Napsal: Milan Tobiáš

V těchto dnech uplynulo již 140 let od doby, kdy se na našem území uskutečnily boje mezi Pruskem a Rakouskem rozhodnuvší o budoucnosti německého spolku i našem dalším směřování. V pruském království byl v té době ministerským předsedou a ministrem zahraničí Otto von Bismarck. Nejprve vůči Rakousku posiloval vliv Pruska v německém spolku a když měli Rakušáci pocit, že jim přerůstá přes hlavu a chtěli zabránit převaze Pruska, skončila jednání nakonec na bitevním poli. Jak známo, válka je totiž jen pokračováním politiky jinými prostředky a naopak.
Bismarck byl naším dobovým tiskem zesměšňován, nakonec se však mohl smát on. Byl prozřetelný a pro budoucnost chtěl za souseda silné, nepokořené a neukřivděné Rakousko, jako vítěz nepožadoval více, než kolik považoval za nutné. Válka Němců s Němci jak to tehdy nazval náš tehdejší císař František Josef, neměla mít poražených, ale jen vítězů.
V rámci připomínek těchto událostí vydal jsem se do východních Čech shlédnout k tomu připravený kulturněhistorický program.

V Hradci Králové mohl návštěvník vidět mimo jiné hudební vystoupení, dobovou kulturu, historické tance, průvod vojsk městem, večer pochodňový průvod k chrámu Svatého Ducha či audiovisuální představení SMÍŘENÍ s ohňostrojem. Průvod vojsk byl opravdu působivý a osobně bych kromě díků všem dobrovolníkům vyzdvihl hradeckou gardu. Jejich hudba dokreslovala a podtrhovala mocnost tehdejších vojsk. Nemohu si odpustit malou poznámku co se týče hudby na těchto akcích. Dechovka není vojenská hudba a ani „hašlerovky“ neilustrují danou dobu. Každopádně snaha byla a to je třeba ocenit, jinak je to totiž v Hradci „jenom samej cikán nebo komunista“, jak mi to okomentovala jedna dáma na Baťkově náměstí.

Chlum opět patřil Prusům - V neděli za přítomnosti tisíců diváků proběhla ukázka bojů prusko - rakouských z roku 1866. Účastník kromě bitevní scenérie mohl svůj rozhled poznání rozšířit i díky poměrně kvalitnímu výkladu a zbavit se vžitých omylů. Sasko bylo tehdy spojencem Rakouska a to neprohrálo jen kvůli horším puškám, nýbrž i díky špatné strategii. Dělostřelectvo na rakouské straně bylo v převaze. Rozdíl našich starších ládovacích pušek proti pruským zadovkám nebyl tak fatální, jako způsob boje pěchoty a chyby učiněné během bojů.
Výroční připomínka událostí našich dějin prostě stála za návštěvu.