V éře komunistické totality byl takřka každý natočený film, seriál a dokument nějak poznamenaný panujícím systémem. Záleželo na odvaze tvůrců, do jaké míry své dílo poznamenají. Ale alespoň drobnou rudou šmouhou byla pošpiněna snad celá tehdejší filmová a televizní tvorba.
Ovšem ti, kteří si mysleli, že s pádem otevřeného bolševismu zmizí i ideologie z obrazovek televizí, se velmi přepočítali. Holt i nová doba má své požadavky. Samozřejmě netvrdím, že od roku 1990 nevzniklo několik kvalitních filmů či televizních inscenací, nicméně ideologická přání nových pánů se začala brzy realizovat a v současné době jsme již někde těsně pod vrcholem.
Několik příkladů z poslední doby: seriál Černí baroni. Vím, že sice není dělám přesně podle Švandrlíkových knih, ale alespoň jeho hrdinové mohli mít stejnou identitu. Například vojenský lékař je v knihách líčen jako absolutní cynik a ironik, který je v armádě proti své vůli a má silnou averzi vůči „zelenosti“ a stupidnosti dalších důstojníků. V podání herce Tomáše Töpffera (věčného Žida českého filmu) je vojenský lékař židovského původu a měl si brát jakousi Sáru Steinovou, neustále vypráví židovské anekdoty a radí veliteli, jak oklikou dostát ideovým závazkům. „Žádoucí“ proměnou prošel i cikán Kotlár. Zatímco v literární předloze se tato postava jen mihla, nyní se stal jedním z hlavních hrdinů. Zatímco v knize věděl jen to, že se jmenuje Laco, nyní již hovoří asi pěti jazyky. Asi to má býti pozitivní příklad pro integrující se cikánskou menšinu.
Příklad druhý: seriál Nemocnice na kraji města po 20 letech. Do nemocnice přichází nová sestra, cikánka. Vrchní sestra ji zkouší, ona však uspěje. Její rodina podniká ve stavebnictví, platí daně atd. Sestra je nakonec přijata a jediný, kdo proti její přítomnosti protestuje, je senilní stará žena, která neudrží moč a stolici. Ostatní zaměstnanci se však také občas zapomenou a barvu kůže připomenou. Cikánská sestra má vztah se synem vrchní sestry - trocha módní rasové bastardizace, asi ne náhodou syna hraje blonďák.
Zatímco uzrává jejich vztah, dojde k přiznání jednoho z lékařů (špičkového odborníka a budoucího primáře) k tomu, že je homosexuál a že musí pryč z nemocnice, aby mohl zůstat se svým přítelem, kterého moc miluje a který se stěhuje.
Vztah cikánky a syna vrchní sestry nezůstává pozadu za dramatickým vývojem a na svět se blíží malý míšenec. A následuje cikánská svatba. A mladý muž je přijat do rodiny se slovy, že až na tu slámu na hlavě (asi cikánský termín pro blond vlasy) je jejich. Smíšená rodina bydlí u rodiny vrchní sestry, kde se však schyluje k dramatu. Její manžel zkrachuje a po té, kdy opilý a zbitý přijde domů, strhne se hádka mezi ním a cikánkou. Uvědomělý (nyní již ne třídně, ale multirasově) syn se svou ženou raději odejdou k cikánům na statek, kde se on učí házet lopatou a kopat krumpáčem, aby jim byl něco platný. Nakonec však maminka - vrchní sestra zařídí usmíření a celá široká rodina s radostí čeká na míšence.
Tolik k nemocnici po 20 letech. Nám nezbývá než čekat na další díly. V těch by třeba mohla figurovat nervózní stará žena sekýrující veškerý personál, kterou by nikdo neměl rád, ale u které by si při operaci lékař všiml vytetovaného čísla na zápěstí. Je to přeživší oběť holocaustu! Všichni k ní jsou najednou vlídní a ona je najednou také na všechny milá, našla pochopení a úctu, a tak vypravuje prožité hrůzy a předává varování.
Ne, opravdu jsem se nedíval scénáristovi přes rameno, jen uvažuji o tom, jakým směrem se bude propaganda ubírat.
To, co však pokládám za vrchol ideového hnusu v české televizní tvorbě, je třídílný film „I ve smrti sami“, který Česká televize vysílala do této neděle vždy ve 20:00. Viděl jsem první dva díly a byl to opravdu silný kulturní zážitek.
Takže o čem to vlastně je: za Druhé světové války v jednom domě v Německu bydlí stará Židovka, manželka obchodníka, který je ve vězení za zatajování zisku. Židovka si pořád hebrejsky zpívá, rozdává recepty na šoulet a nechápe, proč ji Němci nemají tolik rádi, jako dřív. Dalšími nájemníky jsou původně neteční němečtí manželé, kteří se po té, kdy jim na frontě zemře syn, rozhodnou vyrábět a vylepovat letáky proti nacistickému režimu. Pak je tu starý vládní rada, který ve svém bytě skrývá Židovku v době, kdy kriminálnicko hitlerovská lůza rabuje na přání gestapa její byt. V domě žije i pošťačka, jež se však jednou dozví, že její syn, který je členem SS, v Polsku vraždí židovské děti a ještě se tím chlubí. Potom se odstěhuje na venkov a vystoupí z NSDAP. No a nakonec jsou zde tři příslušníci HitlerJugend se svým věčně opilým otcem, kteří pořád sní o tom, jak si díky straně vydělají, když okradou starou Židovku. No a na závěr invalida s nevychovanými dětmi, který pase svoji ženu a sám je placeným udavačem gestapa. Prostě klasická německá společnost v klasickém německém domě v klasickém německém městě.
Dále už jen upozorním na několik největších nechutností. Židovka v azylu u státního rady se rozhodne, že otevře svůj bývalý obchod. Přijde k němu a chce z výlohy odstranit nápisy Jude raus. Tak tedy rukama škrábe a škrábe, až si prsty rozškrábe do krve (o hladké sklo). Dále detailní záběr na běsnící Židovku, její ruce a krvavé fleky na skle. Celá scéna trvá asi dvě minuty. Židovka je hlídkou vojska odvedena k sobě domů a zde vyslýchána. Přitom skočí z okna a zabije se.
V opuštěném bytě se komisař gestapa maluje rtěnkou, pouští gramofon a slibuje jednomu ze tří členů Hitlerjugend z domu, že si bude moci z bytu odnést věci mrtvé ženy, když mu bude po vůli. Ten s ním tančí a dalších detailů jsme naštěstí ušetřeni.
Druhý díl začíná záběrem na pochod označených Židů s vojenským doprovodem. Malé holčičce upadne hadrová panenka, ona ji chce zvednou, ale voják ji pažbou pušky zatlačí zpátky do kolony. Skupina Židů dojde na nádraží, nasedá do vlaku a odjíždí. Následuje záběr na osamocenou hadrovou panenku na smutné ulici.

Zkrátka česká televizní tvorba poslední doby vskutku stojí za sledování, dovíte se, jak to všechno vlastně bylo, má být a bude. Jen jedno drobné varování na závěr: při sledování nových pořadů se raději zdržte konzumace jídla, mohlo by vám být moc špatně.

David Macháček