal: František Binko

Největší hrozbou pro současný svět a společnost je jednoznačně neonacismus. Alespoň podle některých novinářů. Je prý na vzestupu a je ohromně nebezpečný. Někteří jeho sympatizanti se k neonacismu hlásí otevřeně, jiní své sympatie skrývají. Nicméně jejich počty stále stoupají a jsou všude kolem nás. Nic není takové, jak se zdá, a u neonacistů to platí dvojnásob. Největším šokem pro nás, slušné občany, je zjištění, že ten milý chlapec odvedle k nim patří taky. Nebo ta premiantka, se kterou jsme chodili na střední školu a tuhle byla v televizi s nějakým transparentem. Bývá to šok. Ale zpráva, o které se mezi českými odpůrci neonacismu mluví už několik dní, vyrazila dech všem. Neonacistou je i jeden z těch, kterému jsme věřili nejvíce a který toho v boji proti nacismu nejvíce vykonal. Jak jsme se mýlili! Neonacistou je i Pavel Eichler, zpravodaj iDnes!

Dost legrace. Kde Pavel stojí, to většina zainteresovaných dobře ví. Píše štvavé články pro iDnes, kdy zvláště ty poslední jsou až hystericky protinacistické a vpravdě paranoidní (dal si takovou práci a v atlasu našel, že planeta Merkur oběhne Slunce za 88 dní; neonacismus a antisemitismus jak vyšitý). Když nepíše pro iDnes, píše pro levicové extremisty z antifa.cz. S tím, jak se články stejného obsahu objevují ve stejný den na iDnes i na antifa.cz, by podezření na nadstandardní spolupráci mezi předním českým deníkem a touto militantní organizací neměl jen málokdo, že? No a když zrovna nepíše, sbírá materiály. Kam pro ně chodí? Údajně za Davidem Jandou z protiextremistického oddělení policie, který mu dává osobní údaje o skutečných neonacistech a Pavel z něj za to občas udělá mediální hvězdu.

Více… »

Napsal: Adam Kovář

V pondělí zahynul na jihu Afghánistánu český voják. Podle posledních informací se mělo jednat o Milana Štěrbu, po kterém zde zůstala manželka s ročním synem. Štěrba zahynul při sebevražedném útoku, kdy do konvoje vojsk NATO najelo auto naložené výbušninami. Útočník zemřel, zraněni dále byli dva čeští vojáci.

Je bezesporu smutné, když zemře český voják, zejména když po sobě zanechá vdovu s malým dítětem. Pro ni to bude velmi těžké a každý slušný člověk ji jistě přeje mnoho odvahy a sil.

Ovšem zeptejme se, proč byl Štěrba v Afghánistánu, za čí zájmy tam bojoval a koho chránil. Bojoval tam za zájmy naší země či našeho národa? Nebo tam hájil zájmy USA a narkomafií (článek o tom, jak v Afghánistánu pod vládou USA stonásobně vzrostla produkce drog, které putují převážně do Evropy, je zde).

Opakuji, cítím s rodinou mrtvého vojáka. Ale při vědomí toho, že v Afghánistánu nebyl proto, aby chránil naši zemi či celou Evropu před nebezpečím islámu a barevné invaze, že tam nebyl třeba proto, abychom měli levnější benzín, ani proto, aby Afghánci neútočili na nějakého našeho spojence (což vše by mi přišlo zcela legitimní), ale že si tam jel vydělat peníze a bylo mu prakticky jedno, kde a proč je, s panem Štěrbou moc cítit nemohu. Byl to žoldák a jako žoldák taky skončil.

Napsal: Jiří Hojer

Mirek Topolánek v poslední době zavdal několikrát důvod k tolik chybějícímu pocitu, že bychom se snad za českého premiéra někdy také nemuseli stydět. Vyznamenal bratry Mašíny a Milana Paumera. Přinejmenším tak projevil odvahu vstoupit na tenký led, kousat do kyselého jablka atd., tedy dělat i kroky v souladu jen se svým přesvědčením o pravdě a nechovat se pouze podle chladného populistického kalkulu.

Na zprávu amerického ministerstva zahraničních věcí o nízkém respektu k lidským právům a spravedlnosti v ČR (s odkazem na kauzy politiků Grosse a Čunka, což zní přece jen trochu přehnaně, jakkoliv si zejména o expremiéru Grossovi snad nikdo už nemůže dělat žádné iluze) reagoval také velmi tvrdě a přitom přiměřeně. Poukázal na schválené používání mučení při vyšetřování vojenských zajatců USA (kteří nejsou ani oficiálně nazýváni vojenskými zajatci, to je samo o sobě zvláštně mravné) a doporučil autorům takových zpráv zamést si nejdříve před vlastním prahem.

Více… »

Napsal: Radek Malý

Ve svém posledním článku jsem se zaměřil na téma amerického radaru. Diskusní příspěvky pod ním jsou velmi zajímavé, nicméně se s nimi pokusím polemizovat.

Objevil se kupř. oblíbený názor, který hlásají zastánci radaru: Když sečteme procenta lidí, kteří volí levici (komunisty, socialisty a Zelené), plus lidi, kteří jsou jaksi „zmanipulovaní”, tak dostaneme zhruba 70 % - což je stejné, jako podíl lidí, kteří odmítají základnu. No nevím. V zemi, kde je velmi nízká volební účast pravidlem, v zemi, kde je stále více lidí znechuceno - ať už socdemáckým štědrým rozdáváním, „ODSáckým” (či liberálně-pravicovým) privatizováním všeho, nebo ekofanatismem Zelených, je bezpochyby mnoho těch, kteří nikoho nevolí, ale mají selský rozum a jsou proti. To za prvé. Za druhé: znám plno lidí, jedno jestli volí ODS, zelené nebo třeba červené, ale jsou taky proti.

Dále jsem se dozvěděl, že radar není zbraň, kterou by mohly USA na někoho zaútočit. Až na ten naprosto nepodstatný detail, že radar by byl přímo spojen s raketovou základnou, na které, ač to Američané pochopitelně nepřiznají, může být i něco jiného, než jen obranné střely…

Více… »

Napsal: Petr Pavel

Českými médii vládne nejnovější causa, kterou je vražda Ireny Neffové. Policii bylo nahlášeno zmizení, policie pátrala až vypátrala manžela, který se po výslechu přiznal. Nechci se rozepisovat o tragédii, o nevinné malé holčičce, která bude vyrůstat bez rodičů, o tom, co pociťuje Neff senior, bratr či rodiče vraha. Irenu už nikdo nevrátí.

Mne zaujala jiná věc. Jak vraha kriminalisté vypátrali a proč se přiznal? Nevím o tom nic, proto to, co teď budu psát bude čistá konstrukce. Málo věcí je tak literárně a filmařsky podchyceno, jako je vyšetřování vraždy. Snad každý četl knížky o Sherlocku Holmesovi, Nero Wolfovi, Perry Masonovi či kapitánu Michalu Exnerovi, každý sledoval v televizi případy hříšných lidí města pražského či Hercule Poirota. Zdálo by se tedy, že potenciální vrah má množství studijní literatury, ze které se může poučit, aby neudělal zásadní chybu. Zvláště když kapitán Exner už je v důchodu.

Je tomu tak? Odrážejí detektivky realitu anebo jsou součástí imaginárního, nereálného světa Matrixu, ve kterém žijeme?

Více… »

Napsal: David Macháček

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyhlásilo dva programy na podporu integrace a vzdělávání Cikánů. V tomto roce na ně dohromady štědré ministerstvo vyčlenilo 25 milionů korun.

Jeden z finančně podpořených projektů se nazývá „Podpora romských žáků středních škol“ a je údajně určen cikánským dětem, jejichž rodiče mají potíže s financováním jejich středoškolského studia.

Více… »

Napsal: Radek Malý

Také vám připomínají někteří členové vlády postavu Hujera z filmu „Marečku, podejte mi pero”, který neustále podlézal profesorům? Mně ano. Nemám takové lidi rád. Škodí všem, po celý svůj život, kamkoliv přijdou. Třeba třídnímu kolektivu, později na pracovišti, někdy bohužel škodí i celému státu, když se díky sobě podobným lidem, nebo těm, kteří o nich zatím moc nevědí, dostanou až do jeho vedení.

Nemám takové lidi rád. Neznají skutečné kamarádství, při první příležitosti vám takříkajíc vrazí kudlu do zad. Pokud jsou na vyšší pozici než vy, chovají se nadřazeně a arogantně. Od spolužáků nebo spolupracovníků si proto vyslouží jen opovržení, mnohdy i nějaké nelichotivá označení. Jde jim jen o získání bodů u svých nadřízených.

Ideálním příkladem instituce, kde je největší koncentrace těchto „lízačů šéfovy kliky”, je česká vláda. Vlastně proč ne. Tradici máme. Tradici těch, kteří sem kdysi pozvali sovětská vojska. Politici, zvláště ti, co jsou zrovna u kormidla, ji dodržují velmi striktně.

Více… »

Napsal: Adam Kovář

Zítra by měl srbský prezident Boris Tadič rozpustit parlament a vyhlásit předčasné volby, které by se měly konat 11. května tohoto roku. Jde o následek toho, že srbský premiér Koštunica tuto sobotu oznámil, že pro rozpory ve vládní koalici podává vláda demisi.

Rozpory mezi Demokratickou stranou prezidenta Tadiče a Demokratickou stranou Srbska premiéra Koštunici spočívali především v tom, jak postupovat v otázce vyhlášení nezávislosti Kosova. Zatímco Koštunica požaduje a prosazuje tvrdý postup (zásadní neuznání samostatnosti a zejména zastavení rozhovorů s Evropskou unií do té doby, než EU uzná územní celistvost Srbska včetně Kosova), Tadič a jeho spolupracovníci se hodlají s těmi státy, které už nezávislé Kosovo uznaly, nějak dohodnout.

Více… »

Napsal: Jan Skácel

Panu premiérovi se zase povedl jeden mistrovský kousek. Svou pracovní návštěvu v USA využil k tomu, aby udělil premiérskou medaili bratřím Mašínům a následně pak doma i Milanu Paumerovi. Tento počin vyvolal nakonec nejostřejší reakci u komunistů. Jejich předseda pan Vojtěch Filip se nechal ihned slyšet, když obvinil Topolánka z toho, že vyznamenává vrahy. Učinil tak téměř bezprostředně potom, kdy se komunisté přihlásili k Únoru 1948 jako něčemu, co bylo zcela ústavní.

Více… »